Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cullenovi? Pche... Zapomeň! - Prolog + 1. kapitola

30.08.2010 (15:30) • katyloveEd • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2622×

Prolog - Bella

Oh! Tak jak bych měla začít?! Jmenuji se Isabella Marie Swan, takže jednoduše, prostě Bella. Můj taťka Charlie se s mojí mamkou Renée rozvedli, moc si tu dobu nepamatuji. Jenom vím, že jsem byla malá a mamka utekla se mnou. Momentálně, vlastně ještě tento den ráno, jsem žila ve Pheonixu se svou matkou a jejím novým manželem Philem. Protože moje mamka otěhotněla, rozhodla jsem se, že se přestěhuji ke svému otci, ne, že by mi mimčo vadilo, ale máme malý dům. Renée se mě snažila přemlouvat, ať nikam nejedu, ale miminko by mělo málo místa a navíc si myslím, že nám to prospěje.

Málem bych zapomněla, stěhuji se do Forks. Jak už jsem řekla za svým otcem Charliem, který je tam místním šerifem. Ale také za svou vzdálenou sestřenicí Tanyou. Taťka mi po telefonu říkal, že její rodiče hodně cestují a ona už to nezvládá, proto se přistihovala k nám. Takže mě čeká můj zcela nový život s mým otcem Charliem a sestřenicí Tanyou, kterou vůbec neznám. No nezní to lákavě?

1. kapitola - Sestřenka

Vystoupila jsem z letadla, kufry mám. Dobře, teď jenom najít tátu.

„Bello, Bello! Tady!“ Uslyšela jsem za svými zády. Otočila jsem se a vidím, jak ke mně pospíchá Charlie ve své policejní uniformě. Takže to nešlo přehlédnout. Šla jsem mu tedy naproti.

„Ahoj, tati!“ Padla jsem mu kolem krku, tak dlouho jsem ho neviděla! Jednou rukou mě objal.

„Ahoj, zlatíčko, páni, ty jsi povyrostla,“ povzdechl si a vzal mi moje až směšná zavazadla. Šli jsme směrem k autu, policejnímu autu. Uchechtla jsem se a nastoupila na místo spolujezdce.

 ***

Ani jsem si neuvědomila, že už chybí jenom dvě odbočky a budu doma. Hodně cesty jsem asi přemýšlela, pak taky prospala a s Charliem jsem párkrát něco prohodila, ale oba nejsme moc ukecaní.

„Takže, je u tebe Tanya už pět měsíců?“ zeptala jsem se ochraptěle. Taťka na mě koukl a přikývl.

„Je to milá holka, myslím, že si ji oblíbíš akorát Billy ji moc…,“ nadechl se zhluboka, „nemá rád,“ povzdechl. Já jsem jen na něj koukala a snažila se pochopit, co tím chce říct, Billy Black byl přece tátův nejlepší přítel, něco jako rodina. Charlie zabočil a hned se vynořil náš malý bílý dům. Zaparkoval před domem a ještě chvíli jen tak civěl před sebe, já taky.

„Páni, jsme tady,“ řekla jsem a vystoupila. Když jsem se kolem sebe rozhlídla, uviděla jsem samé stromy, ve vzduchu byla cítit příroda a vlhkost, někdy byl dokonce slyšet i ten lesní tvor. Charlie došel ke kufru a vzal zavazadla, pak se na mě podíval a asi si všiml, jak už okoukávám okolí.

„Vítej,“ usmál se a vylezl po schodech ke dveřím. Já jsem si povzdychla a šla za ním. Dveře se z ničeho nic otevřely a v nich stála snad ta nejkrásnější osoba na světě. Nemohla jsem uvěřit svým očím.

„Ahoj. Tanyo, to je Bella, moje dcera,“ usmál se a šel dát nahoru věci. Já jsem stále jen nemohla uvěřit svým očím, přede mnou stála krásná? Krásná to je slabé slovo! Přenádherná, něžně vysoká a krásně štíhlá dívka se zrzavě blonďatými vlasy. Tanya, wow! Kam já se na ni hrabu!

„Ahoj, Isabello! Já jsem Tanya, tvoje vzdálená sestřenice, ale to už víš,“ řekla, tak krásným melodickým hlasem. Byla jsem už u posledního schodu.

„A – ahoj, Tanyo, prosím, Bella,“ usmála jsem se. Tanya se po mě natáhla a dlouze mě objala. Voněla, voněla nepopsatelně krásně. Tohle nemůže být žádný parfém! Protože takový prostě neexistuje! Pak se odtáhla s opravdu velmi zářivým úsměvem. Ale něco v ní mi říkalo, já nevím, že ze mě asi není moc nadšená, ale zatím se zdá být milá. Doufám, že bude takhle zářit pořád. Mávla rukou a šla směrem ke schodům. Já šla taky.

„Pamatuješ si to tu?“ zeptala se mě. Asi zahlédla, jak při chůzi za ní pokukuji do kuchyně a obýváku.

„Em, jo, na prázdniny jsem tu bývala. Moc se to tu nezměnilo,“ zazubila jsem se. Ona jen přikývla.

„No, kdybys mě hledala, mám pokoj hned vedle tvého. A neboj, nic v tom tvém se nezměnilo, snad jen velikost tvé postele,“ usmála se a šla nahoru. No nějaký moderní pokoj opravdu nepotřebuji. Sundala jsem si boty a mlčky šla po schodech, z kterých zrovna scházel Charlie.

„Bells, tašky máš v pokoji a předpokládám, že si půjdeš dát sprchu. Ručníky jsou… Vždyť ty víš kde jsou. Úplně to samé místo ve skřínce a ještě, s Tanyou jsme ti uvolnili jednu poličku,“ dořekl svou seznamovací esej a odešel za stěnou obýváku. Já jsem odhupsala všechny schody a vrhla se do dveří pokojíku. Tanya měla pravdu, nic se nezměnilo kromě postele. Odhodila jsem mikinu, gumičku z vlasů, prstýnky a některé náramky a vrhla se, se svou toaletní taštičkou do koupelny. Horká sprcha snad každému prospěje. Úžasně jsem se uvolnila a dalo mi to možnost přemýšlet o všem znovu na novo. Už jsem byla na cestě se převléct, když ze dveří Tanyina pokoje ona vystřelila.

„Oh, Bello! Běž se rychle převléknout! Charlie čeká návštěvu, já musím jít. Když tak nebudu doma asi tak do desíti, takže… Nemohla bys Charliemu uvařit večeři?“ zeptala se mě. Na jejím hlase bylo poznat, že spěchá, ale opět jsem vycítila nepřátelskost.

„Eh, jasně že udělám, můžu každý večer a i oběd,“ řekla jsem a nesměle se usmála. Ona přikývla a už spěchala ze schodů a ještě volala:

„No, tak to je super, Isabello, já jsem totiž hodně společenská a svůj čas trávím často s mým přítelem a jeho rodinou. Tak čau a večeři pro mě nedělej,“ dokřikla a zabouchla dveře tak hlasitě, že to zadunělo podlahou. Velmi milá odpověď, pomyslela jsem si. Pokračovala jsem ve své cestě do pokoje a oblékla se. Na příjezdové cestě jsem slyšela zakvičet několik pneumatik, asi ta návštěva. Mrkla jsem do zrcadla a seběhla dolů, podívat se. Charlie stál venku a zrovna se loučil s několika muži? No, spíše kluky a jedním tak nějak hodně přerostlým, i když všichni byli velmi urostlí. Kluci nastoupili do stříbrného náklaďáčku a odjeli. Já jsem vyšla ven, podívat se na Charlieho.

„Kdo to byl?“ zeptala jsem se. Charlie se otřepal a koukl se směrem ke mně.

„Kluci z La Push,“ usmál se. Aha, Quileté.

„Em, aha. Máš hlad?“ Nevím, kdy přesně bych měla začít vařit.

„Až za chvíli, teď ti chci něco ukázat,“ usmál se a mávl rukou, ať jdu za ním. Sešla jsem schůdky a šla za ním, pak se zastavil a čekal. Když jsem došla k němu a koukla se za roh, uviděla jsem starý, červený, trošku narezlý náklaďáček Chevy. Páni, někdo by řekl, co je to za kraksnu, šunku, ponožku, hromadu šrotu nebo plechu, ale mně se líbilo, bylo... Bylo prostě jedinečný.

„Oh, tati! Proboha, ten je tak super! Kolik, kolik ti mám dát za něj peněz?“ zeptala jsem se. Na auto jsem si šetřila, takže něco málo mám. On mě jen vzal za ramena a poklidně řekl:

„Ale no tak, Bells! Co si to o mně myslíš? Že ti tady seženu auto a ty mi za něj budeš platit?“ zeptal se udiveně. Já hned pochopila.

„Ach, tati! Děkuju!“ V tomhle ohledu mi Charlie udělal opravdu velkou radost. Stejně tak jako já, není Charlie zrovna moc na vyznávání citů, proto se mě hned pustil, zhoupl na patách a otočil.

„Bells? Neříkala ti Tanya, kam jela?“ zeptal se mě s upřený pohledem před sebe, když odcházel, já se otočila a šla za ním.

„Em, ne. Tobě to neřekla? Mně řekla jenom, že přijde pozdě a že s večeří nemám počítat,“ pokrčila jsem rameny. Charlie kývl a zastavil přede dveřmi, abych šla první. Vešla jsem do kuchyně a ještě zavolala na Charlieho, co by rád. Mohla jsem hned čekat, že řekne steak. Vyndala jsem maso z mrazáku, oloupala brambory a vyndala nějaké to koření.

Večeře byla hotová a já upřímně steaky moc nemusím. Zavolala jsem na Charlieho, nandala mu porci a sobě pár brambor se sosem. Když se Charlie dobelhal do kuchyně a zahlídl svůj talíř, celý se blahem rozzářil. Rychle se posadil a hned začal hltat, musel mít opravdu velký hlad. Já jsem si zatím dozobala svůj vegetariánský talířek a šla ho odnést do dřezu. Rozhodla jsem se, že talíře vyčistím, až Charlie dojí.

„Eh, tati, zavoláš mě? Až dojíš? Já teď půjdu nahoru, musím si připravit věci do školy a no, vybalit…“ Zakřenila jsem se. Otec kývl, napil se piva a spokojeně pokračoval v pochutnávání. Já jsem se uzavřela ve své „komnatě“ a vybalovala všechny věci. Po několika minutách mi přišlo divné, že mě Charlie nezavolal, proto jsem seběhla dolů a nakoukla do obýváku. Charlie sledoval nějaký zápas a evidentně do něj byl zabraný, tak jsem se otočila a šla do kuchyně. Ale nádobí nikde? Od kdy Charlie myje nádobí? Otočila jsem se a šla za ním, naštěstí byla reklama.

„Děkuju, tati, nemusel jsi umýt to nádobí!“ postěžovala jsem. On nepatrně vzhlédl.

„Bells, po tak dobré večeři tě přeci nenechám mýt nádobí!“ usmál se.

„Oh, děkuju za kompliment. Příště to udělám ale já! Teď půjdu spát, tak dobrou, tati.“ Přistoupila jsem k Charliemu a políbila ho na tvář. Trošku se začervenal.

„Dobrou Bells. Tanya přijde v deset viď?“ zeptal se. Jenom jsem přikývla a vyrazila nahoru. Šla jsem rovnou do koupelny, tam provedla všechnu hygienu a převlékla do starého otrhaného pyžama. Bylo přesně 10:00, když jsem vcházela do pokoje a slyšela zaklapnutí hlavních dveří. Tanya je velice přesná. Zavřela jsem se v pokoji a rovnou padla do postele, byl to dlouhý den. Zachumlala jsem se do peřiny a zavřela oči.

Musím se pořádně vyspat, protože zítra budu muset vydržet ty návaly stydlivých a trpících pocitů.

Vím, začátky jsou trošku nudnější, ale přesto doufám, že vás moje nová povídka aspoň trošku oslovila a zanecháte nějaký ten komentář. Klidně i ten záporný, ráda se zlepším a taky bych chtěla vědět, jestli mám pokračovat. =) Takže děkuji, že jste si to přečetli a také za komentáře! Čím víc jich bude, tím rychleji bude i 2. kapitola... =D

Vaše katyloveEd. =*