Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cullenovi po 20 letech - Prolog + 1. kapitola

11.08.2010 (15:15) • kiki1996 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2532×

Prolog

Bella:

Sedím v autě a dívám se jak kapky vody stékají po okně. Už je to dlouhých dvacet let, co se ze mě stal upír. Právě jedu do Kanady, do městečka Fort Nelson, kde se právě se svou rodinou stěhujeme. Ten nejkrásnější muž na světě, můj Edward sedí vedle mě. Vzadu na sedadlech sedí má dcera Renesmé v obětí s mým nejlepším přítelem a jejím manželem Jacobem.

Ostatní členové mé rodiny jedou před námi. Rosalie si už zvykla na ten Jacobův smrad, Esmé je ráda že může vařit pro Renesmé a Jacoba. Emmett s Jasperem, Jacobem a Edwardem   pořád lítají někde po lese a já jsem přišla na chuť těm Aliciným nákupům. Jo a abych nezapomněla, stěhujeme se proto, že kluci podpálili Alici šatník a nějak to nedomysleli, takže chytnul  i náš dům. Jasper má štěstí že u toho nebyl.

1. kapitola

Hned, co jsme přijeli do našeho nového domova, šli jsme všichni  povinně vybalovat věci. Jakmile jsme měli všechno vybalené, každý si zalezl do svého pokoje, protože ráno jdeme do školy. Ráno měla Renesmé s Jacobem budit Alice, ale tu jako obvykle neposlouchají.

„Bello,“ volala na mě Alice.

„Ano?“

„Bello, Renesmé s Jacobem nechtějí stávat,“ stěžovala si Alice.

„No to se jim ani nedivím,“ řekla jsem a pomalu, vážně pomalu jí naznačila , že to oblečení si ani jeden na sebe nevezme.

„Bello!“ křičela na mně Alice, a tak jsem radši poslechla.

„Renesmé, Jacobe vstávejte!“ křikla jsem.

„To si myslíš že tě poslechnou?“ ptala se Alice.

„Ano,“ odvětila jsem a pozorovala Alicin udivený výraz, když viděla, že oba vstávají.

„Jak to děláš?“ ptala se udiveně.

„Hm … nevím, třeba mateřský instinkt?“ řekla jsem a naplno se rozesmála.

„Ha, ha. To není vtipný,“ řekla uraženě Alice a odkráčela.

„No tak, jdete už?“ To pro změnu volal Edward. Tak jsme poslušně sešli ze schodů, rozloučili se s Esmé a Carlislem a vyjeli směr nová škola. Já jela s Edwardem, Renesmé a Jacobem Volvem a ostatní jeli Emmettovým Jeapem. Ke škole jsme dojeli během pár minut. Když jsme vystupovali, všichni se na nás dívali. Chytila jsem Edwarda za ruku a pokračovali. Carlisle nám už vyzvedl potřebné papíry, a tak jsme šli do tříd. Já, Edward, Renesmé a Jacob chodíme do prváku a ostatní do druháku. Zvonilo, a tak jsme raději všichni šli do svých tříd. Já měla první hodinu angličtinu do které jsem se přihlásila pouze já .Musela jsem sedět vedle jednoho dost otravného kluka, který do mě pořád hučel jestli s ním nepůjdu na rande.

„Hej, máš nějaký problém?“řekla jsem.

„No, já jen jestli tě to nebolelo?“ řekl.

„Co?“ ptala jsem se, protože jsem nevěděla, o čem mluví.

„No, jak jsi spadla z nebe, protože tak krásný člověk musí být anděl,“ řekl a já na něj jen tupě zírala.

„Dávej si pozor na pusu, můj přítel by ti mohl jednu střelit,“ řekla jsem a modlila se, aby byl už ticho.

„A kdo je ten tvůj přítel?“ pokračoval.

„Můj nevlastní bratr Edward,“ řekla jsem a pozorovala jeho grimasu, kterou vyčaroval na svém, už dost hnusném obličeji.

„Co? Vždyť je to nechutný, nenormální, hnusný a ... je mi s toho na zvracení,“ řekl  s takovou nechutí v hlase, že jsem na něj zařvala. Měl smůlu, že už zvonilo.

„Co ty o tom víš?“ Už jsem na něj křičela, když tu náhle do dveří vstoupil Jasper s Emmettem.

Vrhla jsem se Jasperovi do náruče a hned mě zavalila vlna klidu.

„Máš problém s naší sestřičkou?“ zeptal se ho výhružně Emmett.

„Ne, všechno je v pohodě, kámo,“ řekl ten kluk se strachem v hlase.

„Dík,“ řekla jsem. Hned po tomto malém incidentu jsme všichni šli na oběd.

Jacob tam pořád brblal, že za chvíli propadne a že musíme na lov.

S tím měl ale přestat, protože se do toho vložila Rose.

„Co to máš za blbý kecy?“ ptala se ho Rose se zdviženým obočím.

„Jen pravdu pravdoucí,“ řekl s tím jeho kukučem.

„Proč, já ho musím mít za bratra a být jeho teta?“ ptala se sama sebe.

„No mě se neptej, já tě taky nechtěl za sestru, ale s tím druhým nic neuděláš,“ odpověděl.

„Ty mě neštvi, neměj příště blbý kecy, nebo přeskočím ten stůl a tady přede všemi tě zabiju,“ řekla výhružně Rose.

„Hej, znáš ten vtip o blondýnce?“ pokračoval Jacob.

„Jo,“ řekla Rose.

„Jak ho můžeš znát, když jsem ho ještě ani neřekl?“ Divil se Jacob.

„Za těch 100 let jsem jich slyšela, tak jich musím asi znát všechny,“ řekla Rose s úsměvem.

Druhý den Alice pořádala oslavu a pozvala celou školu. Přišel i „ten“ kluk, co mě včera nabaloval. Hned jak mě uviděl, mířil si to rovnou za mnou.

„Jak je to ve vaší rodině se vztahy a kde máte rodiče?“ ptal se ten kluk.

„Naši rodiče jsou Carlisle s Esmé, můj bratr Jasper je i manželem mé sestry Alice, pak je tady můj další bratr Emmett, ten má za manželku mou sestru Rosalii a tamhle to je můj bratr i manžel v jednom, Edward.“ Tím jsem mu popsala celou mou rodinu.

„A kdo jsou tamti?“ ptal se a ukazoval na Renesmé a Jacoba.

„Jó to je má sestra Renesmé a její …“ Nenechal mě domluvit.

„Manžel,“ řekl.

„Jacob,“ dokončila jsem.

„Vy jste tak všichni manželé a nevlastní sourozenci?“ pokračoval a mě už to lezlo na nervy.

„Jo,“ přecedila jsem skrze zaťaté zuby a viděla, jak se Edward nebezpečně blíží se zaťatou pěstí a mírným vrčením.

„Co tu chceš?“ vyjel na něj.

„Nic jen jsem přišel za tvou manželkou, protože mě asi miluje,“ řekl a políbil mě.

„Plác.“ Nevydržela jsem to a jednu mu střelila sama, protože Edward by mu určitě utrhl hlavu.

„Au,“ zařval ten kluk.

„To máš za to, buď rád, že jsem ti ji nedal já, to bys měl hlavu támhle v rohu,“ řekl Edward s tím jeho pokřiveným úsměvem.

„Pojď jdeme,“ řekl Edward, chytil mě za roku a táhl před dům do lesa, kde jsme se rozběhli naší přirozenou rychlostí. Já ulovila pár srnek a Edward pumu. Doma na nás čekal Jasper.

„Pojďte Carlisle ho ošetřil a myslím, že už si na naši sestřičku nedovolí,“ řekl s úsměvem Jasper a já viděla, jak se Edward trápí.

„Nic si s toho nedělej,“ řekla jsem a políbila ho.

„Jak si s toho nemám nic dělat, když si teď celá škola myslí, že jsem slaboch?“ křičel na mě Edward. Takový na mě nikdy nebyl. Začala jsem být smutná, Jasper to poznal a Edward mu to vyčetl v mysli.

„Promiň,“ řekl a políbil mě do vlasů.

„Už je to v pořádku,“ odvětila jsem a věnovala mu jeden ze svých úsměvů.

„Tak jdeme!“ řekl Jasper

„Bello, mohla bys jít za Carlislem, chce s tebou mluvit,“ řekl Edward, tak jsem poslušně vyšla schody a zaklapala na dveře.

„Pojď Bello dovnitř,“ ozvalo se zpoza dveří.

„Ano, co potřebuješ?“ zeptala jsem se ho.

„Bello proč jsi ho uhodila,“ ptal se

„Já…“

„Bello, ty se mu půjdeš omluvit,“ řekl.

„Ne, já se mu za nic omlouvat nemusím,“ řekla jsem.

„Tak co se stalo?“ ptal se .

„Políbil mě, tak zato ji dostal,“ řekla jsem a podívala se z okna.

„No, tak promiň to jsem nevěděl, můžeš jít,“ řekl a povzbudivě se na mě usmál.

„Děkuji, tati,“ řekla jsem a oba jsme se tomuhle oslovení museli zasmát.

Hned jak jsem sešla schody, uviděla jsem něco, co mi vyrazilo dech.

„Ten kluk se hned potom, jak jsi odešla, vrhnul  na Edwarda,“ řekla Alice.

„Ten kluk musí být snad mistr v karate,“ řekl s úsměvem Emmett.

„Já to tak nenechám!“ řekla jsem odhodlaně a vlítla mezi ty dva.

„Přestaňte, přestaňte!“ křičela jsem.

„Edwarde, přestaň vždyť ho zabiješ,“ okřikla jsem Edwarda.

Najednou se Edward rozmáchl a jednu mu vrazil, s pusy mu vytryskla krev přímo mě do obličeje. Jakmile jsem ucítila tu nádhernou vůní čerstvé krve, neudržela jsem se a po tom klukovi skočila, ale dřív než jsem ho stačila kousnout, držela mě celá mužská část rodiny a Alice mě uklidňovala. Ten kluk mě se strachem v očích pozoroval, dokud mě kluci neodtáhli do lesa.

„Promiňte,“ omluvila jsem se všem.

„Bells, ty se nemusíš omlouvat, to spíš já. Neměl jsem se s ním prát,“ omlouval se pro změnu on mě.

„Já už se nechci vracet, nevím jestli se udržím,“ řekla jsem své obavy.

„Dobře, zůstaneme tady,“ řekl Edward.

„Tak čau. Jo a brácha, ty máš teda dračici, takovou bych chtěl mít v posteli,“ řekl Emmett, to už jsem se ale neudržela a kopla ho do břicha. Letěl deset metrů a potom se zastavil o strom.

„Au, kdybych nebyl upír, tak bych byl mrtvej ségra, ber taky ohled na ostatní,“ rozčiloval se Emmett.

„Hm… máš štěstí, že si upír, jo a příště neměj blbý poznámky brácha!“ řekla jsem na oko rozčileně a všichni se rozesmáli.