Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Čtyři kamarádky z New Yorku - 21. kapitola

08.11.2011 (08:00) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 37× • zobrazeno 5752×

Prováděla jsem svůj oblíbený rituál u televize. V jedné ruce pizzu a v druhé krabici od mléka. Tohle je na tom, když jste svobodní, nejlepší. Můžete doma dělat věci, které byste před partnerem nikdy nedělali. Já si namazala nohy pěkně smradlavým, ale účinným krémem a přesto přetáhla ponožky, které mi kdysi upletla babička. I ve Forks jsem je nosila… Byly hrozné, ale hřály a byla to jediná památka, co jsem na ni měla.

Takže jelikož jsem svobodná, tak to mléko, co mi steklo po bradě až mezi prsa, jsem utřela tričkem a neobtěžovala se vstávat. Jedla jsem dál a kečup jsem měla rozmatlaný po rukou. Dokonalá idylka… Kterou prostě někdo narušit musel. Můj líný den byl v troskách.

„No?“ zamlaskala jsem do telefonu.

„Ahoj,“ pozdravil Edward. Tak po hovoru s ním jsem zrovna toužila… Je to narušitel!

„Nazdar,“ hlesla jsem a dál sledovala televizi.

„Tak kdy se zase uvidíme? Baseball se moc nepovedl."

„Dobrý. Všechny prsty mi neumrzly.

„Co takhle Halloween?“ Vyprskla jsem smíchy.

„Ty půjdeš koledovat?“ zeptala jsem pobaveně. Představila jsem si Edwarda ve vikingské zbroji s velkým… Mečem. Nevím, proč jsem mu přiřadila tuhle roli. Vikingové byli mohutní, svalnatí a širocí, zatímco on je vysoký a takový… Akorát. Žádné nechutné svaly tam, kde být nemají. Na bříšku náznak pekáče, ale zase ne takový, aby si tam mohl založit Mariánský příkop… A nakonec ten dokonalý obličej… Rovný nos a ležérně rozcuchané vlasy. Všechny ženské by tomuhle koledníkovi házely do košíku všechno, co měly. Ostatním by nic nenechaly… Ježiš, stačilo.

„Je to hezká představa, ale myslel jsem ten večírek na Páté. Zeptej se Alice.“

„Asi si budu muset vzít kostým, co?“ Když jsem byla malá, Charlie mi natáhnul na hlavu prostěradlo a udělal v něm dvě díry. Ostatní děti si ze mě dělaly legraci. Za prvé jsem měla směšný kostým a za druhé jsem pořád zakopávala o cípy.

„To bys měla. I já ho mám.“

„Fakt? Za co půjdeš?“ zeptala jsem natěšeně.

„Za zebru. Jasper bude dělat zadek,“ řekl sarkasticky.

„Jasper jde taky?“ zeptala jsem se překvapeně, protože jeho jsem ještě na žádném Manhattanském večírku nezahlédla.

„Čemu se divíš, když jde Alice? Ta už se ho nezbaví. A to Jasper večírky nesnáší, ale co kdyby si tam někoho nabrnkla nebo ji někdo přepad?“ zašeptal vystrašeně.

„No jasně… Hele, ty s někým jdeš?“ zeptala jsem se ledabyle. Moc mě to nezajímalo, ale jen do té doby než…

„Jo. A ty?“ Sýr mi spadl na mé už tak špinavé tričko a naprázdno jsem polkla. No jasně, jednou se to stát muselo. Tak jo! Já nebudu ta na ocet. Tohle byla podpásovka, chlapče!

„Jasně,“ nadhodila jsem s jistotou. No, tak to je dobrý. Nejenže nikdo na dohled, ještě k tomu je Halloween za dva dny. Plácla jsem se do čela. Já jsem idiot.

„Ještě si zavoláme. Ahoj, Bello.“ Moje jméno řekl tak procítěně, jak to uměl jenom on.

„Blbečku!“ Práskla jsem telefon na stůl a dál se věnovala televizi. Naštvaně jsem drtila každé sousto v puse. Co to dělám? Musím mu přát štěstí! Jenže co když si ho ta dotyčná nezaslouží? Musím se o to zajímat, když je můj kamarád.

Přece ho nenechám na pospas nějaké čůze… Chtěla jsem říct ženě.

Druhý den byl čas na lov. Lov muže, co se mnou půjde na halloweenský večírek, do kterého mě uvrtal můj drahý kamarád. Nechtěla jsem, aby žárlil, ale prostě tam nebudu dělat křena, když on někoho bere… Ne, nechci, aby žárlil. K čemu by mi to bylo?

No, bohužel, lov byl neúspěšný. Zkrátka jsme na to měla moc málo času… No, možná by úspěšný byl, kdybych všechny neporovnávala s ním. To je prokletí Isabelly Swanové a nejspíš spousty dalších žen… Jakmile poznáš bílou čokoládu jménem Cullen, už ti žádná jiná nechutná tak, jako předtím. Sama v sobě jsem se nevyznala.

Co vlastně chci?

No, jeho ne.

A tak jsem si šla ještě koupit kostým a přitom spřádala plán, jak sehnat nějakého amanta. Nechtěla jsem žádnou vážnou známost… Těch mám teď na dlouhou dobu opravdu dost. Jenom jedno malé nezávazné rande… Jako dřív.

Vstoupila jsem do obchodu a konečně dala deštník dolů. Na dešti se teda nešetřilo. Prodavač se zle podíval na jezírka, které jsem mu tam svým příchodem nadělala. Bylo tu pěkně plno. Všichni sháněli kostým na poslední chvíli. Byly tu hlavně děti, a tak jsem si připadala trochu směšně.

Chodila jsem mezi regály s doplňky a nakonec až k tomu hlavnímu. Byla tu neuvěřitelná změť všech možných převleků. Vodník, trpaslík, kostlivec, můj veleoblíbený duch, upír a pak mě do očí praštilo něco neskutečně perfektního. Běžela jsem k tomu a chytila to za jeden cíp. Chtěla jsem to sundat, když jsem ucítila tahání za druhý cíp kostýmu. Malá holčička, co mi byla asi tak do pasu, se snažila sundat ten kostým z věšáku stejně jako já. Ne! Ten je můj!

„Promiň, holčičko, ale tohle by ti bylo velké,“ řekla jsem jí a snažila se o milý mateřský tón, ale nutno dodat, že s dětmi nemám žádné zkušenosti. Nevraždila jsem je pohledem jako Esmé, ale měla jsem hrubé nedostatky.

„Já tu byla dřív!“ vyjel na mě ten spratek a vyplázla jazyk.

„Tak na to zapomeň!“ prskla jsem a chtěla využít svoji sílu dospělého. No, ta malá beruška měla sílu za tři takové.

„Jste zlá,“ vzlykla. Trochu jsem povolila a nahnula se k ní. Asi jsem to trochu přehnala.

„Promiň, ale…,“ začala jsem a ta mrcha využila příležitosti. Kvůli mé nepozornosti a dobrotě už měla převlek v ruce. Chystala se pádit uličkou pryč, ale já skočila a chytla ji za svetr. Měla jsem ji ve své moci a výhružně se na ni podívala.

„Tak hele, jestli půjde někdo za Sněhurku, tak to budu já,“ vysvětlila jsem jí.

„Maminko!“ začala vřískat.

„Počkej, počkej!“ zašeptala jsem vystrašeně. „Co takhle deset dolarů?“ vyjednávala jsem s tím zplozencem satana.

„Třicet,“ řekla jistě a nadhodila tvář pokerového hráče.

„Patnáct,“ zamítla jsem to.

„Dvacet,“ nabídla a přimhouřila oči. Začala jsem kroutit hlavou. To určitě ty…

„Mam…“

„Fajn! Fajn!“ Vytáhla jsem z kabelky peněženku a vrazila jsem jí je do ruky. Přepočítala si je a vrhla na mě poslední kyselý škleb. V ruce mi zůstal můj vydobytý kostým od samotného Jidáše. Šla jsem do kabinky a natáhla ho na sebe. Žlutá sukně a modrý korzet. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli vypadám k smíchu nebo mám opravdu dobrý kostým. Kdyby tu tak byla Alice… Nebo Esmé… Nebo dokonce Rose. Ani jedna ale neměla čas. Náhle jsem si připadala opuštěná. Výraz mi potemněl a vypadala jsem, že právě utíkám před psychopatickou královnou. Stáhla jsem to ze sebe a vydala se k pokladně. Zaplatila jsem svůj nákup a začala se skutečně pořádně starat o svůj doprovod. A protože jsem vychytralá žena, vydala jsem se do práce, kde už Ryan skládal objednávku exotického ovoce.

„Dobrý, šéfová,“ pozdravil a dál se věnoval práci.

„Poslyš, Ryane, nemáš náhodou zítra čas?“ zeptala jsem se s nadějí. Edward nemohl vědět, že Ryan je na opačné pohlaví. Tudíž je to ideální volba. Ryan byl hezký, inteligentní a vtipný, ale nejlepší na tom bylo, že je gay, takže ideální rande, když nechcete mít rande.

„No, mám práci, takže…“

„Seženu náhradu,“ řekla jsem pohotově.

„Kam chcete jít? A proč se mnou?“ ptal se zmateně a položil krabici s ananasem.

„Na halloweenský večírek na Páté,“ oznámila jsem mu. No tak! Páté nikdo neodolá.

„Ale vždyť víte, že…“

„Že se ti nelíbím, protože mám tohle?“ zeptala jsem s úsměvem a ukázala na svá prsa.

„Jo.“

„Tak s tímhle si nedělej starosti. Jenom potřebuju doprovod,“ vysvětlila jsem mu.

„Tak to vypadá, že slušně zapaříme,“ souhlasil.

„Ten večer budu Bella,“ řekla jsem a nabídla mu ruku.

„Jen pro ten večer?“

„No, vlastně, za tohle ti budu tak vděčná, že už asi napořád.“

Ani jsem nenadála a už jsem si rozpouštěla své mahagonové vlasy po zádech. Skoro celý den jsem běhala v pořádně velkých natáčkách, takže teď mě zdobily velké kudrny. Ještě jsem do nich přidala červenou mašli a na oči si nechala přidělat umělé řasy. Kdybych to udělala sama, nejspíš bych si je nalepila na obočí. Rty jsem si nechala přírodní. Jasně, Sněhurka měla červenou rtěnku, ale já bych vypadala, jako když jsem zakousla králíka.

S Ryanem jsme měli sraz až na místě. Takže jsem tam doplachtila v těch šatech a taxikář na mě házel divné pohledy. No tak, chlape, Halloween!

„Ty jo, šéf… Bello, pěkný,“ pochválil mě Ryan, který měl laso a klobouk.

„Díky. Co to je?“ poukázala jsem na jeho hnědé kalhoty s béžovou košili.

„Indiana Jones. Harrison Ford je sexy,“ vysvětlil a vysekl mi poklonu i se sundáním klobouku.

„Komu vlastně budeme hrát tohle divadlo?“ zeptal se po chvíli se smíchem. Se strachem jsem na něj pohlédla. Asi jsem hodně průhledná.

„Pamatuješ na mého bývalého?“ zeptala jsem se.

„Na toho zrzka?“ zeptal se. Zrzka? Má jen měděný nádech, aby věděl!

„Jo.“

„Toho jsem vám záviděl,“ přiznal.

„A neříkej tomu divadlo, protože to zní, jakože ho chci zpátky.“

„Tak?“

„On si někoho přivede, tak já taky. To jen, aby v přírodě zůstala rovnováha,“ vymlouvala jsem mu to a on s nevěřícně protáhlým obličejem přikyvoval.

„Bello! Bello!“ křičela moje malá Alice a utíkala ke mně v kostýmu zdravotní sestry. Na hlavě měla čepeček s červeným křížkem a na sobě bílé úzké šatičky.

„Ryane?“ ptala se zmateně. Mezitím dorazil i Jasper a na sobě měl bílé bačkory a zdravotnické oblečení. Za ním vlál jeho doktorský plášť. Kolem krku si nezapomněl zavěsit stetoskop.

„Vy dva jste se teda sladili,“ ocenila jsem je uznale. Alice zazářila a objala Jaspera kolem pasu. „Alice, není ti zima?“

„Hrozná, takže odcházíme,“ zavelela.

Uvnitř velkého sálu s dlouhými schody to vypadalo perfektně. Vydlabané dýně zdobily každý kout.

„Kde je Edward?“ zeptala jsem se tiše Alice.

„Je tu někde s tou svou novou,“ řekla a protočila oči.

„Ty už si ji viděla?“

„No jo, ale žádnej zázrak to teda není.“

„A neříkáš toho náhodou jen proto, abys mě utěšila? Já to, ale už nepotřebuji. Edward je totiž… Přímo vedle mě. Ahoj,“ pozdravila jsem vesele prince Edwarda, a to tentokrát doslova. Modré kalhoty, ve kterých se mu určitě bude vyjímat ten perfektní zadek - což potom zkontroluji - a bílá košile se zlatým prošíváním. Přesto měl červenou šerpu a pár vyznamenání. Z ramen mu visely zlaté třásně. Jako vystřihnutý z pohádky. A nedílnou součástí jeho kostýmu byla i krásná žena vedle něho. Kdyby šel Edward za pasáka, rozhodně by k ní pasoval líp, protože toho na sobě moc neměla.

„Ahoj,“ řekl a se zájmem si mě prohlížel.

„Tohle je Ryan,“ představila jsem svůj doprovod. Edward se usmál a podal mu ruku. Nevypadal, že se má k představování své drahé polovičky.

„A tohle je?“ zeptala jsem se po chvíli, kdy se na mě snad už dostatečně vynadíval.

„Jo. Tohle je moje přítelkyně Irina,“ řekl a představil mi tu nechutně nádhernou blondýnu. Zamrkala na mě a mile se usmála. Dobře, asi bude fajn, i když jde pravděpodobně za děvku. Prostě jsem si nemohla pomoct. To ona je tu s princem. Jenže ten princ už je jenom můj kamarád. A ani předtím nikdy neměl zájem o to vytáhnout mě ze skleněné rakve a vzít si mě.

„Ráda tě poznávám,“ řekla jsem se sladkým úsměvem. Měla ledovou a tvrdou kůži. Koukla jsem jí do očí a samozřejmě… Byly zlaté. Všimla si mého údivu a ruku stáhla.

„My jdeme s Edwardem tancovat. Je totiž výborný tanečník,“ chválila svého přítele. Mávla na Jaspera a Alici a i s Edwardem zmizeli v tančícím davu.

„Není žádný zázrak?“ zeptala jsem se Alice se zaťatými zuby. Pokrčila rameny, ale to už ji Jasper táhnul na parket. Ryan mi nabídnul ruku k tanci a já se na něj skepticky podívala.

„To určitě. Sněhurka jde chlastat, Jonesi,“ řekla jsem mu a vyhledala očima bar na druhém konci sálu a bohužel jsem kvůli své trajektorii narazila na tančícího Edwarda s Irinou. Dav jim utvořil prostor, protože těmhle profesionálům se do cesty nikdo připlést nechtěl. Se zaťatými pěstmi jsem cestovala davem až k baru, kde jsem si objednala panáka. Tak jo. Tenhle večer na mě asi bude mít tvrdší dopad, než jsem čekala. Co si to namlouvám? Já se s ním nemůžu kamarádit. Položila jsem si hlavu do dlaní a snížila se k tomu, abych se začala litovat. Topila jsem v sebelítosti a alkoholu. Tak takhle pro mě končí jeden z nejlepších večírků podzimu? No jo. Chtěla jsem ze sebe sundat šaty a zalézt do postele. Měla jsem pravdu, na Halloween jsem moc stará a svoji šanci v dětství jsem promeškala.

Asi v jednu ráno, kdy jsem už půl hodiny okupovala bar, se mi udělalo nehorázně špatně. Ještě, že jsem v tomhle sále nebyla poprvé, protože záchod byl šikovně schovaný pod schody. Běžela jsem přímo na dámské toalety a lidi kolem shazovala hlava nehlava. Sněhurka vypila od zlého barmana otrávenou vodku a nyní ji trpaslíci donesli do záchodové mísy. Utřela jsem si pusu a spláchla. Vypotácela jsem se ze záchodu a na umyvadle seděla Irina se zkříženýma nohama.

„Myslela jsem, že když máš bar, tak umíš pít,“ zhodnotila mě a já si nabrala vodu do úst.

„To já taky,“ řekla jsem suše.

„Teda, vy jste se s Edwardem hledali, až jste se našli,“ zamumlala po chvíli.

„Jak to myslíš?“ Podala mi mentolky, které vyčarovala bůhví odkud.

„No, tohle bude asi pěkná zrada, ale nemůžu se už na vás dva koukat.“

„Zrada?“

„No jo. Náš Eda plánoval, jak tě donutí žárlit… Teda na to, kolik mu je, to s ženskýma vůbec neumí.“ Irina nejspíš netušila, že se mu to povedlo. „Každopádně on si přivedl sestřenku a ty gaye. Tak nevím, kdo je tom hůř.“ Zírala jsem na ni s otevřenou pusou, že mi z ní málem ta mentolka vypadla.

„No, ten tvůj tam totiž tancuje s vodníkem,“ vysvětlila. Já toho Ryana zabiju!

„A kde je Edward?“ zeptala jsem se.

„Nechala jsem ho u východu. Asi tam buší čelem do dveří.“ Sklouzla z umyvadla a začala si upravovat vlasy.

„Tak díky.“

„Měla by sis pospíšit, protože tam po něm jede Hermiona.“ Váhavě jsem otevřela dveře a proplétala se davem. Vypadla jsem ze dveří a hledala ho. Stál u pouliční lampy a sám…

„Ahoj. Proč nejsi vevnitř?“ zeptala jsem ho.

„Chtěl jsem nadýchat čerstvého vzduchu.“

„Moje rande nedopadlo,“ povzdechla jsem si. Přece se mu nevydám tak snadno.

„Všiml jsem si. Bello, já s tebou nemůžu kamarádit.“ Teprve teď jsem viděla, jak směšné to je. Edward a já… Kamarádi. No, to je teda fór.

„Já taky ne,“ souhlasila jsem a on se začal otáčet. Chytila jsem ho za ruku a zastavila.

„Protože chci být víc než kamarádka.“ Oči se mu rozšířily a já udělala něco, po čem jsem vysloveně prahla. Přivlastnila jsem si jeho rty. Bože, jak mi to chybělo.

„Ani nevíš, jak mi to chybělo,“ řekl.

„Myslím, že vím.“

„Tentokrát to bude jiné. Slibuji.“

„To ti radím, ale i já budu jiná, protože už vím, jak hrozné to bez tebe je.“ Usmál se a stáhnul mě do své náruče.

„Sněhurka a princ by měli mít závěrečný tanec, nemyslíš?“

Halloween možná nebyl zase tak špatný. Vlastně… Byl to ten nejlepší svátek v roce. Aspoň pro mě a pro Edwarda.

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Čtyři kamarádky z New Yorku - 21. kapitola: