Tak po dlouhé době sem přidávám 4. kapitolu. Moc se všem omlouvám, protože nemám čas, ale budu se snažit psát co nejrychleji. Škola začala a všichni se jistě těšili. :D
V téhle kapitole přijde ke Cullenům návštěva. Kdo to bude? A jak se s tím vypořádá Bella? Přečtěte a uvidíte. Omlouvám se Vám, protože tato kapitola je trošku kratší, ale v ostatních se to budu snažit dohnat. Vaše kiki1996.
06.09.2010 (18:30) • kiki1996 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1773×
Edward
Doma jsme už byli všichni, teda kromě Jaspera a Belly. Už jsem se začínal strachovat, když jsem zaslechl Jasperovy myšlenky, které jsem vůbec nechápal.
„Bello, nic si z toho nedělej,“ mluvil Jasper jakmile jsme vešli do dveří.
„Jak si s toho nemám nic dělat? Vždyť jsem ho málem zabila!“ řekla Bella.
„Co se stalo?“ zeptal jsem se.
„Proč se ptáš, když to dávno víš!“ křikla po mně Bella.
„Já nic nevím, protože Jasperovy myšlenky vůbec nedávají smysl.
„Aha, promiň to jsem nevěděla,“ řekla a vylíčila mi to co se stalo.
„Díky, Jaspere,“ řekl jsem a byl šťastný, že ji Jasper zastavil.
„Ne, nemáš za co. Vím, že kdyby bych byl ve stejné situaci, tak bys mi pro změnu pomohl ty,“ řekl Jazz.
„Je šikovná, ani jsem ji nemusel uklidňovat, zvládla to úplně sama,“ poslal mi v myšlenkách.
„Jo, já vím,“ odpověděl jsem a vysloužil si nechápavý výraz od Emmetta.
„Já ti ty vnitřní rozhovory jednou zatrhnu!“ poslal mi Emmett a věnoval a mi jeden jeho úsměv ala no počkej, to si vypiješ, ale dál se už zabýval tím, jak skončí dnešní zápas. Bella vtiskla svou hlavu do mé hrudi a vdechovala mou vůni. Tento okamžik neměl chybu.
„Edwarde, malér, Charlie s Billymu jsou za pět minut tady!“ poslala mi Alice v myšlenkách.
„Co se děje?“ ptal se Emmett.
„Jak jsi na to přišel?“ ptala se ho Al.
„Jednoduše, když se něco děje a víš to jenom ty a Edward, tak se tváříte spiklenecky,“ dokončil Emmett. S Alicí jsme si vyměnily pohledy a ona jen přikývla.
„Charlie s Billym jsou za pět minut tady,“ řekl jsem jedním dechem a slyšel jsem zalapání po dechu. Najednou Alice dostala vizi.
„On neví, že je Bella upírka,“ řekla Alice.
„Jak to neví?“ ptal se Emmett.
„No, Charlie si myslí, že Bella není upírka,“ řekl jsem.
„Wow, tak to je teda ujetý,“ řekl Emmett.
„Kdy tu budou?“ zeptala se Alice.
„Za pět minut,“ pípla Alice.
„Můj bože,“ vykřikla Bella a sesypala se mi do náruče.
„Klid, Bello, to bude v pořádku,“ utěšoval jsem ji.
„Jak to může být v pořádku? Já ho zabiju!“ vykřikla a znovu se rozvzlykala.
„Mám?“ poslal mi Jazz v myšlenkách. Mírně jsem přikývl a sledoval jak se Bells pomalu uklidňuje.
„Díky, Jaspere,“ řekla Bella a začala se dávat dohromady. Jazz jen přikývl.
„Měli by se připravit pokoje pro hosty,“ řekla Esmé.
Bella
O 5 minut později
„Já se vám vážně omlouvám,“ křičel Billy do domu.
„Za co se jim omlouváš? Lhali. Jdeme domů.“
„Ne!“ řekla jsem a Edward mě povzbudivě objal.
„Jak ne, jedeš se mnou a basta. Mohli by tě zabít!“ křičel na celý dům Charlie.
„Nic mi neudělají,“ řekla jsem klidným hlasem a snažila se nedýchat.
„Jak ty to můžeš vědět? Tvůj manžel i s rodinou jsou upíři, Jacob vlkodlak a ještě aby Nessie byla mutant a já se s toho zblázním!“ křičel Charlie, až z toho červenal.
„Ono to tak zhruba je,“ řekla jsem spíše sama pro sebe.
„To si děláš srandu?“ tak to nebylo jen pro mě.
„Ne, nedělám. Renesmé je poloupír,“ řekla jsem a sledovala Charlieho reakce.
„Takže jsi mi lhala?“ křičel Charlie a při tom rozhazoval rukama tak nešikovně, že Esmé rozbil její starožitnou vázu, o kterou se následně pořezal.
„Au!“ zakřičel a vyděšeně se na nás podíval a já si uvědomila, že mě nikdo nedrží a já ovládám to zvíře ve mně.
„Vy mě nezabijete?“ ptal se stále se svým vyděšeným výrazem. Tomu jsem se usmála a šla k němu. Kluci se nejdříve lekli, ale hned si uvědomili, že ho nechci zabít.
„Ne, Bello, nezabíjej mě,“ mluvil Charlie.
„Já tě nechci zabít a nikdy chtít nebudu. My všichni se živíme jen zvířecí krví a jak by řekl jeden velmi moudrý člověk, vybočujeme z řady,“ řekla jsem a pomáhala mu na nohy.
„Takže mě nikdo s vás nezabije?“ ptal se ostýchavě.
Edward mu tu ruku s Carlislem ošetřil a přišli do obýváku, kde jsme všichni seděli na gauči a dívali se na televizi, teda hlavně Emmett. Posadili se za náma a Charlie začal.
„Promiňte, že jsem tak troufalý, ale kolik vám je?“ zeptal se ostýchavě Charlie.
„Věř, že jsou staří jak hnědý uhlí,“ řekl se smíchem Billy, kterýho hned zpražil pohledem Jacob.
„No, kdybys toto řekl u Volturiů, tak by to i platilo,“ řekl v záchvatu smíchu Emmett.
„Tak já jsem nejstarší a je mi 390 let,“ řekl Carlisle a Charlie zalapal po dechu.
„Tolik?“ řekl udiveně Charlie.
„Mně je 135 let,“ řekla Esmé.
„Mně je zhruba 130 let,“ řekla Alice.
„No, mně je 187 let,“ řekl Jasper.
„To jsi zažil občanskou válku, že?“ ptal se Charlie Jaspera.
„Ano, pane,“ řekl se smíchem Jasper.
„Mně a Rosalii je 115 let,“ řekl Emmett a objal Rose.
„A kolik je tobě Edwarde?“ ptal se Charlie Edwarda.
„Mně je 130 let, takže stejně jako Alici,“ řekl Ed.
„Wow, tak to jsem tedy nevěděl, že máš tak starého manžela,“ řekl Charlie a mrkl na mě.
„Hm... taky, jak jsi na to přišel?“ zeptal se Edward Charlieho na otázku, která Charlieho v tu chvíli napadla.
„Co?“ zeptal se udiveně Charlie.
„No, všichni máme nějaké schopnosti,“ řekl Edward.
„No, tak já jsem třeba psychický štít, Edward dokáže číst myšlenky, Alice vidí budoucnost, Jasper dokáže ovládat emoce, Rosalie je krásná, Emmett silnější, Carlisle má výborné sebeovládání a Esmé je prostě mateřský typ,“ řekla jsem.
„Co je to ten psychický štít?“ ptal se Charlie.
„To je že schopnosti, které by měly, něco společného s mozkem na ni nebudou působit,“ odpověděl mu Carlisle.
„A máte nějaké společné schopnosti?“ ptal se Charlie.
„Ano. Všichni jsme silní, rychlí, chytří, nesmrtelní, dobře slyšíme, vidíme a cítíme a jsme tvrdí jako skála,“ řekl Carlisle.
„Tati? Víš, co je na tom nejhorší?“ zeptala jsem se Charlieho.
„Ne, co?“ zeptal se Charlie.
„To že, tady musíme čichat ten Jakobův odér,“ řekla Rose.
„Co?“ ptal se Charlie.
„No, víš, Jacob jako vlkodlak je náš přirozený nepřítel a tak si navzájem smrdíme, to je na tom mít výborný čích nejhorší,“ řekla jsem se smíchem. Na rozdíl od Emmetta jsem se neválela na zemi. Najednou se na schodech objevil Jacob s Nessie.
„Dědo, strejdo Billy,“ volala Nessie a hned oba objala.
„Tati, Charlie,“ pozdravil Jacob.
„No, jak se máš?“ ptal se Billy Nessie.
„Jo, jde to, teda kromě toho, že Carlisle dostal málem infarkt s Jacobovy žákovské,“ práskla na Jacoba Nessie.
„Um… Bello, říkáš, že upíři nestárnou, že? Tak jak to, že Renesmé zestárla?“ ptal se Charlie.
„Ona je jen na půl upír, takže zdědila to nejlepší z upíra a člověka,“ vysvětlila jsem mu to.
„Aha,“ řekl Charlie.
„Esmé, kde si můžeme dát věci?“ ptal se Billy Esmé.
„Dvoje poslední dveře, třetí patro, chodba na pravo, dvoje poslední dveře,“ řekla Esmé.
„Co?“ ptali se oba na jednou.
„Já vás tam radši dovedu, nebo se tu ještě ztratíte,“ řekl se smíchem Jacob.
15 komentářů? :)))
Jsem ráda za vaše komentáře a chtěla bych poděkovat všem, kdo mi je píšou.
Autor: kiki1996 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Cullenovi po 20 letech - 4. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!