Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » City jsou všude! Opatrně - Prolog a 1. kapitola

12.01.2011 (15:00) • Nicoll15 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2409×

Prolog

Můj život nebyl vždy růžový, ale dokázala jsem se s ním vypořádat. Nyní vím jistě, že to bylo mým osudem, setkat se právě s ním. Edward Cullen byl muž, který mi změnil celý život.

1. kapitola

Bella

Byla to má nejlepší noc v životě. Edward konečně svolil i tělesnému vztahu mezi námi. Bylo to zrovna na mé 18. narozeniny. Jenže se druhý den událo něco, co nikdo nemohl tušit. Na oslavě svých narozenin u Cullenů jsem se řízla do prstu a Jasper na mě vystartoval. Od toho dne se ke mně Edward choval odtažitě a já začala mít strach, co se děje.

Byl přesně týden od té osudné nehody a já šla spolu s Edwardem do lesa. Tam se můj život dočista zhroutil. Edward mi řekl, že mě nikdy nemiloval, že jsem byla pro něj hračka, která ho již omrzela. Tehdy se mi zhroutil svět.

Je to již skoro měsíc, co jsem byla opuštěná a ničeho si nevšimla. Nevšimla jsem si, že jsem těhotná. Hned jsem věděla, co musím udělat, a proto jsem odešla ze svého pokoje dolů, kde u televize seděl Charlie.

„Charlie, mohu s tebou na chvíli mluvit. Je to nutné,“ řekla jsem rychle a připravovala se na nadcházející rozhovor.

„Tak mluv, Bell, víš, že tě neukousnu,“ řekl a já si připadala jako na trní.

„Charlie, jak moc dobře víš, je to už víc jak rok, co jsem tady a teď, když už mě tady nic nedrží, bych se ráda vrátila domů. Doufám, že to chápeš.“ Na chvíli jsem se odmlčela a dívala jsem se mu do očí.

„Já, mám tě ráda, ale už se mi začíná stýskat po otci a ostatních z rodiny. Doufám, že ti to moc nevadí, že odjíždím zrovna teď.“

Chvíli jsem se na něj dívala a čekala, co řekne, protože to není ani dva týdny, co jsme se dozvěděli, že moje matka a Charlieho sestra zahynula při autonehodě i s Philem jejím novým manželem. Věděla jsem, že Charlie měl svou sestru velmi rád a že jsem teď byla tou, která ho chtěla opustit. Nevěděla jsem, jak zareaguje.

„Něco takového jsem čekal, Bell. Víš, taky mi chybí, ale taky vím, že ty máš i otce, u kterého můžeš vzpomínat na svou matku a kde budeš šťastná, proto ti nebudu bránit v odjezdu.“ Přišla jsem k Charliemu a objala ho. Vím, bylo to malé, ale i tak důležité gesto. Potom jsem se pomalu přesunula k sobě do pokoje a začala jsem balit.

Když jsem si dobalila nutné věci, vytáhla jsem si peněženku, kterou jsem měla pečlivě schovanou, a podívala se na své doklady, na kterých bylo mé celé jméno. Jméno, které je ve světě upírů tak známé. Jméno, které je tak dlouhé, ale za tím jménem jsem já, Isabella Maria Rachel Eleonora Swan Volturi. Mnozí z vás se možná diví mému příjmení, ale je to tak, jsem Volturiová. Jsem totiž dcera jednoho z vládců Volterry. Jsme dcerou Marca Volturiho. Zítra už nebudu jen Isabella Swanová, ale budu zase Isabella Maria Rachel Eleonora Swan Volturi. Sotva jsem přestala myslet na můj odjezd, všimla jsem si, že je docela tma, proto jsem se rozhodla si dát vanu a pak jít spát.

Ráno jsem se probudila a po ranní hygieně také oblékla. Oblékla jsem se, ale tak jak na mě nikdo odsud nebyl zvyklý. Všichni si tady o mně mysleli, že jsem jen holka, co se přestěhovala z Arizony, ale nebyla to pravda. Měla jsem v sobě vždy víc, ale nikdy jsem nebyla tak panovačná, abych se chlubila bohatstvím a dělala ze sebe někoho, kým ani nejsem. Oblékla jsem si černé šaty pod zadek, na to jsem si dala bílý kabát a na nohy jsem si nazula černé vysoké kozačky. Vlasy jsem si zvlnila a lehce se namalovala. Do uší jsem si dala diamantové náušnice od otce, na krk si připnula rodinný erb Volturiových, který byl v bílém zlatě s diamanty, k tomu jsem ještě doplnila prsten a náramek.

Když jsem byla hotová, vzala jsem kufr, ve kterém jsem měla jen vzpomínky, pak také kabelku a sešla jsem dolů ze schodů. Dole na mě už čekal Charlie, ale jakmile mě spatřil, zamrzl na místě a zaraženě se na mě díval. Po chvíli se vzpamatoval a řekl mi.

„Sluší ti to, Bell, ale co tak nastrojená?“ Já se jen uchechtla a odpověděla jsem mu.

„Charlie, no to víš, já se takhle musím oblékat a to hlavně po tom, co jsem volala domů, posílají pro mě letadlo, auto a doprovod, takže by nebylo dobré jít na letiště v jeansech.“ Charlie se trochu podivil, ale nijak víc to nekomentoval. Pomalu jsem šla do kuchyně a nachystala si čaj, abych nijak netrápila žaludek. Pomalu jsem pila, když někdo zazvonil u dveří, Charlie se na mě podíval a já kývla, že půjdu otevřít. Proto jsem se zvedla a přešla ke dveřím, když jsem otevřela, stála za dveřmi Jane s Demetrim.

„Bello, tak ráda tě vidím,“ řekla mi Jane a hned na to mě objala.

„To je pravda, tvá nešikovnost nám velmi scházela,“ řekl hned na to Demetri.

„Ty abys sis nepřisadil, Dimi. Ráda tě vidím, Jane.“ Sotva jsem to řekla, objevil se ve dveřích Charlie.

„Charlie, tohle je Jane a Demetri, jsou to zaměstnanci mého otce,“ řekla jsem mu a on se díval dost zvláštně na Jane, protože vypadala sotva na 15 let.

„Těší mě,“ řekl jim a obrátil se na mne. „Bell, doufám, že se ještě někdy ozveš. Měj se krásně, já už budu muset do práce,“ řekl mi s rozpaky, já ho objala a dala mu pusu na tvář. To bylo vše, co jsem mohla udělat, protože ani kdybych zůstala, nic by se nezměnilo, stále by myslel na mou matku a utápěl se v žalu.

„Bell, měli bychom jít, pokud se chceš ještě s někým rozloučit.“

„Máš pravdu, Jane, ale nejdříve mě musíme odhlásit ze školy!“ řekla jsem jim a Demetri šel dovnitř pro kufry, když ale viděl, že si odvážím jen jeden kufr, málem ho trefilo.

„Bell, ty si sebou bereš jenom jeden kufr?“ zeptal se.

„Jo, Demetri, protože půjdeš dobrovolně nakupovat s Heidi, doufám, že si to užiješ,“ odpověděla jsem se smíchem a Jane se ke mně hned přidala.

Přešli jsme k autu a já se na posledy podívala na dům, ve kterém jsem zažila dobré, ale i zlé.

Rozjeli jsme se ke škole, kde jsem se potřebovala odhlásit a také se chtěla rozloučit s Angelou, Jessicou a Mikem.

Zastavili jsme před školou a já společně s Demetrim vystoupila. V tu chvíli se na mě otočila celá škola, protože jsme stáli u černé limuzíny, když si všimli, kdo z ní vystoupil, tak se jim oči povalovaly někde na zemi a nikdo nebyl schopný ani mluvit, až na jedinou osobu. Lauren si jen pohoršeně odfrkla a začala nahlas mluvit.

„Copak, naše Isabell se tak bojí jít do školy, že si musí přivést ochranku.“

Tohle namíchlo jak Jane, která rychle vylezla z auta, tak i Demetriho, který stál u mě. Abych zabránila tomu, že na ni zaútočí, jsem jí vpálila útok ala Volturiová.

„Kdepak Lauren, jen odjíždím domů, ale ty bys měla žalovat svého plastického chirurga, protože vypadáš jako husa.“ Potom jsem kývla na Jane a společně jsme se vydali do kanceláře, cestou se ke mně přidala Angela, která chtěla vědět, proč jsem tak smutná. Když jsem jí řekla, že odjíždím, tak se mi vrhla kolem krku a loučila se se mnou. Já se s ní také rozloučila a poté šla zpátky do auta, protože mě Jane už stihla odhlásit.

Nasedla jsem a my se konečně vydali domů.

Autor: Nicoll15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek City jsou všude! Opatrně - Prolog a 1. kapitola: