Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Chyť mě, jestli to dokážeš! - Kapitola 1

30.05.2010 (19:15) • NathalkaSimova • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1237×

Tanya:

„Řekla jsem ne! Už mě s tím svým dolejzáním štveš!!" křičela jsem na Edwarda. Co si o sobě vůbec myslí? Já mu to už znova říkat Nebudu!
„Ani jsi mi nedala šanci, Tanyo. Copak jsem tak hrozný?" nedal se Edward. Já, že jsem mu nedala šanci? Ještě, že neumí číst myšlenky jako Esme. To by pak viděl, jak jsem před chvílí váhala. Ale co hůř. On by věděl, čím si mě získat! 
„No, kolikrát ti to mám říkat? Prostě Ne! Už mě nech na pokoji." Stála jsem tam a syčela na něj. Viděla jsem, jak povolil. Ale co je mi to platné, když zítra přijde znovu? Musím něco vymyslet.

„Edwarde," vrčela jsem. „Jestli si ceníš života, už sem nelez!" A skončila jsem. Sice zítra přijde znova, ale já za tu dobu vymyslím nějaký pořádný plán. Šla jsem do domu, sedla si do obýváku k televizi. Dávali nějaký sport, myslím, že baseball. Bezva. Začala jsem usilovně přemýšlet nad něčím, co by Edwarda odradilo. Napadl mě geniální plán. No zas tak geniální nebyl, ale je to pořád lepší, než nemít třeba vůbec nic. Zajímalo by mě, jestli se to ostatním bude zamlouvat a budou ochotni mi v mém plánu pomáhat. „Eleazare?" zeptala jsem se takovým zvláštním tónem.
„Co se děje, Tanyo?" zeptal se Eleazar a v tu chvíli stál vedle mě. Obával se, že by se snad mohlo něco dít. Když se rozhlédl kolem sebe, došlo mu, že asi něco potřebuji.

„Potřebuješ s něčím pomoc?" zeptal se mě, a já doufala, že mu to nebude připadat jako slabotina.
„Vlastně ano, Eleazare. Zítra přijde Edward, a já pojedu s Kate a Irinou na nákupy. Tedy jestli holky se mnou souhlasí. Mohl bys říct, že jsem se kvůli němu od vás odstěhovala? Vždyť víte, že už mě nebaví a vás taky otravuje. Nemám pravdu? A kdyby se vydal, sledovat mě, můžu přece zastřít náš pach. Myslím, že by byl ochotný vydat se za mnou i do převlékací kabinky." vysvětlila jsem mu plán a s prosebným výrazem se na něj podívala. Jestli nezabere tohle, tak bych ještě mohla zkusit pohled štěněte, ale já si radši počkám. Ten pohled totiž nesnáším.
„To nevím, Tanyo. Cullenovi jsou naše rodina. Nemůžeme jim přeci lhát. To si nezaslouží. Já vím, že Edward je dost otravný, ale patří k rodině a v rodině si co? V rodině si nelžeme," řekl Eleazar a já cítila, jak jsem zklamaná. Kdybych mohla, už bych byla rudá všude, kde by to jenom šlo. Byla jsem tak zabraná do rozhovoru, že jsem si ani nevšimla dalších osob, které připlachtily z horních pokojů. Poslouchala jsem ostatní jen na půl ucha, protože jsem přemýšlela nad jiným a mnohem ,lepším‘ plánem. Nedalo se říct, že byl lepší. Musím uznat, že tohle bylo docela dost ubohý. A to i na upírku. Ale co jsem měla dělat, když už mě nic jiného nenapadalo?
„Ale na ty nákupy stejně pojedeme. Že jo?" zeptala se smutně Kate. No jasně, Kate. Náš nakupovací maniak. Někdy by si mohla vyjet s Alicí... Na co to vlastně myslím. Byla jsem zabraná do svých myšlenek, že jsem nepostřehla Kate a její seznam věcí, které si potřebuje koupit.

„... a ještě tu zelenou minisukni, která byla v tom katalogu, žlutý tílko, který na sobě měla ta modelka v televizi. Jé! A já zapomněla na ty krásný boty, který mi doporučila Alice..." Takhle blábolila dál, ale já ji neposlouchala. Napadl mě totiž skvělý... Nedalo se říct, že skvělý, protože jsem byla tak zoufalá, že bych brala cokoli, jen se Edwarda zbavit. Udělala jsem to, co jsem tak neměla ráda. Zaškemrala jsem a na Eleazara jsem se vytáhla se štěněčím obličejem.
Eleazar váhal. Vypadalo to, že pookřál do doby, kdy ho Carmen dloubla pod žebra. „Nezapomeň, co jsi jí před chvílí řekl," sykla. „Ona by se ho měla zbavit sama! Už je dospělá. Nemůžeme za ni všechno řešit. A taky by ses měl naučit odolávat psím pohledům. Je z tebe potom hroznej slaboch," zakončila to. Nevím, proč šeptala. Možná chtěla tomu dodat větší efekt. Určitě ví, že jsme to slyšely. Nebo na to úplně zapomněla. Může se to upírovi stát? Eleazar nabyl kamenné tváře a odpověděl stejnou odpovědí. Jedinný, kdo mě překvapil, byla Carmen. Myslela jsem, že bude stát při mě jako vždy.
„No, tak nic. Díky... Alespoň jsem to zkusila. Myslela, jsem, že byste souhlasili, ale stejně jsem s tím počítala," řekla jsem bez nějakých emocí v hlase, ale uvnitř jsem se rozpadala na kousky. Na miliony kusů. Tak ráda bych si teď sama někde pobrečela, kdyby to jenom šlo.  Ranili mě, ani si neuvědomil jak. Odešla jsem loudavým krokem do své ložnice. Byla jsem z toho odmítnutí tak zdrcená. Jen jedna věc je na tomhle pozitivní... Zítra si alespoň užiji celý jeden jedinný den bez Edwarda Cullena. To mě povzbudilo a už jsem si plánovala, co bych si zítra měla nakoupit...

Autor: NathalkaSimova (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Chyť mě, jestli to dokážeš! - Kapitola 1: