Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Chci zase žít 6. kapitola - Jako znovuzrozená

u auta15

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Po strašně dlouhé době jsem napsala pokračování. Pomohly mi k tomu samozřejmě vaše komentáře. Takže pokud se najde ještě někdo, kdo si to přečte, tak budu moc ráda, když mi dole necháte nějaký ten řádek s vaším názorem. Pěkné čtení.

10.04.2010 (12:00) • Elisn • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1513×

Jako znovuzrozená

„Přijdu k obědu, pokud nepotkám zase nějakýho pytláka. Minulej tejden mi zabil tři srnky,“ volal už z dálky hajný na svou ženu, která mu mávala ode dveří jejich domu.

Larry byl dobrej chlap, vždycky spravedlivej a o svůj les se staral s veškerou péčí. Jenže dnes ho nohy nesly, aniž by měl sebemenší tušení, vstříc hladové šelmě.

 

Nádherná černovlasá dívka, stála na kraji lesa. Chvilku váhala, na kterou stranu se rozběhnout, když v tom ucítila přenádhernou a lákavou vůni. (To si jen myslela, že je to ta nejkrásnější vůně, ale protože neměla zatím žádné zkušenosti, byla s ní nadmíru spokojená.) Instinktivně se rozběhla a kličkovala mezi stromy šílenou rychlostí. Nikdy by jí nenapadlo, že takové rychlosti bude vůbec schopná. Vše bylo tak ostré, její smysly zachytily každičký pohyb a šum. Připadala si nepřemožitelná.  Kořist už byla nadosah. Viděla vysokého statného muže. Jindy by se mu vyhnula, protože by jí nejspíš naháněl strach, ale dnes ne. Moc dobře věděla, že má převahu. Šelma vyskočila a zasadila smrtící ránu.

 

Alice se s výkřikem probrala. Věděla, že to nebyl sen, byla to další vize. Ještě nikdy neměla takovou dokonalou vizi, jen jí nechtěla věřit. To přeci nemohla být ona. Nemohla přece zabít člověka. Nesnášela krev, a proč by to vůbec dělala, vždyť jí nijak neublížil. V tom se v krku ozvala ničivá bolest. Nikdy nic podobného necítila. Vstala a s neuvěřitelnou lehkostí se rozhlížela po lese. V tom jí do nosu udeřila ta vábivá vůně. Tak přece to byla ona v té vizi, věděla, jak tohle skončí. Nohy jí neposlouchaly a běžely naproti kořisti. Snažila se sama sebe přesvědčit, že netouží po té lahodné vůni krve. Byla už tak blízko, že slyšela tep jeho srdce, ale ne tak blízko, aby jí mohl myslivec spatřit. Předběhla myslivce, aby měla lepší pozici, od které zaútočí. Kořist se stále přibližovala, začala být nervózní, nejspíš už vycítila nepřítele. Alice vyskočila a její zuby prokously hlavní tepnu. Oběť se přestala hýbat.

 

Larry uslyšel zapraskání větví. Byl už blízko posedu, kam chodíval každý den. Něco se mu nezdálo, měl takový divný pocit. Zahlédl, jak se něco šustlo mezi stromy, ale nevěnoval tomu pozornost. Zkontroloval i školku, kterou vysadil před několika týdny. Nic nebylo v nepořádku. Pokračoval dál po lesní cestě. Ale pak to zahlédl. Rozběhl se k mrtvé srnce.

„Zase ten pytlák!“ řekl dost rozzuřeně sám pro sebe.

Když ale přišel až k nehybnému tělu, něco mu nesedělo. Srnka nebyla chycená v pasti ani rozcupovaná od jiného zvířete. Měla na sobě jen otisk jakýchsi zubů. Rozhodně z toho neměl dobrý pocit. A tak raději zamířil domů.

 

Alice utíkala, nevěděla, jak dlouho už běží, ale připadalo jí to jako celá věčnost zastavit však nechtěla. Neměla už sice žízeň, ale bála se, že by ta touha zabít člověka mohla přijít znovu. A věděla, že by se tentokrát neovládla. Pak si ale něco uvědomila a prudce zastavila. Sesunula se k zemi a rozplakala se.

Uvědomila si totiž, že vůbec neví, kdo a kde je. Věděla jen to, že se jmenuje Alice, ale nic víc. Netušila, zda má někde rodinu, přátelé nebo domov. Na sobě měla příšerné šedé šaty. Byly skoro celé roztrhané a špinavé. Potřebovala nové, ale k lidem se bála přiblížit. Chtělo se jí zase brečet, ale musela zůstat silná. Pár dní se toulala po lese, ulovila pár srnek a zajíců. Našla si malou jeskyni, kde přebývala v noci. Strašně moc chtěla spát, ale nemohla. Prostě chtěla na pár hodin zapomenout na realitu. Ale nešlo to. Po pár dnech zjistila, že nedaleko jeskyně stojí malá chata. Cítila přítomnost lidí, ale ne tak silnou jako prve.

„Nejspíš nejsou doma,“ pomyslela si a odvážila se o kousek blíž.

Stále měla své smysly pod kontrolou, a proto se pomalu přibližovala blíž a blíž. Před domem viselo prádlo. Alice zahlédla jedny velice hezké bílé šaty, které by jí možná padly. Musela se rozhodnout rychle, riskne to a sebere ty šaty, uteče co nejdál a už se tady nikdy neobjeví. Ale stále se bála, že by mohla někoho potkat. Nakonec se rozběhla upíří rychlostí, sebrala šaty a tryskem se vracela k jeskyni.

Žila takhle sama asi dva roky, při lovu si už byla stoprocentně sebejistá. Dávno už opustila svojí jeskyni a toulala se po lesích severní Ameriky. Něco jí však stále scházelo, lidská přítomnost. Za celou dobu s nikým nepromluvila. Občas si povídala sama pro sebe, aby nezapomněla mluvit. Když si takhle povídala, připadala si divně, ale co měla dělat. Pak dostala svou druhou vidinu jako upír, která jí dala nový smysl života.

 

Alice stála na malém náměstí, obklopená lidmi, cítila mnoho vůní, ale ovládala se. Byla si sama sebou úplně jistá. Měla takovou radost, cítila se šťastná. Stačila ji k tomu pouhá přítomnost lidí. Sama si připadla jako obyčejný člověk. Pak si všimla, že se na ni každý dívá. Viděla v jejich očích obdiv. Lidé se na ní usmívali a netušili, co je vlastně zač. Pak jí nějaký starší pán oslovil.

„Slečno, nedáte si preclík? Dneska mám výbornou cenu.“

„Ne, děkuji mnohokrát,“ usmála se Alice.

Jak se tak procházela a vnímala ten všední život lidí, který jí tolik fascinoval, ucítila tak nádhernou vůní, že si myslela, že snad omdlí. Nebyla to lidská vůně, neuměla to popsat, ale chtěla se jí dotknout, chytit ji a už ji nikdy nepustit. Nakonec ho spatřila, stál tam jako vytesaný s ostražitým pohledem. Jeho vlasy v barvě medu se mu vlnily v roztomilé kudrlinky. A bílá pleť jako z alabastru jen zářila. Byl hodně vysoký, oproti Alice doslova obrovský a jeho vypracované tělo se prodíralo mezi lidmi přímo k ní.

Alice už zase stála v lese a věděla, že ho musí najít. Protože bez něj není úplná, je to jen pouhá polovina bytí. A tak se rozběhla vstříc novému osudu...

Autor: Elisn, v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Chci zase žít 6. kapitola - Jako znovuzrozená:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře