Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Další (ne)obyčejný den - 4. kapitola - Mikův nejistý krok

13.11.2009 (17:00) • AliceBrandon • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3350×

4. kapitola – Mikův nejistý krok

Bella seděla v lavici s rukou pod bradou a čekala na Edwarda. Když se konečně objevil, měl na tváři doslova vytlemený výraz. Sednul si vedle ní  a ještě zářivěji se na Bellu usmál. Kde proboha byl a proč se tváří tak zatraceně uspokojeně? Všimla se, že na pravé ruce má tmavé skvrny.

„Od čeho to máš?“ Hlavou kývla k jeho ruce.

Trochu překvapeně se kouknul na svou ruku. A znovu se spokojeně usmál. Sáhnul si do kapsy.

„Od ořechů, dáš si taky?“ Nabídl jí a ďábelsky pozvedl jedno obočí.

Nevěřícně zakroutila hlavou. Od kdy jí Edward ořechy?

Pokrčil rameny a ořechy znovu schoval do kapsy. Kdo ví, třeba se budou ještě hodit. Jmen na seznamu je ještě dost. Pořád přemýšlel, co provede s Jessicou.

Druhá hodina se neskutečně vlekla. Ericův pohled už ho neobtěžoval, protože se Eric na hodinu vůbec nedostavil. Zřejmě si někde suší gatě, ušklíbnul se. Ani nečekal, že jeho názorná ukázka bude natolik účinná.

Bella poslouchala výklad a Edward se zase strašně nudil. Aby si trošku zpestřil chvilku, položil Belle ruku na stehno. Dá se říct, že to na něj mělo okamžitý účinek.

Když ucítila jeho chladnou ruku na svém stehně, zachvěla se a vytřeštěně na něj pohlédla. Její oči bezděčně sklouzly do jeho klína.

„Zase tě tlačí klíče od auta?“ Teď byl pro změnu strohý její hlas. Nemohla mu zapomenout jeho odpověď minulou hodinu. Pleskla Edwarda po ruce a znovu obrátila pohled k učiteli. Edwardova ruka ale zarytě setrvávala na místě.

„Jestli jí nedáš pryč, vezmu na tebe kružítko.“ Koutkem oka viděla, že se Edward jen ušklíbl. Došlo jí, jak planá hrozba to byla. Ale napadl jí jiný způsob. Trochu se na židli posunula, takže Edwardova ruka skončila o dobrých dvacet cenťáků výše.

Překvapeně se podíval do jejího obličeje. S pohledem stále upřeným před sebe mírně přimhouřila oči, prohnula se v zádech a téměř neslyšně vzdychla.

Od Edwardových kalhot se ozval zvuk trhajících se švů.

Edward potichu zaklel, okamžitě ruku stáhnul, trochu si poposednul a horečně si snažil představit něco, co by mu pomohlo snížit ten hrozný tlak na jeho kalhoty. Ale čím víc se snažil myslet na něco jiného, tím víc se mu před očima zjevovaly výjevy Belly prohybající se pod jeho rukama, v uších mu znělo její sténání. Věděl, že jeho kalhoty toho už víc nevydrží a vyskočil na nohy. Učitel se na něj tázavě podíval.

„Ano, pane Cullene, přejete si něco dodat Shakespearově Jak se vám líbí?“

Edward zakroutil hlavou a rukama se marně snažil schovat důvod svého jednání.

„Promiňte, mohl bych se jít na chvíli projít? Dostal jsem křeč do nohy.“

Kdyby Edward mohl, byl by rudý jako rajče. Někteří si jeho problému všimli.

„Prej křeč do nohy. Jasně, ale asi nemyslel levou nebo pravou.“ Sakra, taky si mohl vymyslet lepší výmluvu, ale tohle bylo prostě první, co ho napadlo. Podvědomí zřejmě pracuje i u upírů.

„Koukám, že u té lavice nestojí Edward sám.“ Někdo vedle něj stojí? Edward se rozhlídnul kolem sebe, ale když uslyšel smích, poznámka mu došla. Kruci. Že si to škádlení Belly radši neodpustil.

Učitel si ho pozorně prohlídl, jeho nohy mu připadaly v pořádku. Pak se mu v očích objevilo pochopení. „Běžte,“ řekl a do hlasu mu prosáklo pobavení.

„Ách, koukni na něj, toho bych si dala, vždyť kvůli ´tomu´skoro ani nemůže ohnout koleno.“ Edward klopýtal ze třídy a nejraději by se hanbou propadl. Ještě ve dveřích se na chvíli zarazil.

„Asi běží za Ericem.“ Ta poslední poznámka patřila Jessice. Kdyby pohled mohl zabíjet, seděla by teď přiškvařená na židli blesky z jeho pohledu. Však já už pro tebe něco vymyslím, ty zmije.

Edward postával na chodbě a podupáváním ulevoval svým kalhotám. K uším mu dolehl zvuk sušáku ze třetího patra. Potichu se zachechtal.

Najednou se otevřely dveře jeho třídy. Na chodbu vešel Mike. Také trochu podupával, ale z jiného důvodu.

„Zkus záchody ve třetím patře,“ prohodil k němu Edward. Věděl, že to asi nevyjde, ale zkusit to mohl. Mike se na něj překvapeně zadíval, pak pokrčil rameny a vydal se ke schodům.

Edward se zašklebil. Dnešek možná nebude až taková krize.

Mike vybíhal schody do třetího patra. Už to prostě nemohl vydržet, nadával si, že si neodskočil o přestávce. Ale dala se s ním do řeči Jessica, takže úplně zapomněl na čas. Nechápal radu toho zmetka, ale stejně tam měl namířeno. Do třetího patra chodil nejraději, nerad používal školní wécé, ale ve třetím patře nikdy na nikoho nenarazil.

Na dveřích ho překvapila cedule ZAVŘENO – NEPOUŽÍVAT, ale když zkusil kliku, povolila pod jeho rukama a dveře se otevřely.

Když vstoupil, uslyšel  za sebou zaklapnout dveře a zlověstný zvuk klíče otáčeného v zámku.

Edward si začal pískat.

Vrátil se na hodinu, snažil se nevšímat vysmátých spolužáků. Na Bellu se raději ani nepodíval.

Seděla vedle něj a ramena se jí podezřele otřásala.

Sedel vedle ní a bylo mu to úplně fuk. Jeho úsměv byl minutu od minuty širší.

Mike se totiž do zvonění nevrátil.

Jade právě opouštěla svou třídu. První den ve škole si naprosto užívala. Všichni po ní sice pokukovali a občas si špitali za zády, ale ona tohle vůbec neřešila. Ona na oplátku pokukovala po nich a když byly moc otravní, vyplázla na ně jazyk. Překvapilo ji, kolik pěkných kluků tahle škola nabízí. Ve dveřích akorát na jednoho takového narazila.

Byl blonďatý s neuvěřitelně tmavýma očima. Věnoval jí přátelský úsměv, oplatila mu ho. Pak se jeho výraz změnil na překvapený. To se jí stalo už několikrát, lidé si v první chvíli mysleli, že je Bella. Ale jeho překvapený výraz se změnil v bolestný a následně v zuřivý až chtivý. Jade se docela vyděsila, protože se mírně přikrčil. Vypadalo to, že se po ní v příští vteřině vrhne. Najednou vedle něj stála nějaká dívčina a kluk jako hora. Oba ho chytli každý za jednu ruku a odtáhli ho pryč. Trochu se v jejich sevření škubal. Dívka hodila přes rameno po Jade omluvný pohled. Celá tahle scéna proběhla bez jediného slova.

Jade za nimi jen překvapeně zírala. Vůbec nevěděla, co tohle mělo znamenat. Proč ti nejhezčí jsou buďto úplně vymaštění, zadaní nebo v tomto případě na palici? Zakroutila hlavou a vydala se na další hodinu.

Když šla kolem nějakých dveří, upoutaly jí hlasité rány, které odtamtud vycházely. Zřejmě tam něco opravují. Šla dál, ale pak se zastavila, protože něco zaslechla. Bylo to zakvičení? Ještě chvíli poslouchala, ale hodina už skoro začínala a tak rychle spěchala do třídy.

Edward ani nevěděl, jak přežil následující hodiny. Čas si krátil vymýšlením co nejvíce způsobů, jak si to vyřídit s tím čoklem. Zvážil vykostění, vykuchání i nařezání na plátky. Ten poslední nápad se mu líbil. Začal by pěkně od nohou, aby viděl, jak se při tom tváří. Byl tu ale jeden problém. La Push. Věděl, že nemůže překročit hranice rezervace. Chtělo by to ho na něco nalákat. Co by mohlo posloužit jako kostička?

Najednou zaslechl známý hlas. Bella. S někým telefonovala.

„Jaku, musím s tebou mluvit.“ Klouby na jeho prstech zapraskaly, když sevřel ruce v pěst.

„Přijeď někdy po škole.“ Úsměv. „Ne, Edward tam nebude.“ To se ještě uvidí!

„Tak čau.“ Bella ukončila hovor a vhodila mobil do batohu. Edward si na tvář nasadil milý úsměv. Přistoupil k ní zezadu a lehce ji objal kolem ramen. Překvapením sebou cukla a podívala se mu do očí. Na tvářích jí zazářila červená.

Pod Edwardovým úsměvem to vřelo. Ona si za jeho zády domlouvá rande nebo co. Pak si něco uvědomil. A jeho úsměv už nebyl strojený. Už nemusí vymýšlet, jak dostane toho psa z boudy.

„Jdeme na oběd, kostičko.“ Bella nad tím oslovením jen zvedla obočí.

Jídelna byla plná, ale stůl jejich rodiny byl ještě prázdný. Kde jsou všichni? Naložil sobě i Belle na tác jídlo a posadil se s ní ke stolu.

Pohledem pročesával jídelnu. Viděl Jade i Jeda, seděli ve skupince nějakých druháků. Vypadalo to, že mezi ně hned zapadli. Když viděl Jedův rozpačitý výraz, došlo mu, že hlavně kvůli Jade. Kluci se mohli přetrhnout, aby jí mohli přinést pití. Připomínalo mu to Bellin první den.

Pak se otevřely dveře a vešel Mike. Neviděl ho od té chvíle na chodbě.

Měl rozcuchané vlasy a trochu nejistý krok. Na košili mu chyběl jeden knoflík a na tváři úsměv. Strnule koukal před sebe. Rychle si nandával jídlo, sem tam kolem sebe obezřetně blýsknul pohledem. Pak se za ním objevil Eric. Plácnul mu ruku na zadek a stiskl.

Mikův tác dopadl s rachotem na podlahu.

Edward sklonil hlavu.

Tak Mika si může škrtnout taky.

Autor: AliceBrandon (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Další (ne)obyčejný den - 4. kapitola - Mikův nejistý krok: