Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ďáblova snoubenka - 9. Rozhodnutí

08.04.2010 (15:00) • DeSs • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3718×

ROZHODNUTÍ
(Bella)

„Kde jste byli?“ vyletěla hned Esme, když jsem nás portálem přenesla do obýváku.
„Na výletě,“ uculila jsem se na ni.
„Ve Forks,“ upřesnil Edward.
„A copak jste tam dělali?“ zeptal se podezíravě Emmett a měřil si Edwardovu holou hruď a můj nový outfit v podobě krátké Edwardovy košile.
„Povídali si a lovili,“ ušklíbla jsme se na něj.
„Takže Edouš je pořád panic, jo?“ posmutněl Emmett.
„Ještě slovo,“ zavrčel na něj Edward.

Mě se ale tahle informace docela líbila, takže panic, jo? No, já jsem sice taky panna, protože jsem v pekle všechny čerty hodně rychle odpálkovala a všem tvrdila, až po svatbě. Ale alespoň to vezmeme jedním vrzem, ne? A to doslova. Pomalu jsem se začínala těšit, až budeme sami. Sakra, vždyť jsme měli celou noc pro sebe a jen jsme tam leželi. Ale to nevadí, to se mi taky líbilo. Hodně.

„Jak lovili?“ ptal se zvědavě Carlisle a těch dvou si přestal všímat.
„Taky potřebuju krev,“ pokrčila jsem rameny.
„Aha,“ zamručel Carlisle a nějak se zamyslel.

Raději jsem ho nechala a přemýšlela o návštěvě pekla. Dohodla bych se s ďáblem, vrátila mu moc, on by mě oživil, Edward do měsíce proměnil a budu mít šťastně až navěky, ne? Jen doufám, že si to nerozmyslí, protože moje tělo bude po přeměně na člověka správně fungovat jen měsíc. Ale taky mi třeba ďábel nevyhoví, nebo mě podvede. Ale zase, v pekle jsem mu nadělala docela dost škody, tak třeba bude rád, že se mě zbaví. Těžko říct, ďábel je nevypočitatelný. Ale jako ďáblice už nezůstanu ani chvíli. Ty rohy mě tlačí a ty oči mi neladí k pleti. Zlaté budou určitě hezčí. Navíc, čím dřív ďáblovu vrátím moc, tím větší budu mít naději, že se sem zase vrátím. No a pokud si mě tam dole nechá, tak mu to tam trochu okořením, že mě sem nakonec vyžene sám. A i kdyby ne, tak si tam počkám na Culleny. Stejně patří peklu…

Konečně jsem se rozhodla a vrátila se myslí zpátky na zem. Edward mi zrovna mával rukou před obličejem a ostatní na nás pobaveně koukali. Rozpačitě jsme se na ně usmála a chystala jsem se jim oznámit, že jdu na návštěvu do pekla. Taky jim nemusím říkat, že se možná už nikdy nevrátím, že?

„Potřebuju s vámi mluvit,“ oznámila jsme jim. Všichni si sedli, jen já zůstala na nohou.
„Tak mluv,“ pobídl mě Carlisle.
„Takže, ďábel brzy nabere nové moci a může být nebezpečný. Navíc nechci být ďáblice. Ty rohy nejsou nejpříjemnější a ty oči se mi taky zrovna nelíbí. Takže si skočím na návštěvu pekla, vrátím mu moc, on mě promění na člověka a vy mě přeměníte na upíra,“ seznámila jsem je se svým plánem.
„To myslíš vážně?“ vypadlo z Edwarda.
„Naprosto,“ přikývla jsem.
„Jdu s tebou,“ řekl nekompromisně. Ale já jsme se začala strašně smát a nešlo to zastavit.

„Tak zaprvé, v pekle je oheň, hodně ohně. Vlastně není místo, kde by nebyl. Za druhé, nikdo živý do pekla nesmí, pak by tam musel zůstat. Za třetí, kdybys tam byl, využil by tě ďábel jako rukojmí a já bych tak přišla o všechny výhody a za čtvrté, už jsme se snad bavili o tom, abys mi neříkal, co mám a nemám dělat, ne?“ řekla jsme mu, když jsem se trochu uklidnila.
„Tak může přijít on sem, ne?“ navrhl.
„Nemůže, nepřežil by tu. Mám jeho moc!“ zasyčela jsem na něj už podrážděně. Že já jim to říkala, klidně jsem tam mohla jít a napsat jim třeba dopis, ne?
„Já tě tam prostě nepustím,“ stál si za svým.
„A ty myslíš, že mě to zastaví?“ zasmála jsem se.
„Asi ne,“ zamračil se.
„Hele, já jdu. Zítra mě tu máte jako člověka, dobře?“ řekla jsem už docela naštvaně. Prostě jsem to už chtěla mít za sebou.
„Slibuješ?“ zeptal se.
„Ano,“ přikývla jsem a věděla, že tento slib možná nebudu schopná splnit.
„Jdeš hned teď?“ zeptal se smutně.
„Jo. Čím dřív odejdu, tím dřív se vrátím,“ usmála jsem se na něj povzbudivě.

Se všemi jsem se rozloučila a řekla jim, že je mám moc ráda. Chtěla jsem, aby to věděli, kdybych se nevrátila. Ale já věřila, že to zvládnu. Nakonec jsem si nechala Edwarda, se kterým jsem se vášnivě políbila a řekla mu, že ho moc miluju. Ještě chvíli jsme stáli v objetí.

Pak jsem vyšla na zahradu, vytvořila prasklinu v zemi a skočila do plamenů šlehajících z pekla…

◄ ▲ ►

Autor: DeSs (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ďáblova snoubenka - 9. Rozhodnutí: