Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » City jsou všude! Opatrně - 4. kapitola

09.02.2012 (17:00) • Nicoll15 • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1264×

4. kapitola

Dovnitř vešla Nicol.

„Bell, zlato, prý jsi se mnou chtěla mluvit?“
„Ahoj, sestřenko, chtěla, můžeš chvíli počkat. Odvedu Jaspera do pokoje a ukážu mu knihovnu a tělocvičnu, aby se tu nenudil, dokud nedorazí jeho žena.“
Ta se jen usmála a už si sedala na pohovku u mě v pokoji, já mezitím pokynula Jasperovi, aby šel se mou, a já mu ukázala knihovnu a tělocvičnu.

Jakmile jsem se vrátila do pokoje, řekla jsem vše, co se stalo ve Forks Nicol. Ta hned navrhla, že mě vyšetří, a uvidíme, zda to není planý poplach. Ukázalo se, že mám pravdu a jsem opravdu těhotná. Věděla jsem, co musím udělat, a to říct to svému otci, proto jsem se okamžitě vydala do jeho pracovny. U dveří pracovny jsem začala být značně nervózní a nevěděla jsem, jak to přijme. Bála jsem se, co bude dělat, a pomalu mě začalo opouštět to málo odvahy k tomu, abych zaklepala na dveře jeho pracovny.

Když vtom se dveře jeho pracovny otevřely a on s trochu přihlouplým úsměvem ukázal, že mám vejít. Mně to ale vtipné nepřišlo. Hned jsem se posadila do křesla a dívala se směrem z okna. Když Marcus promluvil.
„Tak co se děje, Bello? Nikdy jsi nebyla takhle nervózní, docela mě to děsí.“
Nevěděla jsem, co mám dělat, tak jsem se rozhodla, že to řeknu na rovinu.
„Jsem těhotná.“ Neměla jsem odvahu podívat se mu do očí a už vůbec ne mu něco dalšího říct. Chvíli bylo ticho a najednou mě objaly jeho paže.
„Ach, holčičko, já myslel, že je to něco horšího.“ Byla jsem v tu chvíli v šoku. Nečekala jsem takovouhle reakci, a to mě hodně překvapilo. Jen jsem ho objala a nic víc jsem nedělala.

„Nechápu, proč ses bála mi to říct, víš, že nejsem jako Caius.“
„Já měla strach, že bys… Vlastně ani nevím, z čeho jsem ten strach měla.“ Otec se jen zasmál a zeptal se, kdo je otec.
„Edward Cullen, ale doufám, že mu nebudeš nic přikazovat, víš, že z jeho myšlenek vím, že mě miluje, ale nedokázal by mě přeměnit. Necháme to osudu, ať rozhodne, kdy se zase uvidíme a kdy se dozví, že bude mít, nebo že má potomka.“
„Dobrá tedy, byl bych sice rád, kdyby se to dozvěděl a byl tobě oporou, ale uděláme to, jak chceš ty.“
Na to jsem se jen usmála a poděkovala otci. Ve chvíli, kdy jsem odcházela, někdo zaklepal na dveře.

Otec příchozího vyzval ke vstupu. Dost mě překvapilo, kdo vešel, protože jsem věděla, že tato osoba už dávno opustila Volterru a dlouhou dobu se tu neukazovala jindy než na plesy. Do dveří vešel Eleazar spolu s rodinou. Mou jedinou útěchou bylo, že nemohli náš předchozí rozhovor slyšet, jinak nevím, co bych udělala.
„Eleazare, vítejte,“ řekl jemně otec.
„Děkuji, Marcu. Jsem rád, že tě po dlouhé době opět vidím.“ Já se prozatím zdržela nějak vyjadřovat, protože jen málokdo věděl o poloupírech, takže jsem se snažila, aby to nevěděli ani oni.
„Bell, někoho bych ti chtěl představit,“ pravil najednou otec a já si myslela, že na místě omdlím.

„Bello, tohle je můj dávný přítel Eleazar, jeho žena Carmen a dcery Irina, Kate a Tanya,“ řekl jen a při zmínce posledního jména se podivně usmál. Eleazar a zbytek jeho rodiny se na mě jenom usmáli a s otázkami v očích se podívali na mého otce. Já ovšem věděla, že už musím jít, protože jsem chtěla jít za Jasperem.

„Už půjdu, kdybys mě hledal, budu v tělocvičně nebo knihovně.“ S tím jsem vycházela z otcovy pracovny.

Když jsem odešla z otcovy pracovny, tak jsem se šla podívat do tělocvičny, zda tam není Jasper. Jakmile jsem vešla do tělocvičny, spatřila jsem ho, jak zrovna bojuje s Felixem. Byl to vyrovnaný souboj, takže jsem se těšila na to, jak dopadne, když jsem si všimla, že do tělocvičny přišel i Aro, Caius, Marcus a Eleazar spolu s rodinou. Naznačila jsem jim, ať jsou potichu, a dále pozorovala souboj, který se před námi odehrával. Na konci to bylo hodně napínavé, až jsem si myslela, že to jeden z nich nepřežije, ale nakonec vyhrál Jasper a já se na něho s úsměvem podívala a pokynula mu, že tady nejsme sami.

„Jaspere, netušil jsem, že jste zde,“ řekl Jasperovi Eleazar.
Jasper se na mě podíval s otazníky v očích a já mu naznačila, ať o mně pomlčí, myslím, že to vycítil i v mých pocitech.

„Ano, jsme zde, Eleazare, ale pouze já a Alice. Zbytek teď žije v Kanadě.“
„Jaspere, opravdu vydařený zápas, doufám, že se tady nebudete s Alicí nudit,“ řekl zničehonic Aro a všichni Denaliovi se na něj s otazníky v očích podívali.
„Neboj, Aro, myslím, že budeš rád, když má žena propustí ze svých spárů Jane.“ Aro se jen zasmál a odcházel ze sálu.

Autor: Nicoll15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek City jsou všude! Opatrně - 4. kapitola: