Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Chceš válku? Máš ji mít! - 23

02.12.2010 (12:15) • ap94 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2805×

Ráno jsem se probrala s úsměvem na tváři. Perfektně odpočatá a navíc venku nepršelo. Ani noha mě už nebolela. Co víc si přát? Vyhrabala jsem se z postele a už jen s malými obtížemi slezla ze schodů dolů do kuchyně pro snídani. Cestou jsem zahlídla Rose a Emma, jak sedí na pohovce a koukají na televizi. Vešla jsem do kuchyně, kde u sporáku stál Edward, v ruce držel rozehřátou pánev a koukal do stropu. Koukal jsem se stejným směrem jako on a údivem otevřela ústa. Ve vzduchu se právě otáčela jedna zlatavá palačinka a s hlasitým mlask dopadla rovnou na talíř, který ležel na jídelním stole.

„Dobré ráno,“ koukal na mě a usmíval se jako sluníčko.

„Dobré,“ odpověděla jsem udiveně. Sedla jsem si na židli ke kuchyňskému stolu a v ten moment se přede mnou objevil talíř s palačinkami. K tomu sklenice s jahodovou marmeládou, rozehřátou čokoládou a šlehačka ve spreji. Neváhala jsem a s chutí se do toho pustila.

„Kde je Nick?“ zahuhlala jsem s plnou pusou.

„Tady jsem,“ ozval se tichý hlas za mými zády. Šouravými kroky došel až naproti mně, tam se opřel o linku a obezřetně mě pozoroval. Vedle něj se postavil Edward a tvářil se úplně stejně. Chvíli jsem na ně koukala jak na blbce z ústavu.

„Co se děje?“ nedalo mi to a já se musela zeptat. Oba se na mě udiveně podívali.

„Bello, ty si nevzpomínáš, co se dělo dneska v noci?“ zeptal se mě Edward.

„Ne, co by se mělo dít?“

„Ale nic,“ odpověděl až moc rychle Nick.

„Co se stalo? A chci pravdu, Nicku,“ nasadila jsem svůj přísný tón.

„Nic vážného se nestalo, jenom jsi v noci měla špatný sen, a tak trochu si křičela ze spaní, ale pak už to bylo dobrý. Jak říkám nic vážného.“

„Vážně? To je divný. Já si žádný ošklivý sen nepamatuju. Já jsem se vyspala krásně,“ s úsměvem jsem dojedla poslední kousek palačinky a vydala se za zbytkem do obýváku.

Sedla jsem si vedle Rose na pohovku a po chvíli se k nám přidal i Jasper s Alicí, Edwardem a Nickem. Emmet zasunul do přehrávače nějaký film, komedii a v klidu jsem strávili odpoledne.

„A co budeme dneska dělat?“ zeptala se Alice poté, co mi k obědu naservírovala pečené kuře a brambory, které jí tu nechala pro mě Esme.

„No, já teda nevím jak vy, ale já rozhodně jedu domů,“ prohlásila jsem bez okolků.

„Ale Bello, to nám nemůžeš udělat,“ nasadil ten malý skřítek svoje štěněčí kukadla, ale tentokrát jsem byla rozhodnutá, že domů prostě pojedu.

„Ne, Alice, už potřebuju být prostě chvíli zase ve svém. Nick se už potřebuje taky zabydlet, ale slibuju ti, že co nevidět spolu pojedeme na nákupy, souhlasíš?“ Hned, jak jsem zmínila slovo nákupy, byla Alice hned povolnější, takže jsem se a ni nenadála a do hodiny jsem byla doma. Jakmile jsem překročila práh svého domu, docela jsem si oddechla. Ne, že by se mi u Cullenů nelíbilo, ale doma je prostě doma. S Nickovou pomocí jsem mu připravila pokoj pro hosty a ukázala mu celý dům, aby se tu orientoval.

„Nicku, budeme muset jít nakoupit nějaké jídlo. Delší dobu jsem tu teď nebyla, takže to bude všechno už zkažené,“ oznámila jsem mu poté, co jsem si po velkém zabydlení sedli k televizi.

„Fajn, kdy chceš vyrazit?“

„Asi tak za hodinku, jsem docela unavená.“ Dokoukali jsem tedy v klidu seriál, co zrovna běžel v televizi. Pak jsem se šla do koupelny trochu upravit, vzala peněženku a mohli jsme vyrazit.

„Nicku, budeš muset řídit.“ Až teď jsem si uvědomila, že jaksi s mojí neforemnou sádrou budu moct řídit asi těžko.

„V pohodě, ale budeš mi muset říkat, kudy mám jet.“ Hodila jsem mu tedy klíčky a mohli jsem vyjet. Jel rozhodně pomaleji, než jsem byla zvyklá od Cullenů. Ale i přesto jsme byli během deseti minut u obchodu. Tam jsem poslala Nicka pro vozík a sama se vydala napřed do obchodu. Koupili jsem všechno možné od zeleniny, pečivo až po čokoládu. Všechno jsem poctivě zaplatila, a pak jsme to všechno naskládali do auta. Doma jsme byli během pár minut. Nick všechny tašky s nákupem nanosil dovnitř do domu a položil na stůl v kuchyni. Já jsem si sedla na židli vedle a říkala, kam má co dávat. Za patnáct minut byl nákup vyklizený a uklizený ve skříňkách, lednici i špajzu. Zase jsme si sedli k televizi a já začala přemýšlet, co udělám k večeři. Neměla jsem náladu a ani sílu dělat něco moc složitého, a tak jsem dala jenom vařit párky do vody a k tomu vařit bramborovou kaši z pytlíku. Když jsem to dovařila, zavolala jsem Nicka, aby se šel najíst. Slyšela jsem jak vypnul televizi a tichými kroky se vydal za mnou do kuchyně. Schválně jsem mu nandala velkou porci zvědavá, jak se s ní popere. Sedli jsem si naproti sobě a začali jíst. Teda spíš já začala jíst. Nick se ve své porci nimral a jenom párkrát si dal do úst malý kousíček párku. Pohledem na něj jsem se vážně kochala.

„Tak co hodláš dělat do budoucna?“ zeptala jsem se ho, když už jsem měla skoro půlku večeře v sobě.

„No, přemýšlel jsem a myslím, že se tu asi nějakou dobu zdržím. A rozhodl jsem se, že zase začnu chodit do školy. Ale nemám kde bydlet.“

„Zůstaň u mě, mám dost veliký dům na to, abychom se sem vešli oba,“ odpověděla jsem bez přemýšlení.

„Vážně?“ rozzářila se mu očka, „Nebude ti to vadit?“

„Jasně že ne. Kdy si hodláš zajít do školy pro přihlášku?“

„Myslel jsem, že bych mohl už zítra ráno s tebou, až půjdeš do školy. Stejně potřebuješ odvoz, protože s tou tvojí nohou nemůžeš řídit.“

„Fajn, tak platí, tak hlavně nezaspi,“ usmála jsem se na něj.

„Neboj to se určitě nestane.“ Jo, tak tomu věřím. Usmála jsem se na něj, vstala a umyla si po sobě talíř. „Až to dojíš tak stačí když dáš talíř do dřezu, já to pak umyji. Teď se půjdu vysprchovat, pak můžeš jít ty.“ Vybelhala jsem se nahoru do pokoje, vzala si s sebou pyžamo, toaletní taštičku a ručník a zapadla do koupelny.

„Jo holka, to bude na dlouho,“ koukla jsem se na mojí krásnou sádru a povzdechla jsem si. Ale nakonec jsem to přece jen zvládla, i když mi to trvalo asi hodinu. Nakonec jsem celá vymydlená a voňavá vyšla z koupelny v černé noční košilce. Seběhla jsem schody, jak jen to bylo v mém případě možné a zavolala na Nicka, že už má volno.

„Za pár minut jsem zpátky,“ oznamoval mi, když kolem mě procházel.

„Nepospíchej,“ volala jsem za ním, ale to už jsem viděla jenom jeho mizející záda ve dveřích. Dopajdala jsem se do kuchyně a udělala si v mikrovlnce popkorn a taky tabulku čokolády a všechno jsem si to s sebou vzala do obýváku k televizi. Po pár minutách se ke mně přidal i vykoupaný Nick.

„Nechceš?“ nabídla jsem mu. Nick se jen znechuceně ušklíbl a odvrátil hlavu zpátky k televizi. Jenom jsem tedy pokrčila rameny a dál ho už neprovokovala. V televizi dávali nějaký film a po nějaké době pěkně napuclá a zabalená v teplé dece začala pociťovat únavu. Nick to asi zpozoroval, a tak si pro mě šáhnul a opřel si mojí hlavu o rameno. Bylo to velice pohodlné.

„Dík,“ vzdychla jsem si.

„Za málo,“ pošeptal a já ucítila jak mi vtiskl polibek do vlasů. Začal mě hladit jemně po ruce a mě to začalo pomalu ukolíbávat ke spaní. Do půl hodiny jsem nevěděla o světě.

SHRNUTÍ

 ------------------------------------------------------------------------------------------

Takže po hodně, hodně, hodně dlouhé době jsem přidala další kapitlo. Já vím, je to se mnou na zabití. :D Co víc říct? Snad jen, že doufám, že jste na mou povídku nezapomněli. A strašně moc doufám, že zanecháte nějaký ten komentář. Aspoň malinkatého smajlíčka... :D

Autor: ap94 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Chceš válku? Máš ji mít! - 23: