Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Čtyři kamarádky z New Yorku - 16. kapitola

23.10.2011 (17:30) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 33× • zobrazeno 5428×

Rosalie

Emmett něco tropil v koupelně a já se snažila uklidit trochu ten nepořádek, který tady vždycky udělá. Nevadilo mi to, ale měla jsem čas a jen koukat na to nemusím. Sebrala jsem ze země těžké sako a chtěla ho pověsit. Ozvala se rána, když z něj něco vypadlo. Se strachem jsem pohlédla na zem. Co jsem mu zase rozbila? U komody ležela saténová krabička a mně se sevřelo srdce a moje plíce nemohly dostat kyslík. Roztřesenou a nedočkavou rukou jsem ji zvedla ze země během vteřiny a otevřela víčko. Pohled mi padl na blyštivý prsten, který symbolizoval všechno, co jsem teď i v budoucnu chtěla, a to Emmetta. Jeden velký diamant uprostřed a dva menší po jeho stranách. Oči mi vlhly. Přestávala jsem vidět a já na tu nádheru chtěla vidět.

„Ale ne…“ zašeptal Emmett ve dveřích. Věděla jsem, že jsem to tímhle totálně zkazila.

„Ty si mě chceš vzít?“ zeptala jsem se a hlas se mi zlomil. Nevěřila jsem, že mě potká takové štěstí. Doufala jsem z celého srdce, že se stanu jeho ženou, ale ani ve snu mě nenapadlo, že by i on chtěl být mým mužem. Přestože mě tak miloval, jak sám tvrdil, nevěřila jsem tomu. A pak Emmett přistoupil blíž a teprve teď jsem si všimla, že je jen v ručníku. Poklekl na jedno koleno a vzal moji ruku do své obrovské studené dlaně. Srdce mi bolestivě bušilo do žeber a měla jsem pocit, že celý svět zmizel a jsme tu jen my dva.

„Chtěl jsem to udělat jinak, ale nejspíš je jedno, kde a jak ti to řeknu. Nejdůležitější je, Rosalie Flemingová, že tě miluji a udělal bych proto tebe všechno na světě. Nechci a nepřeji si nic jiného, než abys byla moje, protože jsi ta nejlepší věc v mém životě. Vezmeš si mě?“ zeptal se na tu otázku, na kterou se ani ptát nemusel. Klekla jsem si k němu a slzy mi stékaly po tváři. On se tvářil klidně a čekal na moji odpověď.

„Emmette Cullene, samozřejmě, že si tě vezmu,“ odpověděla jsem a stvrdila tím moji budoucnost s ním. Pro mě to bylo oficiální. Nepotřebovala bych už žádný obřad k tomu, abych věděla, že od tohohle muže mě už nikdo neodtrhne.

Vzal prsten do svých prstů a navlékl mi jej opatrně na prsteníček. Zírala jsem na něj, jak se zálibně dívá na můj prst. Pomalu jsem zvedla svoji ruku a přitom sledovala, jak se diamanty třpytí i v tomhle slabém světle. Uchopila jsem Emmettovu tvář a políbila ho. Vložila jsem do toho všechno svoje štěstí, lásku, něhu a oddanost, kterou jsem k němu cítila. Bože, já ho tak milovala…

Bella

Všechno je fajn. Všechno je skvělé. Dokonce víc než to… Ale stejně tu bylo jedno ale. Proklaté ale… Nenáviděla jsem ho.

„Je normální, že s Colinem chodím víc jak měsíc a ještě jsme spolu nespali?“ Nahlodávalo mě to a snižovalo to moje sebevědomí.

„Jste na střední škole?“ zeptala se mě Esmé.

„Ne,“ odpověděla jsem nechápavě.

„V tom případě to není normální,“ rozsekla to a já si dala hlavu do dlaní.

„Neposlouchej ji. Ta zatahovala kluky na záchody už ve školce,“ snažila se Rose.

„To je technicky nemožné,“ utrousila Esmé a věnovala se knize, která teď bila do očí. Odkdy Esmé čte o volný čas během oběda… Určitě to bude Kámasútra.

„Colin má všechny vlastnosti, které jsem si přála. A není to workoholik,“ upozornila jsem, protože tohle bylo pro můj minulý vztah osudné. „Víte, s Edwardem jsem neměla nic kromě sexu… Dokonalého sexu… A s Colinem mám všechno, kromě toho sexu. Colin je prostě opak Edwarda…“

„Hele, nikdy jsi nepřišla na to, co Edward dělal,“ šeptla Alice tiše, že jsem jí skoro nerozuměla.

„Odkdy se ho zastáváš?“

„Nezastávám se ho, ale všimni si, že jakmile je něco špatně, hodíš to na něj,“ řekla tu pravdu pravdoucí, která se mi vůbec nelíbila. Radši jsem mlčela, jinak bych řekla něco, čeho bych litovala, protože jsem se pěkně naježila. Pravda bolí. Už to ani nemůžu svést na porozchodovou depresi, protože už jsem byla dávno mimo tohle období. Tak proč, sakra, na něj pořád myslím? Tohle už mělo být za mnou. Neměla bych si ho pouštět do svého života a ani do své hlavy.

Esmé se na Alici zadívala a Alice udělala divnou grimasu. Obě jsou poslední dobou zvláštní.

„Co čteš, Esmé?“ zeptala jsem se s nenuceným zájmem. Opravdu jsem chtěla vědět, která kniha si získala Esméin drahocenný čas.

„To je… turistický průvodce,“ odpověděla a zaklapla knihu.

„Turistický průvodce čeho?“ zeptala jsem se znovu, protože měla černou vazbu s drobnými zlatými písmeny. „Pohlavních orgánů muže?“

„K tomu průvodce nepotřebuji.“ Chtěla si zastrčit knihu do kabelky, ale já jsem jí drze vytrhla knihu z ruky.

„Succubus a Incubus.,“ přečetla jsem její jméno nahlas a zděsila se. „Teda, Esmé… Astrální démoni… Nevěděla jsem, že tě tohle zajímá.“ Podala jsem jí knihu zpět a koukala na ni jak na zjev. Nervózně si ji strkala do kabelky se zaťatou čelistí. Koukla jsem na ostatní. Rose se chichotala a Alice držela vidličku uprostřed vzduchu. Oči vykulené a vražedně shlížela na Esmé. Co mezi sebou ty dvě mají?

„Nezajímá. Můj nový klient je trochu úchyl… Budu restaurovat spoustu věcí, které se týkají tohohle tématu. Takže potřebuji nastudovat odbornou literaturu…“

„Aha.“ Nikdy jsem se nedozvěděla, co vlastně restaurátorství všechno obsahuje. Myslela jsem, že hodně dějepisu a tak… Ale že i tyhle kraviny.

„Tak jo. Měly byste něco vědět,“ začala Rose a my zbystřily. „Moje družičky nebudou mít broskvové šaty, ale ty, co si samy vyberou.“ Ústa mi tvořila malé o, když zamávala rukou a já zahlédla dokonalý prsten. „Budu se vdávat,“ oznámila nám hrdě, div pýchou nepraskla.

„Jdi do háje,“ řekla Esmé.

„Šaty,“ šeptla zasněně Alice.

„Vdávat…“ opakovala jsem nadšeně. Rose vyplázla na mračící se Esmé jazyk a nám věnovala zářivý úsměv.

„Gratuluji,“ vydechly jsme s Alicí současně.

„Hm. Já asi taky,“ zamumlala Esmé, když jsem ji začala zabíjet pohledem.

„Pozor, abys nadšením nezbořila celou restauraci,“ ohradila se Rose, ale pořád se šťastným výrazem.

„Promiň, ale jsi to ty… Budeš vdaná a my budeme tvé svobodné zapomenuté kamarádky.“

„A to říká kdo?“

„To říkají zkušenosti.“

„Tak ať zavřou hubu, protože bez vás žít nemůžu,“ zasmála se a objala Alici kolem ramen a chytila moji a Esméinu ruku. Dala je na sebe a přikryla je svojí.

„Předpokládám správně, že mi moje kamarádka udělá ten nejlepší zásnubní večírek?“ uhodila na Alici, která z toho nadskakovala na židli.

Měla jsem z Rose obrovskou radost, ale teď jsem měla na srdci ledový krunýř. Zásnubní večírek… Rodina… Edward. Edward a já v jedné místnosti. Edward a já tváří v tvář po půl roce.

Jsem v loji.

Zatímco jiné páry otálejí a plánují i rok či dva, Rose a Emmett byli přesný opak. Nemohli se dočkat, až do toho praští. Alice uspořádala večírek za týden. Byla toho schopná i za kratší dobu, ale Rose chtěla, aby měli hosté aspoň nějaký časový limit, jak si to zařídit v práci nebo kvůli dopravě. Já si musela zařídit Colina, ale protože souhlasil se vším, co jsem řekla, nebyla jsem překvapená, když nadšeně souhlasil. Doufala jsem, že ve večerních šatech a vyčesaných vlasech ho konečně svedu, protože jinak si začnu myslet, že jsem odporná nebo že je gay.

Večer za večerem se neúprosně blížil a bylo to tu. Držela jsem Colina za ruku a usmívala se na něj. Snažila jsem se mrkat, špulit rty a kdesi cosi, ale tohle jsem se nikdy pořádně nenaučila. Chlapy jsem nejspíš balila na svoji osobnost. Extrémně krátké šaty přišly vhod a já stáhla naše ruce na moje stehno. Jen lehce jsem je na něj položila a dívala se z okna.

„Ty šaty ti moc sluší,“ řekl a vtiskl mi polibek. Polibek… Líbání je fajn, ale začínala jsem se bát o svoji kůži na rtech. Aby mi tam nějaká zbyla…

Vystoupili jsme z taxíku před velkou restaurací na rohu Páté. Se zatajeným dechem jsem vešla dovnitř a čekala na náraz. Kolem dlouhého stolu už seděla většina plánovaného osazenstva. Já s Colinem seděla úplně vzadu, kde seděla rodina. Za Rosinu rodinu jsem tu byla já s holkami, protože její rodiče zemřeli, když jí bylo patnáct. Oči jsem měla zapíchnuté v zemi a svojí rukou jsem drtila tu Colinovu.

„Děje se něco?“ zašeptal mi do ucha.

„Vůbec ne,“ zalhala jsem a zvedla oči. Už byl tam a vypadal přesně tak hříšně dokonale, jak jsem si ho pamatovala. Znovu jsem si ho vybavila nahého… Jeho studené rty na mém těle. Hledala jsem vedle něj nějakou ženu, ale nalezla pouze jeho bratra Jaspera. Ten měl vedle sebe jedno prázdné místo. Na další židli seděl Carlisle s prsatou zrzkou, která mu něco šeptala do ucha a jemu to zřejmě přišlo strašně vtipné, protože odhaloval všechny své zářivě bílé zuby. Rose s Emmettem seděli ve vzájemném objetí v čele stolu. Esmé tu ještě nebyla a Alici jsem nikde neviděla, i když tu už přirozeně musela být. K mé smůle a utrpení jsem seděla po pravici Rose, což znamenalo, že budu sedět přímo naproti Edwardovi. Colin mi odtáhl židli a Edward vzhlédl.

„Ahoj,“ hlesl a já nemohla z jeho výrazu nic vyčíst. Bylo to ještě divnější, než jsem si představovala. Divila jsem se, že mě vůbec pozdravil. To já ho vykázala ze svého bytu. Sice jsem mu dala na výběr, ale stejně.

„Ahoj,“ šeptla jsem. Pak se otočil a já zírala na jeho profil. Poznávala jsem ten jeho rovný nos a arogantně našpulené plné rty. Znovu se na mě zadíval, když jsem pozdravila budoucí novomanžele. Cítila jsem, jak mi očima propaluje výstřih.

„Kde je Alice?“ zeptala jsem se Rose. Pokrčila rameny. Někdo mi poklepal na rameno. Já o vlku a on za mými zády.

„Alice?“

„Můžu s tebou mluvit?“ Omluvně jsem se usmála na Colina a vstala od stolu. Alice mě zatáhla do rohu a začala drmolit.

„Je tu něco, co nevíš.“

„Co?“

„Já chodím s Jasperem.“

„Aha…“ vydechla jsem a poškrábala se na hlavě. Moc jsem nechápala ty tajnosti. „Jak dlouho?“

„Skoro měsíc.“

„Proč jsi mi to neřekla?“

„Nemáš ho ráda. Navíc jsi říkala, že Edward říkal, že se ke mně nehodí.“

„Edward říkal blbosti,“ vyložila jsem jí situaci a u toho se dívala na Edwarda, který mi věnoval nepěkný pohled. Co mu je?

„Takže?“

„Takže ti to moc přeji a doufám, že s ním budeš šťastná.“ Vyskočila a objala mě.

„Díky, Bello. Měla jsem z toho strach. Respektive z tebe.“

„Ze mě? Proč?“

„Protože ho nemáš ráda.“

„Alice, ale na tom přece nezáleží. Hlavně, že ho máš ráda ty.“ Vzala jsem ji za ruku a vedla zpět ke stolu. Došlo mi, že prázdné místo vedle Jaspera je její. Přicupitala k němu a posadila se. Jasper se na ni podíval výrazem, který jsem u něj ještě nikdy neviděla. Láskyplným a šťastným. Bylo mi jasné, že ti dva jsou v tom až po uši. Vtom se otevřely dveře a dovnitř vešla Esmé se svou společností. Samozřejmě prvotřídní krasavec. Oba se nesli jako pávi. Esmé ho nedržela za ruku, protože to nedělá nikdy, nikde a za žádných okolností.

„Zdravím všechny,“ řekla a počkala, až jí její společnost připraví židli.

„Tohle je Jeremy,“ představila nám chlapa, kterého po dnešním večeru pravděpodobně už nikdy neuvidíme.

„Ahoj, Carlisle,“ pozdravila sladce Carlislea, který se na ni usmál a zamrkal. Zrzka vypadala znuděně, ale Carlisle si jí nevšímal. Místo toho svlékal očima Esmé. Ti dva jsou blázni.

Asi ve dvanáct jsem začínala být dost veselá díky alkoholovému opojení. Nebyla jsem opilá, ale taky jsem nebyla střízlivá. Prostě ze mě spadla nervozita a hlavu jsem měla na Colinově rameni. Měla jsem spokojeně přivřená víčka a okolí skoro nevnímala, když najednou zařinčelo sklo.

„Ehm,“ začala odkašláním Esmé. Postavila se se zvednutou sklenkou a chystala se pronést proslov. Tak to jsem opravdu nečekala. Snad není opilá…

„Dnešek je pro mě velmi těžký,“ řekla vážně se smutnýma očima. Narovnala jsem se a vnímala každé slovo. „Odevzdám svoji kamarádku do rukou muže, který jí tak neočekávaně ukradl srdce. Rosalie pro mě byla oporou a matkou.“ Začínalo se to podobat pohřební řeči. No tak, Esmé, já ti věřím. Udělala jsem na ni obličej, aby pochopila, že má brzdit.

„A stále je, ale teď se o ni budu muset podělit. A jsem tak strašně ráda, že to bude s tak báječným mužem, jako je Emmett Cullen,“ dokončila to a radši se posadila. Všichni začali tleskat a já taky. Mohlo to dopadnout mnohem hůř. Třeba že manželství je pro idioty… Nebo že má Rosalie štěstí, že je právník, protože se u rozvodu může obhajovat sama.

„Musím si odskočit,“ zašeptala jsem Colinovi a zvedla se. Na toaletách jsem vytáhla řasenku a pudr. Nejprve jsem si chtěla opláchnout čelo. Pustila jsem vodu a ohnula se k umyvadlu. Ta chladná voda mě pořádně probrala. Narovnala jsem se a pohlédla do zrcadla.

„Co tu děláš?“ vyjekla jsem a otočila se na něj. Místo odpovědi mě chytil za boky a vysadil na umyvadlo.

„Pusť mě!“ zaječela jsem, když mě začal líbat na krku.

„Proč?“ zeptal se a chtěl se přesunout na moje rty. Bylo to nepopsatelné, ale probraná ledovou vodou jsem ho nakopla mezi nohy. Ani se nepohnul a já měla pocit, že moje koleno je rozdrcené.

„Co sakra čekáš? Že s tebou budu spát na dámských toaletách? Na zásnubách tvého bratra a mé nejlepší kamarádky? A hlavně, když vevnitř sedí můj přítel?“ vmetla jsem mu do tváře a on se na chvíli zastavil.

„Ten zubař?“

„Jak víš, že je zubař?“

„Bello, odporuješ, ale tvoje tělo říká něco jiného.“ Měl pravdu. Moje tělo intenzivně reagovalo na jeho dotyky a vůbec na celou jeho přítomnost.

„Jdi do hajzlu, Cullene!“ snažila jsem se to skončit, ale můj mozek začínal rezignovat a velení převzaly hormony a jiné lidské slabosti, jako třeba srdce…

„Nenávidím tě!“ zašeptala jsem, ale znělo to spíš jako vyznání lásky. Ublížím tím tolika lidem a ublížím především sobě, ale pes, kterému byla nabídnuta kost, vám ji už nevrátí. Edward se v reakci na moje slova odtáhl. Hlava se mi točila, a proto jsem se nedivila, když jsem spatřila jeho černé duhovky. Divím se, že nemá dvě hlavy. Byla jsem z jeho přítomnosti jak nadrogovaná.

„Když mě nenávidíš, tak bude lepší, když odejdu.“ Moje ruka vystřelila a chytila ho za sako.

„Co když někdo přijde?“

„Zamkl jsem.“ Nikdo už mi nezabrání v tom se s ním pomilovat. Teď a tady.

Bello, tohle jsi pokašlala.

Ani jednou jsem se na něj nepodívala, když jsem si stahovala šaty dolů, a ani když jsem otevírala dveře. Bylo to jako dívat se na obraz mojí zkázy. Já to udělala… Podvedla jsem Colina, který seděl hned ve vedlejší místnosti. Bylo mi ze sebe neskutečně zle. Edwarda jsem cítila všude na svém těle. Jako by mi nasákl jeho pach do všech pórů mého těla. Šaty mě škrtily a z vlasů jsem si toužila vyndat hřebínky. Chtěla jsem vlézt do sprchy a drhnout svoji kůži hrubým kartáčem, dokud ho ze sebe nesmyji. Nejhorší bylo podívat se na Colina. Bála jsem se mu dívat do očí. Připadalo mi, že mám na čele napsané děvka.

„Jsem tu,“ oznámila jsem mu a držela se zpátky.

„To jsem rád,“ řekl a jako na potvoru se naklonil a políbil mě na rameno… Musím mu to říct, tohle nezvládnu. Asi po dvou minutách přišel Edward a posadil se na židli. Začal něco zaujatě probírat s Jasperem. Seděla jsem a mlčela. Myslím, že to bude lepší.

„Ahoj, Coline, můžu ti ukrást na chvíli tvoji přítelkyni?“ zeptala se Esmé a nečekala na odpověď. Chytila mě pod loktem a táhla mě stranou. Proč mě dneska všichni tahají do temných koutů?

„Šukat Edwarda Cullena na záchodech? Teda, holka, ty mě ještě překonáš! A kdo pak koho zatahuje na záchody?" řekla bez stopy výčitek. Spíš vypadala, že se dobře baví.

„Jak to víš?“

„No, vy dva jste prostě strašně nenápadní.“

„Musím to říct Colinovi,“ řekla jsem a chtěla se otočit.

„No tak na to zapomeň!“

„Nemůžu mu lhát!“

„Nebudeš mu lhát! Když se tě zeptá, co jsi dělala na záchodech, a ty řekneš, že sis pudrovala nos, to bude lež. Teď se o tom prostě zapomeneš zmínit.“ Kroutila jsem zarputile hlavou.

„Bello, neblbni! Stalo se to každému.“

„Mně ne! Teda…“

„Důležitější otázka je, jestli to s ním hodláš dělat dál.“

„Ne!“ prskla jsem.

„Tomu moc nevěřím, ale fajn. Teď se tam vrať a zapomeň na to.“ To by bylo hezké, ale pochybuji, že to půjde. Tohle bude dlouhá noc.

„Tak jo,“ řekla jsem, když taxík zastavil před mým domem. Otočila jsem se na Colina, abych dostala tradiční pusu na rozloučenou. Colin si však odepínal pás.

„Kam jdeš?“ zeptala jsem se.

„S tebou nahoru.“

„Cože?“ Vystrkal mě ven z taxíku a já proklínala tenhle den.

„Bello, musím ti poděkovat za to, že jsi byla tak trpělivá. Nechtěl jsem s tebou spát, protože jsem to nechtěl hned pokazit. Většinou jsem se s ženou vyspal a mělo to rychlý konec. Chtěl jsem mít jistotu, že tentokrát to bude jiné, protože se mi moc líbíš a mám tě rád.“ Měla bych skákat radostí, ale mně přišlo, že mi zatlouká hřebíky do rakve.

„Jasně,“ zmohla jsem se jen na to. Nečekal na nic a začal mě líbat. Chtěla jsem ho, ale připadala jsem si jak leklá ryba.

„Je ti něco?“ Nechtěla jsem toho báječného chlapa ztratit a taky jsem už nikdy nechtěla vidět Edwarda Cullena.

„Ne, vůbec. Pokračuj.“ Bože, já jsem idiot.

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Čtyři kamarádky z New Yorku - 16. kapitola: