Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cullenovi? Pche... Zapomeň! - 4. kapitola - Alice

13.10.2010 (20:45) • katyloveEd • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2304×

4. kapitola Preferuji Bellu, ne Tanyu! - Alice

Už když řekla Tanya jediné malé nevinné slovíčko o své fiktivní sestřence Belle, věděla jsem přibližně, co se stane. A když řekla, že se oficiálně Bella bude stěhovat do Forks, tak mi zajásalo moje dávno mrtvé veselé srdíčko.

V neděli, dnu Bellina příjezdu, jsem měla opravdu dobrou náladu. Ale až do té doby, co Edwardovi zařinčel telefon a v něm se ozvala Tanya, jestli pro ni nemůže přijet, že prý přijedou Quileté a že už to nevydrží! Edward jí to samozřejmě odkýval, takže jsem zase celou neděli měla zkaženou.

Ptáte se mě, proč nemám ráda Tanyu? Tanya je upírka už nějakých pár let, ale nikdy se takto nechovala. Vlastně za to mohu asi trochu i já… Když jsem se stala upírkou, neměla jsem příliš přátel a do mé cesty se připletla Tanya, byla stejná jako já, tedy téměř.

Pak jsem ve své budoucnosti zahlédla Jaspera, věděla jsem, že mu musím jít naproti, jinak by to trvalo celou věčnost, než by si mě našel, miláček můj. Tanya se mnou putovala, a když jsem jí pověděla o Jasperovi, souhlasila a řekla, že půjde se mnou. Došly jsme až k nedalekému bufetu, kde jsem Jaspera uviděla. Tanya se nenápadně vypařila a nechala nás o samotě.

Ona měla odjakživa moc ráda muže, eh, a hlavně ty lidské. Dalo by se jí říkat sukubus. Krásná žena, která po uspokojení muže zabije. Jak… Roztomilé…  Brrr! Podle svých slov ještě stále nenašla toho pravého upíra pro ni… Jenomže kdo mohl čekat, že to vezme takhle?! Pamatuji si, když jsme se bavily na téma „Muži a upíři…“

„Alice, ty mě znáš. Já miluji muže, a pokud se jich budu muset vzdát, tak jenom kvůli nějakému upírovi, který bude stát za to! Protože pokud na nějakého takového narazím, tak budu schopna s ním strávit svou nekonečnou věčnost a mládí,“ řekla zasněně. Ona se samozřejmě v té době živila napůl lidskou a napůl zvířecí krví.

Jenomže když jsem se setkala s Jasperem, Tanya začala žárlit. Někdy mi dokonce i připadalo, že mi chce, Jazze svést! A to jsem nepřekousla. Když jsme se začali postupně s Jasperem od ní vzdalovat, vzdala to a já měla vizi o rodině Cullenových. Tanye jsem o ní říkat nechtěla, ale když se blížil poslední den našeho soužití, zoufale se mě ptala, kde mě najde, kdyby jí bylo smutno a chtěla by si popovídat. Já hloupá dala na roky našeho přátelství a řekla jí to!

Několik dní nám s Jasperem trvalo, než jsme našli naši rodinu a usadili se. Získali jsme tu nejlepší rodinu na světě a hlavně také skvělé sourozence, jako je například Edward. S Edwardem si rozumím doteď a jsme opravdu jako správní sourozenci.

Ale pak přišel ten zlom. Přesně před pěti měsíci, vzpomínám na ten den, jako kdyby to bylo včera. Zavítala do naší rodiny Tanya. A když spatřila mého svobodného, tajemného a osamělého bratra Edwarda, mohla se zbláznit. Pořád jenom opakovala, to je ten pravý, Alice, tak buď šťastná! Jenomže ona ho zkazí! I když Edward je dost odolný…

No, ale proti tomu jsem už nic nemohla dělat, když si totiž Tanya něco umane, jde to s ní ztuha. Po pár dnech přišla s nápadem, že bude fiktivní neteř místního policejního náčelníka, pana Charlieho Swana. Prý jeho bratranec nebo něco takového, je také upír a ona se s ním zná, a že se domluví, že bude bydlet u Charlieho včetně toho, že mu bude vařit a tak… A to byl konec!

Dnešní den (upřesňuji pondělí) začal velmi zajímavě. Edward ze sebe momentálně pořád nemůže vytáhnout slůvko, cituji: „Tanyo, Miluji Tě!“ Jsem ráda, že to tu ještě nezaznělo nebo něco podobného, oficiálního. Edward je tak, no, on prostě nechce nikomu ublížit, gentleman. Jenomže si začínám uvědomovat, že snad už ho jeho samota nebaví a Tanye kývne! Štěstí, že už dnes spatří Bells.

Když jsme ráno přijeli jako každý den před dům Swanů, tak jsme všichni poprvé spatřili Isabellu Swan, dceru Charlieho! Já jsem se na ni nemohla vynadívat, dokonale se hodila k Edwardovi! Když jsem se na něj koukla, myslela jsem, že se budu za břicho popadat, byl z ní úplně odvázaný. Ale to ji bohužel ještě necítil…  Ale já jsem věděla, že to zvládne... Přece jenom je to můj bráška, ne? Sice už teď byl zmatený, že jí nemůže přečíst ani jednu myšlenku, ale potom bude ještě víc. Tanya nastoupila do auta a všechna dobrá nálada byla zase v čudu, samozřejmě…

Když jsme dorazili do školy, vedle našeho běžného parkovacího místa parkovali už i Rosalie s Emmettem, ti se nadšeně ocumlávali. Ale když nás spatřili, ihned přestali. Tanya se hned nadšeně vrhla za Rosalie a my s Jazzem šli svou cestou, Edward musel jít zařídit něco do kanceláře. Bylo to perfektní, jak to vše do sebe tak skvěle zapadalo! Bella omylem do Edwarda narazí a on z toho bude jaksi hodně zmatený. Teda spíš z toho, že jí nemůže číst myšlenky a z toho, že tak neodolatelně voní… Když jsem tuhle vizi viděla, musela jsem se jí pousmát, bylo to přece jen roztomilé.

První hodinu jsem měla zrovna francouzštinu s Edwardem, juj, ten na mě asi bude naštvaný. Když vešel do třídy, už od dveří si mě zlověstně měřil. Pak jsem od něj vyslechla pár zlověstných vět a také otázek. Ale potom polevil a jediné, co ho zajímalo, bylo, jestli Bellu nezabije. Pyšně jsem mu sdělila, že ne, on jen přikývl a nějak se začal topit v myšlenkách.

Mé další dvě hodiny byly samá nuda a já se už nemohla dočkat, až bude oběd a pak na ten pokec s Bells.

Když odešla z jídelny, šla jsem za ní. Chvilku jsme si povídaly a bylo to opravdu bezva, jako v mojí vizi. Taktně jsem Belle naznačila, že Edward se do Tanyi moc nemá, no a musím se pochválit! Bella při každém slově o Edwardovi zrůžověla, no jo, když jsou lidi zamilovaní… Bohužel, pak jsem se zase s Bellou musela rozejít, ale tak nic, odchytím si ji před školou. Mé hodiny uplynuly jako nic, no hlavně, že jsem je měla s mým miláčkem, s tím je svět hned růžovější!

Škola skončila… Vrhla jsem se s Jasperem na parkoviště, které bylo zcela zalidněné žáky. Samozřejmě najít Bellu je pro upíra brnkačka. Našla jsem ji postávat s velkým štosem knih v rukou u malého sloupku. Chvilku jsem si s ní povídala, ale pak vyšla ze dveří školy Tanya, její budoucnost byla opravdu příjemně kousavá. Zamumlala jsem pozdravy na Bellu a už si šla sednout do auta.

Hned jak jsem dosedla, vytryskla mi na mysl vize, ale byla mi prd platná, když v ten samý moment se to stalo. Tanya moc dobře zná všechny naše dary a obzvlášť ten můj…

Oh! A málem bych zapomněla! Neřekla jsem vám jednu dost zásadní věc, což souvisí částečně i s Edwardovou slepostí vůči Tanye. Ona má dar, ovšem, jenomže má dar v podobě takzvané rušičky vůči ostatním darům. Což znamená, že všechnu její budoucnost (rozhodnutí) vidět nemůžu a většinou je to ta okamžitá, co se stane, ale když prostě Tanya nechce, abych ji viděla, neuvidím nic, to samé platí i u Edwardova čtení myšlenek.

Takže věděla, že pokud neuvrhne rozhodnutí, že strčí do Belly ještě u dveří, nic neuvidím a taky se jí to povedlo. Nemohla jsem nic dělat, jenom jsem se mohla zdálky dívat, jak Bella klečí na kolenou před Tanyou. Byla jsem tak rozzuřená, až se mě Jasper musel snažit uklidnit.

Přišel tam Edward, pomohl Belle vstát… Ale z Tanyi nic nevyčetl, on nezjistí, kdo Bellu strčil! Áá! Když mu to řeknu, nebo si to budu myslet, stejně to neuvidí... Protože Tanya si takovéhle vize chrání a umí mi je znepřístupnit někomu jinému! To je tak frustrující! Tolik jsem se vztekala, že jsem si ani neuvědomila, že Tanya a Edward jdou k autu. Rychle jsem se upravila a čekala, kdy ta mrcha sedne do auta.

„Ahojky, všichni!“ vypískla, když nastoupila na místo spolujezdce. Já jsem se jen ušklíbla a Jasper jako správný gentleman pozdravil. Edward už seděl a startoval, poslala jsem mu v myšlenkách vzkaz:

„Edwarde Anthony Masene Cullene! Až vykopnu Tanyu z auta a dorazíme domů, mám s tebou v plánu velkou konverzaci!“ Málem jsem to řekla nahlas, jak jsem byla rozrušená. Já vím, já vím! Neměla bych tolik vyvádět, vždyť do ní jenom strčila… Ne! Nevím, co to do mě vjíždí, ale jo! Deptá mě to! Copak to už Tanya nemá ani trochu úcty? Bůh ví, co se jí honí v hlavě!

Vůbec jsem nedávala pozor na cestu a ani jsem si neuvědomila, že už jsme před naším domem. Ach ne! Já zapomněla vykopat Tanyu z auta! To jsem snad první upír, který je tak posedlý svou psychicky nevyrovnanou „ex“ kamarádkou, že z toho zapomíná udělat životu důležité věci. S povzdechem jsem vylezla z auta. Edward se na mě zadíval.

„Co tak koukáš?“ zabrblala jsem na něj. Pohoupal rameny a zabouchl dveře. Jasper ke mně přiskočil a vlepil mi ten nejkrásnější polibek, cítila jsem jeho nádherné rty na mých a přišlo mi, že není nic jiného než jen on… Moment! Já tu mám práci! Opatrně jsem se od něj odlepila.

„Miluji tě.“ Zářivě jsem se na něj usmála. Úsměv mi oplatil a vlepil mi ještě jednu rychlou pusu na tvář, přitom všem mě stačil i uklidnit, no není on dokonalý? Rychle jsem se rozhlížela kolem sebe, ha! Tamhle! Stál přímo proti mně a pohrával si se svým úsměvem, ovšem jakmile vycítil moji zlost, zvážněl…

„Alice…“ řekl unaveně a smutně, já jsem se napřímila. Něco mi, ale právě proletělo hlavou. Sakra! Jak mu to asi budu vysvětlovat? Hm? Když nemám žádný důkaz? To jsem si to moc nepromyslela, když jsem na něj v autě tak vyjela, že s ním chci mluvit…

„Edwarde, jsi můj bratr! Já… Musíš mi věřit!“ řekla jsem zoufale. On se na mě bolestně a zoufale podíval. Pak zakýval hlavou.

„Já… Ach, Alice! Vždy to je takhle! Vždy! Ty jsi něco viděla, že Tanya udělala, pak mi to chceš ukázat a nejde to… Zatím vším stojí Tanya díky své takzvané rušičce…“ řekl a zhluboka se nadechl. „Já, ne, že bych ti nevěřil, ale Tanya není zlověstná. Dnes se Tanyi zeptám na ten Bellin pád…“ řekl. Já jsem zoufala. Bože!

„Ale, Edwarde, ona ti neříká celou pravdu!“ zuřila jsem. Postával tam a nevěděl co říct, pak povzdech a šel k autu.

Já tam jen tak postávala a přemýšlela. Proč je tak paličatý, hodný a majetnický?! Tohle bude ještě dlouhá noc…

No a máte to za sebou. =) Snad se vám pohled Alice líbil. Je to trošku komplikované. Doufám, že jsem ho nějak moc nezkazila a naopak přidala na výjimečnosti, všeobecně téhle povídce a nejen kapitolce. =) V příští kapče se už zase můžete těšit na Bells, která je tak nějak zmatená. K té minulé… Chci moc všem poděkovat za komentíky, dělají mi moc velkou radost. =) Také moc prosím o komentáře k této kapitole, potřebuji vědět, jak jsem na tom, klidně i ty záporné! Já ocením všechny! Hlavně se chci zlepšit, pokud se vám něco nelíbí. Děkuju. =)) Vaše katyloveEd.

3. kapitola - Shrnutí - 5. kapitola

Autor: katyloveEd (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cullenovi? Pche... Zapomeň! - 4. kapitola - Alice: