Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Damon a Bella Salvatore 17.kapitola

12.05.2011 (09:15) • Deroo • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1962×

Když Bella odešla na svoji „procházku“, neměl jsem do koho si rýpnout, takže jsem se nudil. Deset palačinek , které mi nechala, jsem měl snězené za pár minut. Teď přicházela otázka - co s načatým večerem?

„Stefe, co podnikneme? Já se nudím,“ postěžoval jsem si a v duchu plánoval, jak budu prudit strýce.

„No, Damone, nevím, jak ty, ale já si čtu a rád bych tu knížku dočetl.“

„Ale no tááák. Jediná ženská je z baráku pryč a my si budeme číst?“ Po téhle otázce na mě hodil kukuč s výrazem - a co jako?

„Máme aspoň krev?“

„Jo, máme. Ale neměl jsi včera?“ zeptal se.

„Jo, měl, ale nemůžu za to, že z nudy dostávám žízeň.“ Vydal jsem se tedy do sklepa pro sáček s krví. Otevřel jsem ledničku a chvíli se díval, jakého dárce si vyberu. Nakonec jsem si zvolil krevní skupinu AB. Mohl bych vytáhnout nějakého kámoše ven. Nebo „kámošku“, to by bylo jedno.

Matt, Taylor, Emmett, Riley, Caroline, Anna. Lidí by bylo hodně, ale koho si zvolit. Nakonec jsem se rozhodl pro Matta.

Tů, tů, tů.

„Ahoj,“ ozvalo se z telefonu.

„Nazdár, Matte. Nechceš dorazit, nebo někam vyrazit?“ Matt je asi tak nejlepší kamarád, jakého mám, a proto jsem na něho spoléhal.

„Sorry, kámo, ale už něco mám.“

„Bože, tak nic, tak zdar.“ Když jsem vracel mobil zpátky do kapsy, vypadl mi jakýsi lísteček.

732 821 989

Elena

Stálo na lístečku. Elena, Elena, nemohl jsem si vzpomenout, které dívce tohle jméno náleží. Pak jsem si vzpomněl. Elena, krásná brunetka, které jsem pomohl pohřbít tělo.

„Damone, jdu do práce,“ zavolal na mě Stefan.

„Jo, jo, jo.“ Namačkal jsem číslo na klávesnici a už vytáčel.

Tů, tů, tů.

„Prosím, Elena.“ Hlas měla ještě krásnější než normálně.

„Čau, tady Damon, pokud si vzpomeneš.“ Chvíli bylo ticho, ale pak se ozvala.

„Už vím. Ten, co mi pomohl s nehodou?“

„Přesně,“ řekl jsem radostně a ona se rozesmála.

„Co děláš? Nechtěla by ses zastavit u mě doma?“ zněla moje otázka. Ale bál jsem se, že to pochopí nějak jinak, třeba jako nějakou nabídku.

„Ale jo,“ souhlasila. Přesně jsem jí vysvětil, kudy jet, aby se neztratila a mohla bezpečně dojet. Říkala, že si ještě pamatuje můj pach, a tak nebude problém se ke mně dostavit. Telefon jsem zavěsil a vrhl se do mého pokoje. Jelikož ženské návštěvy moc nemívám, jsem spíše já u nich, v pokoji nemám nějak dvakrát čisto. To, co se vešlo do skříně, jsem naházel do ní a zbytek jsem šoupl pod postel.

„Fuj, to je smrad,“ zašklebil jsem se a proto vzal voňavku Axe a můj pokoj navoněl. Za krátkou dobu jsem slyšel dojíždějící auto. V duchu jsem doufal, že to nebude Stefan. Potom zazvonil náš zvonek.

„Ahoj,“ řekl jsem, když jsem hostovy otevřel.

„Čauky,“ opětovala mi pozdrav a usmála se. Pokynul jsem, kam má jít. Ale ona se zastavila u prahu dveří.

„Ehm, Damone, musíš mě první pozvat dovnitř.“ Tohle pravidlo se mi úplně vygumovalo z hlavy.

„Jejda, promiň. Eleno, pojď prosím dál.“ Šťastně se usmála a vešla dovnitř.

„Děkuji.“ Ukázal jsem jí, kam má jít, aby trefila do mého pokoje. První na mě hodila nechápavý výraz, ale potom se jen nahoru vydala. Já jsem mezitím uvařil kafé, které jsem jí navrhl a  ona přijala. Když jsem vešel do pokoje, prohlížela si moje CD. Potom se po jednom natáhla a zeptala se „Smím?“ Pokynul jsem, že ano. Vybrala si CD od skupiny Muse.

„Tyhle skupiny se ti líbí?“ zeptal jsem se.

„Ano, tak nějak mi dávají inspiraci a múzu.“ Sedla si naproti mně. Začali jsem si vykládat o tom, kdo co dělá, jak dlouho jsme tím, čím jsme a podobně.

„S kým tady ještě bydlíš?“

„Se strýcem a ségrou, ty máš nějaké příbuzenstvo?“

„Ano. Edwarda, Alici, Jaspera a Rileyho.“ Jakmile řekla tyhle jména, málem jsem na ni vyprskl kafe, kterého jsem se zrovna napil.

„Aha. Takže tvé celé jméno je Elena Cullenová?“

„Ano, proč? Ale písničky vedu pod jiným jménem.“

„Pod jakým?“

„Elena Katharine Gilbert. Katharina se mi líbí od malička a když jsem měla šanci si změnit jméno a pracovat inkognito, tak jsem neváhala a přidala si ho.“

„Proč Gilbert?“

„Gilbertovi, tak se jmenovala moje první rodina, ještě před proměnou. A aspoň tak, jsem si mohla na ně vzpomenout, a uctít jejich památku. Proč tě tak překvapilo jméno Cullenová?“

„O Cullenových jsem slyšel ve škole,“ pokrčil jsem rameny.

„Doufám, že samé dobré věci,“ zasmála se.

„To určitě.“ V duchu jsem doufal, že si nevšimla, jak se tvářím a že nepoznala moji přetvářku. Přece nemůže vědět, že žárlím na jejího bratra. Moment, kdo říká, že žárlím?

„Zatančíš si?“ nabídl jsem, když se ozval z reproduktorů ploužák.

„Mile ráda.“ Popadla mě za ruku, kterou jsem jí podal. Písnička byla krásná. Jakmile se naše rty přibližovaly ke krásnému polibku, zdola se ozvalo:

„Damone?“ V tu chvíli jsem měl chuť Bellu zabít.

„Bello?“

„Moment, Bella je tvoje sestra? Mně se ta cesta i ten dům zdál povědomý,“ řekla Elena a natahovala se po kabátu.

„Počkej, kvůli ní nemusíš odcházet!“

„Ještě si promluvíme.“ V tu chvíli seskočila z okna.

„Co děláš?“ vlítla do pokoje Bella.

„Vypadni z mého pokoje,“ ušklíbl jsem se na ni a zabouchl jí dveře před očima.

Komentáře klesají a klesají. :-( Pro přidání další kapitoly tu musím najít nejméně 15 komentářu!

Autor: Deroo, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Damon a Bella Salvatore 17.kapitola: