Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Chtíč 8. kapitola

03.10.2010 (08:30) • Lovely • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3693×

„Takhle si se mnou nikdo zahrávat nebude. A ty už vůbec ne! Jsi moje, patříš jenom mně…“

Tenhle hlas bych poznala kdekoliv, celý ten dlouhý rok jsem čekala a doufala, že mi řekne tahle slova, že patřím jenom jemu, že mě bude chtít… Ale takhle jsem si to rozhodně nepředstavovala! Tohle připomínalo víc moje nejhorší noční můry, než sny.

Pokusila jsem se ho odstrčit, ale marně.

„Slyšela jsi? Jsi jenom moje a já ti to teď dokážu!“ řekl a svým tělem mě ještě silněji natlačil na zeď, její hrubá omítka se mi zarývala hlouběji do kůže a já cítila, jak mi po zádech stéká několik pramínků krve. Ze rtů mi unikl bolestný sten a kolena se mi začala podlamovat. Kdyby mě Edward nezapíral svým tělem, svezla bych se na zem.

On ale nevypadal, že by ho můj stav nějak tížil, spíš naopak. Jako by mu má bolest dělala dobře.

„Edwarde, prosím. Nedělej to.“ To bylo jediné, na co jsem se zmohla. Chtěla jsem křičet, ale moc dobře jsem věděla, že je to zbytečné. Přes hudbu na večírku mě nikdo nemohl slyšet a šance, že někoho napadne jít se projít ven, byla, zvlášť v tomhle počasí, mizivá. Tenhle šílený nápad může holt napadnout jen mě. A mého vyšinutého manžela, samozřejmě.

Když se nad tím tak zamyslím, vlastně se k sobě úžasně hodíme. Někde v hezké bílé místnosti, s pěknou, svěrací kazajkou na sobě by nám to určitě hrozně slušelo…

Další pramínek krve, stékající pro změnu po mé paži, mě probral z mého zamyšlení. Edward se na mě ještě více natiskl a já si byla jistá, že v Neilově zdi zanechávám nesmazatelný otisk.

„Bojíš se? To je dobře. Měla bys,“ zašeptal mi do ucha a já na břiše ucítila jeho vzrušení. Vyhrnul mi šaty až k pasu a pravou rukou začal majetnicky přejíždět po mém obnaženém stehně.

Ještě před pár týdny bych byla pravděpodobně nejšťastnější na světě, ale teď jsem byla tak ochromená hrůzou, že jsem se nebyla schopná pohnout, ani bránit. Edwardovy prsty se mezitím přesunuly na vnitřní stranu mého stehna a postupovaly stále výš, až dospěly k mému místečku. Do háje, proč jsem zrovna dnes musela jít naostro?!? Já jsem tak pitomá!

„Wau, koukám, že se hodně změnilo od chvíle, co jsem tu byl naposled. To už jsi na tom tak špatně, že musíš venku znásilňovat vlastní manželku? Bratříčku, tohle od tebe není pěkné, ne ne.“

Ani jsem nepostřehla, že někdo přišel. Snažila jsem se přimět oči k lepšímu výkonu, abych zjistila, kdo to je, ale můj zrak byl příliš slabý, aby dokázal proniknout tmou, která se kolem nás rozprostřela.

Edward na tom byl ale podle všeho lépe, protože mě pustil a otočil se na přicházejícího. I přes tu tmu jsem se vyděsila, když jsem pohlédla na jeho tvář. Vypadala úplně jinak než normálně, mnohem děsivěji. Přestože jsem několikrát zažila, když neměl svůj den, tohle mě děsilo snad ještě víc, než scéna, která se mezi námi odehrávala před chvílí. Najednou už vůbec nevypadal jako ten muž, kterého jsem si vzala, připomínal mi spíš zvíře, predátora, jehož jediný pohyb může být smrtící. Chvíli se mi zdálo, že dokonce vrčí. Taková hloupost, asi jsem měla dnes večer moc panáků.

„No tak, bratříčku. Takhle se vítá milující rodina? Pojď ke mně a obejmi mě. Jinak se začnu myslet, že jsem ti vůbec nechyběl.“ Neznámý konečně vystoupil ze stínu a já v něm poznala Emmetta, Edwardova staršího bratra. Moje srdce zničehonic poskočilo radostí, přestože jsem ho viděla jen jednou, když jsem si brala Edwarda, silně na mě zapůsobil.

Byl jako bratr, kterého jsem nikdy neměla. Nikdy jsem tomu nerozuměla, ale jeho velká, svalnatá postava mi dodávala pocit bezpečí.

„Emmette, co tady děláš?“ procedil skrz zuby můj manžel. Evidentně mé nadšení nesdílel, což jsem na jednu stranu chápala.

„Rozhodl jsem se, že tě tady s mou půvabnou a sexy švagrovou zkontroluju. Jestli tady neděláte náhodou nějakou neplechu a jak vidím, přišel jsem právě včas,“ odpověděl Emmett a věnoval nám jeden ze svých rošťáckých úsměvů.

„Nevybral sis nejlepší moment, máme tu něco rozdělaného,“ zavrčel Edward a znovu se otočil ke mně.

„Já s tím nesouhlasím. Myslím, že jsem si nemohl vybrat lepší chvíli a to, co jste měli rozdělaného, počká. Bella  stejně nevypadala, že by jí to přinášelo kdovíjaké uspokojení, spíš naopak. Horšíš se brácho…“

„Ty! Já tě zabiju!“

„Ale no tak, Edwarde, takhle se chová milující bratr? A ještě ke všemu před dámou? Když jsme u toho, je chladno a Belle musí být v těch šatech chladno. Dovol mi ji doprovodit dovnitř a pak si můžeme promluvit. Samozřejmě ve vší počestnosti a lásce,“ dokončil s velkou dávkou ironie Emmett  a rozešel se směrem ke mně.

V tu chvíli mu ale do cesty vstoupil můj manžel a chytnul ho pod krkem.

„Má žena s tebou nikam nepůjde!“ zavrčel výhružně, až mi přeběhl mráz po zádech. Emmett se na něj však jen posměšně podíval.

„Opravdu si myslíš, že se tě musím ptát? To byla jen zdvořilost, nechtěl jsem zranit tvou pýchu. A teď laskavě dovol, moje švagrová už je chudinka celá zmrzlá.“

„Řekl jsem, že nikam nepůjde!“ trval ale na svém Edward a bojovně se nahrbil.

„Vážně si myslíš, že mě můžeš zastavit? Nebuď směšný, jsem mnohem silnější, to víme oba“ nepřestával se Emmett usmívat.

Ani nevím proč, ale najednou jsem si připadala jako hračka, o kterou se perou dva malí kluci. Neschopná cokoliv ovlivnit…

Než jsem stačila cokoliv postřehnout, Edward se vrhl na Emmetta, ten ho však mrštně odrazil rukou, až Edward odletěl daleko několik metrů a tvrdě dopadl na zem.

„Edwarde! Ne!“ Hysterický výkřik byl to jediné, na co jsem se zmohla.

„Neboj se, bude v pořádku. Teď tě doprovodím dovnitř, celá se třeseš,“ zašeptal mi Emmett těsně u ucha a přes ramena mi přehodil svou bundu.

„Ale vždyť se nehýbe! Musíme někoho zavolat, musíme mu pomoct!“ protestovala jsem, protože Edward tam stále jen ležel. Ale proti Emmettově síle jsem neměla šanci. Nekompromisně mě odvedl zpět do domu.

Než jsem však stihla nasát příjemné teplo, které se rozlévalo uvnitř, ocitla jsem se na dámských toaletách, spolu s Emmettem.

„Co to, co tu děláme?“ nechápala jsem.

„Musíš se nejdřív upravit, takhle mezi ně nemůžeš, hned by se začali ptát…“ odpověděl mi Emmett a natočil mě k zrcadlu.

Když jsem se na sebe podívala, sama sebe jsem se lekla. Vzhledem jsem teď připomínala spíš divoženku, než váženou manželku jednoho z nejvlivnějším mužů v okolí. Účes, se kterým se Alice tak pracně dělala, byl úplně v háji. Vlasy mi trčely do všech možných stran, jen ne dolů, kam měly. A šaty? Na pravé straně byly roztržené, jak mi je Edward surově hrnul nahoru, a na zadní straně byly na několika místech děravé a nasáklé krví, o to se pro změnu postarala hrubá omítka, drásající mou kůži.

Tohle jsem nemohla zamaskovat tak, aby si nikdo ničeho nevšiml.

„Vypadám hrozně,“ zavzlykala jsem. Ačkoliv jsem na tom zdaleka nebyla tak hrozně, jako po minulém Edwardově výbuchu, cítila jsem se stokrát hůř.

„No jo, bratříček si dal záležet. Ale nemusíš mít strach, na kráse ti to rozhodně neubralo,“ usmál se Emmett nevinně. Takhle tady se mnou byl jako dítě, vůbec se nepodobal tomu muži před chvílí.

„Emmette, tohle nemám nejmenší šanci spravit. Mohl bys mě odvést?“ zaprosila jsem a udělala na něj štěněčí oči.

„Jistě, odvezu tě domů,“ odpověděl bez zaváhání a už mě v náručí odnášel k jeho autu.

Jak mě tak nesl a já měla možnost pozorovat jeho vypracované svaly, které se při každém jeho pohybu zavĺnily, projel mnou náhle silný chtíč. Toužila jsem po něm, chtěla jsem aby mě svými silnými pažemi objímal a chránil. Možná to byla jen podvědomá reakce na to, že mě zachránil. To nevím, ale v tuhle chvíli jsem po něm toužila, chtěla jsem, aby mi to udělal hned a tady. Třeba na zadním sedadle jeho auta.

„Já ale nechci domů, bojím se. Nemohla bych dnes v noci být s tebou?“ zeptala jsem se a snažila se zakrýt veškerý chtíč v mém hlase.

„Jestli chceš, ale můj starý byt jsem prodal, takže jsem teď v hotelu,“ odpověděl rozpačitě. Trochu se mi zdálo, že se mě snaží odradit, jako by mi nedůvěřoval a nebo možná sobě. V jeho očích se mlel strach s touhou. Evidentně mu myšlenka na společně strávenou noc nebyla až tak proti mysli.

„To nevadí, slibuju, že budu hodná. Jen dnes v noci nechci být s Edwardem sama v jednom domě,“ řekla jsem a nepatrně se dotkla jeho ruky, samozřejmě zcela nevinně.

„Dobře,“ zachraptěl a posadil mě na sedadlo spolujezdce. Sám si sedl za volant a šlápl na plyn.

Cesta do hotelu a následně do Emmettova pokoje trvala jen chvíli. Personál už evidentně Emmetta znal, takže nás nikdo neobtěžoval nepříjemnými otázkami.

Jakmile za námi zaklaply dveře pokoje, chtěla jsem se na Emmetta vrhnout, ale on nevypadal, že sdílí můj názor. Místo toho se uvelebil v křesle a pustil si televizi.

„Koupelna je za těmihle dveřmi,“ houkl přes rameno a kývl k moderním dveřím z ebenového dřeva v pravé části pokoje.

Moje ego teď dostalo pořádnou ránu. Během poslední doby jsem si zvykla, že mě všichni muži chtějí, že jsem žádaná a on se na mě ani nepodívá a klidně si pustí nějaký pitomý baseballový zápas!

Nasupeně jsem odkráčela do koupelny a hlasitě za sebou práskla dveřmi.

Sundala jsem ze sebe to, co zbylo z mých šatů, a vztekle to narvala do koše. Tohle byl teda den! A přitom vše začalo tak pěkně…

Vlezla jsem pod sprchu a nechala horké kapky dopadat na mé tělo a smývat ze mě události dnešního večera.

„Můžu se přidat?“ uslyšela jsem náhle Emmetta. Stál za mnou a chystal se vlézt ke mně.

Zalapala jsem po dechu a nebyla schopná slova. Byl úplně nahý a mně s naskytl pohled na jeho vypracované tělo.

Emmett vzal do ruky mýdlo a jemně ho promnul v dlaních. Poté ho odložil a začal mi mýt ruce, postupně pokračoval k mým ramenům, která začal jemně masírovat.

„Otoč se,“ zašeptal a začal mi rukama třít prsa. Neubránila jsem se toužebnému zavzdychání, tohle se mi líbilo a moc.

Z mých ňader se přesunul níž a začal mi opisovat kruhy na břiše a pak se ke mně naklonil a začal mi drtit rty v náruživém polibku. Ve stejnou chvíli, kdy se naše jazyky setkaly, zajel rukou až k mému místečku a dvěma prsty do mě vnikl. Rychlými, dobře mířenými pohyby mě během chvíle přivedl až na pokraj vyvrcholení. Pak ale přestal a my se najednou ocitli na posteli.

„Takhle je to mnohem pohodlnější, nemyslíš?“ usmál se a začal mi sát bradavku.

Ztěžka jsem zalapala po dechu, ale nechtěla jsem zůstat pozadu. Prsty jsem nahmatala jeho mužství a uchopila ho do dlaně. Objala je všemi prsty a začala ho laskat. V odpověď se mi ihned dostalo Emmettovo slastné zavrčení.

Najednou na mě nalehl a začal třít svůj úd o můj klín.

„Chci tě,“ vydechl chraptivě a pronikl do mě. Přestože jsem už nebyla žádnou začátečnicí, překvapila mě intenzita, s jakou jsem ho v sobě cítila…

Autor: Lovely (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Chtíč 8. kapitola: