Je to půl roku, co se Bella přistěhovala do Forks. A hned ji někdo chtěl. Mike Newton. Ale jeho zájem byl krátkodobý, a tak je Bella vystavena žárlivosti Jessicy, která ji šikanuje. Až jednoho dne se jí zastane Edward Cullen. Ten nosí na obličeji masku, protože po rodinné tragédii má zjizvený obličej. Příjemné počteníčko přeje Ali.
11.02.2012 (15:00) • alanisealicecullen • FanFiction na pokračování • komentováno 23× • zobrazeno 2935×
Bella:
Šla jsem po chodbě. Nemyslela jsem. V mysli jsem měla jen snadné příkazy: Dívej se dolů! Sevři pevně knihy! Jdi rychle! Splyň s okolím! Nepomohlo to. Cítila jsem to a o pár vteřin se v mém zorném poli ukázaly bezchybně upravené nehty v nechutně růžových botách na podpatku.
„Ahoj, Isabello," ozvalo se sladkým hláskem Jessicy.
„Čau." Snažila jsem se mluvit normálním hlasem, ale nešlo to. Já a Jessica se moc nemusíme. Začalo to, když jsem se sem přistěhovala. To bylo před půl rokem a Mike Newton projevil jistý zájem a Jessice to vadilo. Mike toho sice nechal, jakmile mu došlo, že já žádná školní hvězda nebudu. Jessica mě pak ze žárlivosti pomlouvala u ostatních a začala mě šikanovat. A nepřestala ani když ví, že jsem Mikeovi volná jak guma u trenek. Jessica se začala přehrabovat ve své drahé, značkové, růžové kabelce. Samá růžová. Asi budu zvracet. S vítězným obličejem vytáhla (kupodivu) bílou složku a podala mi ji.
„Co to je?" zeptala jsem se slabě. Možná to ani nechci vědět.
„Úkol do dějáku. Je do úterý." Najednou se mi zdálo, že na té složce je napsáno: Jsem příčina tvých budoucích problémů. Můj panický strach se jako mávnutím kouzelného proutku změnil ve vztek. Ať mě pomlouvá, zesměšňuje, šikanuje, ale úkoly jí dělat nebudu. To bych se už úplně vzdala a pak by to bylo horší. Nechci mít po celou střední ve Forks na čele nálepku Jessičin poskok, jak ty dvě nány po jejím boku. Jsou to Lauren a Caroline, neboli NNNNM (nesamostatně nemyslící nositelé napodobenin mozku).
„Ne!" vykřikla jsem, až se pár lidí otočilo.
„Cos to říkala?" vyštěkla s kočičí chůzí a výrazem bohyně pomsty se ke mně blížila. Asi čekala, že budu mít strach a dám se na ústup, ale já tam stála jak solný sloup. Jessica se napřahovala, aby mi svojí francouzskou manikúrou zmalovala obličej, ale vtom...
„Jessico!" zahřměl mužský hlas plný zloby. Ten hlas byl tak děsivý, až jsem málem utekla. Místo toho jsem se otočila a zmrzla na místě. Myslela jsem, že to bude učitel, který vše slyšel, a usoudil, že slyšel dost a dá nám na vědomí, že máme obrovský průšvih. Původce té hrůzy byl Edward Cullen. A musím podotknout, že ten hlas byl jen slabý odvar toho, jak se tvářil. Edward byl nejmíň oblíbený kluk na škole. Měl sice krásné bratry a každý tady věděl o Jessice jednu věc. Kdyby si je Rosalie a Alice tak nehlídaly, Jessica by pustila Mika k vodě a začala balit jednoho z nich. Můj osobní názor je ten, že se vrhne na oba. Edward má sice svůdný hlas a sexy tělo, což dokazují každodenně super košile. Jenže každou děsí představa popálenin, které je zaručeně odradí. Cullenovi se sem přistěhovali po tom, co jejich dům vyhořel. Edwarda minul hořící trám a od té doby nosí černou flanelovou masku. Prý kvůli tomu, že se ho děsí lidi kolem něj. Rozvážnou chůzí si to namířil k nám.
„Máte nějaký problém, madam?" řekl klidným hlasem. Fakt to řekl!?
„Ne," odsekla mu Jessica.
„Tebe jsem se neptal. Ty nejsi dáma."
„Vše je..."
„Jak se opovažuješ, ty..." rozběsnila se Jessica
„Jessico, být tebou, tak mlčím, protože kdybych řekl někomu, co jsem viděl, měla bys velké potíže a jediný důvod, proč ještě neležíš na zemi, je ten, že jsi holka." Jeho tón byl znuděný.
Byla jsem do jejich hádky tak zabraná, a tak jsem neslyšela zvonění. Už jsem je nevnímala a rozeběhla se do třídy.
Samozřejmě jsem přišla pozdě a učitel mi oznámil:
a) jsem po škole
b) máme doma udělat projekt se svým sousedem v lavici
c) jsem přesazená ke Cullenovi
A po škole zůstal i Edward. Super, aspoň mu poděkuji.
Autor: alanisealicecullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Cizinec 1. kapitola:
Páni, to je nádhera. Kedy bude pokračovanie? Neviem sa dočkať? A len jedna otázka, možno bude blbá, ale nie je Edward náhodou upír? Tak potom by mu oheň nemál popáliť tvár, ale asi by ho zabil nie?
Až na pár slovních obrstů to bylo krásné... Těším se na další díleček... :)
Moc Vám děkuji. Moc si toho vážím. Boužel mám teďka počítač na opravě a nevím, ky bude další díl.
Hezký nápad, čekám na pokráčko!
Líbí moc. . Už se velice těším na další kapitolu
Originální nápad! Moc se mi to líbí! Rychle další!
Zajímavé a poutavé... těším se na pokračování
Velmi povedené a těšám si na další kapitolku
je od neho pekné že si ju zastal
naozaj je to zaujímavý začiatok .. a bola by som veľmi rada keby si napísala pokračko :)
Je mi líto, ale článek ti opět vracím. Zdaleka sis neopravila všechny chyby, které jsem ti vypsala již níže.
Pokud si s gramatikou nevíš rady, zamiř do sekce Pomoc autorům, kde si najdi nějakého korektora, kterému bys posílala povídky k opravě. Jistě se tam někdo takový najde.
Až si opravdu všechny chyby opravíš, zaškrtni "článek je hotov", ne dříve...
Ahoj, článek ti vracím k opravě, máš v něm chyby.
+ 1.kapitola -> 1. kapitola
+ chybějící mezery (za uvozovkami)
+ chybějící interpunkční znaménka (.?!)
+ shoda podmětu s přísudkem
+ čárky
+ Jessika -> Jessica
+ ji/jí (ji - 2. a 4. pád; jí - 3. a 6. pád)
+ čárky kolem oslovení
+ překlepy
+ přímá řeč (raději posílám koncept)
Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.
Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.
Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."
Chyby si oprav, až pak zaškrtni "článek je hotov", ne dříve, díky...
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!