Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Další (ne)obyčejný den - 8. kapitola - Téměř dvoucoulová trubka

20.11.2009 (18:00) • AliceBrandon • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3655×

8. kapitola – Téměř dvoucoulová trubka

Edward se ještě chvíli svíjel  v bahně před Belliným domem. Ruce si tisknul na místo, které se tak dobře seznámilo s rychle letící lopatou. Žaludek se mu svíral a měl pocit, že si ho obrátí naruby. Přišlo mu to jako dost tvrdý trest za jednu nevyžádanou pusu. S námahou se vyškrábal do sedu. Téměř se obával zkontrolovat škody napáchané na jeho společníkovi. Bál se, že to tam bude vypadat jako hnízdo po nájezdu kuny - mrtvý ptáček a rozbitá vejce. Třesoucíma rukama rozepnul zip, zatápal a vylovil toho chudáka z hlubin nohavice. Jeho společník ale vypadal v pořádku a Edwardův zkoumavý pohled oplácel bez mrknutí oka.

Edward si úlevně povzdechl, vyhrabal se na nohy a upravil se. Bude Belle muset vysvětlit, jak došlo k tomu, že měl jazyk v puse její sestry.

Vybelhal těch pár schůdků k domovním dveřím. Zaváhal. Má zazvonit nebo vejít bez vyzvání? Bezděčně si pohladil zapínání kalhot a rozhodl se děvčata už moc nedráždit. Zaťukal.

„Bello? Musíme si promluvit,“ zavolal na ni přes dveře. Zevnitř se ozvalo skřípání židle, pak podivné kovové zvuky a rozhněvané Belliny kroky. To nevypadalo dobře.

Dveře se otevřely. Bella vypadala jako bohyně pomsty. Vlasy jí divoce poskakovaly kolem tváře, v očích se blýskalo a hrudník prudce zvedal. Edward s uspokojením zaznamenal, že seznámení jeho macíka s lopatou nemělo na jeho funkci žádný významný vliv. Ten letmý pohled do Bellina výstřihu způsobil, že Edward zahlídl pánev až bolestivě pozdě.

Bella přeci jen nebyla takový sportovní antitalent, protože pánví provedla bezchybný baseballový odpal. Určitě by z toho byl homerun.

Ozval se třaskavý zvuk a Edwardova hlava se zvrátila dozadu. Edward nehybně stál a čekal až mu z uší vymizí ten vysoký tón, tu dlouhou chvíli si krátil pozorováním oblohy. Pak s nepříjemným zapraskáním narovnal hlavu a pohlédl na Bellu.

Ta už se rozpřahovala k další ráně.

Bella si nejprve myslela, že tu těžkou litinovou pánev nebude mít sílu ani odvahu použít, ale pohled na Edwarda civějícího na její prsa rozežehnul tu správnou jiskru ke střelnému prachu jejího vzteku. Síla jeho výbuchu dodala patřičnou razanci její ruce. Až se divila, jak dobře ta rána sedla. Ale její vzek ještě stále planul. Chtělo to opáčko.

Dopadla další rána, ale neproběhla – či snad neprolítla – tak jak by si Bella představovala. Pánev totiž nedoletěla až k Edwardově obličeji, ale zastavila se před ním. Síla nečekaného ukončení trajektorie velkého množství litiny o vysoké hybnosti rozvibrovala Belliny ruce i zuby, které na sebe s cvaknutím narazily. Edwardova ruka, která zastavila pánev se sevřela kolem jejího držadla a vytrhla ji Belle z ruky.

„Dost. To by stačilo,“ řekl tiše Edward a na tváři mu cukal sval. Pánev odhodil daleko za sebe. Ozval se praskavý zvuk, když letící pánev sejmula malý smrček.

Bella stále ještě otřesená zůstala s napřaženýma rukama stát a pozorovala jeho vražedný výraz. Byl by schopen jí ublížit?

Edward pohlédnul přes její rameno do domu, kde tušil ty dvě příčiny jeho problémů. Slyšel smích toho psiska a jeho vysmáté myšlenky. Od Jade neslyšel nic.

Hmátnul po Belle, vytáhl ji k němu před na verandu a zabouchl dveře. Pak Bellu přitiskl na stěnu a její ruce pro jistotu uvěznil ve svých po stranách její hlavy. Bezmocně se cukala v jeho sevření a v jejích očích viděl počínající strach. Ten vyděšený pohled zmírnil osten jeho hněvu. Vážně si myslí, že by jí mohl ublížit? Zjemnil své sevření, ale její ruce nepustil.

„Bello, to s Jade není, jak si myslíš. Já ji nelíbal,“ řekl Belle nyní již beze vzteku.

„Ne? Ale vypadalo to tak. Takže co jsi dělal? Zkoumal jazykem práci jejího zubaře?“ zeptala se Bella naštvaně.

„Tak dobře, políbil jsem ji. Ale já v podstatě nelíbal ji. Myslel jsem, že jsi to ty.“

Bella se na něj pochybovačně zahleděla. „Tak podobné si zase nejsme.“ Myslela, že si vymyslí alespoň něco lepšího.

„Bello, omlouvám se. Já... Viděl jsem ji, jak se líbá s Jacobem, máte hodně podobné vlasy. Myslel jsem prostě, že jsi to ty. Vzteky jsem skoro neviděl.“

„Ty sis myslel, že bych se líbala s Jacobem?“ řekla Bella nevěřícně.

Edward jen pozvedl obočí. Bella si vzpomněla na včerejší Jakovu pusu a její ranní prokecnutí se před Edwardem. Trochu zrudla.

„Jestli narážíš na ten včerejšek, tak v tom jsem byla opravdu nevinně. Když jsem se dověděla o Jade, byla jsem mírně řečeno v šoku. A Jacoba nenapadlo lepší řešení, jak mě dostat zpátky do stavu vnímání, než mi vlepit jednu pusu. Ano, pusa. Nic víc to totiž nebylo. Neprosila jsem se ho o ni a ani mu ji neoplatila. Nechápu, co si to o mně vlastně myslíš. Copak nechápeš, že pro mě neexistuje nikdo jiný než ty?“ Naléhavě se zahleděla do jeho očí.

Edward zjihnul. Opravdu pro ni existuje jen on? „Dobře, odpouštím ti.“

To ale neměl říkat. Bella se naježila. „Co mi máš ty co odpouštět? Ty, který jsi si to před mýma očima div nerozdával s mojí sestrou?“ prskala a znovu se začala škubat v jeho sevření.

„Ach, Bello, promiň, je mi to vážně líto. To, že to nejsi ty mi došlo hned, jak jsem zjistil, že na ni moje tělo vůbec nereaguje.“ Sakra, tohle taky neměl říkat.

Bellino koleno se mu zarylo do rozkroku. „A na tohle reaguje?“ procedila mezi zuby. Měla pocit, že to nabrala do skály a zlomila si čéšku, potlačila zaúpění.

Edward taky potlačil zaúpění. Bellino koleno sice nebyla lopata, ale jeho kámoš byl na toto téma ještě trochu citlivý. Bolelo to o to víc, že tělesná blízkost Belly měla znovu vliv na jeho tělo. Trochu se schoulil a odstoupil od ní na půl kroku. Její ruce stále svíral v dlaních po stranách její hlavy.

„Sakra. Mohly byste mě laskavě přestat mlátit do přirození? Vy holky nemáte ani páru, jak děsně to bolí.“

Bella se usmála, při pohledu na Edwardův výraz ji koleno už zdaleka tolik nebolelo. „Ó, ty chudáčku,“ pronesla ironicky.

„Tak dost Bello. Už jsem se omluvil. Nevěděl jsem, že je to Jade. Jinak bych to nikdy neudělal. Co víc chceš slyšet? Že jsem byl přímo šílený žárlivostí, když jsem viděl ten vášnivý polibek? Že tě miluji tak strašně, že bych byl schopný to štěně roztrhat holýma rukama? Že si neumím ani představit, co bych dělal, kdybys mě opustila?“ Jeho zoufalý hlas se mu na konci věty zlomil. Uvolnil jí ruce z jeho sevření a položil ji dlaně na obě tváře. „Že bych se radši zabil, než žil bez tebe?“ zašeptal.

I Bella sevřela jeho obličej do dlaní. „Tohle už nikdy neříkej,“ řekla tiše ale důrazně a očima se přímo vpíjela do těch jeho. „Miluji tě, Edwarde. Já tě neopustím nikdy, rozumíš?! A když mi to dovolíš, budu s tebou navěky.“

Edward věděl, na co Bella naráží. Chtěla, aby jí kousnul, aby ukončil její nevinný život a udělal z ní stejnou zrůdu, jako byl on.

Ale to on nemohl udělat. Nemohl ji zničit. Nemohl zničit její duši. Bella si zaslouží lepší život než existenci v zatracení. Lepší život, ve kterým by Edward neměl být. Ale on se jí prostě nemohl vzdát. Byla smysl jeho prokleté existence. Světlo v temnotě. Slunce uprostřed noční oblohy. Byla teď celý jeho život.

Zavrtěl hlavou.

„Copak to nechápeš, Edwarde? Jednoho dne ať dříve, či později umřu. Tohle chceš? Neříkal jsi, že bys beze mne nemohl žít? Ale to se stane, jestli mě nepřeměníš!“ Bella na něj zoufale naléhala.

„Nebudu muset bez tebe žít dlouho,“ řekl tiše.

Belle se rozšířily oči, když pochopila, co tím myslí. Chtěl se zabít, až jednou umře.

„Ne, Edwarde, tohle neříkej. Tohle už nikdy neříkej.“ V rozrušení mu mlátila pěstmi do ramen. „Takhle to přece být nemusí. Můžeme spolu trávit věčnost. Společně.“ Když Bella viděla jeho neoblomný výraz, vysíleně se rozplakala na jeho hrudi.

„Ššš,“ tišil ji a jemně ji hladil po zádech. „Prožijeme společně dlouhý a šťastný život.“

„To nestačí,“ špitla Bella a popotáhla.

„Bude muset,“ odpověděl Edward rázně. Chtěl již ukončit tento rozhovor, tolik podobný tomu, který proběhl před půl rokem na stužkovací slavnosti. Tehdy ale řekla, že jí to stačí. Edward si nad tímto pokrokem povzdechl. Ukazováčkem zvedl Belle bradu. Podívala se na něj a v očích se jí stále ještě blyštily slzy.

„Miluji tě, Bello,“ řekl procítěně a doufal, že jí jeho láska bude stačit.

„Miluji tě, Edwarde,“ řekla procítěně Bella a děkovala bohu, že Edward neslyší její myšlenky. Právě si totiž v duchu přísahala, že s ním stráví věčnost, i kdyby to mělo znamenat, že to bude proti jeho vůli. Třeba se schválně zraní o jeho zuby. Bude ho muset, co nejčastěji líbat, možná se nechtěně řízne.

S výdechem se prudce přisála na jeho rty. Edwarda si za vlasy přitáhla, co nejtěsněji k sobě. Zběsile ho líbala a jazykem se mu snažila vpáčit mezi rty. Edward trochu ztuhle stál a Bella za chvíli zjistila, že ji do břicha tlačí téměř dvoucoulová trubka. Usmála se pod jeho rty.

Edward s vypětím všech sil a s největším stupněm sebeovládání polibek ukončil. Byl rád, že se Bella usmívá a úsměv jí oplatil.

„Je tu chladno, nepůjdeme dovnitř?“ Na chvíli zapomněl, kdo tam sedí u kuchyňského stolu.

„Jo,“ špitla Bella. Teď to sice nevyšlo, ale nebyl všem dnům konec. Jednou to vyjde. Při vzpomínce na téměř dvoucoulovou trubku si tím byla jistá.

Společně s Edwardem vstoupili do domu. Když vešli do kuchyně překvapili líbající se dvojici. Jacob vypadal, že si dává Jade k večeři. Jake i Jade sebou trhli a s překvapeným výrazem od sebe odskočili.

Edward s trochou závisti a velkou mírou nechtěného obdivu pozoroval samolibého Jacoba a omámenou Jade. Zrychleně dýchala, její rty byly od polibku nateklé a tváře zrudlé vzrušením.

Hergot. Jak to to štěně dělá, že jeho Jade lopatou do koulí neflákne?

Autor: AliceBrandon (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Další (ne)obyčejný den - 8. kapitola - Téměř dvoucoulová trubka: