I když komentářů nebylo tolik, o kolik jsme žádala, přidávám další kapitolu. Rozhodla jsem se, že budu dělat aspoň těm pár lidem, kteří tuhle povídku čtou, radost. Moc děkuji za věrnost! A teď k dnešní kapitole. Bonnie má pro Bellu překvápko. Jaké? A naše Bella má strach. Z čeho? To si musíte přečíst. Vaše Deroo.
17.05.2011 (10:30) • Deroo • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 3657×
D&BS 18. kapitola
Dobře jsem se bavila s kamarádkami. Byly jsme v kině, a potom jsme každá šly domů. Kráčela jsem ulicí, když jsem slyšela nějakého kluka volat o pomoc. Chtěla jsem se tam rozběhnout, ale v půlce cesty mě zastavil pach krve. Vůně, sladká a lákavá, přicházela z téhož místa jako výkřiky. Zhluboka jsem se nadechla, ale ani to mě nezastavilo. Místo mě vábilo čím dál víc a víc. Najednou jsem už svoje tělo neovládala. Nohy se rozběhly a instinkt šelmy mě vedl ke kořisti. Jakmile jsem místo našla, našla jsem i osobu, kterou dobře znám.
„Riley?!“ zavolala jsem na člověka ohýbající nad tělem.
„Ahoj, zlato, přidáš se?“ Tělo oběti nebylo zcela ještě vyschlé a krve bylo stále dost. Došla jsem k němu a ohnula se.
„Bello, ne. Nepoddej se tomu,“ ozval se za mnou v tu chvíli Edward. Ohlédla jsem se na něj. Ale místo mě promluvil Riley.
„Odpal, bratře,“ řekl Edwardovi.
„Nemusíš být jako on,“ mluvil Edward pořád na mě.
„Ať si zvolí sama.“ Riley se k Edwardovi posunul blíž. Měla jsem takový divný pocit, že se něco zvrtne. V tom se do sebe vrhli. Oba bratři se dali do boje. Do boje o mě. O upírskou holku, která si zahrává s ohněm!
„Nechte toho!“ rozkřikla jsem se. Oni však nepřestali. Už to začínalo být vážné. Riley i Edward si našli kus dřevěného kůlu.
Po chvíli jsem pochopila, co mají v plánu udělat. Zbývala malá mezera, když v tom...
„Bello, vstávej. Máš návštěvu,“ probral mě ze snu Damon. Vystrašeně jsem si sedla a snažila se popadnout dech! Bylo šest hodin ráno. Kdo ke mně může, kurňa, přijít na návštěvu? Ať už to bude kdokoliv, uvidí mě nenamalovanou na svoji bezpečnost. Co by taky chtěli po upírovi, který se probral z tak strašného snu a v takovém čase? Z myšlení mě vysvobodila vůně fialek a čerstvě posečené louky. Spolu s vůněmi přicházel i slabý vítr, který mi očistil tvář.
Louka? Vítr? Jen jediná osoba ví, že právě tohle mě uklidňuje. Jen jedna osoba by něco takového dokázala. V tom se objevila u dveří. Na sobě měla černé džíny, modrý top, červený šátek a bílé lodičky.
„Bonnie! Chceš mě zabít?“ zeptala jsem se svojí nejlepší kamarádky, která měla na svém srdíčkovém obličeji úsměv.
„To ne, ale něco podobného. Jdu tě připravit do školy. Od Stefana vím, že už netrucuješ, takže šup šup.“ Stoupla si a natáhla ke mně ruku.
„To je horší než kolík do srdce,“ fňukla jsem. Popadla jsem její ruku a nechala se zavést do mojí šatny.
„Víš, co je dneska za den?“ zeptala se mě, když se prohrabávala šatami.
„Ani ne. Teď jsem dny moc nevnímala.“ Bonnie pokývla hlavou na „kabinku“ a podala mi některé věci, které se jí zamlouvaly. Do kabinky a zpět jsem šla asi tak pětkrát.
„To je ono,“ pochválila mě. Vybraly jsme červené minišaty, dlouhé legíny a krásný náhrdelník. Ale nejlepší byly moje boty. Kamarádka mně vybrala krásné lodičky na vysokém podpatku.
„Nevím, proč mě tak strojíš. Vždyť je to jen škola.“
„Věděla jsem, že moje nejlepší upíří kámoška potřebuje rozptýlit, a tak jsem tady. A teď šup do koupelny.“ Tam mě Bonnie donutila zavřít oči a nechat je zavřené do té doby, dokud mi neřekne, že je můžu otevřít. Moje kamarádka furt kolem mě pořád lítala a něco si mumlala pod nosem.
„Už můžeš,“ řekla asi po hodině. Moment po hodině?
„Bonnie, vždyť nestihneme školu,“ namítla jsem.
„Odpadla první hodina. Takže klid. A už se podívej do toho zrcadla.“ Když jsem se zhlédla, neměla jsem slov.
„To je úžasné. Ty jsi úžasná.“ Vlasy mi narovnala žehličkou a vytvořila perfektní účes, kdy jsem měla půlku vlasů svázanou a zbytek rozpuštěný. Kamarádka nezapomněla ani na make-up. Na můj vkus to bylo moc přehnané, ale perfektní!
„Takhle mám jít do školy? Víš, jak učitelé budou brblat?“ Bonnie však neodpověděla a dál uklízela věci, které roztáhla.
„Nebudeš v tom sama. Můžu se jít taky převléct?“
Pokrčila jsem rameny, jakože klidně, a dál se prohlížela v zrcadle, kde na opačném konci musela stát úplně jinačí dívka. Bonnie se mezi tím převlékla, a když vyšla z kabinky, tak jsem na ni mohla oči nechat. Moji kamarádce to moc slušelo. Měla na sobě lehké béžové šaty, které jí splývaly s dokonalou postavou. Na nohách měla lodičky bílé barvy. Vlasy do podobného stylu jako já, akorát je měla sepnuté jednou sponou a zbytek měla vlnitý.
„Můžeme jít.“ Podala mi kabelku, která se doplňovala se šatami.
„Jedeme mým,“ řekla, když jsem zabočovala do garáže. Dneska byl extra slunný den a mě dost pálily oči. Proto jsem sáhla po slunečních brýlích, nastoupila do Bonnieho auta a hned pustila její stereo.
„Fakt nevíš, co je za den?“
„Fakt nevím! Obyčejný den jako každý jiný,“ odpověděla jsem.
„Tak já ti povím jeden příběh,“ začala popisovat příběh jedné dívky, které umřeli rodiče, a potom žila se svým strýcem. Celkem mně to připomnělo mě a Stefana.
„Jenže dívka po krátké chvíli zjistila, že nemůže zestárnout,“ pokračovala.
„A právě dnes to je 68. let, co se tahle holčička narodila,“ uzavřela pohádku.
„Bonnie, zapomněla jsi odbočit doprava,“upozornila jsem ji.
„Jé. Já se zapomněla zmínit, že dneska škola stávkuje. A právě tohle se jde zapít do Mystic Grillu.“
„Jak to, že škola stávkuje?“
„Něco se vyšetřuje. Prý se ztratil nějaký kluk z naší školy, tak to vyšetřují.“ Žaludek se mně stáhl a já měla divný pocit, že je něco v nepořádku. Než jsem se nadála, auto zastavilo u klubu. Vystoupily jsme z něj a porovnaly si šaty. Nato, že bylo uprostřed týdne, tak tady stálo moc aut. Ale napadlo mě, že to bude tím, že děcka měla stejný plán a vyrazila oslavit stávku!
„Jsi krásná. Doufám, že tam nebude nikdo, kdo mé dílo překoná.“
„Myslím, že…“
„Všechno nejlepší!“ ozvalo se, když jsme vešky do klubu. Byl speciálně upravený. Všude kolem byly dekorační věci na narozeninovou oslavu. Teď jsem si uspořádala všechny Bonnieny narážky na dnešní den.
„Všechno nejlepší, Bello.“ Přišel ke mně Stefan a věnoval mi lehký polibek.
Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat mojí nejlepší kamarádce Erice! Protože když mi není nejlíp, tak ona ví, co přesně udělat, aby mě rozveselila. Děkuji ti, Eričko moje :-*
Následující díl »
Autor: Deroo, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Damon a Bella Salvatore 18. kapitola:
Krasny :-) :-)
AlliceVolturiCullen: Rada bych, ale nevím jak :-(
ještě něco! Myslím že by sis měla udělat shrnutí!
úžasná povídka a moc se těším na další pokračování...je to čím dál víc zajímavější
incompertus: Tenhle účes se mi moc líbí. Je pravda, že mě inspirovala Kathrin. A nikde jinde, než na ni, jsem takový účes nenašla!
úžasný, akorát mi přijde trochu divný, že Bella měla Eleny(prakticky vzato Katherinin) účes
pěkný, ani mi nenapdalo že to bude Belliina oslava narozenin , rychle sem s další
super, honem další.
PrfektníL doufám že budeš pokračovat. Sama vím jaké to je mít u povídky jen pár komentářů mě to občas klesne na dva...
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!