Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Chlupáček - prolog + 1. kapitola

15.11.2011 (21:00) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 28× • zobrazeno 5020×

Život je pes! Opravdu špatné přirovnání… Někdo je dítě štěstěny a má vše, po čem touží. Rodinu, která ho nade vše miluje, kamarády, kteří by se pro něj vzdali života, a aspoň trochu štěstí, které ho doprovází celý život. Jenže někdo jako já to má vše úplně jinak. Vlastní rodina se ho štítí, kamarádi se ho bojí a štěstí? To slovo snad ani neznám.

Je možné, aby někdo jako já potkal lásku? Aby aspoň na okamžik poznal, jaké to je být milován nebo být šťastný? Nic jiného jsem si nikdy nepřál a nikdy nepřestanu přát a hlavně doufat…

 

***

 

„Jak ti je?“ ptal jsem se jí.

„Je… Je mi zle,“ zašeptala a schoulila se mi do náruče. Vyděšeně se koukala na záchodovou mísu před námi. „Už ne…“

Přidržoval jsem její pohublé tělo. Kůži měla až příliš bledou, přesně takovou jako oni, pod očima tmavé kruhy z nedostatku spánku, vyčerpanosti.

„Lásko...“ Pohladil jsem ji po zplihlých vlasech. Koukal jsem na ni, jak trpí. Opět jsem byl bezmocný, přesně jako tenkrát. Jako když byla těhotná Bella a čekala zázrak v podobě Nessie.

„Já… My… Budeme…“ Nemohla ze sebe dostat srozumitelnou větu.

„Děje se něco?“ Nervozita ke mně přicházela ohromnou rychlostí. Stalo se něco? Ublížil jí někdo? Jestli jo… Cítil jsem, jak se začínám chvět.

„Uklidni se, Jaku,“ vzlykla a posadila se na postel.

„Děsíš mě,“ řekl jsem. Klekl jsem si před ni a vzal její ruce do mých. Snažil jsem se ji nenápadně popostrčit, abych zjistil, co se děje.

Koukal jsem, jak mě má láska odstrčila a utíkala do koupelny. Jelikož nechala otevřené dveře, tak jsem nakoukl dovnitř.

„Ness!“ vykřikl jsem a utíkal k ní.

„Už je to dobrý,“ zašeptala a pokusila se o úsměv. Jako vždy jsem ji vzal do náruče, donesl k umyvadlu a tam ji přidržoval, než si vypláchne pusu. Poté jsem ji odnesl do postele.

Lehl jsem si vedle ní a objal ji. Proč jí nemůžu nějak pomoct? Až teď jsem pochopil, jak se cítil Edward, když Bella čekala miminko. Je úžasné, když vám někdo, koho milujete, oznámí, že jste táta, ale za jakou cenu? Koukat se na bolest a utrpení?

Ještě chvilku jsem se koukal na její pohublé tělo a poté usnul.

 

„Jak jí je?“ vzbudil mě šepot.

„Co tady, sakra, děláš?!“ vyjel jsem na něj.

„Uklidni se a odpověz mi,“ odpověděl mi stejně podrážděně a já si v hlavě začal promítat myšlenky.

„Pojď,“ zašeptal a já se opatrně zvedl.

Přešli jsme do obýváku, kde seděl zbytek rodiny. Edward jim převyprávěl to, co jsem mu ukázal ve své hlavě.

„Co budeme dělat?“ zeptala se Bella.

„Možná by si to měla nechat vzít,“ zašeptal jsem a všichni se na mě podívali.

„Ne!“ vykřikla Rosalie. „Zvládla to Bella, zvládne to Nessie!“ vztekala se.

„Jenže toto je jiné!“ neudržel jsem se a zakřičel jsem taky. „Ona je napůl člověk, napůl upír a já jsem vlkodlak! Je to úplně jiné!“

„V čem?!“ Zvedla se ze sedačky a přikrčila se do bojové pozice.

„V tom, že její tělo odmítá vlkodlačím genům. Bojuje proti dítěti,“ vložil se do hádky Carlisle.

„Bojuje?“ ozvalo se ze schodů.

„Ness!“ vykřikli jsme všichni jednohlasně. Neváhal jsem a běžel za ní.

„Ness,“ zašeptal jsem, klekl jsem si k ní a hladil ji po vlasech. Stočila se mi v náruči a smáčela mé tričko slzami. Nechal jsem ji. Byl jsem rád, že mi nevyčítá potrat, ale i tak. Slyšela náš rozhovor a i to, co se nikdy nesměla dozvědět. Že my dva bychom nikdy neměli mít potomka…

„Je to pro ni velice nebezpečně.“

„Je to dítě, dar a z naší lásky,“ bránil jsem nás. Uslyšel jsem jeho povzdechnutí.

„Nic proti vám, doktore, ale když byla těhotná Bella, tak jste jí to dítě taky nechali, protože to bylo její rozhodnutí, a co? Narodila se jí překrásná dcera a teď, když to má potkat nás, tak to musí jít pryč za každou cenu?!“ Nevydržel jsem to. Křičel jsem jako smyslů zbavený. Nikdy nedovolím, aby jim bylo ublíženo.

„Jacobe… Nessie je zrozena z člověka, ale má upíří geny, takže je poloupír…“

„Kecáte! Toho jsem si za ty léta nevšiml!“

„Takže je poloupír. Ty jsi vlkodlak, největší a jediný nepřítel upírů. Jak myslíš, že její upíří geny budou reagovat na ty tvé? Zničí ji! Budou proti sobě bojovat - a to nedopadne dobře,“ vysvětloval mi, ale bylo na něm znát, že mu dochází trpělivost. Za chvilku asi bude křičet…

„Moment,“ došlo mi. „Jak to myslíte? Jakože buď dítě, nebo její život?!“

„Ano!“ vykřikl radostně.

„Zvládneme to,“ utěšoval jsem ji. „Už jednou tato rodina přelstila přírodu, přelstíme ji znovu.“

„Bojím se,“ zašeptala mi nazpět. „Co když nebude jako ostatní? Co když bude… jiné?“

„Tak mu dáme tolik lásky, kolik bude…“ Přerušil mě její hlasitý výkřik.

„Asi r-rodím!“ vyřkla bolestně a náhle byla celá rodina v pokoji.

 

„Uklidni se, Jaku.“ Co bych dělal, kdybych teď u sebe neměl Bellu? „Zvládne to. Já to taky zvládla,“ snažila se mě uklidnit, ale s těmito slovy se můj strach mnohonásobně zvětšil. Vždyť já tam tenkrát byl! Viděl jsem, jak umírala a kdyby jí Edward nepíchl upíří jed, tak by zemřela! Co když se stane něco podobného? Co když nastanou komplikace a ona zemře? Co bych bez ní dělal?!

Cítil jsem, jak se mé srdce sevřelo žalem. Jak se žal, smutek a bezmoc rozlévají celým mým tělem. Oči mi postupně vlhly a po chvilce jsem neudržel slzy a cítil, jak si utvářejí cestičky po tvářích.

 

„Je to Ailen,“ řekl Edward. Oslovil ho jménem, který kdysi dávno patřilo do naší rodiny.

„Můžu?“ zeptal jsem se ho a natahoval ruce po našem malém chlapečkovi. Nemohl jsem se ho dočkat. Nemůžu se dočkat, až za něj poděkuju mé Nessie.

„Nemyslím si, že je to dobrý nápad,“ zašeptal a o krok ustoupil. Proč mi nechce dát mé dítě? Děje se něco? Nevšímal jsem se jeho výrazu a uhýbavých kroků. Opatrně jsem ho přitlačil ke stěně a odkryl malinký kus látky, který mi bránil, abych na něj pohlédl.

„To není naše dítě,“ zašeptal jsem nevěřícně. Koukal jsem do tváře malému dítěti. Oči ještě slepené, ale přesto měl něco, čím se lišil od ostatních miminek, dětí. Jeho kůže byla o trošku světlejší než má, ale tmavší než lidská. Nos byl zvláštně dlouhý, široký a lehce načernalý. Místo pár vlásků tam byla… srst?

„Jacobe… Je to vaše dítě…“

 

2. kapitola

Shrnutí

---

Předem upozorňuji, že kapitoly této povídky tu nenajdete každý den... :D

 

Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Chlupáček - prolog + 1. kapitola:

Je to vaše dítě... Ty mi chceš přivodit mrtvici? Když jsi mi říkala, že to bude nějaké takové ruzné miminko, tak jsem rozhodně nečekala, že se ho lekne i vlastní otec...
Zatím to vypadá hodně zajímavě a nevšedně, moc se těším na další díl, na který se vrhnu hned po uložení komentáře. Na čtenářák se vyprdnu...
Jinak jsi akorát potvrdila moje slova - jsi výborná. Sice jsem ti říkala, že jsi výborná kritička, ale ono to platí i u psaní. Píšeš moc hezky. Když mou maličkost nyní omluvíš, tak půjde na další kapitolu. Omluveno?

hustě !! :O :D

Wow, ihned jdu na další! Vypadá to lákavě, získala sis dalšího čtenáře! Tleskám.

jackoba miluju

Tak tohle bude vážně zajímavý příběh. Zatím se mi to vážně moc líbí.

Všem vám strašně moc děkuji. Jsem ráda, že jsem si získala aspoň pár čtenářů a budu doufat, že s dalšími kapitoly přibudou (jako ti čtenáři ).

Originálny nápad - som veľmi zvedavá na spracovanie

A koukám vykuleně. Tohle bude vážně drama. Vážně moc originální a skvělý nápad. Těším se na další kapču.

suprový, nejdřív jsem něvědala i čem je řeč, ale ted už všechno chápu. jsem hrozně zvědavá na další kapitolu, protože tahle byla fantastická!

Nemám slov... Paráda!!! Dokonalost!!!

je to moc krásné a už se těším na další část povídky

zajímaví jsem zvědavá jak to bude dál skvělý honem dalšíí

Chudák JAcob to musel být šok jsem moc zvědavá jak to bude dál, je to velmi nadějné

Chudáček Chlupáček. A Jacob je blbej, vždyť tu srst má po něm, věděl, že jeho dítě bude jiný a ještě mele takový nesmysly, že není jeho. Já bych ho někdy zabila. Kapitola úžasná, na povídku se moc těším a doufám, že Jacob si uvědomí, jak je jeho dítě úžasný nebo mu nakopu zadek!
Skvělý prolog, těch citových výlevů si, prosím, nevšímejte.
EDIT: Teď mi to připomnělo jeden článek v časopise, četla jsem tam o tzv. "vlčím dítěti", které mělo po celém těle ochlupení, které strašně rychle rostlo... Prostě jsem si na to vzpoměla, nic víc.

Já si říkala! Chceš vědět, co? Tak se pohodlně usaď, vytvoř si na tváři úsměv a pozorně poslouchej... (Víš, co je blbý? Že v komentářích se dost těžko dělá dramatická pauza! ) Ehm, k věci... Já si to říkala, že určitě nebude kapitola každý den! To by nebylo normální! Jaj, ta teplota mi vlezla na mozek...
Kapča byla super! Jak Jacob pochopil, že přežije buď Nessie nebo to děcko a Carlík prý: „Ano!” - tak z toho jsem nemohla! Umírá mu vnučka a on se raduje jak blbec! (Vím, že to bylo myšleno jinak, ale já si to prostě musela vyložit takhle! )
Zrovna teď za povinou četbu ten Chrám Matky Boží (to ty už víž, že? ) a tam je hlavní postavou Quasimodo a proti tomu je teda Ailen super missák! No co, tak má černej nos - Quasimodo má černé rty -, má tmavou pleť - na tom budou stejně - místo vlasů má srst - pochybuju že Quasimodo vůbec vlasy má, jedno oko mu zakrývá obří bradavice, na zádech má hrb, je hluchý, hnáty křivé... Jop, Ailen je fešák!
Víš co? Slibuju, že tuhle kapču budu číst! Asi taky proto, že když nebude kapča každý den, budu to alespoň stíhat!
A abych ti udělala ještě větší radost (kterou ty již jistě máš z tohoto kometáře ), budu zanechávat krátké básnčky... Když tak mě zaraz, jo?
Takže... Ehm, ehm!

Jacob bude tátou,
však zlé zvěsti ho matou!
Opravdu to až tak špatné je,
že buď dítě, nebo žena přežije?

Když mu to dojde, Carlisle skáče radostí,
však Jacob si začíná dělat starosti.
Dítě či matka! To je to, oč tu běží!
Však někdo odpověď sakra dobře střeží!

Jacob sebou musí hodit,
vždyť Nessie začne každou chvíli rodit!
A je to tu, dítě se dere ven z břicha,
jen belestné steny znějí do ticha.

A když Jacob svého syna poprvé spatří,
je rád, že už se nenarodili žádní bratři!
Neměl chtít dítě, když se ho pak bojí!
A to děcko? To má život v loji...

Snad ti udělá radost, že jsem si tuto kapitolovku také začala číst. (P.S. Toho točícího smajlíka sem hledala snad 2 hodiny )
Musím tě ovšem upozornit, že až bude další kapča, musíš mi dát povinně vědět!
Takže, snad jako každý jsem si pod názvem příběhu představila chundelaté selátko - sorry, štěňátko - který se ti mazlí k hrudi a šibalsky tě kouše do nosíku, jak se zdá, nejsem daleko od pravdy.
No takže doufám, že tato povídka bude pořádné drama a pořád smutná smutná a samí smrti, jo, miluju krvelačnost, připomíná mi, co je tam venku. (Dobrej dialog z Avatara )
Jak já miluju ten tvůj styl psaní, skvěle si mi sedla. Přidáváš tam drobet komedie a mnoho dramatu, tak to má být, vždyť život jsou vlastně jako karty - zábavné, ale pěkně se nasereš, když to pokazíš. No ale ubrala bych tý romantiky, teda... Já vim, že na tomto webu se asi nedočkám něčeho bez romance, ale i tak, můžu snít.
Já už taky párkrát přemejšlela, co by mohlo vzniknout z Ness a Jaka za mimčo, ale podle mě je to všechno hotový nesmysl, teda... Nikdy by se jim nenarodilo nic alespoň trochu představitelného. Tady už záleží jen na fantazii pisatele, jak si nové "monstrum" vymyslí, jaké mu dodá charakteristické rysy, povahu, nepřátelé apod. Doufám, že ty v tomto ohledu nezklameš, ale podle mě si to důkladně promyslíš, protože... Jinak přijede Titanic a sežere tě (jo, přijede po dálnici)
No tak holka, co tady vokouníš do tohohle komentu? Piš dál! No šup šup šup! Než na tebe pošlu eště vzducholoď

O-ou. K začátku bych napsala jen to, že to bylo opravdu úžasné. Absolutně krásně popsané četlo se nádherně!!! U konce jsem se zasekla, ale to bylo spíš zděšením, takže to s psaním nemá nic společného. A vypadá to, že tahle povídka bude pořádné drama a na to už se těším!!!

Jo, a teď pokus o poezii:

Chlupáček, ten název bil přímo do očí,
já řekla si: Jakým směrem se zde děj stočí?
Nejdřív jsem si to chtěla přečíst až ráno,
ale to mi nebylo přáno.
Tak velké pokušení jsem pocítila,
že jsem se do čtení hned dala.
Nejdřív jsem si pozorně pročetla perex,
uznala jsem, že to bude mazec.
Jo, to rozhodně byl,
kdo by z toho nadšený nebyl.
A pak když jsem se ke konci dočetla,
brada mi o kus poklesla.
Opravdu to je jejich dítě?
Ale když to píšeš, nejspíš to tak bude.
Každopádně velmi povedená kapitola,
nejspíš si to přečtu znova.
Doufám, že další kapitola bude brzičko,
ať koutek úst pozvedne se mi maličko.

Kapitolka byla opravdu super.
Něco takového tu ještě nebylo, a proto si toho o to víc vážím. Klaním se a tleskám!!!

to je drama

tak to ma podržte:Dhaha to si Jakob dal teda záležat

O-ou... Nádherný začátek, prostě krása. Povedlo se ti to, ale teď k ději...
Nessie jsem to opravdu přála, stejně tak Jacobovi. Oba mají právo prožít si pocit být rodičem... Jenže ten konec... Chudák dítě... Každopádně určitě pokračuj, doufám v brzké pokráčko... Snad se s tím všichni dokáží vyrovnat, hlavně to malé...

Ou... Zajímavé... Ještě by mě zajímalo jak dopadla Nessie... :)... Ale... Chudák Ailen! Ten to bude mít v životě těžké... Ale co já vím? Třeba se zamiluje do... Leah! Neboo... Nějaké vlčice! A budou mít štěnátka! Ne... Moje bláznivé představy neřeš Jinak... jsem zvědavá jak to bude pokračovat! Super nápad!

Takže na začátek - ten název je dokonalý! Krátký, stručný, výstižný, navnadil mě na čtení a stejně tak ten perex... Byl skvěle napsaný, přitom toho ale neprozradil více, než byla potřeba. Vyvolal tajemný dojem, člověk si to pak prostě musel přečíst!

Jinak, úvod (prolog) byl velice zajímávý. Řekl toho tolik, ale vlastně vůbec nic. Myslím, že takhle nějak by měla prolog vypadat. Zaujal mě a já si troufám říct, že stejně tak zaujal/zaujme i ostatní čtenáře.

A kapitola... Líbilo se mi, že jsme se vše nedozvěděli již v prvním odstavci ale že jsi nám pravdu pomalu odkrývala. Bylo mi jich, celé rodiny líto a dokonce mi bylo líto i toho psa... Muselo to pro něj být strašné, vidět svou ženu v takovém stavu. A pak takový "šok"... Je mi toho dítěte i zbytku rodiny líto. Snad se s tím vyrovnají... Především Chlupáček.v

Moc povedená kapitolka. Už se velice těším na další.

Přidat komentář:

Nick:

Text: