Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Chceš válku? Máš ji mít! - 3

31.01.2010 (19:45) • ap94 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3201×

Chceš válku? Máš ji mít!

Otočila jsem se za onou osobou, která mě ruší z mého rozjímání. Venku stála dívka se světle hnědými vlasy. Překvapeně jsem se na ni podívala a tak se na mě usmála a pobídla mě, abych vystoupila ven. Otevřela jsem tedy dveře a ona hned spustila.

„Ahoj, já jsem Jessica. Ty musíš být Bella, že? Já mám za úkol tě provést po škole, aby ses tu neztratila. Tak pojď, ať to všechno stihneme než zazvoní.“

„Ah, jo, jasně. Jen počkej, musím si vzít batoh.“ A tak jsme se vydaly do první části budovy.

„Tak, Jessico, do jakého ročníku vlastně chodíš?“

„Do třetího, jako ty, takže budeme spolu chodit do třídy. Tak tady je ředitelna, zástupce ředitele, tady výchovný poradce, ale nedoporučuji tam chodit. Profesor Smith je věčně opilej a tak je schopnej si tě splést se svojí manželkou. Věř mi, už se to párkrát stalo. Jo, tady je přijímací kancelář. Máme se tam zastavit pro nějaké papíry.“ Jednou zabouchla na dveře, ani nečekala na vyzvání a vešla.

„Dobrý den, paní Colinsová, vedu vám Bellu. Bellu Swanovou. Má si tady vyzvednout nějaké ty papíry.“ Pak se otočila na mě, protože jsem pořád stála na chodbě.

„Bello, honem, pojď sem. Musíš tu něco podepsat.“

„Dobrý den, slečno Swanová, tady mi to prosím podepište. A tohle dejte zase podepsat na hodině každému profesorovi.“ A s tím mě Jessica vytáhla ven ze dveří.

„No, to nejdůležitější jsem ti ukázala, tak teď už půjdeme na hodinu. Je v budově C, takže je úplně na druhé straně, než jsme teď.“ A tak jsme se vydaly přes celý pozemek školy do budovy C.

„Jen tak mimochodem, víš, že jsi zaparkovala na Cullenovic místě?“ zeptala se mě zrovna, když jsme vcházely do naší budovy.

„A to vadí? To ho má podepsaný?“ Je tam přece plno jiných míst.

„Ne, podepsaný ho nemá, ale, proboha, parkuje tam Cullen, Edward Cullen.“ To jméno vyslovovala, jako by to byl nějaký bůh.

„A to je jako někdo důležitý? Mluvíš o něm, jako o bohovi,“ posmívala jsem se jí.

„Ty jsi ho ještě asi neviděla, co? On totiž je bůh. Bůh krásy. Je to ten nejkrásnější kluk, kterýho jsem kdy viděla. A netvrdím to jen já. Jeho sourozenci jsou taky hezcí, ale Edward je prostě Edward. Bohužel s nikým chodit nechce. Prý není na dlouhodobé vztahy,“ povzdechla si.

„Co tím myslíš ,na dlouhodobé vztahy´?“ Procházely jsme zrovna kolem skupinky kluků. Jenom na mě čuměli s pusou dokořán. Vypadali směšně, ale mě to potěšilo. Moje sebevědomí tím ještě povyrostlo. Ale to už se Jessica snažila upoutat znovu mojí pozornost.

„Edward je, jak bych to řekla… docela sukničkář. S každou si leda tak užije, a pak ji odkopne. Ale žádný holce, co s ním kdy něco měla, to nevadí. Takovej zážitek, jako je sex s Edwardem, si bude pamatovat každá navždy. Edward má pověst jako sexuální bůh. I já patřím mezi vyvolené. Jednou na dívčích záchodcích… ah, byl to nejlepší sex, co jsem kdy měla,“ trochu se začervenala a koukla zasněně do stropu. Nedávala pozor a tak málem narazila do futer od učebny, kam jsme měly namířeno.

„Myslím, že u něj máš taky šanci. Víš, Edward si vybírá jenom hezké.“ Znechuceně jsem se na ni podívala.

„To ani náhodou. Z takovejch namyšlenejch frajírků, jako je Edward Cullen, se mi dělá blbě,“ vyslovovala jsem jeho jméno s odporem.

„No uvidíme, jestli dovedeš odolat jeho kouzlu. Dosud se to žádné ještě nepovedlo. I ty blbý šprtky doufají, že by si jich mohl všimnout, naivky. Odolala akorát jedna, Angela. Je fakt divná. Nezajímá ji nic jinýho než škola a její mladší brácha. Dřív jsme se s ní bavila. Ale řekněme, že teď mám důležitější věci na práci, než biflovat se složení buňky.“ A při slovech, důležitější věci, si stáhla tričko s výstřihem do V níž, aby tak lépe vynikly její vnady.

„Jo, hele sedneš si ke mně do lavice, já stejně sedím sama?“

„Tak jo.“ Proč ne, řekla jsem si. Tahle holka se mi začíná líbit. Má ve škole přehled a to je dobře.

Usedly jsme do lavice a akorát začalo zvonit. Do třídy nakráčel profesor. Šedivé vlasy a spousta vrásek zdobily jeho malou, kulatou hlavu. Vstala jsem a šla k jeho stolku, aby mi podepsal papíry, které jsem ráno dostala.

„A, vy jste ta nová. Slečna… slečna Swanová. No tak nám o sobě něco povězte. Odkud jste a tak dále.“ Bože, tohle představování tak nesnáším.

„Takže já jsem Isabela Swanová, ale říkejte mi Bello. Přistěhovala jsem se z Paříže a nesnáším, když se musím představovat nové třídě. A to je tak všechno,“ zakončila jsem svojí řeč. Třída se začala smát.

„To bylo… velice zajímavé. Můžete si jít sednout.“ Profesor mi podal podepsaný papíry a já jsem šla nazpátek do lavice za Jessicou.

„To bylo dobrý. S tebou bude ještě sranda.“ A pak už jsem dávala celou hodinu pozor. O odpolední pauze, když jsme šly na oběd, jsem se od Jessicy dozvěděla všechny možné drby, které se kdy tady po škole šířily. Nikdo už si mě moc neprohlížel. Vzala jsem si jen salát a láhev vody. Hlad jsem moc neměla. Sedly jsme si k jednomu prázdnému stolu. Jessica mi ještě dovypravovala nějakou historku, co se tu kdysi dávno stala. Skoro jsem ji nevnímala. V tom se k nám přihnala menší skupinka lidí.

„Čau, Jessico, můžeme si přisednout? Koukám, že tu máš naši novou spolužačku. Seznámíš nás?“ spustil nějaký kluk. Měl blonďaté, na krátko střižené vlasy, které mu trčely do všech stran.

„Nazdar, Miku. Jasně, ber místo.“ A tak se všichni i se svými táci namáčkli k našemu stolu.

„Takže, Bello, tohle je Mike, tohle Ben, Lauren a Lucy. Lidi tohle je Bella,“ představila nás a každý na pozdrav kývl hlavou.

„Bello, ty jsi z Paříže, viď?“ spustila holka jménem Lucy, „je pravda, že v Paříži jsou hezký kluci?“

„No, jak kteří. Tam, kde jsem chodila do třídy, byli samí mimoni.“ Celý oběd jsme pak strávili vyprávěním o Paříži a celkově o mém životě.

„Jo a, holky, v pátek se u mě koná menší párty, přijdete?“ volal na nás Mike, když jsem s Jessicou šla odnést tác.

„Určitě přijdeme a v kolik hodin?“ ptala se Jess.

„Přijďte kolem osmé. Tak zatím čau.“ A odešel za roh.

„Jess, ale musíš pro mě přijet, já nevím, kde Mike bydlí.“

„Jo, jasně, ještě se domluvíme. Je to až v pátek. Jé, hele, odpadlo nám vyučování.“ Na dveřích učebny byl papír, který hlásal, že profesor musel ze závažných důvodů opustit školu, tudíž poslední hodina odpadá.

„No super, takže jdeme domů,“ zavýskla Jessica.

Na parkovišti jsme se rozloučily a já se vydala domů. Teprve až teď jsem si uvědomila, že svítí slunce. Celý den jsem si ho nevšimla. Tak proto nepřišli Cullenovi do školy. Ale podle Alice neměli chodit do školy celý týden. To bude tak dlouho svítit slunce? Super. Já mám slunce ráda. Můžu na něj chodit, jak chci. Netřpytím se na něm. Ale to už jsem parkovala před domem. Tak první den školy jsem měla za sebou.

----------------------------- malý komentář by neuškodil :D ---------------------------

2. kapitola - Shrnutí - 4. kapitola

Autor: ap94 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Chceš válku? Máš ji mít! - 3: