Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Co bylo, už být nemusí - 5.kapitola

27.05.2009 (20:00) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5515×

Bella:

Jakmile sem se mu představila, tak se moje rodina po sobě podívala udiveně. „Děje se něco?" zeptala jsem se. „Ne, neděje. Bells, půjdeme na lov. Musíš mít žízeň. Hned potom budeme muset odjet." odpověděla Alice. „A kam?"zeptala jsem se. „My pojedeme do Clevelandu. Carlisle a Edward vyřídí věci na Aljašce." opověděla mi Rose. Kývla sem a šla za Alice. Okamžitě jsme vyrazili na lov. Ulovila sem dva jeleny, stejně jako Alice a hned potom jsme se vraceli do domu.

Edward:

„Ona se na mě nepamatuje!!! Proč sakra?" vykřikl jsem. „To nevím synu. Třeba si jí ublížil více než my. Rose má pravdu. My vyřešíme její majetek a oni pojedou do našeho sídla v Clevelandu." odpověděl mi Carlisle. „Třeba se dáš dohromady s Bellou ted´. Bude to jednodušší, když se na tebe nepamatuje." spustil Jasper. „Ty to asi nechápeš, že? Chci být s Bellou kterou znám a ne s touhle." osočil jsem se. Potom jsme byli nuceni přestat, protože se vraceli. Já zůstal u sebe v pokoji a Carlisle ji mezitím zpovídal.

Bella:

Jakmile jsme dorazili do domu, začalo vyslýchání. „Bello, na Aljašce máš byt a kreditky. Řekni mi kódy." řekl Carlisle. Kódy, kódy. Já si musím vzpomenout. Jo už vím. „Na kreditce je kód 1901 a do bytu se dostaneš s kódem 1918." odpověděla jsem mu s klidem. Na tvářích ostatních se objevil šok. „Děje se něco?" zeptala jsem se. „Proč zrovna tyhle čísla?" zeptala se Rose. „Nevím. Něco mi připomínají, ale je to zahaleno v husté mlze."odpověděla jsem. „Takže můžeme vyrazit. Musíme koupit auta a hned potom vyrazíme do Clevelandu. Taky musíme nakoupit hodně oblečení." ozvala se Alice. Ostatní spolu se mnou kývli. Venku jsme čekali na Esme, která se loučila s Carlislem a Edwardem. Esme se po chvilce objevila a hned za ní oni dva. Edward se na mě díval s bolestí, ale i s láskou. Copak mě může milovat? Zná mě přece jenom chvíli. Neměla jsem čas se tím zaobírat, protože jsme vyrazili. Do Seattlu jsme to zvládli během chvilky. Alice nás okamžitě táhla do obchodního centra. Jasper s Emmettem šli vybrat tři autíčka. No a my šli nakupovat oblečení. Alice byla neuvěřitelná, neustále mi spolu s Rose a Esme nosila tuny a tuny oblečení. Potom následovaly boty a ještě spoustu dalšího. Hned potom mi koupili ještě nový telefon a nový číslo, který si rozdali mezi sebou. Alice to číslo zavolala ještě Edwardovi, aby ho měla celá rodina. Nákupy v Alicině podání jsem si skvěle užívala. Byl to skvělej odvaz. Jakmile jsme měli nakoupeno, šli jsme ven, kde čekal Jasper s Emmettem a třemi auty. Porsche, audi a Jeep. Alice okamžitě zamířila k porsche a já k audi. Byla R8 5.2, ve stříbrné barvě. Nákup jsme dali do Jeepu, který si přivlastnil Emmett. Jak jsem se dozvěděla, v autě pojedu s Esme, která mi dala upozornění abych nejela víc, jak 200 km v hodině. Alice na mě, ale spiklenecky mrkla. Pochopila jsem, co to znamená. Esme to řekla jen, aby působila jako matka. Taky si chtěla užít jízdu. Než jsme se nadáli, byli jsme na dálnici, která nás měla dovézt až do Clevelandu. Jízdu na dálnici jsme si všichni užili, zjistila jsem že moje autíčko může jet víc jak 300 km v hodině, ale to jsem nachtěla riskovat. Už kvůli vražednému pohledu Esme. Po asi třech hodinách mi zazvonil telefon, který jsem zvedla. „Ahoj, tak jak jste na tom?" ozvalo se z něj. Byl to Carlisle. „Skvěle, jsme na cestě."odpověděla jsem. Moji sourozenci spozorovali, že telefonuju a tak mě předjeli. To není fér. Dupla jsem na plyn a začala je dojíždět. Esme mě pochopila a tak si telefon vzala k sobě. Naznačila jsem jí: „Děkuju"

Esme:

Bella už se chová jako oni. Taky milují rychlou jízdu, proto jsem si od ní vzala telefon. „Ahoj, zlato, jak jste na tom vy?" zeptala sem se. „Dobře. Bella má krásnej byt. A není zrovna chdá. Všechno posíláme na její nové jméno. Co vy? A proč vlastně máš ty ten telefon?" zeptel se. „Oni závodí a tak

jsem jí tím pomohla. My už máme nakoupeno a všechno vyřízeno." odpověděla jsem mu. „Počkej Esme, dám ti Edwarda."chvilku sem čekala „Dej na ní prosím pozor." ozvalo se z něj. Chtěla sem mu něco říct, ale Bella vedle mě se rozhihňala. „Co je?" zeptala sem se jí. „Emmett je až třetí a mělas vidět ten jeho výraz." odpověděla my s úšklebkem. „Neboj se, dám na ní pozor, ale to by s ní tvoji sourozenci nesměli soutěžit." odpověděla jsem Edwardovi. „Oni závodí?" ozvalo se šokovaně z telefonu. „Ano závodí, ale kazit jim to nebudu. Promiň. Řekni Carlisleovi, že ho miluju." Zatím ahoj." S tím sem položila telefon.

Edward:

Na Aljašce vše probíhalo podle plánu, akorát mě zarazili ty kódy. Myslel sem, že na nás bude chtít zapomenout, ale to jsem asi myslel špatně. Její byt byl obrovský, spíš to vypadalo jako apartmán v nějakém hotelu. Já sem tu zůstal a Carlisle jel vyřídit důležité věci ohledně přeposlání peněz a prodání tohohle bytu. Na nějaký papír jsem se mu musel za ní podepsat tak, aby to souhlasilo. Její podpis byl mnohem jednodušší než ten můj. V její bytě by se člověk asi ztratil. Byl obrovský. Všemu dominoval obývák s černou pohovkou a černou plazmovou televizí, která nemohla být z Ameriky. Hned potom následovala kuchyně. Měla ji celou v černé barvě. Tohle kdyby viděla Alice tak se asi zblázní. Potom jsem šel do nějakého pokoje. Byla to šatna. Jejímu šatníku vládli temnější barvy. Černá, tmavě modrá a spousta dalších. Potom následovala její ložnice. Byla hned po obýváku a kuchyni největší. Byla vymalována tmavě modrou barvou a vše tu bylo v modré. Prohlédl jsem ještě další pokoje knihovnu, a další místnosti. Zhruba za 6 hodin se vrátil Carlisle. „Tenhle byt se mi podařilo prodat. Náš dům sem prodal a taky sem Bellu odhlásil ve škole. Prodal jsem i její auto. Převedl její peníze na její nový účet. Vás sem ze školy taky odhlásil. Nezavoláme jim?" mluvil na mě v myšlenkách. Pouze sem kývl na souhlas. Carlisle vytočil Bellino číslo, chvilku se bavil s Bellou a hned potom s Esme. Požádal sem ho, jestli by mi nedal Esme k telefonu. Jakmile sem ho měl v ruce, řekl jsem Esme: „Dej na ní pozor." Neodpověděla mi, protože se bavila s Bells. Z jejich konverzace jsem pochopil, že oni mezi sebou závodí. Co když se jí něco stane. „Oni závodí?" zeptal jsem se jí se strachem v hlase. „Ano závodí, ale kazit jim to nebudu. Promiň. Řekni Carlisleovi, že ho miluju." Hned potom telefon ohluchl. Vyřídil sem vzkaz a Carlisle mi řekl, že už by jsme měli jet. Nevím jak, ale venku stálo moje volvo. „Každý pojedeme sám, ano?" řekl mi v myšlenkách. Pouze sem kývl a sedl za volant. Hned jsme vyjeli. Naše cesta byla vcelku nudná. Jenom jednou mi Alice zavolala abych se o Bellu nebál. Zhruba za 12 hodin jsme zastavovali u našeho nového domu. Před ním stáli tři auta. Porsche, určitě Alice. Jeep, 100% Emmettův a Audi, to bude určitě mojí krásky. Zevnitř jsem zaslechl jen smích. „Víš Emmette, já sem ti to říkal." řekl Jasper. „No jo, ale copak jsem mohl vědět, že je tak silná." osočil se Emmett. „Je novorozená." řekla Esme s úsměvem. Nikde sem nezaslechl Bellu a ani Alici. Šel jsem tedy s Carlislem dovnitř. „Tak nás tu máte." řekl jsem s úsměvem. „Kde je Bella a Alice?" zeptal se Carlisle. „Šli na lov. Za chvilku by měli být, ale zpět." opověděl mi Jasper s úsměvem. „Kdo vyhrál závody?" zeptám se. „Bella." odpoví mi Rose. „Copak se ti to stalo Emmettku?" zeptám se když vidím jeho výraz. „Pral jsem se s Bellou a doufal, že nebude silná, ale pekelně jsem se zmýlil. Hezky jsem to schytal." Zasmál sem se a ostatní se k nám přidali. Emmett nasadí výraz trpitelský výraz.

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Co bylo, už být nemusí - 5.kapitola: