Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Damon a Bella Salvatore 21. kapitola

29.06.2011 (18:00) • Deroo • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1680×

Už pár dní jsem cítil, že s mým bratrem Rileym je něco v nepořádku. Chvilkami byl úplně mimo. Ale do své mysli mě nepustil. I Jasper vycítil, že není takový, jaký býval. Ale když jsme se ho zeptali, co mu je, nic nedopověděl a odešel pryč.

„Eleno, co mu je?“ zeptala se Alice. Protože všichni víme, že Elena je s Rileym mnohem více sblížená než kdokoli jiný.

„Nevím. To by měl vědět Edward nebo Jasper. A ne já.“

„On je… zmatený,“ prozradil Jasper to, co z něj vycítil. Mohlo to být cokoliv. Potíže ve škole, i když si myslím, že to by ho moc netrápilo. Mohly v tom být zapletené holky nebo mohl vypít špatnou krev.

Při dnešním ránu už vyzařoval svoji starou, známou energii.

„Zdar,“ řekl, když přišel do kuchyně, a vzal si sáček s krví. Moc dobře ví, že nám vegetariánům lidská krev způsobuje pokušení, bolest a i záchvat. To všechno on moc dobře ví, ale i tak si se sáčkem s červenou tekutinou přisedl k nám ke stolu.

„Už se cítíš lépe?“ zeptal jsem se.

„Ano, bráško, neměj obavy,“ poplácal mě po rameni.

„Během včerejší noci se objevilo další mrtvé tělo studentky zdejší školy. Tělo mělo stejné následky smrti jako u první oběti. Obě těla byla nalezena blízko lesa, a proto se nevylučuje to, že to mohlo způsobit zvíře z lesů. První ranní noviny vám přináší Stefan Salvatore.“ Všichni jsme stočili pohled na Rileyho.

„Co je? Já nic, já muzikant. Jsem hodnej jako beránek. Však to vidíte,“ upozornil nás na sáček v jeho ruce.

„Kde je Elena?“ zeptal jsem se.

„Přišla pozdě ráno.“ Nebyl jsem jediný, kterého napadla myšlenka, že to Elena je zodpovědná za mrtvé studenty. Ovšem nikdo nic neřekl.

****

První hodinu jsem měl fyziologii s Alicí, která měla během hodiny vyučování vidění. Naštěstí děcka měly zadanou práci a učitel kontroloval písemky, takže si nikdo nevšiml toho, jak moje sestra zkameněla. Pouhý jednoduchý obraz způsobil sestře vidění. Viděla, jak jdu kolem dívčích záchodků a Bella mi vletí do náruče. Tuhle chvíli nemohu promarnit, nařídil jsem si. Hned po zazvonění jsem se šel jakože projít, ale ve skutečnosti to byl plán jak potkat Bellu. Alicina vize byla pravdivá. Jakmile jsem se přiblížil ke dveřím od dívčích záchodků, Bella odsud vyletěla celá rozrušená.

„Ahojky,“ pozdravil jsem.

„Ahoj,“ odpověděla. Zeptal jsem se jí, zda jde na matiku, a když odpověděla ano, chtěl jsem ji vzít kolem ramen. Ježe ona přidala do kroku. Nevím, zda úmyslně, nebo nechtěně. Předtím, než jsme šli do učebny, šla si Bella ještě pro věci do svojí skříňky. Chtěl jsem počkat u třídy, jenže mé oči si všimly mého bratra, dívajícího se na Bellu. Chvíli se koukal na ni, ale on pak svůj zrak stočil na mě. Mně se před očima zjevila jeho myšlenka, jako bych se na to díval v kině. Jenže kdyby to byl pouhý film, tolik by to nebolelo. Riley moc dobře věděl, jaké to pro mě je, a proto svoje myšlenky začínal rozšiřovat. Vidět jeho a Bellu, jak se líbají. To byla ta největší bolest.

„Edwarde, prosím,“ promluvila Bella, když si uvědomila, co se tady asi děje. Jenže já nechtěl slyšet nic. Musel jsem pryč ze školy, a tak jsem se dal na “útěk“. Moje nohy mě nesly bůhví kam a já jsem jim v tom napomáhal. Zvolil jsem tu největší rychlost, kterou jsem mohl, a běžel jsem dál do lesů. Moc by mě zajímalo, kdy se to jejich divadélko sehrálo. Našel jsem krásnou louku, na které jsem se na pár minut uvelebil a přemýšlel. Jenže po chvíli moje hlava odmítala jakékoliv další otázky a představy. Podíval jsem se na hodinky a všiml si, že z pár minut se staly hodiny. Najednou mě přepadla chuť se vrátit ke svému dávnému koníčku. K něčemu, co mě vždy uklidnilo, a snad i teď dokáže vyčistit mou hlavu a uklidnit duši. Rozhodl jsem se tedy, že vyrazím domů a odkryji svoje staré, krásné piano a k tomu vytáhnu svoje skladby, které jsem kdysi dávno poskládal. I když bylo pozdě, moc se mi domů nechtělo. Doufal jsem však, že můj bratr doma nebude a já budu moct mít klid.

„Ahoj bratříčku,“ ozvalo se, sotva jsem přišel. Hlas, který mě oslovil, nepatřil nikomu jinému než Rileymu.

„Tak co, už jsi klidný?“ rýpnul si do mě ještě více.

„Ta Bella fakt dobře líbá, že?“ To už jsem nevydržel a vystartoval jsem po něm. Moje nenávist se teď zdvojnásobila. Riley tuhle reakci očekával, neboť to bylo cílem těch jeho řečí. Ovšem on měl jednu nevýhodu. A to že on je o moc pomalejší než já. Takže když chtěl před mým útokem uhnout, nestihl to. Srazil jsem jeho tělo na podlahu a začal ho mlátit do obličeje. Jelikož se živí lidskou krví a jeho tělo pracuje lidsky, začala mu z nosu téct krev. Riley se samozřejmě bránil a moje rány mi oplácel.

„Edwarde, Riley, nechte toho!“ zakřičela Elena, když se šla podívat, co se děje. S ní přišli i ostatní sourozenci. Jasper na nás použil svůj dar, aby nás mohl uklidnit.

„Stojí vám to za to?“ zeptala se Alice.

„Nestarej se!“ To bylo poprvé, co jsem na svoji sestru takhle vyštěkl. Malinkatému skřítkovi se v očích objevily slzy a s nimi taky odešla do svého pokoje.

„Ona chtěla jen pomoc, Edwarde,“ řekla Elena a šla za ní. Konečně jsem se mohl vydat za svým cílem v domě. Moje piano, to jediné, co mně zbylo po matce, leželo pokojně na naší hůře. Strhl jsem z něho prostěradlo, které trochu zabránilo tomu, aby nebylo tak moc zaprášené a začal jsem hrát svoji oblíbenou skladbu. Polibek v dešti. Tak dlouho mé prsty nebrouzdaly po černobílé klávesnici, ale i tak si moje mysl vše dobře pamatovala. Každý akord, každou notu, jež jsem dříve hrával. Ani jsem si nevšiml, že mám společnost. Na starém gauči seděla Alice a pozorovala mé hraní. Jemně jsem se na ni usmál, aby věděla, že se mě nemusí bát. Stoupla si. Myslel jsem, že bude chtít odejít. Ba naopak. Přišla ke mně a přidala se ke hraní. Když jsme dohráli skladbu, podíval jsem se na ni.

„Promiň mi to.“ To malé stvoření, jež jsem urazil, se ke mně vrhlo a objalo mě.

Autor: Deroo, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Damon a Bella Salvatore 21. kapitola: