Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Další (ne)obyčejný den - 5. kapitola - Emmettova kola

15.11.2009 (17:00) • AliceBrandon • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3700×

5. kapitola - Emmettova kola

Edward seděl sám na předposlední hodině a pořád řešil Jacoba. Nakonec se rozhodl, že přeci není žádný saďour. Bude k tomu štěňátku milosrdný.

Rozřezat ho na plátky by zabralo spoustu času, který může strávit s Bellou. Takže ho jenom prostě a jednoduše pořádně zmastí, a pak ho nahatého jako prst přiváže v lese ke stromu, nad nějaké opravdu masivní sídlo obřích lesních masožravých mravenců, s genitáliemi štědře pomatlanými borůvkovou marmeládou.

Ne, radši malinovou, protože borůvková je Bellina oblíbená.

Edwardovi se trochu vypoulily oči při představě, co by se dělo, kdyby mlsná Bella na Jacoba v lese nedejbože narazila.

Jo, malinová bude jistější.

A když bude mít dobrou náladu, možná ho za pár dní přijde odvázat. Edward chvíli dumal. Hm... možná.

Hodinu si krátil sledováním Belly a jejího excelentního výkonu na tělocviku. Taky si nemohl odpustit, se ještě na chvíli nepobavit na Mikovu adresu.

Se zaujetím sledoval očima Belliných spolužáků, jak se Mike dobelhal do šatny. Dneska si asi moc nezaběhá. Chodil totiž pořád jako naprcaný kačer. Opatrně se sesunul na lavici. Když se Mikovo pozadí dotklo tvrdého dřeva, škubnul sebou a mírně zasyknul. Mysl mu zaplavily vzpomínky na dnešní dopoledne. Dantovo peklo bylo hadr proti setkání s Ericem. Edwardovi ho bylo na chvíli líto. Na chviličku.

Dobrá, Edwardovi ho bylo líto přesně tři vteřiny, protože pak začal Mike myslet na Bellu a nějaké nechutnosti, co by s ní dělal. Edwardovi teď přišlo, že se Eric snažil málo. Možná tam Ericovi měl nechat pár těch ořechů. A možná přihodit i louskáček.

A taky letlampu.

Edwardovi stoupla nálada ještě výš, když sledoval Bellu při hře. Dneska jí dali do ruky vysoce nebezpečnou zbraň na boj z blízka a jak tak koukal na Bellu - i když vůbec nevěděl, jak se jí to podařilo - i na boj z dálky. Dokonce ani McGiver by nedokázal využít tenisovou raketu k tak totálnímu devastačnímu útoku. Tři zranění a jedny ruplé nervy, a to jí ještě nedali do ruky míček.

Nejdříve prostě jen naprázdno mávali pálkami. Edward před sebou viděl Bellu, jak nabrala jednu holku po pravé ruce do holeně – forhend. Pak kluka vlevo, jehož očima ji Edward sledoval, do přirození, takže se zlomil v pase a Edward okamžitě opustil jeho hlavu, držíc se za dnes již tak krutě týrané kalhoty – bekhend. A nakonec to byla smeč. Edward nechápal, že se Mike prostě nikdy nepoučí. Ten sebevrah si stoupnul za Bellu. Ta udělala dva zbrklé pohyby sotva viditelné lidským okem a totálně narvala Mikovi pálku do obličeje. Malinovky mu sice sotva ukáplo, ale zato se teď na jeho obličeji dala určovat zeměpisná šířka a délka. Jo, vypadal teď tak trochu jako chodící glóbus.

Edward měl co dělat, aby se smíchy nemlátil do kolen.

Tělocvikář, jemuž patřily ty ruplé nervy, se snažil Belle vyrvat raketu z ruky.

Ona se snažila mu ji podat.

A pak se to celé nějak zamotalo, hlavě tedy učitelovy prsty do výpletu pálky. Skončilo to dvěma vykloubenými prsty a Bellou vyhoštěnou do kouta. Nejprve tu byl sice nápad, že bude sbírat míčky, ale když jedna z těch žlutozelených kulatých příšerností unikla z její ruky a zakutálela se přímo pod našláplou tenisku jejího učitele, následovaná obrovskou ránou, chvěním skel v oknech a hlasitým řehotem malých smradů, nemohlo to dopadnout jinak. Do konce hodiny seděla Bella v koutě na lavičce a měla zakázáno se jakkoli hýbat. Učitel občas nervózně zkontroloval, zda má ruce stále položeny na kolenou. Modlil se, aby chyběla, až budou nacvičovat lukostřelbu.

Edward byl smutný, když hodina i představení skončilo. Takovouhle srandu si on na tělocviku nikdy neužije.

V klučičích šatnách se Edward převlékl do tepláků a plánoval odvetu Jessice. Možná by si mohl zahrát na Bellu. Nu, uvidí se, jestli bude příležitost. Na tváři měl zase ďábelský úsměv.

Do šatny vešel Eric, když uviděl Edwarda, rychle zajel na nejvzdálenější místo od něj. Převlékal se a hlasitě si pískal. Myslel na Mika, jak si to dneska užili, pak mu to nedalo a kouknul po Edwardovi.

S hlasitým ťuknutím spadl na podlahu vlašský ořech. Ericovy oči k němu byly jako magicky přitahovány. Edward na něj jakoby nechtěně položil botu a pomalu přenášel váhu. S hlasitým prasknutím se ořech rozmáčknul. Eric polkl. Odvrátil pohled. Rychle vypadnul z šatny a na Edwarda se už ani nekoukl.

Jak už věděl od Belly, dnes byl na programu tenis. Snažil se zpomalit reakce, co to šlo. Přesto ho tělocvikář, chovající si v náručí své ovázané dva prsty, několikrát pochválil.

Skvělá příležitost se naskytla, když si Jessica vydupala změnu partnera, hrála teď na kurtu vedle Edwarda. Tohle si prostě nemohl nechat ujít. To bude podání! Pinkal si míčkem o zem a v hlavě propočítával vzdálenost, úhel i sílu odrazu. Rychlost odhadnul tak na stopadesát kiláků v hodině. Dost nízká, aby jí neurazila hlavu a dostatečně vysoká, aby si zítra nemusela malovat stíny na jedno oko. Nadhodil si, přimhouřil oči a opřel se do toho.

Jen to luplo. Jessica se složila, chvíli sténala, pak nadávala a jedním okem zkoumala, čí je to práce. Edward se v duchu nezřízeně řehtal, ale navenek se tvářil klidně a s roztrpčením se rozhlížel, kdo to tu ubohou Jessicu tak pěkně sejmul. Ještě víc se bavil, když tělocvikář, stále chovajíc v náručí své dva vykloubené prsty, odmítl uznat Jessičinu bolístku jako důvod k předčasnému opuštění hodiny.

Já tu taky tvrdnu, i když mě to bolí jako prase, ty káčo! Křičel na ní v duchu a Edward šel málem do kolen. Nakonec byla i na jeho hodině tělocviku psina. A vlastně i tohle byla práce Belly. Edward jí za tenhle výkon bude muset nějak odměnit. Třeba že jí zbaví toho foxíka.

Po skončení hodiny se snažil v tělocvičně zůstat co nejdéle, účet totiž rozhodně nebyl splacený. Pomohl tělocvikáři uklidit rakety a smotat sítě. Když se v šatně převlékal byla už prázdná, dokonce ani Eric se dneska nesprchoval, bál se zůstat s Edwardem v jedné místnosti. Co kdyby ho přestalo bavit drtit pod podrážkou jen ořechy?

Edward se zaposlouchal, z dívčí šatny k němu doléhalo šumění sprchy a Jessičin falešný zpěv. Dneska využije toho, že se Jessica vždycky tak dlouho šlechtí.

Potichu se vkradl do dívčích šaten. Aniž by způsobil jakýkoli hluk sebral všechny Jessičiny věci včetně ponožek a bot. Tiše za sebou zavřel dveře. Svůj úlovek třímal pevně v ruce. Musel se nejdřív na chvíli opřít o dveře, jak bojoval se záchvatem smíchu. Nakonec věci ukryl v nejbližším odpadkovém koši.

Pak se otočil a znovu tiše vstoupil do dívčích šaten, opřel se o dveře a s rukama založenýma na hrudi čekal, až šumění sprchy i ty odporné skřeky ustanou. Konečně byl klid. Uslyšel ťapkání bosých nohou. Jessica s ručníkem obmotaným kolem těla vyšla ze sprch. Když spatřila čekajícího Edwarda překvapeně se zarazila.

Edward se pomalu usmál.

Jessice se při pohledu na jeho podmanivý úsměv div nepodlomila kolena. Její srdce zběsile tlouklo. Co tu dělá? Čeká tu na mě? Konečně poslal tu ošklivku k vodě? No to mu to trvalo. Sebevědomě se usmála. Vůbec si neuvědomila, že má na pravém oku velkého černého moncla.

Edward se pomalým krokem vydal k Jessice. Když stál na krok od ní, jemně na ni vydechl. Slabostí se musela opřít o stěnu. Edward si opřel ruce vedle její hlavy. Točila se jí tak, že nevěděla, co je za den. Pomalu se k ní skláněl.

Ach, bože, políbí ji! Jessičino srdce div nevyskočilo z hrudi. Zastavil se malý kousek před jejími pootevřenými rty. Jeho opojný dech ji celou obluzoval. Cítila se stejně jako minulý víkend u Mika na party, ale tehdy to měl na svědomí přetopený pokoj, polovina láhve tequily a jedna malá divotvorná houbička. Jessica cítila, jak jí Edward pomalu stahuje ručník. Teď už se o stěnu opírala téměř bezvládně, ještě vteřinu a rozpustí se mu k nohám. Ručník sklouzl z jejího těla. Vzrušením se zachvěla. Zavřela oči a překonala tu krátkou vzdálenost dělící jejich rty. Ale namísto rtů políbila jen chladný vzduch. Otevřela oči.

Šatna byla prázdná a tichá. Byl slyšet jen její přerývaný dech.

Když za sebou Edward neslyšně zavřel dveře, měl co dělat, aby nevyvrhl toho mladého jelínka z dnešního rána, kterého si ulovil cestou od Belly. Jessica byla prostě odporná, zvenku i zevnitř. Oklepal se a odlepil se od dveří. Na chvíli zaváhal a zamyšleně se zadíval na kliku. Za chvíli už pod ní byla zaklíněna lavice z klučičích šaten.

Edward se s pohvizdováním vrátil na parkoviště, bylo už skoro prázdné, stálo tam jen pár aut, mezi nimi i Rosaliino BMW a Emmettův Jeep. Edwardovi blesknul v hlavě okamžitý nápad.

Jako první přišli Emmet a Jasper. Jasper se po dnešním předvedení před Jade tvářil jak hromádka neštěstí. Ale ona voněla tak chutně! Byl vděčný za to, že ho jeho rodina odvlekla pryč, oskočili si na rychlou svačinku do lesa za školou.

Emmett se při pohledu na Edwarda zase zakřenil. „Co tu stojíš tak sám? Jo, aha, ty vlastně nikdy sám nestojíš, vy stojíte vždycky ve dvou,“ vypravil ze sebe a pak se rozhýkal smíchy. Ale Edward se jen v klidu usmál. Což Emmetta trochu zaskočilo, zklamaně se obrátil ke svému autu.

Ozval se táhlý vysoký zvuk podobný brzdícímu autobusu. Emmettova ruka se zvedla a ukazovala na jeho Jeep. Klepala se. „Kde... Kde jsou moje kola?!“ Místo nich teď stál Jeep jenom na cihlách. V Emmettově hlase už po smíchu nebylo ani památky.

Zato v Edwardově ho bylo na rozdávání. „Já nevím. Když jsem přišel, právě braly roha. Říkaly, že pro takovýho vola makat nebudou. Kam se koulí jsem se jich nezeptal.“ Emmett se na něj vražedně podíval. Edward jen pokrčil rameny. „Promiň, zapomněl jsem.“

Tentokrát skočil Emmett po Edwardovi. Bohužel to zase odneslo Volvo. Edward bude muset svému mazlíkovi dopřát lázně autoservisu. Emmett se klepal a vrčel Edwardovi do obličeje. „Kde jsou moje kola?“ zopakoval.

„Kde jsou moje kola?“ pitvořil se po něm Edward a i přes svěrákové sevření Emmettovy dlaně se mu tlemil do ksichtu. Emmett zasupěl a bouchnul mu hlavou o auto.

„Kde. Jsou. Moje. Kola.“ S každým slovem narazila Edwardova hlava do stříbrné metalízy. Asi to nebyl zrovna dvakrát dobrý nápad. Povzdechl si. Nechtěl, aby byl jeho Volvík na šrot.

„Dobrá, dobrá, tak se hned tak nečil, Emmette. Nebuď pořád tak hrozně navrčený,“ zopakoval mu jeho ranní kecy. Emmettovi při vrčení přeskočil hlas.

„KDE JSOU MOJE KOLA???“ zakřičel na něj fistulí.

„V dívčích šatnách,“ dostal ze sebe Edward a dusil smích. Náhle byl volný.

„Kde je Emmett?“ ozvala se Rose. Musela přijít právě teď.

„V dívčích šatnách,“ zopakoval. Ani Rose už tam nebyla. S načuřeným výrazem se pustila za ním.

Edward si začal pískat, otevřel kufr Volva a na asfalt vyházel čtyři kola. Přemýšlel, že by je i propíchl, ale nebyl sebevrah. V duchu sledoval Emmetta.

Emmett doběhl před dívčí šatny, zevnitř se ozývaly hlasité výkřiky a bušení na dveře. Na chvíli zaváhal a pak odstranil lavičku. Do náruče mu vpadla úplně nahá dívka. Na chvíli ztratil řeč. Jessica se na něj ve snaze neukázat nic z jejího těla přilepila jako klíště.

„Emmette?“ ozvalo se za ním rozzuřeně. Jeho oči se strachy rozšířily.

Emmett se otočil s Jessicou stále přilepenou na svém předku. Přes Jessičiny rozcuchané vlasy, které mu ulpěly na tvářích, viděl oči, které vídají toreadoři v aréně.

„Ty prasáku jeden, spolu jsme skončili.“ Otočila se a oddusala pryč.

Emmett prohlédl celou šatnu, kola nikde. Ve dveřích ze sebe odlepil Jessicu a před jejím překvapeným nosem jí přibouchl dveře. Lavici vrátil na své místo pod klikou. Znovu se začaly ozývat hlasité rány prokládané nadávkami.

Edward si s úsměvem prohrábl vlasy a nasedl do auta a raději rychle nastaroval. Tak Jessicu si taky škrtá. Chvíli s pomyslným perem zaváhal. Má si škrtnout i Emmetta? Stačilo mu to?

Kolem rozzuřeně prosvištěla Rosalie, naskočila do auta a s Jasperem a Alicí odfrčela pryč. Mezitím si v hlavě představovala, jak vyhazuje jejich postel z okna. A na Emmetta křičí, že jestli má ještě nějaké chutě, ať si ho jde skřípnout do dveří.

Edward jen zakroutil hlavou. Jo, stačilo mu to. Emmettovo jméno si ze seznamu pěkně něžně vygumoval.

Chudáček.

Autor: AliceBrandon (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Další (ne)obyčejný den - 5. kapitola - Emmettova kola: