Edward si začíná psát pomyslný seznam. Ptáte se z jakého důvodu a za jakým účelem? Zajímá vás, kdo všechno na něm bude? Dozvíte se dnes.
09.11.2009 (17:00) • AliceBrandon • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3128×
2. kapitola – Seznam
Když Edward zastavil se svým mazlíkem - čímž nemyslím Bellu - před školou, tvářil se stále jak socha Davida.
Belle ten výraz dělal trochu starosti. Ráno to vážně pohnojila. Říct Edwardovi o té puse, na co jsi sakra myslela? Vyčítala si. Pak se zamyslela. Měla by Jacoba varovat. Rozhodla se, že mu po škole zavolá. Ale co mu řekne? Dávej si pozor, aby ti Edward neutrh koule? Tohle ještě promyšlené neměla.
Právě když Edward s Bellou vystupovali z auta, zastavilo vedle nich Rosaliino BMW a Emmettův Jeep. Řídil Jasper a Emmett stál jako vždy vzadu. S veselým úšklebkem na ně zamával.
Bellu upoutal povědomý zvuk motoru. Na parkoviště dorazil i otřískaný Chevy a vyskákali z něj kdo jiný než Jed a Jade. Bella ještě hodila očkem po Edwardovi a jeho kamenné tváři, něco neurčitě zamumlala a vyrazila za nimi.
Edward ji sledoval pohledem. Přiřítila se k Jedovi a vroucně ho objala. Kdyby už nevěděl, co ví teď, nespokojil by se s třísknutím dveřmi. Trochu zvědavě sledoval dívku po Jedově boku. Alice mu jí v už včera v myšlenkách ukázala, přesto ho podobnost mezí ní a Bellou dokázala překvapit. Byla sice o trochu menší než Bella a nebyla tak hezká, ale z tváře rozhodně koukaly Belliny oči, dokonce i vlasy měly podobně ostříhané. Odvrátil pohled ke své rodině.
Všichni na něj hleděli se zvláštním výrazem na tváři. Jakoby jen taktak zadržovali smích. Edwardovi se zúžily oči, protože ho naplnilo nepříjemné podezření.
„Ahoj, Edwarde,“ pozdravil ho Emmett s nevinným kukučem. Chvíli významně mlčel, ramena se mu chvěla potlačovaným smíchem.
„Vypadáš, jako kdybys neměl do čeho píchnout,“ Emmett si prostě nemohl pomoci a vybuchnul smíchy. Jasperovi cukaly koutky a dokonce i od Rosalie se ozvalo tiché uchechtnutí.
Děsivé podezření nahradila hrůzná jistota. Edward se vražedně podíval na Alici.
„Promiň,“ poslala mu v myšlenkách a se stěží potlačovaným smíchem pokrčila rameny. To si mohl myslet, že si Alice to jeho noční fiasko nenechá pro sebe.
Otočil se na patě a chystal se znechuceně odejít.
„Emmette, nedělej to,“ uslyšel Aliciho tiché varování a pak Emmettovo hlasité: „Tak se hned nečil, Edwarde. Nebuď pořád tak hrozně NAVRČENÝ.“ A pak opět vybuchnul smíchy.
Edward, který se po ranním rozhovoru s Bellou pořád pohyboval na vratké hranici příčetnosti, toho měl právě dost. Bylo mu úplně jedno, jestli na něj někdo kouká nebo ne, skočil Emmettovi po krku a přirazil ho na dveře Volva. Plechy na protest zaskřípaly. Stejně tak Edwardovy zuby. Emmett se v jeho sevření jen svíjel smíchy.
Najednou se v Edwardovi rozlil pocit klidu a všeobjímající lásky. Uvědomil si, že má vlastně toho neřáda před sebou hrozně rád. Emmett se přestal smát a do tváře se mu vkradl podobně zjihlý výraz. Edward povolil sevření kolem Emmettova krku, na chvíli zaváhal a nakonec ho objal. Emmett mu objetí vřele oplácel.
„Promiň, Edwarde,“ omlouval se Emmett. „Já opravdu nevím..., co to do mě vjelo.“
To už vybuchli smíchy úplně všichni. Pocit všeobjímající lásky zmizel ve stejném okamžiku, kdy se Jasper zlomil v pase.
Ve vzduchu se mihla Edwardova pěst.
Ale Emmett nebyl blbej a už dávno stál vedle své drahé polovičky.
Edward zůstal s hrůzou koukat na blyštivé střípky, které se rozletěly do všech stran z jeho stříbrného miláčka. Zavrčel a s myšlenkou na vraždu se otočil.
Ale na parkovišti už nebyla ani noha.
Vztek vyprchal. Nejhorší bylo, že si za to mohl sám. Nešťastně vyklepával zbytky bočního skla ze svého rukávu. Nadával si. Měl se víc kontrolovat. Může za to jedině on.
A Alice. Vztek se vrátil a spiklenecky ho objal kolem ramen. Prudce zabořil ruce do kapes. Té mrzké zrádkyni to taky pěkně spočítá. Hned jak se vypořádá s tím štěnětem s nenechavýma tlapama. A z Emmetta udělá štěrkodrť.
Ušklíbl se. Pomalu, aby si začal psát seznam.
Posledním pohledem se rozloučil se svým zmrzačeným přítelem a s ponurou náladou se vydal na první hodinu.
Bella už na něj čekala v zadní lavici, tváře zrudlé vzrušením ze setkání se svou sestrou.
Byla celá šťastná, že Jeda zase vidí, tak se mu tam na parkovišti hned vrhla kolem krku. Vypadal mírně zaskočeně, ale ihned jí pevně sevřel v náručí. Bella přes jeho rameno jukla na tu neznámou, jí tolik podobnou cizinku, které v žilách kolovala stejná krev. Ta se na ni nezbedně culila. Jakmile Jed povolil své sevření, čapla jí do náruče Jade. Na každou tvář jí vrazila jednu pusu.
„Ahoj, sestřičko, jsem ráda, že tě konečně poznávám. Pěkně jsi mi včera zřídila brášku. A to nemluvím jen o tom zlomeném nose.“ Poslední větu zašeptala a spiklenecky na Bellu mrkla. Ta trochu zrudla rozpaky, protože Jed byl na tom včera ještě hůř než ona a to už je co říct. Bála se, aby si o ni Jade hned na začátku nemyslela něco nepěkného. Ale Jade se na ní culila a vůbec vypadala, že je v pohodě.
„Domluvila jsem se s naším ´taťkou´, že dneska přijdu na návštěvu, nebude ti to vadit, viď?“ Brebentila dál. Zavěsila se do Belly a táhla jí směrem ke škole. Jed se s úsměvem loudal za nimi.
„Ty už jsi se s Charliem potkala?“ zeptala se Bella překvapeně.
„Jo, včera, když jsem přišla domů. Měla jsi vidět, jak se tvářil, když jsem vešla. Myslela jsem si, že se tam přede mnou zalkne,“ zachichotala se Jade. Vzpomněla si, jak Charlie prskal a poulil oči. Pak trochu zvážněla. „Mamka mu totiž do té doby o mně neřekla, takže to pro něj byl trochu šok. Věděl jenom o Jedovi.“ Její hlas zněl posmutněle. Belle došlo, že jí mrzí, že o ní Jenice Charliemu neřekla.
„Věděl o něm díky tomu, že na nás s Jedem narazil u vás před domem. Takže tvoje mamka asi musela s pravdou ven, možná mu to chtěla prostě jen postupně nadávkovat.“ Bella ani nevěděla, proč se snaží Jenice obhajovat. Možná, že se spíš snažila zvednout Jade náladu. Moc jí to slušelo, když se usmívala. Prohlížela si Jade a porovnávala to s tím, co vídala ráno v zrcadle.
Měly podobné vlasy, hnědé, dlouhé po lopatky, ale Jade je měla s mírně zlatým nádechem, kdyžto Belle v nich probleskovaly červené odlesky. Oči, ty byly prostě celé Charlieho, stejně jako ty Jedovy. Pleť měla stejně světlou jako Bella, akorát na nose měla sotva znatelný poprašek pih. Dodávaly jí trochu diblíkovský výraz. A v jedné tváři měla dolíček. Tak ten jí Bella opravdu záviděla. I Jade si Bellu prohlížela, pak se zasmála.
„Kdybychom se opravdu snažily, lidé by si nás mohli splést.“
Když došli mezi budovy, otočila se Jade na svého bratra. „Víš, kde máme první hodinu?“ zeptala se.
Jed se zatvářil zmateně, chvíli přemýšlel a nakonec začal po kapsách hledat mapku školy. „Myslím, že máme biologii, ale nevím, kde...“
Bella se nad nimi slitovala a nasměrovala je správným směrem. Chvíli za nimi koukala. Z Jedova batohu něco kapalo. Bella se zasmála. Chudáček, asi mu teče pití, je to vážně smolař. Zakroutila hlavou a zapadla do své třídy.
Jen co se usadila, objevil se Edward. Vypadal hůř, než když ho na parkovišti opouštěla. Když si sundával sako, něco lehce cinklo o zem. Belliny oči přitáhl malý střípek skla. Tázavě se podívala na Edwarda.
„To neřeš,“ zahučel, v rychlosti odkopl sklíčko do rohu a seknul sebou na židli vedle Belly.
Do učebny vpadl i Eric, zastavil se u jejich lavice a napůl si na ní na Edwardově straně sednul. Edward protočil oči. Tenhle den bude vážně krize.
„Ahoj, Bello, čau Edwarde. Proč jsi včera tak rychle zmizel? Chtěl jsem ti něco zajímavého ukázat.“ Ten jeho tón zněl tak akorát na přesdržku.
Jo to známe, to tvoje ´něco zajímavého´, pomyslel si Edward. V hlavě mu bleskla Ericova myšlenka. Ušklíbl se. Navíc to tvoje ´něco´ani nic tak extra zajímavého není. Být tebou, tak to ani nevytahuju.
„Co?“ zeptala se zvědavě Bella.
Panebože, ať už vypadne, modlil se Edward v duchu.
Ale než stihnul Eric vymyslet nějakou příhodnou lež, do třídy vstoupil učitel. Eric se rychle přesunul na své místo.
Edward pomalu vydechl. Bella to slyšela a tázavě na něj koukla.
„To neřeš,“ zopakoval Edward s povzdechem. Eric to začínal už trochu přehánět. Bude mu muset názorně předvést, co znamenají slova ´nemám zájem´.
Připsal si Erica na pomyslný seznam.
Učitel začal přednášet látku a Bella se tvářila, že jí to zajímá. Edward to ale slyšel už po čtrnácté. Nudilo ho to snad ještě víc než kdy jindy. Koutkem oka raději sledoval Bellu a vzpomínal na včerejší noc.
Jak vypadala v měsíčním světle. Jak se k němu tiskla. Jak mu strčila jazyk do pusy. Jak rozervala jeho košili. Jak se dotýkal jejích ňader. Jak olízla jeho bradavku.
Edward se syčivě nadechl. A dost!
I tohle Bella zaslechla a otočila se na něj.
„Já vím, to neřeš,“ odpověděla si hned. Pak jí zaujala výrazná boule na jeho kalhotách. Mírně zrudla. „To mě tak rád vidíš?“ zašeptala.
Edward sledoval její pohled na jeho kalhoty.
„Ne, to jsou klíče od auta,“ řekl stroze. Bella rozpaky ještě víc zrudla a otočila se zpátky na učitele.
Edward se snažil nenápadně si kalhoty upravit.
Jasně, že kecal!
Pak zachytil něčí pohled. Eric na něj přes uličku zíral. Když se všimnul, že na něj Edward kouká, vyzývavě si přejel jazykem přes rty. I on si upravoval kalhoty.
Nebo tak něco.
Edward ucuknul pohledem a vytřeštěně koukal na desku lavice.
Co jsem komu udělal?
__________________________________________________________________________
Pokud vám nejdou vkládat komentáře, napište mi to prosím do mého shrnutí, pokusila bych se s tím něco udělat.
Když Edward zastavil se svým mazlíkem - čímž nemyslím Bellu - před školou, tvářil se stále jak socha Davida.
Belle ten výraz dělal trochu starosti. Ráno to vážně pohnojila. Říct Edwardovi o té puse, na co jsi sakra myslela? Vyčítala si. Pak se zamyslela. Měla by Jacoba varovat? Rozhodla si mu po škole zavolat.
Právě když Edward s Bellou vystupovali z auta, zastavilo vedle nich Rosaliino BMW a Emmettův Jeep. Řídil Jasper a Emmett stál jako vždy vzadu. S veselým úšklebkem na ně zamával.
Bellu upoutal povědomý zvuk motoru. Na parkoviště dorazil i otřískaný Chevy a vyskákali z něj kdo jiný než Jed a Jade. Bella ještě hodila očkem po Edwardovi a jeho kamenné tváři, něco neurčitě zamumlala a vyrazila za nimi.
Edward ji sledoval pohledem. Přiřítila se k Jedovi a vroucně ho objala. Kdyby už nevěděl, co ví teď, nespokojil by se s třísknutím dveří. Trochu zvědavě sledoval dívku po Jedově boku. Alice mu jí v už včera v myšlenkách ukázala, přesto ho podobnost mezí ní a Bellou dokázala překvapit. Byla sice o trochu menší než Bella a nebyla tak hezká, ale z tváře rozhodně koukaly Belliny oči, dokonce i vlasy měly podobně ostříhané. Odvrátil pohled ke své rodině.
Všichni na něj hleděli se zvláštním výrazem na tváři. Jakoby jen taktak zadržovali smích. Edwardovi se zúžily oči, protože ho naplnilo nepříjemné podezření.
„Ahoj, Edwarde,“ pozdravil ho Emmett s nevinným kukučem. Chvíli významně mlčel a zadržoval smích.
„Vypadáš, jako kdybys neměl do čeho píchnout,“ Emmett si prostě nemohl pomoci a vybuchnul smíchy. Jasperovi cukaly koutky a dokonce i od Rosalie se ozvalo tiché uchechtnutí.
Děsivé podezření nahradila hrůzná jistota. Edward se vražedně podíval na Alici.
„Promiň,“ poslala mu v myšlenkách a se stěží potlačovaným smíchem pokrčila rameny. To si mohl myslet, že si Alice to jeho noční fiasko nenechá pro sebe.
Otočil se na patě a chystal se znechuceně odejít.
„Emmette, nedělej to,“ uslyšel Aliciho tiché varování a pak Emmettovo hlasité: „Tak se hned nečil, Edwarde. Nebuď pořád tak hrozně NAVRČENÝ.“ A pak opět vybuchnul smíchy.
Edward, který se po ranním rozhovoru s Bellou pořád pohyboval na vratké hranici příčetnosti, toho měl právě dost. Bylo mu úplně jedno, jestli na něj někdo kouká nebo ne, skočil Emmettovi po krku a přirazil ho na dveře Volva. Plechy na protest zaskřípaly. Stejně tak Edwardovy zuby. Emmett se jeho sevření jen svíjel smíchy.
Najednou se v Edwardovi rozlil pocit klidu a všeobjímající lásky. Uvědomil si, že má vlastně toho neřáda před sebou hrozně rád. Emmett se přestal smát a do tváře se mu vkradl podobně zjihlý výraz. Edward povolil sevření kolem Emmettova krku, na chvíli zaváhal a nakonec ho objal. Emmett mu objetí vřele oplácel.
„Promiň, Edwarde,“ omlouval se. „Já opravdu nevím..., co to do mě vjelo.“
To už vybuchli smíchy úplně všichni. Pocit všeobjímající lásky zmizel ve stejném okamžiku, kdy se Jasper zlomil v pase.
Ve vzduchu se mihla Edwardova pěst.
Ale Emmett nebyl blbej a už dávno stál vedle své drahé polovičky.
Edward zůstal s hrůzou koukat na blyštivé střípky, které se rozletěly do všech stran z jeho stříbrného miláčka. Zavrčel a s myšlenkou na vraždu se otočil.
Ale na parkovišti už nebyla ani noha.
Vztek vyprchal. Nejhorší bylo, že si za to mohl sám. Nešťastně vyklepával zbytky bočního skla ze svého rukávu. Nadával si. Měl se víc kontrolovat. Může ta to jedině on.
A Alice. Vztek se vrátil a spiklenecky ho objal kolem ramen. Prudce zabořil ruce do kapes. Té mrzké zrádkyni to taky pěkně spočítá. Hned jak se vypořádá s tím štěnětem s nenechavýma tlapama. A z Emmetta udělá štěrkodrť.
Ušklíbl se. Pomalu, aby si začal psát seznam.
Posledním pohledem se rozloučil se svým zmrzačeným přítelem a s ponurou náladou se vydal na první hodinu.
Bella už na něj čekala v zadní lavici, tváře zrudlé vzrušením ze setkání se svou sestrou.
Byla celá šťastná, že Jeda zase vidí, tak se mu tam na parkovišti hned vrhla kolem krku. Vypadal mírně zaskočeně, ale ihned jí pevně sevřel v náručí. Bella přes jeho rameno jukla na tu neznámou, jí tolik podobnou cizinku, které v žilách kolovala stejná krev. Ta se na ni nezbedně culila. Jakmile Jed povolil své sevření, čapla jí do náruče Jade. Na každou tvář jí vrazila jednu pusu.
„Ahoj, sestřičko, jsem ráda, že tě konečně poznávám. Pěkně jsi mi včera zřídila brášku. A to nemluvím jen o tom zlomeném nose.“ Poslední větu zašeptala a spiklenecky na Bellu mrkla. Ta trochu zrudla rozpaky, protože Jed byl na tom včera ještě hůř než ona a to už je co říct. Bála se, aby si o ni Jade hned na začátku nemyslela něco nepěkného. Ale Jade se na ní culila a vůbec vypadala, že je v pohodě.
„Domluvila jsem se s naším ´taťkou´, že dneska přijdu na návštěvu, nebude ti to vadit, viď?“ Brebentila dál. Zavěsila se do Belly a táhla jí směrem ke škole. Jed se s úsměvem loudal za nimi.
„Ty už jsi se s Charliem potkala?“ zeptala se Bella překvapeně.
„Jo, včera, když jsem přišla domů. Měla jsi vidět, jak se tvářil, když jsem vešla. Myslela jsem si, že se tam přede mnou zalkne,“ zachichotala se Jade. Vzpomněla si, jak Charlie prskal a poulil oči. Pak trochu zvážněla. „Mamka mu totiž do té doby o mně neřekla, takže to pro něj byl trochu šok. Věděl jenom o Jedovi.“ Její hlas zněl posmutněle. Belle došlo, že jí mrzí, že o ní Jenice Charliemu neřekla.
„Věděl o něm díky tomu, že na nás s Jedem narazil u vás před domem. Takže tvoje mamka asi musela s pravdou ven, možná mu to chtěla prostě jen postupně nadávkovat.“ Bella ani nevěděla, proč se snaží Jenice obhajovat. Možná, že se spíš snažila zvednout Jade náladu. Moc jí to slušelo, když se usmívala. Prohlížela si Jade a porovnávala to s tím, co vídá ráno v zrcadle.
Měly podobné vlasy, hnědé, dlouhé po lopatky, ale Jade je měla s mírně zlatým nádechem, kdyžto Belle v nich probleskovaly červené odlesky. Oči, ty byly prostě celé Charlieho, stejně jako ty Jedovy. Pleť měla stejně světlou jako Bella, akorát na nose měla sotva znatelný poprašek pih. Dodávaly jí trochu diblíkovský výraz. A v jedné tváři měla dolíček. Tak ten jí Bella opravdu záviděla. I Jade si Bellu prohlížela, pak se zasmála.
„Kdybychom se opravdu snažily, lidé by si nás mohli splést.“
Když došli mezi budovy, otočila se Jade na svého bratra. „Víš, kde máme první hodinu?“ zeptala se.
Jed se zatvářil zmateně, chvíli přemýšlel a nakonec začal po kapsách hledat mapku školy. „Myslím, že máme biologii, ale nevím, kde...“
Bella se nad nimi slitovala a nasměrovala je správným směrem. Chvíli za nimi koukala. Z Jedova batohu něco kapalo. Bella se zasmála. Chudáček, asi mu teče pití, je to vážně smolař. Zakroutila hlavou a zapadla do své třídy.
Jen co se usadila, objevil se Edward. Vypadal hůř, než když ho na parkovišti opouštěla. Když si sundával sako, něco lehce cinklo o zem. Belliny oči přitáhl malý střípek skla. Tázavě se podívala na Edwarda.
„To neřeš,“ zahučel, v rychlosti odkopl sklíčko do rohu a seknul sebou na židli vedle Belly.
Do učebny vpadl i Eric, zastavil se u jejich lavice a napůl si na ní na Edwardově straně sednul. Edward protočil oči. Tenhle den bude vážně krize.
„Ahoj, Bello, čau Edwarde. Proč jsi včera tak rychle zmizel? Chtěl jsem ti něco zajímavého ukázat.“ Ten jeho tón zněl tak akorát na přesdržku.
Jo to známe, to tvoje ´něco zajímavého´, pomyslel si Edward. V hlavě mu bleskla Ericova myšlenka. Ušklíbl se. Navíc to tvoje ´něco´ani nic extra zajímavého není. Být tebou, tak to ani nevytahuju.
„Co?“ zeptala se zvědavě Bella.
Panebože, ať už vypadne, modlil se Edward v duchu.
Ale než stihnul Eric vymyslet nějakou příhodnou lež, do třídy vstoupil učitel. Eric se rychle přesunul na své místo.
Edward pomalu vydechl. Bella to slyšela a tázavě na něj koukla.
„To neřeš,“ zopakoval Edward s povzdechem. Eric to začínal už trochu přehánět. Bude mu muset názorně předvést, co znamenají slova ´nemám zájem´.
Zapsal si Erica na pomyslný seznam.
Učitel začal přednášet látku a Bella se tvářila, že jí to zajímá. Edward to ale slyšel už po čtrnácté. Nudilo ho to snad ještě víc než kdy jindy. Koutkem oka raději sledoval Bellu a vzpomínal na včerejší noc.
Jak vypadala v měsíčním světle. Jak se k němu tiskla. Jak mu strčila jazyk do pusy. Jak rozervala jeho košili. Jak se dotýkal jejích ňader. Jak olízla jeho bradavku.
Edward se syčivě nadechl. A dost!
I tohle Bella zaslechla a otočila se na něj.
„Já vím, to neřeš,“ odpověděla si hned. Pak jí zaujala výrazná boule na jeho kalhotách. Mírně zrudla. „To mě tak rád vidíš?“ zašeptala.
Edward sledoval její pohled na jeho kalhoty.
„Ne, to jsou klíče od auta,“ řekl stroze. Bella rozpaky ještě víc zrudla a otočila se zpátky na učitele.
Edward se snažil nenápadně si kalhoty upravit.
Jasně, že kecal!
Pak zachytil něčí pohled. Eric na něj přes uličku zíral. Když se všimnul, že na něj Edward kouká, vyzývavě si přejel jazykem přes rty. I on si upravoval kalhoty.
Nebo tak něco.
Edward ucuknul pohledem a vytřeštěně koukal na desku lavice.
Co jsem komu udělal?
Autor: AliceBrandon (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Další (ne)obyčejný den - 2. kapitola - Seznam:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!