Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Damon a Bella Salvatore 24. kapitola

28.07.2011 (17:15) • Deroo • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1540×

Miluji sobotní rána. Nikdo vás nebudí kvůli tomu, že musíte jít do zdejšího ústavu a něco si tam cpát do hlavy. Spíte si do té doby, dokud vás něco nepřinutí vstát. Třeba jako potřeba jít na záchod, nebo jít na snídani kvůli kručícímu žaludku. Právě tahle potřeba mě dneska vzbudila o pul desáté. Z kuchyně se linula vůně míchaných vajíček, kávy a krve. Hned jsem poznala, že náš strýček jde do práce později. Donutila jsem sama sebe vstát z postele a jít udělat ranní hygienu, do které dnes patřila i ledová, příjemná sprcha. Nechala jsem po sobě stékat kapičky studené vody a užívala si pocit chladu. Nakonec jsem se rozhodla i proto, aby i moje vlasy zažily tenhle báječný pocit. Když jsem si hlavu zabalila do ručníku a moje tělo schovala pod župan, vydala jsem se do šatny. Dneska jsem zvolila pohodlný styl. Volné tepláky, obyčejné tílko a gumička do vlasů. Do pohodlného stylu jsem zvolila i nenalíčený obličej. Není zdravé na sebe pořád patlat make-up.

„Dobré ráno,“ zavítala jsem do kuchyně.

„Dobré, zlatíčko.“ Dal mi pusu na tvář Stefan.

„Zduř,“ pozdravil mě bratr, který do sebe ládoval voňavou snídani.

„Dneska nejdeš do práce?“ zeptala jsem se.

„Ne, dneska to za mě vezme Noami. Dnešek jsem se rozhodl strávit se svým synovcem a se svou neteří.“ Nestihl to ani doříct a Damon už vyprskl vajíčka z pusy na stůl. Zapil to kávou.

„Cože?“ zeptal se, když si odkašlal.

„Že dnešek budeme trávit jako rodina.“

„Ale já už na dnešek něco mám,“ protestoval.

„Tak si s Elenou domluvíš rande na večer. Beztak není slušné, aby se některé věci prováděly za bílého dne,“ popichovala jsem ho.

„A co máš tedy v plánu?“ Otočila jsem se s otázkou na strýčka.

„Co takhle Virginia Beach a nějaké nákupy? Nebo aquapark?“ Podíval se na Damona a potom na mě.

„Já jsem pro.“ Damon chňapl do ruky mobil a začal na něm něco vyťukávat. Povzdechl si.

„Řídím,“ řekl.

„Ok, o pul dvanácté v obýváku,“ řekl strýc a odešel z kuchyně. Usmála jsem se na bratra a dala si do pusy vajíčka. Damon se zamračil.

„Nemrač se. S Elenou jsi byl nedávno. Je pěkné, že nás Stefan někam vezme.“ Teď se bratr zatvářil zamyšleně.

„No jo, máš pravdu.“ Naposledy se napil krve a odešel nahoru. Já jsem si vychutnala poslední kousky mé snídaně a mého šálku s krví. Když jsem šla do svého pokoje, zaslechla jsem Stefana, jak s někým telefonuje.

„Cože? Další mrtví? Já vím, že už je na lov ten správný čas. Ale jak ho chceš najít? Může být kdekoliv. Dobře, Liz. Ne, dneska do práce nejdu. Jdu s Elenou a Damonem ven. Ano, potom se ozvi. Zatím ahoj.“ Z toho, co jsem zaslechla, strýček mluvil s matkou Caroline. Její matka, paní Forbes, je místní šerifka a taky je předsedkyní rady. Jestli je další mrtvý, nebude trvat dlouho a začnou plánovat lov. Procházela jsem kolem Damonova pokoje a i on měl svůj telefon u ucha.

„Cože? To si děláš srandu.“ Pak si mě všiml. Myslela jsem že zavěsí, ale on jen zavřel dveře a dál pokračoval  v rozhovoru. Byla jsem ráda, že pro nás strýček vymyslel nějaký program, ale bylo mi líto, že se budu muset vzdát pohodlného stylu. Zamířila jsem tedy znovu do své šatny. Na sebe jsem dala tmavé džíny, bílé tričko a kolem krku šátek. Jelikož se Stefan zmínil o bazénu, tak jsem do tašky přihodila plavky, mýdlo, šampon, ručník a namalovala se pouze voděodolnou řasenkou. Koukla jsem na hodinky, bylo čtvrt na dvanáct. Připravená zažít jakékoliv dobrodružství, jsem šla do obýváku, kde na mě čekal Stefan s Damonem.

„Čeká se jenom na tebe.“ řekl mi bratr.

„Já toho mám víc na úpravu než vy.“ Vyplázla jsem na něho jazyk. Celá naše famílie nasedla do červeného sporťáčku.

„V kolik tak dojedem?“ zeptal se Damon.

„Jak nám to výjde. Ale já musím zajít ještě za Liz Forbes, takže do osmi budeme doma. Objevilo se další tělo bez krve, tak to chce se mnou asi probrat. Nějak nám to rychle narůstá.“

„A už jste aspoň zvážili, kdo by to mohl být?“ zapojila jsem se do debaty.

„Zatím ne. Je to těžké odhadnout. První musíme prohledat lesy, jeskyně a opuštěné domy. Kromě nás a Cullenů, jsem na jiného upíra ještě nenarazil.“

„Jen doufám, že si nevšimnou toho, že i ty jsi upír,“ usmála jsem se na něho do zrcátka.

„Neboj se, Bello.“ Když jsme byli kousek od místa cíle, zazvonil mi mobil.

„Ahoj, Bonnie,“ oslovila jsem kamarádku.

„Ahoj. Co děláš večer? Caroline musí prej vypadnout z baráku, tak nás napadlo, že bychom mohly zajít do kina. Nechceš jít taky?“

„No, na kolik hodiny byste to tak viděly? Já jsem ve Virginia Beach se Stefanem na výletě.“

„Co takhle na osmou večerní? Dojely bychom za tebou. V kině ve Virginia Beach dávají Který z nich.“

„Dobře, budu čekat před osmou u kina,“ domluvila jsem se s ní a zavěsila.

***

Po chvíli se na našem rodinném výletě začal bavit i můj bratr. Stefan dodržel plán. První nás vzal na nákupy a na menší oběd. Potom jsme společně šli do místního aquaparku. Bratr už byl dost  uvolněný a příjemný. Spolu jsem blbli jak v bazéně, tak i na tobogánu a skluzavkách.

Naše rodina tak prožila báječný den. Kolem šesté hodiny nás vzal Stefan ještě na večeři.

„Stefane, já tedy půjdu s holkami do kina, jo?“ Přikývl. Věděla jsem, že nebude nic namítat.

„Taky tady zůstanu. Domluvil jsem se s Elenou, že se sejdeme a něco podnikneme,“ přidal se Damon.

„Tak a já vím, kam tohle vše směřuje.“ Začal se prohrabávat ve svojí tašce. Potom vytáhl peněženku.

„Tak tady máte.“ Každému z nás dál 100 dolarů.

„Dík, mám tě ráda,“ řekla jsem strýci a dala mu pusu na jeho čerstvě oholenou tvář. Dovečeřela jsem poslední kousky na talíři, rozloučila se a vydala se ke kinu. Když jsem došla před kino Palace, kamarádčino auto už tady dávno stálo. A moje dvě nejlepší kamarádky stály vedle něho.

„Ahoj,“ pozdravila jsem je. Podle toho, co měla Caroline na sobě, jsem veděla, že ta nepřijela jenom kvůli kinu.

„Caroline, sekne ti to,“ pochválila jsem její vzhled.

„Tak jdem, ne?“ položila řečnickou otázku Bonnie.

„Tři lístky na Který z nich.“ Prodavač mně podal lístky. Já zaplatila a mohly jsme jít do sálu číslo čtyři.

Film byl o 16 leté holce, která se přistěhovala do nového města a začala sem chodit na školu. Brzy si tam našla kamaráda, který se stal postupně její nejlepší přítel. Mike k ní ale cítil něco víc. A nebyl sám. Po Julii toužil skoro každý kluk na škole. Zvláště jeden – Jeak. Julii se taky zamlouval. Párkrát si vyrazili a našli v sobě zalíbení. Julie se svými pocity svěřovala Mikeovi. Měl radost z toho, že je jeho kamarádka šťastná, ale byl nešťastný z toho, že je s někým jiným. Vyšel tedy s pravdou ven. Potom se měla Julie rozhodnout, který je ten pravý. Vše skončilo happy endem. Julie se rozhodla pro Mikea a Jeak se stal její nový, dobrý kamarád. Trochu mně to připomínalo mojí situaci. A tím pádem se mně nálad nijak nezlepšila.

„Na dojáky chodit nebudeme,“ řekla Caroline, když jsme vyšly před kino.

„Horory ale nebudou o moc lepší,“ odpověděla jsem jí.

„Tak dáme akčňáky,“ ukončila debatu Bonnie. Nasedly jsme do kamarádčina Mercedesu a vyjely jsme domů. V autě panovala dobrá nálada. Zpívaly jsme a vzpomínaly na staré časy. Byly jsme kousek od Mystic Falls, když jsem zaslechla výkřiky o pomoc. Holky je však neslyšely – nemohly.

„Bonnie, zastav, prosím. Myslím, že už dojdu. Beztak bys kvůli mně musela zajíždět.“ Chtěla jsem vystoupit a prohlídnout si, co se děje. Naštěstí Caroline na zadním sedadle usnula.

„Něco jsem zaslechla. Jdu to prohlídnout,“ zašeptala jsem.

„Dej si na sebe pozor. Může být starší. Nebo to taky může být něco jiného!“

„Neboj, budu opatrná,“ slíbila jsem, vystoupila z auta a šla za voláním o pomoc. Připomnělo mi to můj sen. Snad to nedopadne stejně! Blížila jsem se blíž a blíž.

„Haló, je tam někdo?“ Super, Bello, nic lepšího nemáš?

„Kurňa. Jdeme, zmizíme odsud.“ Zaslechla jsem šepot. Na místo, z kterého hlasy přicházely, jsem začala utíkat. Když jsem doběhla, viděla jsem nehybné, bledé tělo, které mělo upíří kousnutí na krku. Pach upíra tady stále byl. A když jsem ho pořádně nasála, začala ve mně „vřít krev“. Měla jsem chuť něco rozbít. Uklidnila jsem svoje myšlenky. Pach jsem znovu nasála a ucítila jsem i druhý pach.

„Tak takhle to je,“ řekla jsem si sama pro sebe. Nevydržela jsem to a vydala jsem se po stopě. Pachy mě zavedly na místo, jenž jsem očekávala. Neobávala jsem se, že bych viníka smrti mladého chlapce na tomto místě nenašla.

Moc děkuju i za těch pár komentářu, které zde nacházím. Jsem ráda, že moji povídku stále někdo čte. :-) Takco? Jste zvědaví na to, kdo je vrah? Slibiji, že se to v další kapitole dozvíte.

Autor: Deroo, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Damon a Bella Salvatore 24. kapitola: