Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cullenová bez násilí? Zapomeň! 16

05.02.2010 (12:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6187×

„Bello, tak už pojď. Stejně se tomu nevyhneš,“ volal na mě Edward.

„Vždyť už jdu,“ zahučela jsem a nesedla do limuzíny, která na nás čekala.

„Neboj, oni tě neukousnou,“ snažil se mě uklidnit, ale takhle fráze tomu moc nepomohla, zvlášť při představě, že by mi opravdu nedokázali nic udělat, a kdyby ano, Aro by se o ně postaral.

U Cullenů jsme byli asi za čtyři hodiny, protože jsme jeli rychle. Zastavili jsme u krásného, světlého domu a vystoupili. „Bello, já jsem tak ráda, že jste se s Edwardem dali opravdu dohromady,“ skočila mi Alice kolem krku a Edward pustil mojí ruku, kterou pevně držel.

„Ahoj Alice,“ pozdravila jsem ironicky, když mě pustila a to už se k nám blížila celá rodina.

„Konečně jste vylezli z pelechu,“ rýpnul si Emmett.

„Nezáviď,“ zašklebila jsem se na něj a už byla deset centimetrů nad zemí, jak mě objal a zatočil.

„Ahoj Bello,“ usmála se na mě Rosalie a objala mě. Hned potom mě přivírali i Jasper s Carlilsem a hlavně Esme.

„Vážně vám nevadí, že budu do školy chodit s vámi?“ ptala jsem se už po čtvrté.

„Samozřejmě, že ne,“ usmála se Esme a Alice výhružně zavrčela. „A o dům se taky starat nemusíš, ale musíme vymyslet, kdo budou tvoji rodiče,“ pokračovali.

„To po vás nemůžu chtít,“ zakroutila jsem hlavou.

„Ale ano,“ objal mě Edward kolem ramen a Emmett radostně zavýskl.

Zmateně jsme se na něj všichni koukli a Edward se mračil jako bouřkový mrak. „Tak už nám řekneš, co ten tvůj mozeček vymyslel?“ zeptala se Rose.

„Co kdyby se Edward s Bellou jako vůbec neznali a potom později by se jako dali dohromady,“ přednesl svůj návrh a Alice se rozzářila.

„Konečně z tebe vypadlo něco rozumného.“

„S tím docela souhlasím,“ kývla jsem.

„Docela?“ koukli se na mě všichni.

„No, byla bych pro, abych si na nějakou dobu pořídila vlastní dům,“ navrhla jsem.

„Ale Bello, to není nutné,“ začala Esme.

„Myslím, že je. Jsme s Edwardem v noci trochu hlučnější,“ přiznala jsem a Emmett se celkem hlasitě rozchechtal. Ostatním taky cukali koutky, ale rozhodně to nedávali tak najevo, jako on.

„Tak jste se pobavili a já si jdu zabalit pár věcí,“ chytil mě za ruku Edward a táhl mě ke schodům.

„Bello?“ zavolala ještě Esme, tak jsme se zastavili. „Nech mě prosím zařídit ti dům.“

„Dobře, ale všechno platím,“ kývla jsem a nechala se odtáhnout do jeho pokoje.

„To je… nádhera,“ vydechla jsem, když zavřel dveře.

„Nic extra,“ pokrčil rameny a odněkud vytáhl cestovní tašku.

„Počkej,“ zastavila jsem ho a začala si prohlížet knihy a CDčka a zabalit jsem mu dovolila, až když jsem si všechno detailně prohlédla a mezitím, co si balil, jsem se kochala nádherným výhledem z okna.

„Můžeme?“ objal mě kolem pasu, tak jsem kývla.

„Ráda jsem vás viděla,“ usmála jsem se na všechny, když jsme se loučili.

„My vás taky,“ ozvalo se sborově a Carlisle ještě něco domlouval s Edwardem a pak jsme odjeli.

„Byli nadšení, když nás viděli spolu,“ přitáhl si mě Edward blíž k sobě.

„Bylo to vidět,“ kývla jsem. „A kam se vlastně stěhujeme?“

„Stát Washington, městečko Forks,“ odpověděl okamžitě. „Kdysi jsme tam bydleli a sluníčko tam moc často nesvítí.“

„A kdy máme přiletět?“

„Kdy chceme. Oni poletí zítra, aby všechno stihli zařídit.“ S touhle větou moje zvědavost ještě vzrostla.

„Poletíme pozítří, prosím,“ zaškemrala jsem.

„Tak nadšená z povinné školní docházky,“ zakroutil hlavou.

„Změna je život,“ pokrčila jsem rameny a věděla, že ho mám v kapse.

„Dobře,“ kývnul s úsměvem. „A auto si necháš přivézt tam?“

„Asi jo. Sice jsem to chtěla před Arem utajit, ale Demetri by nás vyčmuchal, tak co,“ povzdychla jsem si. „Ale nic víc mu neřeknu,“ zamumlala jsem a hlavu si opřela o jeho rameno.

Přijeli jsme za tmy a společně jsme se šli projít do zahrady. Tiše jsme si povídali a užívali si přítomnost toho druhého. Naplánovali jsme si společný lov na zítřejší, vlastně už dnešní noc a vrátili jsme se do zámku a pomalu se dali do balení.

„Stejně budu muset do Volterry ještě zaletět, protože tam mám věci, které bych si chtěla vzít,“ uvažovala jsem nahlas.

„Můžeš se tam vrátit kdykoliv budeš chtít,“ odpověděl Edward.

„Já vím. Stejně bys mi nezabránil, protože bych tě lehce zpacifikovala,“ usmála jsem se nad tou představou.

„A jak?“ objal mě kolem pasu.

„Vážně to chceš vědět?“ otočila jsem se k němu.

„Po ničem jiném netoužím,“ zašeptal mi toužebně do ucha, až jsem se zachvěla.

„Tak se dívej,“ odhodila jsem ho na postel a než se vzpamatoval, seděla jsem na něm obkročmo a obličej jsem měla těsně u jeho. „Takhle tě omámím a využiji tvé dezorientace,“ zašeptala jsem a svoje rty mu přitiskla na krk. Lehce jsem skousla jeho kůži, Edward zavrčel a přetočil si mě pod sebe.

„Omámila si mě naprosto dokonale,“ zašeptal a moje rty si podal těmi svými.

„Hele, to je podplácení,“ obvinila jsem ho, když mi sjel na krk.

„A to vadí?“ zamumlal a dál mě laskal.

„Rozhodně,“ kývla jsem a ruce mu zapletla do vlasů.

„Co kdybychom ten lov o trochu odložili?“ navrhl nadšeně, tak jsem ho nemohla trochu poškádlit.

„A proč?“ začala jsem nechápavě.

„Protože mám daleko lepší zábavu,“ líbal mě ve výstřihu.

„A jakou?“ hrála jsem si na nevinnou.

„Bude si ti určitě líbit,“ přešel na moji hru a mojí ruku si dal kolem pasu.

„A pravidla?“ nadzvedla jsem obočí.

„Úplně jednoduchá,“ zašeptal a kolem pasu si dal i mojí druhou ruku. „Pro lepší pochopení předvedu názornou ukázku,“ roztrhl moje tričko a začal se mi dobývat do podprsenky.

„Budu dávat pozor,“ slíbila jsem a naplno si vychutnávala jeho doteky.

Když už se to nedalo vydržet, chtěla jsem trička zbavit i jeho, ale než se mi ho povedlo roztrhnout, chytil mě za ruce a nad hlavou mi je pevně sevřel. „Neznáš pravidla,“ zavrčel mi do ucha a svými rty putoval dál.

„Myslím, že už jsem tu hru někdy hrála,“ snažila jsem se uvolnit ruce.

„Ale pravidla si nepamatuješ,“ usmál se a než jsem stihla odpovědět, tvrdě mě líbal a jeho jedna ruka putovala k mým kalhotám, které i s kalhotkami roztrhl.

Bleskovou rychlostí zbavil oblečení i sebe a moje ruce stále držel v poutech. Hlasitě jsem na něj zavrčela, když se svým vzrušením otřel o můj podbřišek a Edward se potěšeně zasmál. Prosebně jsem se na něj koukla a čekala, kdy se umoudří. To netrvalo dlouho a oba jsme mohli vybuchnout rozkoší.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cullenová bez násilí? Zapomeň! 16: