Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cullenová bez násilí? Zapomeň! 20

24.02.2010 (20:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7482×

Milovali jsme se celou noc a až k ránu přestali. Leželi jsme vedle sebe a užívali si blízkost. „Musíme do školy,“ zvedla jsem se po osmé hodině.

„Nemusíme,“ stáhnul si mě k sobě zpátky.

„Ale ano,“ usmála jsem se a znovu se zvedla. „Možná by sis měl vybrat nějaké oblečení,“ hodila jsem po něm jeho roztrhané kalhoty. „Ne, počkej. Já ti něco vyberu,“ zastavila jsem ho, než se stihl zvednout.

Ještě nahá jsem mu vybrala černé boxerky, černé tričko a světlé rifle na kolenou děravé. Sama jsem si vzala černé spodní prádlo, podobné kalhoty těm jeho a modré tričko. Na to jsem si vzala tenisky a bílou mikinu jako včera. Ještě jsem si udělala culík a vrátila se za Edwardem.

„Uvidíme se ve škole,“ políbila jsem ho, když jsme vyšli před dům a nastoupila jsem do auta. Edward mi věnoval poslední úsměv a zmizel v lese.

Ke škole jsem dojela za chvíli a jen co jsem zaparkovala, uviděla jsem Cullenovi. Vystoupili z auta a všichni až na Edwarda dali jasně najevo, ke komu patří a na něj se holky slétly jako supi.

Jedna chtěla vědět, jak se jmenuje, druhá tamto a ve mně se začala zvedat vlna žárlivosti. Měla jsem sto chutí tam vlítnout a ukázat jim, že Edward je můj. Jenom můj. „Ne Bello, nesmíš! Emmett by se ti smál, že nejsi schopná bez něj vydržet ani den,“ přemlouvala jsem se a nakonec opravdu odešla na svojí první hodinu.

Podle mapky jsem našla třídu, a jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že jí mám s Edwardem a nejspíš spolu budeme i sedět, protože měl vedle sebe volné místo. „Slečno Swanová, jsem pan Banner a budu vás učit biologii,“ představil se mi učitel.

„Těší mě,“ usmála jsem se.

„Tak si sedněte k panu Cullenovi a Miku? Budete tak laskavý a postaráte se o slečnu Swanovou, kdyby něco potřebovala,“ oslovil blonďatého kluka.

„Jistě,“ dostal ze sebe nadšeně a ze zadu se ozvalo tiché zavrčení. Pro sebe jsem se zasmála a šla si sednout na místo.

„Ahoj,“ pozdravil mě Edward šeptem, že jsem to mohla slyšet jen já.

„Ahoj,“ oplatila jsem mu stejně. „To vrčení nešlo přeslechnout.“

„Měl jsem nárok,“ bránil se.

„Ale já se oblékla normálně,“ pokrčila jsem rameny.

„Po té noci tvoje oblečení vážně nedokážu vnímat.“

„A co vnímáš?“ zeptala jsem se zvědavě a natočila se k němu tak, abych se dotýkala kolenem jeho stehna.

„Přestaň!“ napomenul mě.

„Ale já nic nedělám,“ koukala jsem se dopředu a snažila se vnímat výklad učitele, což mi ale moc nešlo.

„Chceš válku, máš jí mít,“ pokrčil rameny a jeho ruka se náhle ocitla na mém stehně a mířila si to stále výš.

„To už přeháníš, ne?“ dostala jsem ze sebe.

„Nemyslím si,“ odpověděla a jeho ruka zůstala skoro v mém klíně. Tak málo by stačilo a… „Ne, nemysli na to!“ okřikla jsem se a snažila se jeho dotek ignorovat, což mi moc nešlo. Naštěstí brzy zazvonilo a já se tak mohla vzdálit od jeho nebezpečných dotyků.

„Ahoj, jsem Mike,“ přišel ke mně ten blonďák. Moje GPSka.

„Bella,“ představila jsem se mu taky.

„Co máš teď za hodinu?“

„Angličtinu,“ odpověděla jsem.

„Super, tak to jí máme spolu,“ vyhrkl nadšeně. „A kdybys chtěla, tak si na oběd můžeš sednout s námi.“

„Díky, to bude super,“ kývla jsem.

„A odkud vlastně jsi?“ vyzvídal.

„Z Londýna,“ odpověděla jsem a to už jsme byli ve třídě.

Dala jsem učiteli podepsat papír a sedla si vedle nějaké holky, ke které mě učitel posadil. Jmenovala se Jessica a byla hrozně ukecaná, takže se k nám po konci hodiny přidala a já už měla GPSky dvě. Očividně se jí líbil Mike, ale ten pohledem skenoval jen mě a o ní ani nezavadil pohledem.

V jídelně nastal menší problém. Nechtěla jsem jíst ty lidské hnusy, tak jsem se vymluvila, že nemám hlad, ale očividně mi to nesežrali, tak jsem si dala jen lehký salát, ve kterém jsem se típala. Koutkem oka jsem taky zavadila o Cullenovi a ti si mě pobaveně měřili. Všimla jsem si jejich netknutého díla a výrazů ve tváři a měla jsem chuť vraždit.

„Bello, vnímáš?“ mával mi Mike rukou před obličejem.

„Jo,“ kývla jsem a všichni se zasmáli.

„Ptali jsme se, jestli s námi vyrazíš v pátek do klubu v Port Angeles.“

„To není špatný nápad,“ pochválila jsem jim to.

„Takže půjdeš?“

„Jo, půjdu,“ kývla jsem.

„Super, možná, že by s námi šel ten nový, Edward,“ zasnila se toužebně Jessica a ze zadu jsem uslyšela znechucené odfrknutí.

„Mám s ním hodinu, tak se ho zeptám,“ chytila se šance okamžitě Lauren. Chtěla jsem něco říct, ale došlo mi, že bych tak třeba dala najevo nějakou spojitost mezi námi a to jsem nechtěla.

„Mám ještě jednu hodinu, tak půjdu,“ zvedla jsem se a odešla.

Po škole jsem jela rovnou domů a Edward už na mě čekal. „Ahoj, mluvil si s Lauren,“ zeptala jsem se po dlouhém a vášnivém přivítacím polibku.

„Mluvila se mnou,“ kývnul a já protočila oči.

„Opovaž se říct, že půjdeš!“

„Ale já už jsem to řekl,“ usmál se.

„To si děláš srandu, ne? Jestli tam půjdeš, tak já nejdu,“ vyváděla jsem naprosto bezdůvodně.

„Co šílíš? Proč bys nemohla jít, když tam budu i já?“ ptal se zmateně.

„Protože… nevydržím předstírat, že k sobě nepatříme a ty mi budeš dělat jen naschvály,“ povzdechla jsem si a Edward se zasmál.

„Ber to pozitivně. Nebudeš muset předstírat, že piješ,“ pokrčil rameny.

„Ale já chci jít,“ stála jsem si na svém.

„Tak půjdeme oba. Jinak to nevidím.“

„Jsi ten nejhorší upír, jakého jsme kdy potkala, víš to?“ zuřila jsem.

„Jo,“ kývnul a cukaly mu koutky.

„Tak fajn. Odteď začíná tichá domácnost,“ pokrčila jsem rameny a sedla k televizi, ale Edward na mě začal dorážet.

Snažila jsem se ho ignorovat a docela se mi to i dařilo. Ovšem nebylo mi jasné, jak dlouho ho budu moci při jeho vytrvalých náletech ignorovat.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cullenová bez násilí? Zapomeň! 20: