Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Chtíč 7. kapitola

24.09.2010 (14:45) • Lovely • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3939×

Bella:

K Neilovi jsme dorazili akorát, když se večírek začal rozjíždět. Naposledy jsem se před vstupem ještě zkontrolovala ve zpětném zrcátku Viktorova Porsche, musela jsem se pochválit. Vypadala jsem k nakousnutí, šaty mi dokonale padly a účes to jen podtrhoval. Alice mi totiž vyčesala vlasy nahoru, takže vynikla má dlouhá šíje. Teď ještě nahodit svůdný, sexy pohled a mám to v kapse.

„Miláčku, jsi dokonalá. Ale už pojď, jinak se už, kromě mě, nebudeš mít komu ukazovat. Nějak nám večírek zkomírá,“ zašeptal mi Viktor do ucha a něžně mě políbil na krk.

„Zkomírá? No tak ho pojďme rozproudit,“ otočila jsem se na něj a lehce si přejela přes prsa. Moc dobře jsem věděla, že tohle ho nabudí… Hlasitě polkl a začal namáhavěji dýchat.

„Nebo bys raději dělal něco jiného?“ zašeptala jsem mu do ucha a rukou jemně pohladila jeho chloubu, která se zoufale snažila osvobodit z těch protivných kalhot.

Přitáhl si mě blíž a vášnivě mě políbil. Naše jazyky se, už poněkolikáté během tohoto dne, začaly vášnivě proplétat a já přestávala myslet. Rukama jsem mu zajela pod sako a začala ho hladit po zádech. Po chvíli mi ale začal docházet dech, Viktor to vycítil a přesunul se s polibky na můj krk.

„Ach Bello, ty budeš moje smrt,“ šeptal mi mezi polibky.

A já se musela smát. Já budu jeho smrt? Copak neví, že to já bez něj nejsem nic? To on mi ukázal tohle všechno. Nebýt jeho, byla bych stále ještě ta uťápnutá panna, která udělá vše, co manželovi na očích vidí. To on mi dal nový život a já mu za to budu navždy vděčná.

Rozhodla jsem se dál to nerozebírat a opět se plně ponořila do Viktorových polibků.

Pravděpodobně bychom tak pokračovali ještě dlouho, kdyby nás někdo nepřerušil.

„Hele, tohle si nechte na potom! Nedělala jsem se s tím účesem, aby si ho Bella zničila hned na parkovišti! Alou dovnitř a hned!“ ozvala se za námi Alice, vedle které se smíchy dusil Jasper.

Ach jo, někdy toho malého skřítka vážně nesnáším! To nám nemohli dát ještě alespoň pět minut?

Naštvaně jsem se odtáhla od Viktora a chystala se, že Alici něco pěkně od plic řeknu, ale Viktor mě zarazil.

„Nech to být, vynahradíme si to potom,“ zašeptal a povzbudivě se na mě usmál.

Chtě nechtě jsem se musela vydat za Alicí do domu, byla jich na mě přesila.

Když jsme s Viktorem ruku v ruce vstoupili, všichni najednou ztichli a zírali na nás. Ucítila jsem, jak mě zachvacuje panika, byli tu všichni, které jsem znala. Tuhle párty si snad nikdo nenechal ujít. Celý dům byl doslova napěchovaný důležitými a známými osobnostmi a ti všichni teď koukali jen na mě a na Viktora. Lépe řečeno, na naše propletené ruce.

Stála jsem jako přimražená a jediné, na co jsem se zmohla, bylo, že jsem Viktorovi začala drtit ruku. A modlila se o zázrak, nic jiného nám totiž nemohlo pomoct, abychom z té situace vybruslili.

„Tak kde máte tu párty, lidi? My přišli na pořádnej mejdan a tady to zatím vypadá jako smuteční hostina,“ ozvalo se za námi.

Prudce jsem se otočila a ve dveřích stál Edward s Rosalií, která vypadala že si zapomněla spodní díl oblečení. Ač nerada, musela jsem přiznat, že ještě nikdy jsem neviděla svého oplzlého manžela raději. I když on si to určitě neuvědomoval, dnes nás zachránil.

Večírek se s Edwardovým příchodem opět rozproudil a přestože mi bylo jasné, že všechny drbny v sále teď žhaví dráty a rozesílají nejnovější informaci o našem manželském životě dál, užívala jsem si lačných pohledů většiny mužů v sále, když mě sjížděli pohledy od hlavy až k patě a hladově studovali každou křivku mého těla. Ano, teď to je potvrzené, jsem skutečně kus a Edward neví, o co přichází.

Jen tak, pro zajímavost, jsem po očku sledovala, co dělá a jestli si toho všiml. Bohužel ne, v zadním rohu místnosti se muchloval s Rosalií a dal si záležet, abych na ně měla co nejlepší možný výhled. Překvapilo mě, že mě ještě stále tolik bolí, když ho vidím s jinou ženou. Čekala bych, že za ten rok si zvyknu, ale ne, bolelo to pořád stejně, jako poprvé.

Najednou se Edward otočil a ušklíbl se na mě. Bylo na něm vidět, že si mé veřejné ponížení užívá. Kdybych byla fér, řekla bych, že je to odplata za tu kuchyň. Ale já jsem neměla náladu na to, být hodná holka, už ne. Myslí si, že tímhle to vyhrál? No uvidíme, co bude říkat na tohle…

Přitáhla jsem si Viktora blíž a políbila ho. V ten okamžik začalo hrát tango, jediný tanec, který jsem milovala.

„Nechceš si zatančit, svalovče?“ usmála jsem se na Viktora.

Moc dobře jsem věděla, že mi tenhle plán pravděpodobně nevyjde, protože většina mužů, včetně Edwarda, tango neuměli. Viktor mě ale překvapil.

„Ale jistě, velmi rád si s tebou zatančím,“ řekl a už mě odváděl na parket.

Natiskli jsme se na sebe a začali spolu kroužit po parketu v rytmu hudby. Při každém pohybu jsem po Viktorovi toužila víc a víc a téměř jsem zapomněla na důvod toho všeho, Edwarda. Ten už se přestal věnovat Rosalii a zaujatě nás pozoroval, stejně jako všichni ostatní.

Když jsem se na Edwarda podívala znovu, zdálo se mi, že se mu v očích odráží něco, co jsem do té doby nikdy neviděla. Že by žárlivost? Na to, abych si mohla být jistá, bych však potřebovala víc času a ten mi nebyl dopřán. Viktor mě totiž naposledy vytočil, zvedl mi levou nohu a políbil mě.

Jako na povel se sálem rozezněl ohlušující potlesk. Oba jsme se Viktorem uklonili a já cítila, jak se červenám. Na tolik pozornosti jsem nebyla zvyklá.

Plynule jsme se přesunuli k baru a Viktor objednal drinky. Pohodlně jsem se uvelebila na jeho klíně a užívala si tu chvíli klidu. Na parket teď přišli tři tanečnice a začaly tančit takový zvláštní sexy tanec. Pohybovaly se tak přirozeně a přitom tak smyslně. Uvědomila jsem si, že na ně žárlím, tak moc bych si přála být jako ony.

Viktor zřejmě vycítil můj neklid, protože řekl... „Ty jsi mnohem krásnější než ony.“ A políbil mě na tvář.

Když vystoupení skončilo, ozval se potlesk a hlasité pískání, spojené s několika oplzlostmi od našich, jindy ještě nechutnějších, pánů. Jen jsem si znechuceně odfrkla. Když v tom se vedle mě objevil Edward, podle toho, jak se kymácel, měl už značně upito.

„Tak ty si myslíš, že umíš tančit líp? Tak se na to podíváme!“ vyjel na mě. Zřejmě špatně pochopil mou reakci.

„Ne, Edwarde, já jsem to tak nemyslela,“ snažila jsem se ho uklidnit, protože jsme na sebe začali poutat nežádoucí pozornost.

„Ne! Já vím moc dobře jak jsi to myslela! Tak se ukaž! Nějakou dobrou hudbu pro moji manželku, ona si totiž myslí, že tančí líp, než tady děvčata a ráda by nám to předvedla!“ zařval na celou místnost.

Reakcí na jeho proslov byl bouřlivý potlesk a horlivé povzbuzování.

„Teď už z toho nemůžeš vycouvat. Musíš tam jít,“ usmál se na mě slizce můj manžel.

No nekecej, ty idiote! Na to bych asi sama nepřišla! Tentokrát to tomu hajzlovi vyšlo, moc dobře věděl, že se stydím i mluvit před více jak třemi lidmi. Natož pak tančit před všemi našimi známými a ještě k tomu vypadat sexy.

Jen neochotně jsem se zvedla z Viktorova klína a vydala se doprostřed sálu. Přestože jsem se trémou div nesložila, byla jsem rozhodnutá to Edwardovi natřít za každou cenu.

Z reproduktorů se rozezněla hudba a já s úlevou zjistila, že je to Disturbia od Rihanny. Zavřela jsem oči a zaposlouchala se do melodie. Potom jsem se začala pohybovat, byla jsem překvapená, jak mi to šlo. Jako bych se právě pro tohle narodila. Zaměřila jsem se na Edwarda, když už mě do toho chlapec uvrtal, tak ať si to taky pořádně užije. Svůdně jsem dotančila až k židli, na které seděl a začala se kolem něj točit. Tu jsem mu rukou jemně přejela po šíji, tu jsem se lehce dotkla jeho klína…

Když už jsem cítila, že písnička vrcholí, sedla jsem si na něj obkročmo a začala se jemně vrtět a dráždit ho tak. Reakce byla okamžitá, během chvíle jeho chlouba začala přes kalhoty silně tlačit na moje místečko. Podívala jsem se mu do očí a viděla v nich to samé, co u většiny mužů tenhle večer: Chtíč, pravý, divoký chtíč. Edward mě chtěl, poprvé za celou dobu našeho manželství mě chtěl, toužil po mně. A já si ho teď vychutnám, stejně, jako to udělal on, když mě během naší svatební noci vyhodil za dveře a nechal žadonit, aby mi dal alespoň deku.

Při posledním tónu písničky jsem se k němu naklonila, jako bych ho chtěla políbit. Viděla jsem, jak mu zahořely oči touhou. Pomalu jsem se přibližovala a přibližovala. Když už se naše rty téměř dotýkaly, zvedla jsem se a vášnivě políbila Rosalii, která seděla hned vedle. Všichni v sále jen zalapali po dechu. Poté se ale vzpamatovali a ozval se ohlušující potlesk.

Odtáhla jsem se od Rosalie a s poťouchlým úsměvem jsem se vrátila k Viktorovi, který mě lačně sledoval.

„Tak co. Jak se ti to líbilo?“ zeptala jsem se nevinně.

„Myslím, že už tě nemám co naučit,“ pousmál se a políbil mě.

Zbytek večera probíhal normálně. Každý mi gratuloval k mému tanci a chválil mou proměnu. Edward někam zmizel a nikdo nevěděl kde je, takže večer nemohl být lepší.

Asi po hodině mě ale rozbolela hlava, tak jsem se rozhodla jít trochu na vzduch. Viktor nabízel, že půjde se mnou, ale chtěla jsem být raději sama a v klidu si srovnat v hlavě události dnešního večera.

Jakmile jsem vyšla do potemnělé zahrady, ovál mě chlad. Podzim se neúprosně blížil a počasí se tomu přizpůsobilo.

Kousek dál byla lavička, dost daleko, aby mě nikdo nerušil a při tom dost blízko, abych se mohla kdykoliv vrátit. Zamířila jsem k ní, když v tom mě někdo drsně přirazil na zeď, až jsem sykla bolestí. Cítila jsem, jak mi hrubá omítka rozdírá kůži, ale nemohla nic dělat. Stisk byl příliš pevný.

„Takhle si se mnou nikdo zahrávat nebude. A ty už vůbec ne! Jsi moje, patříš jenom mně…“

Autor: Lovely (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Chtíč 7. kapitola: