Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Chlupatá láska 1. kapitola

10.03.2010 (19:30) • Petruska17 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2755×

1. kapitola

Život není vždycky takový, jaký ho chceme mít, ale stojí ta to zkusit ho žít.

 „Tady, Erinne, tady jsme!“ volala moje milovaná sestřenička Sofie, když jsem se obalená kufry vybatolila z letištní haly. Hluboce jsem si povzdechla. Tak, a je to tady, není cesty zpět, viděla mě. Teď už nepřipadá v úvahu otočit se a nasednout na zpáteční letadlo. Zpátky domů. Nikdo, kdo nebyl násilím vytržen ze svého domova, nepochopí, jak mi je.

Neměla jsem však moc času na nějaké filozofování, protože Sofi mi prudce skočila do náruče, čímž mě donutila okusit prach na silnici.

„Promiň, nechala jsem se unést,“ omlouvala se vesele a pomáhala mi zaujmout trochu důstojnější pozici.

To už se ale v mém zorném poli objevil rozmazaný stín, který se mi taktéž vrhl do náruče, a já si dala druhý chod asfaltových kamínků. Au, tentokrát to bylo do hlavy.

„Já jsem tak ráda, že jsi tady!“ křičel stín, jež se proměnil v Emily, mou nejlepší kamarádku. Neviděli jsme se sice víc jak dvakrát do roka, ale e-mail a mobilní telefony vládnou světem. Škoda jen, že si nepořídila webkameru.

To už jsem ale stála na nohách, tentokrát doufám definitivně, protože poslední člen mého uvítacího výboru mi jen podal ruku. „Vítám tě tady, ať se ti tu líbí jako vždy,“ popřál mi Sam. Kdyby se ještě ten na mě vrhl, mohli by mě seškrabávat z prosklené stěny letištní haly.

„Jasně, jasně, díky,“ oprašovala jsem se. Sam mezitím zvedl všechna má zavazadla a narval je do úložného prostoru svého auta, jež pamatovala ještě mladá léta našich otců.

„Wow, ono to ještě jezdí?“ rýpla jsem si.

„Mám nového mechanika,“ zazubil se na mě hrdý majitel.

Sedla jsem si dozadu k Emily a celou cestu jsme nezavřely pusy. Nálada se mi hned dostala nad bod mrazu.

„Už je jich pět, i se Samem,“ změnila najednou téma Emily a já hned pochopila, o čem mluví. Snažila jsem se tomu vyhýbat, ale když teď budu bydlet v La Push, bude to těžké.

„Nechala jsem ti nově vytapetovat pokoj,“ převzala iniciativu Sofie a mě se ulevilo, že nebudeme řešit měniče. Sklouzla jsem pohledem k Samovi, ale ten jen klidně sledoval silnici. Vzpomněla jsem si na chvíli, kdy jsem ho mohla vidět v akci.

Tehdy, asi před půl rokem, to jsem tady byla naposledy, jsem se šla jen tak projít do lesa. Najednou se přede mne se stromu snesl upír a chtěl si ze mě udělat večeři, což se mu očividně moc nepodařilo, protože jsem začala křičet, čímž jsem přilákala vlky. Chtěla jsem o tom říct šerifovi, ale Sam mi všechno objasnil, i když tím porušil pravidlo. Emily je mu za to však vděčná, protože mi nemusí lhát a nic přede mnou tajit.

Dokonce i Sofie už to ví. Dostala fakt dobrý nápad, jak vytočit Paula a moc se jí vydařil. Paul se proměnil přímo před jejíma očima, naštěstí tam nebyl nikdo jiný z nezasvěcených, takže se nic moc nestalo. Sofie to tajemství nikomu neřekne, a já ostatně taky ne. Kdo by mi věřil?

„Jsme tady,“ oznámil Sam a vyskočil z auta. Napodobila jsem jeho příkladu, avšak neuvědomila jsem si, že je všude plno bahna, a spolehlivě skončila na své zadní a poslední dobou velmi namáhané části těla. Sakra, ty kalhoty byly moje oblíbené!

„Ještě tady nejsi ani pět minut a už si dáváš bahenní koupel?“ uslyšela jsem za sebou neznámý hlas. Otočila jsem a překvapeně zírala do vzdáleně povědomé tváře kluka, nebo spíš muže, jenž mi nabízel ruku. Nevšímala jsem si překvapeného pohledu, který nahodil, rychle jsem se jí chytla, než si to rozmyslí, a pokusila se postavit, ale místo toho, abych šla já nahoru, šel on dolů, a to rovnou na čumák.

„Bože, to je blbec!“ zvolal rozesmátý Embry, jenž se vynořil zpoza auta. „Hraje si na džentlmena a přitom neuzvedne holku, která neváží ani tolik co jeho tlapa,“ chechtal se a viditelně mu dělalo problémy udržet se na nohou.

Všichni, kromě mě a mého čvachtajícího se zachránce, se k němu přidali, načež však začali vytahovat moje tašky z kufru auta. Nechápu, co je na tom směšného. Vztekle jsem se k němu otočila a chtěla mu pořádně vynadat, ale zarazil mě jeho vyjevený pohled. Neodolala jsem a luskla mu prsty přímo pod nosem, ale jedinou reakcí bylo mrknutí.

Se zjištěním, že je naprosto zbytečné očekávat od kohokoliv z přítomných nějakou pomoc, jsem se začala škrábat na nohy, nešlo to však zas tak snadno. Když už jsem skoro stála, ztratila jsem rovnováhu a sletěla přímo na stále vyjeveného… Jacoba? Ano, tohle byl určitě Jacob Black! Moc jsem ho neznala, ani si nepamatuju, že bychom spolu někdy mluvili. Když jsem tady byla naposled, vypadal úplně jinak, nebyl tak vysoký ani svalnatý… On je taky měnič! Měnič dívající se na mě jako na…!

„Pane Bože!“ zavřískla jsem a vyletěla na nohy takovou rychlostí, že ani zemská gravitace nestačila zapracovat.

„Co se děje?“ přiběhla vystrašená Emily a těkala pohledem ze mě na Jacoba a naopak. „Wow, tak to je hustý,“ vyrazila ze sebe pro ni přímo netypické slovní spojení, když jí došlo, co se právě stalo.

„Stalo se něco?“ objevil se okamžitě po jejím boku Sam. Když však zaregistroval Jacobův výraz, otočil se ke mně. „On se otiskl?“

„Jak to mám asi vědět?“ zavrčela jsem na něj podrážděně. Sakra to snad není pravda, tohle mi opravdu ještě chybělo. Když jsem viděla Emily, jak ji Sam neustále nadbíhá, upřímně jsem ji litovala.

„Vážně?“ vyřítil se z domu Embry, který nejspíš slyšel Samovu poslední větu, čímž přilákal ostatní.

„Jo,“ odpověděl mu samotný Jacob s přiblblým úsměvem, v zabláceném obličej vynikaly jeho bílé zuby. Musela jsem se hodně přemáhat, abych mu ten úsměv nesetřela botou, mohla jsem však znova uklouznout, na což jsem neměla nejmenší chuť.

Pokračování rozhovoru jsem se raději nezúčastnila, chytila jsem jednu z tašek a rychle vyběhla schody do svého pokoje. Neklidně jsem dobrých pět minut přecházela sem a tam, uvědomila jsem si však, že takhle to dál nepůjde. Musím si to v klidu promyslet, než mi začne někdo udílet dobré rady, a nejlepší místo k přemýšlení je pod proudem teplé vody. Stejně se musím vysprchovat.

Každý pokoj měl svou vlastní koupelnu, za což jsem byla nesmírně vděčná. Byla jsem tak ponořená do myšlenek, že jsem ani nevnímala okolí, když tu najednou…

Autor: Petruska17 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Chlupatá láska 1. kapitola: