Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Damon a Bella Salvatore 27. kapitola

06.09.2011 (18:45) • Deroo • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1496×

Damon:

Caroline slušně přikývla. A já věděl, že teď je na pár minut v mé moci. Vysvobodil jsem její krásný krk od natočených blond vlasů, a když jsem zahlédl tu modrou žilku, věděl jsem, že se nedokážu ovládat. Na rtech jsem ucítil prodloužené špičáky. Už jsem nečekal ani sekundu a do lahodného krčku se zakousl. Caroline se chvíli pode mnou kroutila, ale pak se utišila. Její krev chutnala jako čokoláda. Byla stejně sladká a stejně se rozplývala na jazyku. Věděl jsem, že ji nesmím zabít. Za prvé, je to dcera šerifky. A za druhé, Bella by mě vlastnoručně zabila. I když nerad, musel jsem se od lahodného krčku odsunout.

„Já chci též,“ poprosila.

„Ale, koťátko, pro tebe je to příliš nebezpečné,“ pohladil jsem ji po tváři. Najednou se její tělo sklátilo k zemi. Nevzal jsem si tolik moc, aby se tohle stalo.

„Damone, tohle se ti vymstí.“ Vzpomněl jsem si na chuť její krve a špičáky se hned daly do „pozoru“. A to bylo účelem. Vyhrnul jsem si koženou bundu po loket a zakousl jsem do svého vlastního zápěstí. Pak jsem jej položil Caroline na ústa.

„Pí, kočko, pí,“ přitiskl jsem její hlavu k mé krvácející ruce. Hltavě sála moji krev. Cítil jsem, jakou pociťuje rozkoš, stejně jako já.

„Vždy dostanu to, co chci,“ řekla mi, když byla při smyslech. Vytáhla si papírový kapesníček a otřela si jim ústa.

„Jo, to si pamatuju,“ zašeptal jsem za ní.

„Kde jsi byl, kámo?“ poplácal mě po zádech Matt, když jsem se vrátil k baru.

„Zdržela mě tam jedna holka, však to znáš,“ pozdvihl jsem sklenku, abychom si mohli přiťuknout.

„Caroline jsi tam neviděl?“

„Ne, proč?“

„Vyletěla odtud jako raketa.“ Na to jsem jen nechápavě pokrčil rameny.

Bella:

Dneska jsem neměla v plánu nic zajímavého. Dopoledne jsem šla k Bonnie, abych jí mohla pomoct s referátem do historie. Referát o válčení Jihu proti Severu nebyla žádná zábava, ale taky žádná hračka.

„Jak vůbec dopadl včerejšek?“ Téhle otázky jsem se bála.

„Nakonec se ukázalo, že šlo o nedorozumění. Nějací kluci se pohádali a dali se do rvačky. Stačilo na ně jen zavrčet a použít nátlak,“ vymyslela jsem si. Doufala jsem, že to znělo věrohodně, a že moje kámoška nepozná, že jí lžu. Nerada jsem ji vykládala nesmysly, ale teď to bylo opravdu nutné.

„Aha.“ Nic víc na to neřekla. Když jsme měly referát dokončený a já dopila čaj, šla jsem domů. Dům byl prázdný. Stefan byl v práci a Damon je bůhví kde.

„Cha, tady Damon. Momentálně jsem asi zaneprázdněný, ale pokud chceš schůzku, zanechej mi vzkaz.“ Úchylná hlasová schránka.

„Schůzku nechci. Jen doufám, že neděláš nic, co bys neměl!“ Rozhodla jsem se, že prázdný dům využiji k tomu, že si udělám relaxační den.

Uvařila jsem s kafé, vzala knížku „Zašeptej po větru“ a to vše si vzala s sebou do pokoje. Děj, který navazoval na předchozí dvě knížky, mě okamžitě zaujal. Došlo mi, že já tenhle příběh nikdy nezažiju. O těhotenství a výchově dětí si můžu jen nechat zdát. Byla jsem v polovině knížky, když se ozval zvonek. Přes kraťase a tílko jsem si přehodila svetr. Mezitím se zvonek ozval ještě jednou.

„Už jdu,“ zařvala jsem. Otevřela jsem dveře a moje oči se setkaly s očima ve zlaté barvě.

„Bello…,“ řekl svým dokonalým hlasem.

„E… E… Edwarde,“ vykoktala jsem ze sebe. „Pojď dál.“

„Na to není čas. Jsem tady, protože Alice měla vidění.“

„Jaké?“ polekala jsem se.

„Viděla, jak Caroline bude bourat!“

„A víš kde?“ Už jsem zamykala a společně jsme se vydali k jeho autu.

„Na Wickery Bridge.“

Cestou za Caroline jsme ani jeden nemluvili. Bylo nám jasné, že teď není v hodná doba na to řešit naše potíže. Teď jde o Caroline a o její záchranu.

„Dojedeme tam v čas?“ zeptala jsem se.

„Nevím, doufám, že ano.“ Ručička na tachometru ukazovala 150, ale mně se zdálo, že jedeme stále pomalu. Z rázu se před námi objevilo stříbrné auto převrácené vzhůru nohama. Edward nestihl ani přibrzdit a já už vyskakovala z auta a běžela pomoct kamarádce.

„Caroline,“ volala jsem. Nakoukla jsem dovnitř auta a viděla jsem, jak moje kamarádka, též převrácená hlavou dolů, krvácí z hlavy.

„Bože, Caroline. Edwarde, pojď mi pomoct.“ Edward se ke mně přiřítil a společně jsme vyprostili její tělo.

„Caroline, dýchej, prosím,“ říkala jsem mezi vzlyky. Edward přiložil prsty k jejímu hrdlu. Smutně se na mě podíval a zavrtěl hlavou.

„Ne, ne, ne,“ opakovala jsem stále dokola. Caroline znám od doby, kdy jsem se sem přistěhovala. Spolu s Bonnie měly za úkol mě provést po škole a starat se o mě. A tak se z nás staly nejlepší kamarádky. Vždy se říkalo, že Caroline je královna a my její družina. Ani mně, ani Bonnie to nevadilo. I jako družina jsme byly dost oblíbené. Nikdy nezapomenu na naše přespávačky a akce, o kterých nikdo nevěděl. Na její úšklebek, když našla nové kluka, kterého chtěla ukořistit. Na to jak se ke mně chovala, když jsem měla těžké období. Život bez ní nebude život. Edward mě chytil kolem ramen. Nejspíš se mě snažil utěšit.

„Nestihli jsme to,“ promluvila jsem chraplavě.

„Kde – kde to jsem?“ promluvila osoba v mé náruči.

Autor: Deroo, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Damon a Bella Salvatore 27. kapitola: