Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Čtyři kamarádky z New Yorku - 28. kapitola

30.11.2011 (22:00) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 47× • zobrazeno 5942×

Bella

Za ten rok se změnilo hodně. Naše bydliště, naše příjmení, naše city, i náš zevnějšek. Moje příjmení se změnilo díky falešným dokladům. Byla jsem teď Isabella Cullenová, manželka Edwarda Cullena. Ale… Stále jsem se vyhýbala svatbě. Prostě na to nebyl čas, a protože se před námi rozprostíralo nekonečně mnoho času, ani Edward nespěchal. Možná, že ani on nechtěl jít pod čepec, ale nijak mi to nevadilo. Co se týká našich citů… Já tak neskutečně milovala svého papírového manžela, že by moje lidské srdce pod tím návalem lásky prasklo. Nikdy bych se nerozhodla jinak… Každý den jsem děkovala svému andělovi strážnému, Amorovi a já nevím komu ještě, že mi Edwarda připletl na té ulici do cesty.

A k tomu zevnějšku… Nemusela jsem se starat o to, aby se Edward neotáčel za modelkami. No, vlastně on ani na Aljašce nemohl. A neotáčel se, protože jsem byla krásná. Červené rty, bílá pleť, orámovaná hustými tmavými vlasy. Teď jsem byla jako Sněhurka i bez toho převleku. Ale v království jsem rozhodně nejkrásnější nebyla, protože… Usmála jsem se a vzpomněla si na naše první setkání s Rose, když jsme opět patřily ke stejnému druhu.

„Pane bože, ty jsi ale kus,“ vypadlo z Esmé, když Rose scházela plavným krokem ze schodů. Šla pomalu, aby nás nevyděsila. Všechny tři jsme zíraly s otevřenou pusou. A pak se v mojí prostorné mysli zrodila naprosto pitomá myšlenka, jenže já byla novorozená, a to bylo synonymum pro dementního psychopata. Viděla jsem Rose jako překrásnou bohyni, co jí chlapi padají k nohám. Viděla jsem Edwarda, jak tu s ní už rok žije a nemůže odolat její kráse. Hruď mi začala vibrovat a rty se mi se rozhrnuly a odhalily diamantově tvrdé zuby. Jakmile jsem začala reagovat na svoji smyšlenou představu, Alice zareagovala na moje rozzuřené vrčení a nahrbila se. Obě jsme vycítily nebezpečí. Já Alici a Alice mě, a to vedlo k jedinému. Naše kamenná těla se srazila uprostřed obývacího pokoje a ta hromová rána musela otřást celým Manhattanem. Neovládaly jsme žádnou bojovou strategii, jen naši masivní sílu, takže jsme se od sebe odrazily. Alice prolétla zdí do kuchyně a já jen tak tak nerozbila prosklenou stěnu. Už jsem stála na nohou, když mi Edward držel ruce za zády. Alice na tom byla stejně, ale tu držel její psovod, a to Jasper.

„Bello, dýchej!“ šeptal mi do ucha Edward a já sebou přestala zmítat.

„Alice, promiň,“ hlesla jsem provinile. Jak jsem mohla napadnout svoji sestru. Teď už to byla doopravdy moje sestra, když nám koloval tělem identický jed.

„Ty promiň,“ odpověděla a zazubila se. Esmé stála a sledovala nás s pozdviženým obočím. Ona to zvládala nejlíp, protože si všechnu svoji hyperaktivitu vybíjela na Carlisleovi. Někdy mi přišlo, že to dělá naschvál, a to by rozhodně nebylo nic překvapivého. Kdežto my s Alicí byly jako sopky. Neustále jsme vybuchovaly a demolovaly věci kolem sebe. Edward se konečně naučil mi dát po hubě, když jsem vylítla, protože ze začátku to za něj musel dělat stále nikdo jiný.

„Vy dvě jste horší jak deset novorozených dohromady,“ řekla Rose svým královským hlasem, který jí vycházel z dokonalých rtů. Za ruku ji držel Emmett a mně došlo, že ona rozhodně netouží po Edwardovi. Ten je jen můj, a to navždy. Oddechla jsem si a řekla Edwardovi vyrovnaným hlasem, že mě může pustit.

„Pusťte je. Kdyžtak si je srovnám sama,“ přimlouvala se Rose a já z ní nemohla spustit oči. Ta její krása byla jako magnet pro oči. A navíc to byla Rose! Můj impulzivní mozek si uvědomil, jak moc mi chyběla… Ano, impulzivní. Takže jsem se rozběhla k ní s rozpaženýma rukama. Emmett mě nedůvěřivě pozoroval a nechal mě obejmout jeho ženu.

„Rosie,“ šeptala jsem se vzlyky, které nedoprovázely žádné slzy. Hned jako druhá na ni skočila Esmé a já se musela krotit, abych si nezačala uzurpovat obě Rosaliina ramena. Nakonec se přidala Alice a Jasper nás začal uklidňovat. Bylo to trochu lepší, ale nelíbilo se mi, když jsme byly tak blízko sebe.

„Tolik jste mi chyběly… Měla jsem hroznou radost, když mi řekli, že budete jako my,“ šeptala mi Rose šťastně do vlasů. Slyšela jsem šustění látek, když všichni naši upíři vyklidili místnost a nechali nás v euforii. Trochu jsem se divila, že nám tolik věřili, aby nás tu nechali s Rose, ale možná její slova o našem srovnání byla opravdu… Řekněme jen, že bychom přišly o ruce či jinou končetinu. Nebylo by to poprvé a dobře si vybavuji to nechutné kovové skřípění a příšernou bolest… Jasper se s námi totiž moc nepáral. Kromě Alice, samozřejmě. Takže mě to trochu zklidnilo.

„Jste tak krásné,“ šeptla a usmála se. Znovu jsem ji objala a nemohla jsem se nabažit mé znovu nalezené nejlepší kamarádky. Měla jsem sice dvě další, ale to mi nestačilo. To nebylo kompletní. Stejně jako někdo nemůže mít v srdci jen jednu komoru, tak já nemůžu mít jenom dvě kamarádky. Trápila mě jedna otázka, kterou jsem jí předtím nemohla položit.

„Jsi šťastná?“ zeptala jsem se. Podívala se na mě svýma zlatýma očima a já jí je tak záviděla. Ty moje byly děsivé.

„Teď už jsem naprosto dokonale šťastná.“

Ale brzo jsme se museli odstěhovat na Aljašku. Kvůli mně a kvůli mému úžasnému synovci, který si myslel, že naše výbuchy jsou velká legrace. Ano, málem jsem zakousla Chrise. Ten malý… Dobře, o tři hlavy větší parchant, šel schválně dolů otravovat s výmluvou, že si jde pro krev. Tomu šťavnatému zvuku, když se jeho krev otírala o stěny jeho žil, jsem nedokázala odolat. I když byl celý táta, tak já byla na rozdíl od něj pravý upír a ještě k tomu nezvladatelná novorozená, takže jsem vystartovala po jeho krku. Rose mě za to naštěstí nezačala nenávidět. Řekla, že je jeho matka a stejně s ním nedokázala být v jedné místnosti, když její duhovky ještě zdobila karmínová barva. Emmett nad ním zakroutil hlavou a ještě mu vynadal, jak ho mohla přeprat holka. A tak nastalo velké stěhování na posledních deset měsíců naší novorozené eminence. A tady se začal naplno řešit vztah mezi Carlislem a Esmé. Jasper jim s oblibou říkával Carsmé. Všichni jsme se tomu smáli, jen oni dva zlostně vrčeli.

Bylo páteční ráno a já se vrátila s Edwardem z lovu. A samozřejmě jsme hned poznali, že jsme doma, protože jsme slyšeli Carlislea a Esmé, jak se tradičně hádají.

„Nejde to! Je to blbost!“ řvala Esmé a my otevřely dveře. Stáli naproti sobě a divoce máchali rukama.

„Lidstvo dost pokročilo! Lidi se vyvíjí!“ ječel na ni na oplátku Carlisle. Oba měli uhelně černé oči.

„To by nedokázal!“

„Ty vůbec nepřemýšlíš!“ obvinil ji Carlisle a já sice neměla tušení z čeho, ale Esmé se natáhla a pěstí mu přejela přes obličej. Carlisle přeletěl přes pohovku s prasklinami na obličeji. Když zase vstal, zatínal pěsti a chtěl se vrhnout na Esmé.

„Co to děláš?“ zeptal se jí zlostně.

„Promiň. Jsem novorozená. Nedělám to schválně,“ šeptla a smyslně se usmála.

„Nejsi novorozená už přes měsíc!“

„Aha,“ hlesla a zakývala hlavou. „Tak tě prostě jen nesnáším.“

„Kvůli čemu se vy dva hádáte tentokrát?“ zeptala jsem se, protože když už došlo i na rány. Asi to bude něco vážného, co bychom měli vědět všichni.

„Nic!“ zavrčeli oba dva najednou. Esmé se narovnala a založila si ruce na prsou.

„Tak schválně… Carlisle si myslí, že by astronaut přepral pravěkého muže,“ řekla Esmé a čekala na moji odpověď. Edward to celou dobu četl z jejich myslí a jen nad tím bezradně kroutil hlavou.

„Kvůli tomu se hádáte?“

„Možná,“ připustila Esmé a pokrčila rameny. Byla z nás nejlepší, co se týkalo předstírání lidských pohybů. Já byla hrozně strnulá a přišlo mi hrozně hloupé sedat si, ležet nebo si prohrabovat vlasy.

A pak jsem zaslechla kroky. Napjala jsem se, protože jsem poznala, komu ty kroky patří. Edward se mi za mého lidského života zapomněl zmínit, že má ještě jednu sestřenici.

„Tanyo, co ty tu děláš?“ zeptala jsem a ne moc zrovna vlídně. A stejně jako Esmé, už jsem to nemohla shazovat na to, že jsem novorozená. To už jsem totiž dávno nebyla. Jenže jsem nemohla koukat na to, jak slintá nad mým manželem… Fajn, jen na papíře.

„Mám žízeň, ale ostatní už jedli,“ vysvětlila. Chodila si sem jak na jarmark a neobtěžovala se zaklepat.

„Půjdu s tebou,“ navrhla Esmé a mile se usmála. Ona měla Tanyu ráda… Všichni ji tu měli rádi.

„Jdu taky,“ řekl Carlisle a narovnal gauč.

„Tak to nejdu,“ hlesla Esmé znechuceně. Tak buď se ti dva opravdu nesnáší nebo se milují. Jenže ona je pyšná a on ješitný. Ani jeden z nich neuznává dlouhodobý partnerský vztah a navzájem se urážejí.

„Tvůj problém.“

„Můj problém jsi ty.“

„Už jsem ti říkal, že jsi k sežrání?“

„Jen párkrát.“

„A už jsem ti říkal, že ti je skoro třicet?“ zeptal se Carlisle a Esmé v tom momentě bleskově zčernaly oči.

„Ty!“ zasyčela a pustili se do sebe. Otevřela jsem jim dveře a oni se přesunuli s bitkou ven. Brzo začaly padat stromy…

„Budou v pořádku?“ zeptala jsem se Edwarda, který je s nevěřícným výrazem pozoroval.

„Esméina poslední myšlenka byla, že mu utrhne penis a bude ho nosit na krku.“ Jo, tak to budou určitě v pořádku.

„Tohle musí skončit,“ šeptla jsem. Chovají se jak malé děti a balí kde koho, jen aby ten druhý žárlil.

„To bychom rádi všichni,“ řekl Jasper. Nerad byl v jejich blízkosti kvůli té bariéře, co si vytvořili. Oba dva dokázali udělat si v emocích takový zmatek, že Jaspera to pokaždé silně zasáhlo.

„Nezabijí se,“ prorokovala Alice. Její schopnost byla neuvěřitelná, i když se s tím dalo počítat, že se to stane.

„Třeba se za pět vteřin rozhodnou jinak, hned jak si řeknou něco dalšího, co rozhodně nebude mít nic společného s vyznáním lásky. I když… To by se pak zabili určitě,“ uvažovala jsem nahlas.

„Půjdu s nimi. Snad to přežiju,“ řekla Tanya a vyběhla z domu. Uvolnila jsem se.

„Musíme vymyslet plán. Já rozhodně nechci strávit věčnost poslouchání toho, jak na sebe navzájem plivají,“ řekla Alice rozhodně.

„Jo… A plány se nejlépe vymýšlejí na domácí půdě,“ šeptla jsem zasněně. Přišel čas. Nemáme důvod tu zůstávat.

„Myslíš na to, na co myslím já?“ zeptala se mě Alice.

„Vrátíme se domů,“ souhlasila jsem. „Do New Yorku.“

Když letadlo dosedlo na asfalt, nemohla jsem se dočkat. Byli jsme zpátky. Vyskočila jsem z toho dopravního prostředku a nasála Newyorský vzduch. No, nebylo to nic voňavého, ale stejně byl zvláštním způsobem skvělý.

„Miláčku, právě jsi vyděsila hlídače,“ zašeptal mi Edward a já se podívala na muže v černém kompletu, jak je připraven použít vysílačku. Vyděšeně na mě zíral a já mu zamávala. Nejspíš jsem měla počkat, až se vysunou schody.

„Promiň. Jen jsem ráda, že jsme tady,“ vysvětlila jsem se šťastným úsměvem.

„To já taky, ale Aljaška nebyla tak špatná, ne?“ zeptal se a já udělala kyselý škleb na Alici - tak, aby mě neviděl.

„Je skvělé číst někomu myšlenky. Nejsou to jen slova, ale i pěkné obrázky,“ řekl a políbil mě na tvář. Moje sice nečetl, ale Aliciny ano.

„Edwarde, snad nechceš porovnávat kus zmrzlé půdy s Manhattanem?“ zeptala se Alice a jméno našeho ostrova vyslovila se zbožnou úctou.

„Pojď, ty Manhattane,“ šeptl Jasper a objal Alici kolem pasu. Oni dva byli opravdu zvláštní. Dokončovali za sebe věty, jeden na druhého nedali dopustit… Byli jako dvě strany jedné mince. Což se nedalo říct o Carlisleovi a Esmé, kteří stáli uprostřed dveří a snažili se projít první.

„Dáma má přednost!“

„Žádnou tu nevidím!“ Kriste pane…

Cesta autem byla hororová, protože jsme museli s Edwardem sedět s nimi.

„New York. Spousta sexy chlapů na jednom místě,“ vzdychla zasněně Esmé a Carlisle se na ni podíval do zpětného zrcátka.

„Víš, Esmé, co je na tomhle nejvtipnější?“ zeptal se a chtěl ji nechat vydusit.

„Že jsi beznadějný egoista?“

„Ne, ale to, že nemáš naprosto žádné sebeovládání, a tak budeš mít po sexy chlapech dřív, než si stačí sundat kalhoty,“ vysvětlil jí s vřelým úsměvem, zatímco Esmé vypadala, že brzo exploduje. Tohle byla pravda a Esmé věděla, že New York není přístavem upírů, takže měla smůlu. Už přes rok s nikým nic neměla a mně bylo jasné, že nemyslí na nic jiného. Chudák Edward…

„Carlisle, tady nám zastav, prosím,“ řekl znenadání. Zmateně jsem se rozhlížela. Byli jsme na Páté… Už jsem se někdy zmiňovala, jak je ta ulice dokonalá? Byl to takový malý svět.

„Edwarde?“ začala jsem, ale on se jen usmál. Otevřel mi dveře a já se omluvně usmála na Esmé. Ta zkřivila vztekle obličej, protože tu teď zůstane se svým milovaným sama. Vystoupila jsem a Carlisle na to tak šlápnul, že gumy hlasitě zakvílely.

„Je moudré nechat je samotné?“ zeptala jsem se strachem. Do nosu mi narážely lidské vůně kolemjdoucích. Dýchej, Bello.

„Jsou nezničitelní.“

„Jeden bez druhého možná.“ Edward mi vzal obličej do dlaní a políbil mě. Jeho jazyk se dobýval do mých úst a můj hned kapituloval a šel mu naproti.

„Tak, co je?“ zeptala jsem se po chvíli se smíchem a pohlédla mu zamilovaně do jeho černých očí, které byly naplněné touhou.

„Miluju tě, ale to už jsem ti říkal, viď?“ Zazubil se a světla na ulici se mu odrážela od zubů a tvořila krásnou duhu.

„Nejsem si jistá. Proč jsi tu zastavil?“ zeptala jsem se znovu a zvědavostí jsem hořela.

„Tak se podívej,“ poradil mi a otočil mě za ramena na druhou stranu. Zrak mi padl na výlohu Dolce & Gabbana. Vzpomínky ke mně přicházely a byly tak nejasné, tak zablácené. Jako kdyby je někdo protáhl komínem.

„Tady… Tady…,“ snažila jsem se vybavit, co se tu stalo. „Tady jsem do tebe vrazila,“ vydechla jsem a vzpomínala na ten okamžik, kdy jsem poprvé spatřila anděla.

„Byla jsi trochu vyvedená z míry, ale sbalil jsem tě,“ řekl sebejistě.

„To já sbalila tebe,“ odporovala jsem se zvonivým smíchem.

„Dostal jsem tě na svoje vlasy.“

„Taky na tohle,“ přidala jsem se a zastrčila mu ruce do kapes na zadku. „Díky. Jsem ráda, že jsem si to mohla připomenout… Že jsem si to obnovila.“ Přikývl a objal mě.

„Se vzpomínkami je to těžké,“ připustil.

„To teda,“ šeptla jsem mu do hrudi.

„Ale tohle byla jen první zastávka,“ prozradil mi po chvilce.

„Vážně?“

„No jo. Pojď,“ řekl a něžně mě chytil za ruku. Hrdlo mě příšerně pálilo, ale když mě Edward držel, dalo se to snést.

Šli jsme tak dlouho, že jsem myslela, že zvědavostí umřu. Zastavil se daleko od místa, kde jsme stáli předtím, a zakryl mi oči. Neměla jsem tušení, o co kráčí. Chvíli jsme pokračovali a jednou zabočili. Nakonec mi Edward pomalu sundal ruce z mých očí a přede mnou zářil obrovský nápis Vanity. Zírala jsem s otevřenou pusou a přeskakovala z jednoho písmena toho nápisu na druhé.

„Líbí?“ zeptal se a já na něj vyvalila oči. Pod zemí bilo hned několik srdcí, takže to mělo víc pater.

„Kde? Jak? Ty?“ Nevěděla jsem, na co se zeptat první.

„To není všechno,“ napínal moje nervy a odemknul ocelové dveře. Vešla jsem dovnitř a ucítila lidskou vůni. Město… Je plné lidí, musím si na to zvyknout. Našlapovala jsem tiše jako kočka po těžkém černém koberci. Edward šel za mnou, ani nedutal. Nějaký člověk čekal dole za rohem a srdce mu splašeně tlouklo, jak vyčkával na okamžik, kdy na mě vybafne. Došla jsem až tam a zpoza rohu vyskočil Ryan. Nejdřív měl ve tváři veselý úsměv, ale když mě spatřil, šokovaně vyvalil oční bulvy. Aspoň mě neobjal, protože nevím, jestli bych to ustála.

„Bello?“ zeptal se nevěřícně. Páni, ta vůně. Byl tak blízko.

„Ano?“ ozvala jsem se a snažila zdrsnit svůj hlas, ale ježek taky nemůže shodit bodliny.

„Já jsem sice teplej, ale… Fíha!“ vyfouknul a stále na mě zíral. Protočila jsem oči a snažila se udělat nějaké lidské gesto na přivítanou. Natáhla jsem dlaň a naznačila, aby mi dal pět. Otevřel dlaň a plesknul s ní o mojí. Hned, jak okusil moji novou kůži, couvnul. Zatímco moje dutina ústní se stávala mořem, protože jed se nezastavitelně hrnul na můj jazyk.

„Takže proto si na mě nebyl naštvaný?“ zeptala jsem se, abych navázala konverzaci a trochu se rozptýlila. Jenže já byla upír, který vnímal vše, takže jsem s ním mluvila a zároveň očima propalovala krkavici, jak se snaží prorazit jemnou kůži na jeho křehkém krčku, který by se dal tak snadno…

„Bello, musíme jít. Carlisle má problém,“ řekl Edward a strkal si mobil do kapsy. Carlisle má problém znamenalo, že mám problém já. Nevím, proč na to padlo kdysi zrovna tohle jméno… Možná proto, že se mu občas Esmé snažila rozdrtit některé partie, a tak se to spojovalo s problémem. Jenže já stála jako přikovaná na místě. Edward mi zaklesnul ruce kolem pasu a já přenesla váhu svého těla na něj a nechala se odtáhnout.

„Promiň, Ryane. Brzo se uvidíme,“ řekla jsem mu, když jsem byla zase schopná mluvit, díky tomu, že mě držel on a svět byl zase v tom nejlepším pořádku.

Vytáhl mě ven a já se na něj se zbožňujícím úsměvem podívala.

„Edwarde… přijde mi to strašně málo… říct ti jen tohle… děkuju,“ řekla jsem vroucně a ještě jednou se podívala na zářivý nápis. „Ale nepůjde to,“ zašeptala jsem smutně. Edward rozhodně zakroutil hlavou.

„Ještě jsi to neviděla vevnitř,“ řekl a já vypadala jako troska.

„Jenže… Viděl jsi to.“

„Viděl a věř, že jsi na svůj věk skvělá.“ Zarputile jsem kroutila hlavou a on mi vzal obličej do dlaní. „Bello, já ti pomůžu. A nakonec se naučíš svoji žízeň ovládat. Podívej se na mě. Já musel odolávat tvé úžasné krvi rok. A přitom si zároveň užíval tvého překrásného těla a ještě jsem se do tebe stihl zamilovat.“ Roztála jsem… Jeho slovům nešlo odolat.

„Vážně si to myslíš?“ Pokřiveně se usmál a já v ten moment dostala chuť si to s ním tady rozdat. Na Aljašce nezůstala skála, kde bychom se nemilovali.

„Samozřejmě.“

„V tom případě ti ještě jednou děkuju a chtěla bych podotknout, že tahle ulička není moc osvětlená,“ začala jsem a ruce jsem měla pod jeho košilí, která to nejspíš nepřežije.

„Jen ten obrovský nápis ukazuje přímo na nás,“ řekl, ale v očích už mu doutnaly ohníčky, a jakmile jsem ho začala hladově líbat na krku a jeho ruce mě vyzdvihly, švy na jeho poklopci dostávaly zabrat. Brzo jsem jeho vzrušení cítila na vnitřní straně stehen.

„Lásko, netoužil jsi to dělat v muzeu?“ zašeptala jsem mu a on se na mě pobaveně, a zároveň udýchaně, podíval. Než stačil něco říct, rty jsem se tiskla na jeho. Brzo začala padat omítka, ale nám to nevadilo. Když miluješ – není co řešit.

Alice

Vešla jsem do domu s Esmé, zatímco Carlisle a Jasper táhli kufry. Na pohovce seděli dvojčata a hned jak nás Chris spatřil, vyletěl do vzduchu se širokým úsměvem.

„Novorozeňata se vrátila!“ zahlásil. Páni. Byl ještě větší než dřív. Emmett v blonďatém podání. Zároveň jsem však dostala vztek, ale Esmé byla rychlejší. Rozeběhla se ke Chrisovi a chytla ho za tváře.

„Můj dvouletý synoveček mele něco o novorozeňatech?“ pitvořila se na něj s falešně sladkým úsměvem a pak to vystřídalo vzteklé vrčení. „Kvůli tobě jsem strávila rok na pitomé Aljašce!“ zasyčela a Chrisovi se ztratil úsměv z tváře. Věděl, že proti upírovi nemá šanci. Navíc proti rozzuřenému upírovi, který rok s nikým nesouložil a ani si nekoupil nové boty.

„Darrene, ráda tě vidím,“ řekla jsem mu a objala ho. Jeho krev na mě neměla skoro žádné účinky. Voněl jako upír. Chris na mě zíral a čekal, že ho taky přivítám. Nastavila jsem mu ruku, aby mi plácnul a on se s radostí natáhnul. V poslední vteřině jsem uhnula.

„Uplavala,“ hlesla jsem a zamračila se. „Kde máte rodiče?“

„V Kanadě na lovu. Nechtěli nás s sebou,“ řekl Chris uraženě.

„Kdo by tě taky chtěl s sebou?“ zeptal se Carlisle a Chris na něj skočil. Měl ho vážně rád. Ale tak - kdo Carlislea neměl rád? Kromě Esmé… Zjistila jsem, že je to muž mnoha zásad a tolik mě naučil. Měl úžasný život plný krásných i tragických vzpomínek. Občas mi připomínal milujícího otce, kterého jsem nikdy neměla. Chtěla jsem si popovídat s Darrenem, když mě Jasper chytnul kolem pasu a natiskl mě pevně na své svalnaté tělo.

„Musíme jít vybalovat,“ vysvětlila jsem Darrenovi a on s chápajícím úsměvem přikývl. Má tady cenu vytvářet nějakou kamufláž? Tady všichni všechno ví a slyší.

„Chceš mě?“ zavrčel mi Jasper do ucha v naší ložnici. Sebrala jsem z nočního stolku Vogue, které se tam vzalo bůhví odkud, a začala si listovat.

„Víš, že tě chci, ale zrovna jsem se chystala na jarní kolekci,“ řekla jsem provinile. Oči mu zase začaly nabírat zlatou barvu, když na mě vykuleně zíral.

„Lásko, celou cestu z Aljašky nemyslím na nic jiného, než kdy tě zase uvidím bez oblečení a ty mi na to skočíš. To si říkáš empatik?“ zeptala jsem se a prohrábla mu medové vlasy. „Chanel se před tebou třese,“ prozradila jsem mu a zasmála se.

„Jsi potvora, víš to?“

„A ty jsi ten nejvíc sexy chlap na světě, víš to?“

„Už jsem to někde slyšel.“ Hodila jsem Vogue do rohu a věnovala se svému úžasnému manželovi. Ta příšerná, odporná a nezapomenutelná přeměna stála za to.

Tohle je předposlední kapitola, ale ještě nemám ani ťuk z té poslední. Takže se stále můžete vyjádřit. Co Carlisle a Esmé? Chcete, aby šel každý svou cestu - nebo chcete i čtvrtý pár?

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Čtyři kamarádky z New Yorku - 28. kapitola: