První kapitolka z pohledu Edwarda. Emmett si na lovu našel novou hračku - zvířátko. Není však zas tak obyčejné jak vypadá.
06.10.2009 (19:00) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 10598×
Kapitola 1.
Už druhý den bylo slunečno. Někomu jinému by to možná zvedlo náladu, ale nám ne. Pro nás to znamenalo stranit se tyto dva dny lidí. Každý by hned poznal, že jsme jiní a to jsme si nemohli dovolit.
Využili jsme tuto nucenou pausu k výletu do nedaleké rezervace. Touto dobou tu totiž byly slušně velká stáda vysoké zvěře a občas se našla i nějaká ta puma. Jediný kdo nebyl tímto výběrem nadšený tak zůstal Emmett. Zbožňoval medvědy, ale tady by gryzliho nenašel ani kdyby obrátil celou rezervaci vzhůru nohama.
Proto nám bylo divné, že se ještě nevrátil. Všichni jsme už byli shromáždění u aut a netrpělivě čekali jen na něj.
Nejvíce nervózní však byla Alice. Nepřítomně si hryzala nehty a chránila si myšlenky, abych nezjistil na co myslí. Jak jsem ji tak pozoroval, stále více jsem měl pocit, že něco není v pořádku a týká se to právě Emmetta.
"Alice, mohla bys mi prosím říct ..." zbytek už jsem nestihl doříct. Konečně jsem zaslechl Emmettovi myšlenky. Prolítávalo mu hlavou páté přes deváté, ale hlavní bylo, že mířil konečně za námi.
Během pár vteřin už se vynořil z lesa s obrovitánským úsměvem na tváři. Všichni se konečně uklidnili. U Rosalie povzdech plynule přešel do naštvaného vrčení. Vykročila k němu s hlubokým nádechem, aby mu mohl hned pořádně vynadat. Když jsem zaslechl co ho čeká tak mi ho začalo být v tu ránu i líto. Dneska s žádným romantickým večerem počítat nemůže.
U nádechu však Rosalie skončila. Ve svetru, který Emmett částečně držel v náručí a částečně jej měl přehozený přes rameno se cosi pohnulo.
Všichni jsme se jako na povel zahleděli na tu věc zabalenou ve svetru. Jediné co každý z nás mohl zaznamenat bylo, že to má chlupatý kožich a podle občasného pohybu to bylo i živé.
Emmett se zbožným výrazem do cupital ke své lásce a vrazil jí tu věc před obličej.
"Koukni jak je roztomilá. Že si ji necháme. Prosím, prosím, prosíííííím." škemral slovy i výrazem na Rosalii.
Ta se nevěřícně koukala na obrovskou mourovatou kočku, která spala zamotaná do svetru. Přes její myšlenky jsem musel uznat, že opravdu vypadala jako rozkošná plyšová hračka. Rosalie bezmocně zatínala a povolovala pěsti. My ostatní jsme jen čekali, kdy povolí i její nervy.
"Ty nezodpovědnej idiote. Tos nás tady nechal čekat jen kvůli téhle zablešené potvoře?"
Úsměv v tváři vystřídal prosebný obličej. "Je čistá a bez blech. Prosím, udělám co budeš chtít." nahodil ten nejprosebnější výraz, kterého byl schopen.
Rosalie mu už chtěla pádně odseknout, když zavětřila příležitost.
"Tak dobře, ale uvolníš mi tu skříň u okna" vypálila na něj.
Musel jsem se zasmát jak mu v hlavě šrotovali kolečka. Tu skříň měl plnou videoher. Část by mohl ale dát k Jasperovi a zbytek už někam narve. Super to půjde. Zazářil.
"Ok."
Carlisle a Esme si oddechli, že spor byl zažehnán a konečně můžeme vyrazit domů. Emmett zářil jako sluníčko, že má novou hračku, Rosalie získala další skříň na oblečení (jako by ho už teď neměla dost), Carlisle byl zvědavý co je to přesně za zvíře a byl rozhodnut ho prozkoumat, Esme byla spokojená stejně jako její rodina, Jasper si užíval jejich pocitů, ale zároveň si dělal starosti o Alici.
Stále ještě byla nervózní a opakovala si japonskou národní hymnu dokola. Neměl jsem sice rád, když mi takhle něco tajila. Zároveň jsem však věděl, že pokud by šlo o něco vážného, hned by nás varovala.
V takové náladě jsme dorazili až domů. Emmett stále ještě svírajíc svou novou hračku v náručí, vyskočil z auta a běžel domů udělat jí nějaký pěkný pelíšek.
"Emmette," zastavil ho Carlisle,"rád bych se na ni podíval. Vem ji prosím do mojí pracovny."
Sice se mu nelíbilo dělit se o svou hračku, ale poslechl.
Opatrně ji i se svetrem položil na stůl. Pořád ještě spala, tak toho Carlisle využil a pořádně si ji prohlédl.
Vypadala jako divoká kočka. Hnědorezavé mourovaté zbarvení, hustá srst a silné mrštné tělo. Teprve až teď si však uvědomil jak je obrovská. V Emmettově hromotluckém náručí to sice tak patrné nebylo, ale teď ho to zarazilo. Jen v kohoutku jí odhadoval tak metr. Vrhl se ke své knihovně a začal vytahovat jednu knihu za druhou.
Na tohle knihomolství však Emmett nebyl, raději se vydal hledat z čeho jí udělá pelíšek. Musel jsem se smát jeho nápadům, obzvláště tomu z Rosaliina zimního kožichu. Po chvíli se ke mně přidala i Alice.
"Už mi konečně řekneš co ti přeletělo přes nos?" snažil jsem se z ní vydolovat.
Nakrčila čelo. "Na té kočce, nebo co je zač, je něco divného." automaticky se otočila směrem ke Carlislově pracovně. "Dokud ji držel, tak jsem u něj nic neviděla. Jeho budoucnost zmizela. Jako by už ani žádnou neměl mít. Vrátilo se to, až od ní odešel."
Nevěřícně jsem na ni zůstal civět. To je přece nemožné.
Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Cullenovic mazlíček 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!