Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cizí život 3

13.01.2010 (17:45) • Ejdriana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1617×

Třeba bych se mohla zabavit nějakou pomstou nebo něčím, co by ho vytočilo ještě víc doběla než je teď. Co třeba kdybych mu na hradě zřídila striptýzovej klub. Myslím, že to by ho přímo zabilo. Bych mu ukázala, že jde upíra zabýt i jinak než roztrháním. Ta představa se mi líbila víc než by měla a na tváři jsem měla tentokrát posedlý výraz já.

Už jsem v hlavě střádala plány jak to zrealizovat. Chtělo by to nějakou pomoc, jenže komu tady můžu věřit. Chtělo by to někoho, kdo by mu to nevykecal, nebo aby si to u něj nepřečetl nebo co to vlastně dělá. Jenže koho. Budu to muset nějak odhadnout z toho jak se ke komu chová.

Vím určitě, že třeba tu kurvu Heidi do toho tahat nebudu. Ta by za ním s křikem utekla a vylíčila mu všechno pěkně do podrobna a ještě víc. 
A vůbec jestli není špatnej nápad tahat do toho ženský, těm se to asi moc líbit nebude, ale zase kdybych jim tam strčila pár krasavců, tak by třeba proti nebyly. No uvidíme.

Došla jsem do pokoje, ve kterém jsem se probudila. Na křesle seděla drobná, blonďatá holka. Vypadala docela mladě a její červené oči svítily do dálky.

,,Ahoj.” Začala.

,,Ahoj, můžu ti nějak pomoct?”

,,No popravdě, docela se nudím. Jmenuji se Jane.” Nudí se. To by mohlo být dobré znamení.

,,To tu není nic na zábavu?”

,,Na hradě ne. A ven vycházet můžeme jen za tmy. Takže taky zrovna moc možností nemáme. Teda kromě plnění Arových úkolů.” Aro? To bude asi ten starec.

,,A co bys řekla tomu, že bych možná měla nějakej plán, jak to tady tak trochu oživit?” V očích ji zajiskřilo, napřímila se.

,,Jsem jedno velké ucho.”

,,Počkej do večera. Půjdeme se projít, tady by jedno velké ucho mohl být kdokoli.”

,,Dobře, za stmívání jsem u tebe.” Vstala a odkráčela pryč. 

Konečně budu mít chvíli jen pro sebe a své myšlenky. A že jich není zrovna málo. Vlastně by mě docela zajímalo, kde jsem se tu vzala. Vůbec nic si nepamatuji, ale nevěřím Arovi, že jsem tohle chtěla. Nebo si prostě myslím, že ne takto, ale zase proč by mi měl lhát. Co by tím získal?

Zajímalo by mě taky, jaký byl můj předchozí život. Asi to nebylo nic moc, když jsem chtěla proměnit. A jak jsem se o nich vlastně dozvěděla? Myslím, že pak budu muset s Arem hodit řeč.

Ozvalo se zaklepání.

,,Dále.”

,,To jsem já.” Ukázala se ve dveřích hlava Jane.

,,To už je tma?” Podívala jsem se z okna a skutečně.

,,Asi jsem se nějak zamyslela. Jen se převleču a můžeme vyrazit.” Došla jsem k jediné skříni v pokoji a doufala, že tam najdu nějaké oblečení, které by mi bylo. A skutečně, tam byla vše v mé velikosti. Vzala jsem na sebe ryfle a tmavou mikinu.

,,Můžeme vyrazit.” Zahlásila jsem a natěšeně vyšla kupředu. Přesně jsem věděla, kam mé další kroky povedou. Teda jestli tu takové místo vůbec je.

Když jsme byly venku, tak jsem konečně spustila. Nemohla jsem se dočkat, až ji to všechno řeknu.

,,Máte teda nějakej striptýzový klub?”

,,Na co?” vykulila na mě oči.

,,Na co asi tak? Chci se podívat na konkurenci?”

,,Cože?” tvářila se vážně nechápavě.

,,No abych pravdu řekla, chci na hradě udělat striptýzový klub. Neboj nebude jenom pro kluky. Bude i pro nás ženský. Přece se musíme nějak pobavit přes den. Sama jsi říkala, že je tady strašná nuda.” Dokončila jsem svůj proslov.

Chvíli na mě koukala a vypadala, že o tom přemýšlí a s postupem minut se jí na tváři rozjasňoval čím dál tím větší ďábelský úsměv.

,,Je ti doufám jasný, že pokud tohle Ara nezabije, tak zabije on nás?”

,,Jo, tak nějak s tím počítám.” Usmála jsem se na ni.

,,Tak jdeme do toho!” 

Jane mě neomylně vedla temnými uličkami, až jsme došli k jedné obzvlášť zapadlé. Kdybych byla člověk, tak bych tam asi nevkročila, protože by mi strachem zdřevěněly nohy a ani na křik bych se nezmohla. Ale když jsem ten upír a prý téměř nezničitelný, tak si tam v klidu můžu chodit třeba nahá a nemusím mít strach, že by mě někdo přepadl a třeba znásilnil. To by se spíš měli bát ti druzí, že z nich vycucnu krev.

Zastavily jsem se před dveřmi, které byly opásány červenýma světýlkama a byl na nich obrovský nápis Strip club la Bella. Moc vtipný pomyslela jsem si. Taky si strčím na dveře svý jméno. Ne mám lepší nápad strčím tam Arovo jméno. 

Podívaly jsme se na sebe a se smíchem vkročily dovnitř. Musím uznat, že to tu vypadalo pěkně na striptýzovém klub. V jednom rohu byl moderní bar, v druhém byly křesla a uprostřed se tyčilo obrovské obdélníkové molo a na něm byly čtyři tyče.

Dnes jsme měly sakra štěstí. Byl na řadě pánském striptýz a tak jsme se usadily hned do první řady a vyčkávaly. Taky bylo na co. Někteří by stáli za to je blíže poznat. Ale nejspíš jen po fyzické stránce. Tak zvaně užít si a zahodit. U mě možná užít si, vycucnout a pohřbít.

Jakmile si páni všimli naší maličkosti, tak se věnovali převážně nám a my se vůbec nebránily, naopak. Pořádně jsme se rozjely a vyskočily i na parket k nim. Bylo to… při nejmenším zajímavé. 

Protančily jsme tam celou noc. Zavíračka byla před svítáním, což se mi hodilo. Odchytla jsem jednoho z nich a strčila mu do ruky kartičku s Janiným telefoním číslem, protože zatím telefon jaksi nemám, nebo o tom alespoň nevím.

,,Když budeš chtít přejít tancovat ke mně, tak stačí zavolat a můžeš s sebou vzít i své kamarády fešáku. Zatím se měj a doufám, že se ozveš.”

Dala jsem mu rychlý polibek pro posílení efektu mého přemlouvání a byla si jistá, že ho mám v kapse, nebo spíš v klubu, teď ještě ženský. Ale to by snad neměl být takový problém.

Myslím, že když se tady náš Chuan ozve, tak s sebou přitáhne všechno možný. Takže by to klapnout mohlo. Teď ještě vybrat vhodné místo, o kterém by se hned nedozvěděl Aro, vybavit ho a přilákat ostatní.

,,Jane?” zašeptala jsem, protože jsme se vracely chodbami hradu.

,,Co?”

,,Kde by se to dalo uskutečnit?”

,,Uskutečnit co?” ozval se za námi naštvaný hlas Ara. Do prdele. Honem, honem, mysli Bello. Prostě něco plácni.

,,No… chceme uspořádat míchání koktejlů.” No ty kokso, větší pičovina mě napadnout nemohla.

,,Koktejlů?” chtěla jsem mu říct něco v tom smyslu, co na mě nevěřícně čumíš dědku, taky bych si nevěřila no.

,,Jasný, samozřejmě z krve. Chce to něco novýho. Trochu to oživit, když jsme všichni mrtví.”

,,Já ti dám něco novýho!” pohrozil. 

,,Raděj ne!” křikla jsem na něj za běhu. Rychle pryč od něj.

« SHRNUTÍ »

Autor: Ejdriana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cizí život 3: