Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Další (ne)obyčejný den - 3. kapitola - Ericovy oříšky

11.11.2009 (17:00) • AliceBrandon • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3517×

3. kapitola – Ericovy oříšky

Edward protrpěl hodinu za neustálého oplzlého Ericova zírání. Bál se otočit hlavu byť jen o milimetr doprava, aby ho nevyprovokoval k nějaké akci. Někteří spolužáci už si toho Ericova nadbíhání začali všímat. Házeli teď po Edwardovi soucitnými pohledy. Snažil se je nevnímat, stejně jako toho úchyláka vedle.

Zprava uslyšel zvláštní zvuk, bezděčně se kouknul, co ho způsobilo. Samozřejmě zase Eric, s vyzývavým pohledem si cucal prst. Edward zkroutil obličej znechucením a pokusil se ho probodnout pohledem. Bez úspěchu. Erica to jen povzbudilo k tomu, aby začal prst z pusy pomalu vytahovat a zase zasouvat. Edward si nemohl pomoci a vytřeštěně ten prst sledoval.

Z Mikova místa uslyšel přiškrcený smích. To konečně Edwarda probralo z bezdechého zírání na tu nechutně fascinující scénu, zamrkal a švihl pohledem po Mikovi.

„Má Bellu jen jako kamufláž, koukej, jak spaluje Erica pohledem, hošan jeden,“ šeptal do ucha klukovi vedle. Pak po něm oba koukli a tiše se zasmáli. Když Mike viděl, že je Edward sleduje, trochu pobledl a uhnul pohledem.

Jen počkej, ty beďare, ty to taky schytáš, pomyslel si Edward zuřivě. Mikovo jméno se na jeho pomyslný seznam doslova vypálilo.

Na jeho lavici přistál složený papírek. Jasně, že věděl, kdo ho hodil. Mrknul po Belle, ale ta zřejmě o jeho trápení neměla ani zdání, pozorně sledovala učitele. Blesknul pohledem po ostatních, ale právě si něco zapisovali do sešitu a ničeho si nevšimli. Rychle papírek shrábnul. Sotva postřehnutelným pohybem ho rozbalil, přečetl a strčil do kapsy.

Stálo na něm:

O přestávce na záchodech ve třetím patře.

E.                                      

Vrhl po Ericovi vražedný pohled. Eric na něj jen mrknul, zajel si rukou k poklopci a trhnutím zapnul zip.

Edward opět zíral na desku lavice. Kriste Bože! Vztek mu bublal v hrdle. Chce se setkat? Má to mít!

Jen co zazvonilo, vyběhl Edward ze třídy. Bella za ním jen zmateně zírala. To se pořád vzteká kvůli té Jacobově puse? Možná by se měla po škole stavit v obchodě a koupit Jakovi suspenzor. Chvíli jí to připadalo jako dobrý nápad. Pak jí došlo, že Edwarda by nezastavil ani pás cudnosti vyrobený z kalené oceli. Bude na tom muset ještě zapracovat. Zírala do země a spěchala ze třídy.

Ve dveřích do někoho narazila. Byl to Jed. Učebnice, které držel v ruce mu s žuchnutím spadly k nohám. Bella si všimla, že všechny do jedné jsou mokré. To pití se mu asi vylilo celé, Bellu zahryzalo svědomí. Chtěla mu pomoci. Sehnula se, bohužel, v tu samou chvíli co Jed. Jejich hlavy se srazily. Ozvalo se nechutné křupnutí. Bella v úleku zavřela oči.

Ne, Bože, prosím, řekni, že to není pravda. Řekni, že jsem právě Jedovi nezlomila počtvrté nos. Se stále pevně zavřenýma očima si v zoufalství zabořila ruce do vlasů, sevřela je v pěst a začala se kývat dopředu a dozadu.

„Né,“ uniklo jí z hrdla. Čekala až uslyší bolestné sténání, či v horším případě pád bezvládného těla. Ale bylo ticho.

„Bello?“ ozvalo se nakonec. Otevřela oči, ty Jedovy byly jen kousek od jejích. Překvapilo ji, že nejsou zamžené bolestí. Tázavě na ni hleděly. „Jsi v pořádku?“ zeptal se.

Zašilhala na jeho nos. Byl obrovský, černo fialový. Prostě vypadal úplně stejně jako ráno na parkovišti. Pomalu se narovnala a ruce vymotala z vlasů. Pořád koukala na jeho nos, jestli z něj nezačne prýštit rajčatový protlak. Nevypadalo to, že by se něco dělo. Dlouze vydechla.

„A-ano, myslela jsem, že jsem ti... Co to bylo za zvuk, to křupnutí?“ Není přece blázen, něco slyšela.

Jed se zmateně rozhlédl kolem, jako by zdroj zvuku mohl být ještě v jejich blízkosti. Bella ho sledovala a jen kroutila hlavou, co hledá? Jed se sehnul a s vítězoslavným výrazem jí podával rozšlápnutou oplatku.

„Musela mi upadnout s těmi knížkami. Klidně si jí nech,“ řekl a vnutil ji Belle do ruky. Chvíli na ni zaraženě koukala. „Vypadáš, že jsi v šoku, potřebuješ sacharidy,“ dodal.

„Díky,“ dostala ze sebe Bella.

„Chtěl jsem ti jenom říct, že přijdeme s Jade asi ve čtyři. Bude to vyhovovat?“

„Jo,“ pořád si v hlavě představovala, co se mohlo stát. Jednou Jeda vážně zmrzačí.

„Chceš doprovodit do třídy?“ zeptal se jemně a při tom ji pozorně sledoval. Pořád se mu zdála mimo.

„Ne,“ mohla bych tě cestou nechtěně zabít, dodala v duchu.

„Tak zatím,“ Jed jí věnoval poslední starostlivý pohled a vyrazil ke své třídě.

Bella se vlekla sama na další hodinu. Ze setkání s Jedem se vzpamatovávala pomalu. Přišla si nebezpečnější než nabitá zbraň.  Vešla do třídy, čekala, že tam Edward už bude. Když uviděla prázdnou lavici, vrtalo jí hlavou, kam to Edward vlastně zmizel.

Edward se vrátil zvenku a mířil na pánské záchody ve třetím patře. Cosi mu nadouvalo kapsu u saka. Na dveřích byl nápis ZAVŘENO - NEPOUŽÍVAT, ale když zkusil kliku, tiše cvakla a dveře se otevřely.

Když vstoupil, uslyšel zaklapnutí dveří a zlověstný zvuk klíče otáčeného v zámku. Rychle se otočil. Eric stál za ním a  s klíčem si laškovně pohrával v ruce. Pak ho bleskurychle vhodil za opasek svých kalhot.

Edward jen nevěřícně zíral. Trochu mu to připomnělo Bellu a včerejší večer, jak si vhodila klíč od pokoje za výstřih. Ale tahle situace pro něj byla přeci jen o trochu méně vzrušující. S kapkou naděje pomyslel na Alici. Ta určitě všechno viděla a přijde ho zachránit. Snažil se zachytit její myšlenky. Konečně ji našel. Ale uslyšel jen tichý smích.

Mrcha.

Eric se na Edwarda usmál a pak trochu našpulil rty. „Chtěl bys klíček? Budeš si ho muset najít...“ Rukou si lehce poklepal na poklopec.

A konec. Edwardovi právě došla trpělivost. Vrhl se na Erica a za krk ho přirazil na dveře. Ale Eric se jen usmíval.

„Máš to rád drsnější? Jo, to já taky,“ vypravil ze sebe přes sevřené hrdlo Eric.

Edward zavrčel a druhou rukou zašátral v kapse. Když jí vytáhl, držel v ní dva vlašské ořechy.

Ericovi se radostně zablýsklo v očích. Tuhle praktiku sice neznal, ale vypadalo to velmi zajímavě.

Edward nad těmi myšlenkami jen znechuceně protočil oči. Přiblížil svůj obličej až těsně k tomu Ericovu. Ten se s námahou nadechl a když ucítil Edwardův omamující dech, blažeností si div nezamokřil kalhoty.

Edward promluvil, každé slovo pomalu drtil mezi sevřenými čelistmi.

„Ericu, nevím, proč sis vyhlídl právě mě, ale dal jsem ti dostatečně najevo, že nemám zájem.“

Eric se zatvářil mírně zmateně. Nechápal to, Jessica mu přece řekla... Edwardovo sevření na chvíli zesílilo.

Tak Jessica... Zmije. Edward už to začínal chápat, ale pro jistotu si u Erica ještě pojistí, že mu dá pokoj.

„Poslouchej dobře. Ještě jednou mě budeš obtěžovat a stane se ti tohle,“ s těmito slovy vrazil Ericovi před oči ruku s ořechy. Ten je chvíli nechápavě pozoroval.

Edward pomalu svíral ruku v pěst. Ericovy oči přilepené na ořechy se trochu vypoulily. Když uslyšel praskání skořápek, vyskákaly mu na čele krůpěje potu. Edwardova pěst se sevřela ještě víc. Oba ořechy pukly a kolem se rozprskly skořápky. Ericovy bulvy už strachem vylézaly z důlků, snažil se polknout, ale druhá Edwardova ruka stále tisknoucí jeho krk mu to znemožňovala.

Edward s uspokojením sledoval Ericovy vytřeštěné oči přišpendlené na zbytky ořechů v jeho pravé ruce. Do té levé mu narážel Ericův poskakující ohryzek. Koutkem oka zaregistroval, že si Eric obě svoje ruce pevně tiskne na rozkrok. V hlavě viděl jeho bolestivou představu. Bolest byla částečně skutečná, protože si nevědomky vrýval klíč do části těla, která se tvarem velmi podobala Edwardově názorné pomůcce.

Edward uvolnil sevření, demonstrativně vzal kousek jádra a vložil si ho do pusy. S očima upřenýma do Ericových ho tvrdě drtil mezi zuby.

Eric vypadal, že v každé vteřině omdlí.

Edward si pro sebe kývnul hlavou. Jo, měl pocit, že Erica si už může ze seznamu škrtnout. Významným pohledem se zahleděl na zámek u dveří.

Eric začal zběsile šátrat ve svých kalhotách. Roztřesenou rukou se snažil trefit klíčem do zámku. Když se konečně ozvalo cvaknutí, úslužně mu otevřel dveře.

Ještě než odešel, vzal Edward Ericovu ruku a do dlaně mu vložil rozdrcené ořechy. „Nezapomeň.“

Eric jen tupě zíral nejdřív na Edwarda a pak na ruku.

„To Mike tě chce, ne já,“ utrousil ještě přes rameno Edward a zavřel za sebou dveře.

Eric se vyklepaně opřel o chladivé dlaždičky. Rukávem si setřel pot s čela. Znovu se zahleděl na tu drť ve své ruce. Tak tohle bylo tedy maso. Chvíli zíral před sebe a rozdýchával tu hrůzu.

Konečně mu trochu odtrnulo. Co to říkal o Mikovi? Usmál se vrazil si ruku do kapsy, díru v ní si rozhodně nehodlal zašívat. Úsměv ho opustil. Pomalu sklopil oči.

S úlekem zjistil, že kalhoty si nakonec přeci jen zamokřil.

Blažeností to bohužel nebylo.

Autor: AliceBrandon (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Další (ne)obyčejný den - 3. kapitola - Ericovy oříšky: