Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Chuť lásky? Jedině hořká 3. kapitola

09.12.2011 (07:45) • RenesmeNessieCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1447×

„Já si k ní sednu,“ řekl Ted. Neušel mi šokovaný výraz Anny.

„A co slečna Anna?“ ptal se učitel.

„Může být ve trojici s Mary a Danou, Isabella je tady nová, neměla by sedět sama,“ řekl.

„Asi máte pravdu, tak si k ní pro dnešek sedněte,“ svolil učitel. Ted si okamžitě přesedl, Anna mě vraždila pohledem, můžu snad za to, že si ke mně sedl?

„Ahoj, Bello,“ usmál se Ted.

„Ahoj, Tede, asi sis to u Anny zavařil,“ podotkla jsem.

„Anna bude v pohodě,“ mávl rukou.

„Jenže ona -“

„Tak žáci, dneska si probereme kostru. Rozdám vám pracovní listy a vy se budete snažit popsat největší kosti v těle, odevzdejte mi učebnice na stůl, je to na známky. Budete pracovat ve dvojicích, Anna, Mary a Dana ve trojici, takže začněte.“

Celou hodinu jsme s Tedem debatovali o kostře, občas jsme prohodili pár slov jen tak soukromně. Anna a její dvě kamarádky na mě pořád hleděly, můžu sakra za to, že je Ted tak aktivní?!

Další hodinu jsem měla dějepis, pak literaturu, francouzštinu, matematiku a chemii. Konečně oběd.

Sedla jsem si na místo, kde jsem seděla včera, nečekala jsem dlouho a Emm se přiřítil jako velká voda.

„Čau, Emme. Jak je?“ ptala jsem se.

„Celkem fajn.“

„Večer pořád platí?“ ptala jsem se.

„Jo, jasně, vyzvednu tě v šest,“ řekl.

„Neříkal jsi ráno v sedm?“

„Jo, ale film hrají o půl sedmé,“ řekl.

„Aha, a na co jdeme?“ ptala jsem se.

„Trasnformers, nic jiného tam není,“ řekl.

„Jo, v pohodě, předchozí dva díly se mi líbily.“

„Pak zajdeme na drink, ne?“ ptal se mě.

„Jeden z nás přece nemůže pít,“ namítla jsem.

„Dobře, já, jako řidič, si dám nealko.“  Do jídelny vešla Anna zavěšená na Tedovi, každou chvíli k němu něco prohodila a ze mě nespouštěla oči, co má sakra za problém?

„Emmette? Co je zač ta Anna? Asi má se mnou nějaký problém,“ zašeptala jsem a koukla se směrem k pultu s jídlem, kde Anna s Tedem stála a kolem nich ještě pár dalších holek.

„Tamta? Jo, to je Anna Grigoriová, myslím, že její matka pracuje jako sestra v nemocnici a její otec vlastní obchod. A ten kluk je Ted Hamsford. Jeho otec je velké zvíře. Mafián, nebo tak něco. Ted má hodně peněz, jeho otec sponzoruje školu, může si dovolit, co chce, nemusí chodit na hodiny a nikdy nebyl po škole,“ řekl Emmett.

„Aha. A on a Anna spolu chodí?“

„Nevím. Asi jo. Stejně ji nemá rád, je s ní jen z nudy. S každou holkou je jen z nudy,“ pokrčil Emmett rameny.

„Jak to všechno víš?“ ptala jsem se.

„Tady se nic neutají, Ted sám se tím netají.“

„A Anně to nevadí?“

„No, to je trošku složitější, možná vadí, ale nerozejde se s ním. Já nevím, jak to mezi nimi funguje.“

„Zvláštní poměry v tomhle městě,“ řekla jsem.

„Zvykneš si,“ usmál se. Odsunula jsem tác, jídlo teda nic moc.

„Zavezu tě domů.“

„Dobře, díky.“

Velkého Hummera nejde opravdu přehlédnout, ještě jsem si úplně nezvykla na to okázalé auto, vyčnívá z davu, no, vlastně je tu ještě jedno vyčnívající žluté Camaro, někdo tu má rád Transformers, stejně jako já.

„Emme? Čí je to žluté Camaro?“ ptala jsem se.

„Teda, taky má rád okázalé věci, jak vidíš.“ Mohlo mě napadnout, že je jeho. Je přece bohatý.

„Má vkus, to ty samozřejmě taky, Hummer se mi líbí,“ usmála jsem se.

„Měl by se ti líbit, víš, je to Autobot, taky slyší a vnímá a uráží se. Tak aby tě nevyhodil někde na silnici,“ zasmál se Emm.

„Dobře, dobře, Hummer je to nejlepší auto na světě. Jo, teda vyzvedneš mě v půl sedmé?“ ptala jsem se.

„Na minutu přesně,“ kývl vážně.

„Dobře, zatím ahoj.“

Půl třetí. Stíhám v pohodě. Táta nebyl doma, proto jsem si dala dlouhou sprchu, umyla jsem si vlasy, namalovala se, vytvořila nějaký účes a mohla se jít obléct. Do kina a pak do baru? Nic slavnostního, to určitě ne. Nakonec jsem si zvolila něco ze svých starších modelů, myslím, že jsem to tehdy kupovala s Georgem a s Ninou, moc se to oběma líbilo a mně vlastně taky.

„Bello?!“ volal na mě táta.

„Ano?“

„Ty někam jdeš?“ ptal se mě.

„Jo, jdu do kina s kamarádem,“ řekla jsem.

„S jakým?“ zajímal se.

„S Emmettem Cullenem.“

„Aha, moc milí lidé, žádné hlouposti, Bell,“ usmál se na mě.

„Neboj, vrátím se střízlivá a plně při vědomí,“ řekla jsem.

„Dobře, věřím ti, ahoj, myslím, že už je tady,“ řekl táta a zakroutil očima, protože se Emmett dožadoval mé přítomnosti hlasitým klaksonem.

„Ahoj,“ mávla jsem na tátu.

„Jsi přesný jako hodinky,“ řekla jsem Emmovi.

„Říkal jsem ti to.“ Emm se s řízením moc nemazlí, jezdí docela rychle, v Port Angeles jsme byli za dvacet minut, tak akorát koupit si lístek a jít do sálu.

„Počkáš? Zajdu si koupit lístek,“ řekla jsem.

„Počkej, já už jsem je koupil.“

„Aha, a kolik stály? Dám ti peníze.“

„Nechej si to na kredit, Bells,“ usmál se. Emm mě vedl do sálu, nikdy předtím jsem tady nebyla.

„Pak si zajdeme na drink,“ řekl Emm, než začal film.

„Slíbila jsem otci, že přijdu střízlivá,“ řekla jsem.

„Neboj, přijdeš. Jen jeden drink.“

Nechala jsem se vtáhnout do děje, Transformers mě baví. S Georgem jsme na něm byli nespočetněkrát, ale to už je dávno…

„Bello! Halo, vnímáš mě?“ Šťouchl do mě Emm.

„Cože?“

„Film už skončil, pojď, zajdeme do Laguny.“ Neochotně jsem se zvedla a následovala Emmetta ven k autu.  Do Laguny, jsem zvědavá, co tam budeme dělat, když Emm nesmí pít kvůli řízení a já kvůli tátovi. Sakra, kašlu na to, potřebuju se nějak uvolnit a nemyslet na George a Ninu.

„Co si dáme?“ ptala jsem se.

„Dej si, co chceš, odvoz máš,“ řekl Emm.

„Dobře, dejte mi nějaký dobrý drink,“ řekla jsem barmance.

„A jaký?“

„Co si hosti berou nejčastěji, nějaký dobrý,“ usmála jsem se.

„Dej bacha, abys to nepřehnala,“ varoval mě Emm.

„Neboj se, zvládnu to, musím se nějak uvolnit,“ zabručela jsem.

„Nedaří se ti?“ ptal se mě. Barmanka mi podala drink, který měl červeno – bílou barvu, napila jsem se, v ústech mi explodovaly všechny chutě, bylo to vynikající.

„Ne, nedaří. Můj bývalý, George, teď chodí s mojí nejlepší kamarádkou Ninou, a tam mrcha mi ještě přísahala, že by s ním nikdy nechodila.“

„Aha, asi si nezasloužil tvou lásku, když neviděl, že jsi skvělá,“ povzbudil mě Emm.

„Milovala jsem ho! Plánovali jsme spolu útěk, já bych se kvůli němu vzdala všeho!“ Hořce jsem se zasmála a poručila si další drink.

„Bells, přijde jiný kluk, který tě ocení.“

„Chápeš to, vybrala jsem všechny své úspory, napsala jsem dopis matce, pak přijdu na letiště a on mi řekne, že utéct nemůže, že mě nemiluje, jak si myslel!“

„Bello -“

„Ale já vím, jak to bylo. To jeho matka nechtěla, abychom byli spolu. Nejsem bohatá, tak jak by si ona přála! Nevlastníme firmu a nevlastníme ani miliony,“ řekla jsem, všimla jsem si, že už nemám žádné pití. Podala jsem sklenku barmance a naznačila, že chci další.

„Už to stačí, poslední drink,“ řekl Emmett.

„Jo, jasně, jen co si zatancuju!“ vyklopila jsem do sebe drink a šla na parket. Tancovala jsem jako o život, hrála moje oblíbená písnička, Run the World od Beyoncé.

Emmett se mi někde ztratil, sedla jsem si k baru. Poslední drink, Emm se to nedozví.

„Ještě jednou!“ volala jsem na barmanku. Usrkávala jsem drink a sledovala dění kolem sebe. Pak mě našel Emmett a pak už si nic nepamatuju…

Ostrá bodavá bolest mi vystřelila do mozku. Sakra, co jsem to včera prováděla? Tolik jsem toho nevypila, nebo jo?!

„Bello! Vstávej, přijdeš pozdě do školy!“ volal na mě táta. Táta? Viděl mě opilou?

„Sakra,“ zaúpěla jsem. Dveře se otevřely a v nich stál táta, v ruce držel sklenici vody a prášek.

„Viděl jsi mě včera?!“ ptala jsem se.

„Jo, viděl. Oba dva jste byli na šrot! Ten taxikář vás skoro tahal domů! Jsem na tebe naštvaný, takže tady máš prášek a vodu, dneska jdeš do školy, příště si třeba rozmyslíš, jestli se opiješ,“ řekl a odešel. Oba jsme byli na šrot? Takže se opil i Emmett? Neměl jedinou skleničku, co si pamatuju.

„Ach jo.“ Spolkla jsem prášek, ale účinky se moc nedostavovaly, šla jsem do koupelny a dala si studenou sprchu. Pak jsem se namalovala, kruhy pod očima nešly moc zadělat, mám na sobě asi kilo make-upu. Vlasy jsem si stáhla do ohonu, vyčistila zuby a šla se obléknout. Když jsem se shýbla pro podprsenku, všechny žaludeční šťávy se mi vrátily do krku a já skoro nestihla doběhnout do koupelny. Znova jsem se namalovala a vyčistila zuby. Pak jsem se pomalu oblékla a šla k autu.

„Mně je tak zle, nikdy nebudu pít,“ řekla jsem si pro sebe šeptem. Dneska jedu trochu pozdě, parkoviště již bylo plné. Ach ne! První hodinu mám tělocvik, sakra!

„Ahoj, Bello, stalo se ti něco? Vypadáš jako bys celou noc nespala,“ ptal se mě Ted.

„Nejsi daleko od pravdy,“ zabručela jsem a šla směrem k tělocvičně.

„Ty máš taky tělocvik? Já taky, tak se uvidíme,“ řekl a odběhl.

Holky už byly v šatně a převlékaly se. Mezi nimi byla i Anna a pár dalších holek, které znám z hodin. Jessica, Dana, Mary, Ellena…

„Čau, Bello,“ pozdravila mě Jess.

„Ahoj.“ Vysvlékla jsem se jen do spodního prádla.

„No ty vole! Skvělé tetování,Bells,“ pochválila mě Jessica. Všechny pohledy teď směřovaly na mě.

„Otoč se! Chci to vidět,“ řekla Ellena. Cože? O čem to zase mluví? Ohlédla jsem se na svá záda. A jéjej. Přes lopatky a páteř se mi táhlo plno malých hvězdiček. Co to je? Co jsem to včera prováděla?

„Jo, to byla sázka,“ zalhala jsem.

„Pěkná sázka, když to tam budeš mít celý život,“ podotkla Jessica. Celý život, no super. Musím okamžitě najít Emmetta. Rychle jsem na sebe hodila cvičební úbor, aby si mě neprohlížely a šla do tělocvičny, ať už je konec a já můžu jít za Emmettem a zeptat se ho, co se včera dělo, teda pokud si to pamatuje, že.

Žaludek se mi zhoupl, rychle jsem si sedla na lavičku a zavřela oči. Nepozvracím se, nepozvracím se.

„Ahoj, Bello,“ šťouchl do mě kdosi. Emmett, skvělé, aspoň ho nebudu muset hledat.

„Čau, Emmette,“ zaúpěla jsem.

„Je ti zle?“ ptal se mě.

„A jak! Táta mě vyhnal do školy! Sakra, co se včera dělo, byli jsme oba opilí,“ zabručela jsem.

„No, to jsme byli. V tom drinku, co jsi pila byl absinth.“

„Aha, proto si nic nepamatuju, absinth mě odrovnal.“

„Nepamatuješ? Já si pamatuju vše,“ řekl.

„Jsi pil jenom pivo, ne? Vysvětli mi to tetování,“ požádala jsem ho.

„No, šli jsme k autu a v jednom tetovacím studiu bylo otevřeno. Šla jsi tam a nechala se tetovat -“

„Sakra! To jsi mě nemohl nějak vyvést ven? Třeba i násilím?“

„Počkej. Kdybys mě nechala domluvit, tak bys věděla, že je to jen hena. Tetování jsem ti rozmluvil, hned po piercingu. Včera bylo veselo, tancovala jsi,“ usmál se. Ach ne. Do tělocvičny napochodovaly ostatní dívky v dresech, roztleskávačky a sakra. Utvořily nějakou formaci a začala hrát písnička. Run the World od Beyoncé. Že mají žaludek takhle poskakovat, je mi zle, jen se na ně dívám, musím uznat, že jim to jde, odněkud se vynořilo pár kluků, kteří se k nim přidali.

Kluci vyhazovali holky do vzduchu. Holky házely vlasama, rukama, nohama a vším, čím mohly.

„Promiň,“ řekla jsem Emmettovi a běžela na záchod. Příště si rozmyslím, jestli budu pít kvůli takovému tupci!

„Odvezu tě domů,“ ozval se za mnou mužský hlas, který rozhodně nepatřil Emmovi.

Autor: RenesmeNessieCullen, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Chuť lásky? Jedině hořká 3. kapitola: