Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cullenovic mazlíček 3. kapitola

08.10.2009 (19:00) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6886×

Kapitola 3.

Emmett se evidentně rozhodl toho blonďáka poslechnout. Měla jsem tak dostatek času na přemýšlení jak se odsud dostat. Okno mělo pojistku, tu bych tlapama nezvládla a přeměnit se na člověka by tady nebylo asi nejrozumnější. Za dveřmi jsem co chvíli slyšela těžké kroky. Emmett se evidentně nemohl dočkat až se zase dostane ke své nové „hračce“.

Asi budu muset prostě počkat na vhodnou příležitost. Až nebudou dávat pozor tak prostě uteču - jako obyčejné divoké zvíře.

Po další hodině už to Emmett nevydržel a nakoukl do dveří. Sebrala jsem odvahu a pomalu popošla k němu. Koukala jsem mu pod nohama, jestli bych se zvládla protáhnout na chodbu. Někde v domě určitě bude otevřené okno nebo nepřibouchlé dveře.

Emmett si mě chvíli prohlížel, pak mu přes obličej přelétl úsměv.

"Zavřete okna, kočička jde na prohlídku." zahulákal do domu. Odmítal se hnout dokud vážně neuslyšel jak kdosi přibouchl pár oken.

Nevěděla jsem jestli ně víc naštval tou "kočičkou" nebo že odhalil co jsem měla v plánu.

No hlavně aby mě už pustil z tohodle pokoje.

Jakmile ustoupil rychle jsem se kolem něj protáhla a začala zkoumat dům.

Všechna okna byla vážně zavřená, odnikud ani sebemenší proud větru. Sakra.

Pomalu jsem aspoň prolézala dům a bych zjistila co kde je. Co mě nejvíce zaujala byla knihovna v pracovně. Spousta knih se starou vazbou. Co mě teď zaujalo ještě víc byla ale kuchyně. To mléko bylo sice fajn, ale moc se z toho nenají kočka, natož já.

Za zády jsem cítila pohledy nejméně tří upírů. Trochu nevěřícně koukali jak jsem začala systematicky prohledávat skříňky a lednici.

Ten s bronzovými vlasy šťouchl hromotluka do žeber. "Jaký pán taková kočka." oba se začaly chechtat.

Fakt vtipný. Dotáhnou mě sem a pak nechají vyhladovět. Nikde nic nebylo, co jsem tak mohla čekat u upírů. Až v mrazáku jsem objevila poklad. Pizzu.

Tlapou jsem ji vydrápla ven, kde se málem zlomila, jak spadla na podlahu. Nešťastně jsem se na ni koukala.

Emmett se mohl potrhat smíchy. Jen ten s bronzovými vlasy se nade mnou slitoval. Vzal pizzu, sundal obal a vrazil ji do mikrovlnky. Spojeně jsem se usadila před ni. Připadala jsem si jako kočka před akváriem, ale nemohla jsem si pomoct. Kuchyní se začínala linout krásná vůně. Ti tři zhnuseně nakrčili nos.

Když cink zvonek, že je hotová, nedala jsem jim šanci ani se přiblížit. Vyskočila jsem na linku, tlapou otevřela dvířka a drápama opatrně vytahovala horkou pizzu.

Mé obecenstvo se ještě více rozrostlo a zaujatě mě pozorovalo. Hmm, ať si dělají co chtěj.

Jakmile byla trochu zchladlá, pustila jsem se do pizzy. Hladově jsem ji do sebe ládovala ani jsem ji nestačila pokousat.

Dala bych si aspoň ještě ze dvě, ach jo. Díky Bohu ale aspoň za tuhle. Stejně mi pořád připadalo divné mít v domě kuchyni, když nejíte.

Protáhla jsem se opět z kuchyně. Chtělo se mi zase spát, do toho pokoje ale zpátky nepůjdu. To tak aby mě zas zavřeli.

V obývacím pokoji jsem zahlídla celkem pohodlný gauč. Na ten se krásně vejdu.

Byla jsem z té cesty vyřízená víc než jsem si myslela. Během minuty jsem opět tvrdě spala rozvalená přes celý gauč.

Ta kočka byla vážně divná. Nejen že byla vážně obrovská, ale také když se k ní někdo moc přiblížil, Alice přestala vidět jeho budoucnost.

Carlisle pořád nepřišel na to co je zač. Podle toho jak byla vyřízená, odhadoval že přiběhla z hodně daleka, ale to bylo tak vše. Emmett se nad ní pořád rozplýval. Docela jsem ho chápal, vypadala opravdu rozkošně, jak tak ležela natažená přec celou postel v hostinském pokoji.

Stejného názoru byli všichni kromě Alice, kterou její "slepota" stále znervózňovala a Rosalie, která se bála o svůj šatník.

Když se po třech dnech probudila, málem jsem se válel po zemi smíchy. Díky Emmettovi jsem viděl jak se chuděra rozplácla vyděšeně o zeď hned jak ho viděla. Ani se jí chuděře nedivím. Kdyby tohle Emmett udělal mě, asi bych ho zabil.

Zvědavě jsem se všichni přiřítili do pokoje. Zvědavě jsme na ni koukali a všem hlavou táhly ty stejné myšlenky: Co je zač? Ta je rozkošná! S tou si ještě asi užijeme!

Výjimkou byl Emmett, ten se pořád válel po zemi smíchy. Rosalie už na něj byla pořádně naštvaná. Neměla ráda když tolik pozornosti věnoval někomu jinému než jí. Typická Rose.

Jasperovi taky pěkně cukaly koutky. Smířlivě ale objal Alici kolem pasu a snažil se ji uklidnit. Moc se mu to nedařilo. Všichni jsem byli teď moc blízko a ztratila se jí budoucnost nás všech.

Alice se naštvaně vyřítila z pokoje.

Ta kočka na ni chvíli zírala a pak ztěžka dopadla na zadek. Místností se ozvalo tupé žuchnutí, které Emmetta rozřehtalo nanovo.

Carlisle jí donesl granule a mléko. Ani jedno nevypadalo moc lákavě. Po chvíli se mu podařilo i vyhodit Emmetta z pokoje.

Moc nadšený z toho nebyl. Každou chvilku stál u dveří a poslouchal co dělá. Hned jak  Carlisle odjel už se neudržel v měl hlavu ve dveřích.

Naše číča neklidně přecházela po pokoji. Nevypadá, že by jí uzavřené prostory byly moc pochuti. Zkoumavě se dívala Emmettovi pod nohy a zkoumala každou skulinku mezi jeho tělem a dveřmi.

Sice mu chvíli trvalo než si uvědomil o co jí asi jde, ale nakonec kolečka docvakla a zařval na nás: "Zavřete okna, kočička jde na prohlídku."

Rychle jsme s Jasperem proběhli dům a zavírali okna a dveře. Jakmile se Emmett odsunul ze dveří číča vyrazila na chodbu. Zvědavě nakukovala do místností. Celkem dlouho si prohlížela Carlislovu pracovnu.

My tři jsme ji při její exkurzi pomalu sledovali. Určitě o nás věděla, ale úplně nás ignorovala.

Nakonec našla i kuchyni. Nadšeně mrskla ocasem a začala si tlapou otevírat jednotlivé skříňky a nakonec i lednici.

Koukali jsem na ni nejprve neschopni slova. Pak jsem to už nevydržel:

"Jaký pán taková kočka." dloubl jsem do Emmetta, ten se rozřehtal a já s ním.

Rozhodně tedy nevypadala na nějaké divoké zvíře z lesa. Šikovně nám prošmejdila celou kuchyň, ale evidentně nenašla v co doufala. Pak ještě nakoukla do mrazáku.

Tak zřejmě něco našla. Tlapou cosi vyšoupla až to s ránou spadlo na podlahu. Přičichla a nešťastně na ni koukala. Emmett se už doopravdy válel smíchy po zemi.

Ten její pohled na zmrzlou pizzu jsem už nevydržel a dal jsem ji ohřát do mikrovlnky.

Prošel jsem těsně kolem ní. Byla však tak zaujatá jídlem, že si mě ani nevšimla natož aby zase vylekaně utekla.

Spokojeně se posadila a sledovala otáčející se pizzu. Po chvíli to začalo v kuchyni hrozně smrděl. Vážně jsem se jí divil že to chce žrát. Zřejmě ji však teď nic jiného ani nezajímalo. Jakmile cinkl zvonek na mikrovlnce, vyšvihla se na kuchyňskou linku a už táhlá horkou pizzu drápem ven.

Právě v té chvíli dorazil i Carlisle s Esme. Oba také fascinovaně koukali jak čeká než pizza trochu zchládne.

"Co se tu dělo?" zeptal se zvědavě Carlisle.

"Emmett ji pustil z pokoje. Chvíli prozkoumávala dům a nakonec skončila tady v kuchyni. Prohledala všechny skříňky i lednici až našla tuhle pizzu." začal jsem mu objasňovat.

"Všechno zvládla sama, jen tu mikrovlnku ho nechala zapnout" dodal Jasper a nenápadně se pochechtával.

Číča se po chvilce vrhla na zchladlou pizzu a v momentě ji do sebe narvala. Elegantně opět seskočila na podlahu. Velkým obloukem nás obešla do obýváku, kde si spokojeně lehla na gauč. Zabrala ho úplně celý. Netrvalo ani minutu a ozvalo se hluboké pravidelné oddechování.

Carlisle nechápavě kroutil hlavou. "Stále sice nevím co je zač, ale rozhodně si nepotrpí na kočičí žrádlo."

Jak to dořekl dolétla ke mě Jasperova myšlenka a já se musel začít smát. Konečně zjistil jak zlepšit Alici náladu. Naštvaně se zavřela s Rosalií v pokoji a prohlíželi si katalogy.

Nestačil ani otevřít pusu a Alice se už řítila dolů se zářivým úsměvem: "My jedeme nakupovat?"

"Proč se ptáš když to víš?" rejpnul si Emmett.

"Tomu se říká slušnost." odsekla mu. Pořád měla ještě na paměti, že tu chlupatou věc co se jim právě válí v obýváku, sem dotáhl on.

"My čtyři můžeme jít na nákupy a pro žrádlo tomu zvířeti může jít Edward. Ten si nic žehlit nemusí." propalovala Jaspera a Emmetta pohledem.

Alice se sice tvářila jako bůh pomsty, ale to "zvíře" si pomalu kolem tlapky začalo omotávat i ji. V autě už začala přemýšlet, jaké jméno by se na ni hodilo.

U některých jsem se řehtal na celé auto (ještě že jsem jel sám) a u Míny jsem jen bezmocně protočil oči.

Nakonec vybrala Kira. Pro jistotu se ještě podívala jestli se bude všem líbit a pak už se spokojeně věnovala jen nakupování.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cullenovic mazlíček 3. kapitola: