Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Další (ne)obyčejný den - 12. kapitola - Absint, Smrťák a podivné bouchání

04.12.2009 (17:00) • AliceBrandon • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3440×

12. kapitola – Absint, Smrťák a podivné bouchání

Edward se potichu vracel k domu Belly.

Stejně jako Jacob totiž Edward v uplynulých chvílích hledal v lese Jade. Když ji zahlédl na pařezu, jak se snaží vyplakat si oči a vydává u toho zoufalé kvílivé zvuky prokládané hekáním a smrkáním, na chvíli zaváhal, zda se má vůbec ukázat. Prohledal si kapsy a vytáhl kapesník. Očima se chvíli zarazil na vyšitém monogramu CC a pak si ho nacpal zpátky do kapsy. Ne, tenhle ne. Ještě stále voněl jako AB máslo.

Snažil se najít jiný, pak ale spatřil něco, co ho přimrazilo na místě.

Skrze tmu černou jako inkoust k němu cosi zasvítilo. Přimhouřil oči a snažil se zaostřit na tu bílou skvrnu, co se objevila vpravo od něj. Takovým zvláštním trhavým způsobem se pohybovala zleva doprava a nahoru dolů. Skvrna byla světlá a kulatá... ne, spíš taková půlku- Edwardovi konečně docvaklo, na co s takovým úsilím zírá.

Bylo to Jacobův bílý zadek vytrčený k nebi.

Edward chvíli konsternovaně civěl na nahého Jacoba, jak po čtyřech a s nosem u země zběsile očichává kmeny stromů. Jake nakonec zavětřil a tiše se rozběhl směrem k Jade. Do rytmu jeho běhu mu nepovlávaly pouze vlasy.

Edward se bezhlesně sesul na kolena a obličej ukryl ve vlhkém mechu. Ruce zaťal v pěst a celé tělo se mu sevřelo úsilím nevybuchnout smíchy. Naše malé vlče zřejmě ještě neobrostlo srstí. Možná by se měl přihlásit spíš mezi světlušky.

Zadeček mu na to svítí dostatečně.

Edwardovi pod kolenem mu zakřupala větvička. Rychle zvednul hlavu a pohlédl na Jade. Ta vyděšeně zírala jeho směrem, oči rozšířené děsem. Hned za ní zahlédl toho nudistu, jak se staví na zadní běhy. Jade se rychle otočila Jakovým směrem. Edward viděl, že se Jacob usmívá na Jade nadšeně jako štěně, když přijde pánešek domů. Dokonce vypadal, že vrtí ocáskem, ale Edward se neodvažoval podívat, zda to tak skutečně je.

Na rozdíl od Jakea zaregistroval Edward i větev v Jadině ruce. Nadechl se, ale pak zase beze slova vydechl. Oni už si to mezi sebou nějak vyjasní. Edward se otočil a odcházel. K jeho sluchu ještě dolehl zvuk dřeva tříštícího se o něčí lebku a následující bolestné zakňučení. Škodolibě se zaculil. Jade si to zřejmě už vyjasnila.

Dům byl tmavý, ale z kuchyňského okna zářilo do noci světlo. Edward vešel do dveří, ale mezi kuchyňskými futry se zarazil a nevěřícně zíral na ty tři u stolu. Seděla tam Bella, Jed a mezi nimi Charlieho nedopitá láhev se zelenkavou tekutinou.  Bylo jí tam teď sotva na dva prsty. Spíš prstíčky. Bella objímala Jeda jednou rukou kolem ramen a hlavu měla položenou na jeho pravém rameni. Jed si podpíral bradu, nešlo poznat jestli kvůli tomu, aby vypadal zádumčivě, nebo aby sebou nepráskla o desku stolu.

„Ahoj, Ed-, Ed- uau-,“ Bella se zahihňala, „Ed- e.“

Edward se po jejích slovech zatvářil zhrozeně, protože tohle zahihňání důvěrně poznal včera večer. Ach ne.

„Je Džejd-kop em?“ zablekotal Jed.

Edward jen pozvednul obočí. „Jo, Jade je s Jacobem a je v pořádku.“ Pak se znovu pozorně podíval na Bellu a snažil se odhadnout míru napáchaných škod. „Bello, ty jsi pila?“ zeptal se opatrně. Pak mu došlo, že tahle otázka už tu taky jednou byla.

„Já?“ řekla Bella nevinně a ukázala na sebe nejistým prstem. „Já přece ne- pyj-,“ na chvíli se zarazila a sklouzla zrakem níž než byly Edwardovy oči. Edward ztuhnul. „-ju,“ dořekla s pohledem stále upřeným na Edwardův kamenný výraz a polkla.

Edward jen v zoufalství zakroutil hlavou nad jejich i svým stavem. Přešel k lince, čapnul dvě skleničky a natočil do nich vodu. Pak je s klepnutím postavil před ty dva. Tázavě hleděli nejdříve na skleničky a pak na něj.

„Vypít,“ nařídil hrozivým hlasem. Jed sebou trhnul až mu sklouzla ruka a jeho hlava sebou práskla na desku stolu. Edward s hrůzou zíral na rozčeřenou hladinu v Jedově sklenici, kterou tak tak stihnul odstranit z místa dopadu. Jed se pomalu sbíral ze stolu. Tady bude zřejmě voda málo, chtělo to zbraň těžšího kalibru.

Edward postavil sklenici teď již do bezpečné vzdálenosti od trajektorie Jedovy padající hlavy a znovu přešel k lince, kde začal chystat vodu na kafe. Do hrnků vhodil dvě lžičky rozpustné kávy. Pak se podíval zpět na Jeda, jenž právě chlemtavě pil, přičemž mu voda stékala po bradě a kapala na triko, a do jeho hrnku přihodil ještě další dvě. Zašrouboval víčko kávy a zašklebil se na písmenka jejího názvu: Smrťák. No, uvidíme.

Po půl hodině a dvou Smrťácích vypadal Jed, že mu mozek už pomalu zase začíná blikat u kontrolky ON.

„Gde je Jade?“ zeptal se a rozhlížel se kolem. Jeho rozverná sestra totiž stále chyběla. A Jacob jakbysmet.

„Je na terase s Jacobem, probírají jakousi větvičku a mandle sobě navzájem,“ odpověděl znechuceně Edward. Divil se, že ty mlaskavé zvuky ostatní neslyší. Skoro to znělo, jako by jí tam Jacob požíral. Fuj.

Bella, která vypadala po Smrťáku už čile k světu, se zadívala ke dveřím s přemýšlivým výrazem. „Myslíte, že to je pravda? Tedy to, co říkal Charlie? Mohl by to být náš bratr? Asi bych je měla zastavit...,“ prohlásila nakonec tiše a zvedla se.

Edward ji chytnul za loket a zavrtěl hlavou. „Není.“

Bella se na něj tázavě zadívala. „Jseš si jistý?“

Edward si vzpomněl na Jacobův nahý zadek a jeho očichávání stromů. Přeměna sice nebyla ještě dokonalá, ale jistojistě to byl potomek Ephraima Blacka. „Naprosto. Ten pes rozhodně tvůj příbuzný není. A Jade to očividně už zjistila,“ řekl s úsměškem a hodil pohledem ke vchodu.

Bella vyvalila oči, protože od vchodových dveří se začalo ozývat podivné bouchání.

To snad... není... Bella zvou vstala a Edwrdova ruka ji znovu zastavila.

„Já bych tam nechodil,“ doporučil jí klidně a pozvedl koutek úst.

Bella se ztuhle posadila a očima hypnotizovala dveře. Bouchání teď znělo pravidelně a rytmicky. Po chvíli na vteřinu ustalo a pak opět pokračovalo. V policích začaly cinkat skleničky. A voda v Bellině sklenici vypadala jako by se blížil tyranosurus rex. Při každém bouchnutí se na ní vytvořily soustředná kola. Bella to vše sledovala rozšířenýma očima, které se při každém bouchnutí rozšířily víc a víc.

Po té, co z police spadla první sklenička, to Bella už nevydržela, vyskočila ze židle a vytrhla se Edwardově ruce. Spěchala ke dveřím, prudce je otevřela a strnula. Nevěřícně zírala na scénu před sebou.

Oba seděli na terase a Jade měla právě jazyk v Jacobově uchu, nohy obmotané kolem jeho boků. Jake měl slastně přivřené oči sklopené dolů a rty sevřené kolem...

...hřebíků?

„Co to k čertu...?“ Belle došla slova.

Jade sedící za Jacobovými zády se odtrhla od jeho ucha. Jacob vyndal z pusy poslední hřebík a zatloukl ho do podivné věci nad kterou se skláněl.

„Tramtadadá,“ zatramtádoval a pozvedl ruku na jejímž ukazováčku se na očku z provázku pohupovala jakási podivná čtverhranná konstrukce, z níž trčela do prostoru smrková větvička. „Pro vás slečno,“ otočil se čelem k Jade a podával jí svůj neumělý výtvor.

Jade se mírně zarděla. „Děkuju,“ kníkla a hodila plachým pohledem směrem k Belle.

Ta se jen otočila na patě a práskla za nimi dveřmi. Napochodovala do kuchyně, kde u stolu seděl a mírně podřimoval Jed, na kterého zřejmě ani dva Smrťáci nestačily, a naproti němu Edward, klidně opřený ve své židli. Bella přimhouřila oči, protože měla dojem, že se mu zaškubala ramena.

„Bavíš se dobře?“ pronesla zostra.

Edward na ni pohlédl, na tváři nic neříkající poukrfejs. „Vůbec nevím, o čem to mluvíš,“ odpověděl klidně.

„Já bych tam nechodil,“ parodovala Bella jeho hlas.

Edward zacukal koutek úst. „Bál jsem se abys nedostala kladívkem mezi oči.“

„Kecy,“ vyprskla Bella, „moc dobře jsi věděl, co si myslím, že tam dělají. Že tam Jacob...“ zaváhala.

„Buší kladivem do něčeho jiného než je rámeček? Konkrétně do Jade? Bello, já ti přeci nedokážu číst myšlenky, vůbec mě nenapadlo, o jakých hanbárnách ty přemýšlíš,“ odpověděl s výrazem tak nevinným, že i novorozený Ježíšek, by proti němu vypadal jako hříšník odsouzený na sedminásobné doživotí.

Bella znovu vyprskla a nadechla se. Ale její připravovaný výbuch přerušilo zvonění telefonu. Jed trochu zafrkal a probral se na svém židlovém loži.

„S se děje?“ zamrkal do světla. Ale to už Edward v obýváku s někým tiše a nesrozumitelně promlouval. Během vteřiny se objevil v kuchyni.

„Musím odejít. Zvládneš to tu sama?“ Hodil hlavou k mžourajícímu Jedovi a tichému smíchu od vchodových dveří.

Bella kývla, ale byla rozrušená napětím zračícím se v jeho tváři. Přistoupila k němu a promluvila tiše, aby to neslyšel Jed. „Stalo se něco vážného? Něco s tvojí rodinou? Přijdeš dneska ještě?“

Edward zavrtěl hlavou. „Teď na to není čas. Nevím, jestli v noci...“ pokrčil rameny a znovu mrknul po Jedovi, ten na ně zmateně koukal. „Opatruj se,“ řekl, lehce ji políbil na rty a  se zvukem klapnutí dveří se vytratil. Bella za ním ještě chvíli hleděla.

„Mohli byste se vy dva laskavě přestat válet po zemi a uhnout mi z cesty?“ ozval se skrz dveře jeho ledově klidný hlas.

Pak se vpravo od Belly převrhla židle, samozřejmě i s Jedem pohodlně si v ní hovící, a Bella zjistila, že má jiné věci k řešení, než myslet na svého anemického milého a jeho Adamsovu rodinku.

Autor: AliceBrandon (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Další (ne)obyčejný den - 12. kapitola - Absint, Smrťák a podivné bouchání: