Jsem zpět na tomto webu. Doufám, že se vám bude líbit 3. kapitola této povídky. Budu ráda za jakékoliv komentáře. Co se dělo ve Volteře, proč tam je Alice a Jasper? To vše se Bella dozví.
22.01.2012 (18:45) • Nicoll15 • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1625×
Bella
„Alice, Jaspere, rád vás tady vidím. Čemu vděčím za vaši návštěvu?“ zeptal se Aro a já se jen usmála, protože jsem věděla, co bude následovat. Přišel k Alici a dotkl se její ruky, když ale uviděl něco, co se mu nelíbilo, pustil ji.
„Bell, nechceš nám něco vysvětlit?“
„Dobrá tedy. Budu velmi rád, když zde zůstanete. A teď byste mohli odejít do svých pokojů.“ Pokynul nám a já se otočila na Alici a Jaspera.
„Pojďte, já vám to za chvíli objasním.“ Proto jsme pomalu odcházeli do mých pokojů a já si nechala zavolat Felixe.
Když jsme došli do mých pokojů, už tam stál Felix.
„Felixi, nech připravit pokoj na tomhle poschodí, máme zde důležité hosty.“ Jen kývl a odešel, já vešla do svých pokojů a sedla si na bílou sedačku uprostřed pokoje.
„Alice, Jaspere, posaďte se prosím,“ řekla jsem jim. Sotva se posadili, tak jsem dostala první otázku.
„Bello, co vůbec děláš ve Volteře?“
„Alice, tohle je můj domov už od narození, jsem totiž poloúpír. Vznikla jsem spojením upíra a člověka. Mým biologickým otcem je Marcus Volturi.“ Oba se na mě zaraženi dívali a po chvíli se vzpamatovali a Jasper se mě zeptal: „Proč jsi nám nic neřekla?“
Já se na ně nevině usmála a pravila: „Víš, Jaspere, já vám to chtěla říct, tehdy, když mě váš bratr opustil. Musela jsem si být jistá, že byste neudělali nic proti Volturiům, protože tohle je tajemství zdejších zdí.“ Jen kývl a už jsem měla Alici okolo krku.
„Víš, jak jsi mi chyběla, myslela jsem, že se zblázním. Ach, Bello, ale budeme muset na nákupy.“ Jasper jen zakroutil hlavou.
„Je mi líto, ale na nákupy nepůjdu.“ Zaraženě se na mě podívala. „Jane,“ zakřičela jsem do hradu a za okamžik Jane stále v mém pokoji.
„Co si přeješ, Bell?“ Tentokrát se Jasper tvářil hodně zvláštně, určitě se bál, aby někdo neublížil Alici.
„Vím, že od doby, co jsem tady, se chystáš mě vytáhnout na nákupy. U mě máš ale smůlu. Vem tady Alici, vím, že vy dvě si budete rozumět. Obě jste totiž blázni do nakupování, a pokud tady Alice s Jasperem zůstane, tak ať mají co na sebe. Tím se vás dvou chci zeptat, zda zůstanete.“ Alice se zatvářila zvláštně a odpověděla:
„Víš, Bello, já už to doma nemohla bez tebe vydržet, proto jsme odešli. Jasperovi nedělala dobře nálada všech z rodiny. Proto rádi zůstaneme.“ Hned jak to dořekla, už u ní stála Jane a tahala ji na nohy a pořád si brblala.
„Musíme koupit šaty, boty, sukně, kalhoty, trička, spodní prádlo. Bože, proč máme tak málo času...“ Jasper se na mě zděšeně podíval a já v jeho pohledu viděla otázku.
„Ano, Jaspere, je to tak.“ Tomu kdyby mohly, vyletí mu oči z důlků, teď už jsem věděla, že raději zůstane tady, než by se v nejbližších hodinách připojil k Alici.
„Miláčku, já tady zůstanu s Bellou,“ řekl jí a ona se zatvářila zle, ale kývla, protože musela vidět něco, co ji o tom přesvědčilo. Jasper se potom zvedl a přešel k ní.
„Jen si to užij, miláčku, alespoň vás dvě nebudu zdržovat.“ To byl povel pro holky, Alice dala Jasperovi rychlou pusu a už táhla Jane ven. Já se musela nahlas smát, tohle zvládnou jen shopaholici.
„Myslím, že budeme rádi, pokud se vrátí za týden. Nikdy bych nemyslela, že Jane bude tak spokojena, že jde nakupovat.“
„Máš pravdu, Bello, Alice ji nenechá jen tak.“
„O to se zrovna nebojím, Jaspere, ona Jane je někdy dokonce horší než Alice.“
Hned nato jsem se rozesmála jeho obličeji, protože to se nedalo. Vypadal v šoku a k tomu ještě jako by ho někdo hodně vyděsil představou velkého bílého králíčka, který si s ním hraje ping pong. Smála jsem se asi hodně nahlas, protože do mého pokoje vešel otec.
„Bell, co se tady děje?“ řekl s úsměvem.
„Ale nic, tati, jen tady Jasper utrpěl šok z toho, když se dozvěděl největší zálibu Jane, protože jeho manželka je úplně stejná, takže asi už vymýšlí, jak se z toho dostat.“ Nato se smál i otec, protože jen on a strýcové se těm nákupům dokážou vyhnout.
Když jsme se dosmáli, přešel otec ke mně a začal se mě vyptávat na věci, co se mi staly ve Forks.
„Zlatíčko, no tak, neboj se mi nic říct, víš moc dobře, že nejsem jako můj bratr.“
„Víš, tati, něco by tu bylo, ale promluvíme si až večer, kdy sem dorazí Nicol, chtěla bych totiž nejdřív probrat něco s ní.“
„Dobrá, tak se potom stav u mě.“ Jen jsem na něj kývla a hned potom jsem uslyšela klepání, tak jsem vyzvala příchozího dovnitř.
Autor: Nicoll15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek City jsou všude! Opatrně - 3. kapitola:
rýchlo dalšiu,je to súper
wow wow wow
rychlo dasiu kapitolku
Děkuji, jsem ráda, že se vám povídka líbí.
Děkuji za opravu článku, příště si na to dám pozor.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!