Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Damon a Bella Salvatore 30. kapitola

03.11.2011 (16:15) • Deroo • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1439×

Bella:

Nemůžu říct, že jsem neměla strach. Měla jsem ho, a dost veliký. Obzvlášť po tom, co se Caroline otočila a poslala mně polibek. Myslím, že už není vystrašená, ba naopak. Dnešek bude ještě těžký.

V hodinách jsem se nemohla soustředit na sto procent. Stále jsem myslela na to, co moje kamarádka teďka provádí - a s kým. A bylo to horší. Pátou hodinu mě čekal dějepis, po dlouhé době. S Bonnie jsme se měly sejít u skříněk. Přemýšlela jsem, jestli jí říct o tom, že má další upírskou kamarádku. Vždyť jsem jí ještě ani neřekla o bráchovi.

„Ahojky,“ přišla ke mně, když jsem přemýšlela.

„Ahoj,“ usmála jsem se na ni.

„Tak ses konečně rozhodla přijít do školy? To jsem ráda!“

„Můj mozek si vše pořádně uspořádal, takže mám ve všem jasno. Jsem zpět.“ Poslední větu jsem řekla s hrdostí. Ve skutečnosti mně nejvíc pomohla ta Carolinina autonehoda. Tam jsem poznala, že chci jenom Edwarda. Doufám, že najdu ty správné slova, jak to říct Rileymu.

„Tak to jsem vážně ráda. Kluci nebo upíři nám nestojí za to, aby se nám dělaly další vrásky.“ Ani jedna z nás se neubránila smíchu. Když jsem vešla do učebny dějepisu, moje oči hledaly Rileyho. Byl vzadu. V černých riflích a bílém triku vypadal dokonale. Musela jsem si otřít tu slinu, která mně stékala z koutku pusy a v hlavě si říct, že už jsem se rozhodla a nesmím toho litovat. Že moje srdce chce Edwarda, se kterým mám hodinu hned po této.

Riley ukázal na prázdnou židli vele sebe. V duchu jsem si popřála hodně štěstí a se sebejistou chůzí jsem vyšla k němu.

„Ahoj, tak jsem slyšel, že se záchranná mise s mým bratrem trochu vymkla z ruky.“ Edward doma nic netají. Takže můžu počítat s tím, že o Caroline to ví celá rodina, včetně Eleny. Kdoví, jestli se už bráška pochlubil.

„Ahoj. No, tak trochu jo.“ Sedla jsem si. Riley mi chtěl dát ruku na stehno, ale já ho zadržela.

„Co je?“ zeptal se.

„Hele, Riley,“ začala jsem, jako stará Bella, která kluky odkopávala běžně.

„Mezi námi by to nefungovalo. Nehodíme se k sobě.“

„Já vím, zlato.“ Chytil mě kolem krku.

„Já jsem chtěl jen nezávazný úlet,“ pošeptal mně do ucha tak, aby to nikdo jiný nemohl slyšet. Chvíli jsem přestala dýchat, což u upíra ničemu nevadí, ale pak jsem si nechala klidnou hlavu a na tváři jsem vykouzlila pyšný obličej.

„Zlato, táhni se bodnout!“ A ruku jsem mu sundala. Zbytek hodiny ani jeden nepromluvil, nebylo o čem. Až na konci hodiny se ke mně otočil a usmál se. Nevím proč, ale ten úsměv mně naháněl husí kůži.

„Co máš teď?“ zeptala se Bonnie.

„Matiku.“

„Omyl. Pauzu na oběd,“ zasmála se a já se musela přidat. Po cestě do jídelny se mi rozdrnčel mobil. Textovka od Damona: Přilez za školu a pohni si!

„Bonnie, promiň, ale musím něco zařídit. Zatím, čau!“ Bylo mi jasné, co se děje. Jde o Car.

Caroline:

Obávala jsem se, že to bude horší, podle toho, co říkala Bella. Ale mně se to zdálo být ok. Bavila jsem se normálně s děckama a ani jednou mě nenapadlo jim rozervat hrdlo. Potkala jsem se se svými kamarádkami, a taky bylo vše v pořádku.

„Car, dneska vypadáš jinak. Čím to je?“ zeptala se Meddie.

„To je tajemství,“ přidala jsem úšklebek. Vždy jsem Belle záviděla její perfektní pleť. Teď už nemusím. Myslela jsem, že budu v pořádku po celý den, ale nestalo se. Bella mi neřekla podstatnou věc, a to je, že mě pocit sytosti opustí. Když jsem vešla do jídelny, sáhla jsem po zeleninovém salátu, jak to bylo u mě zvykem. Pak jsem se otočila a bylo to. Můj pohled spočinul na stovce lidí, kteří měli krásnou, modrou žilku na krku. Tepny na mě volaly: Dej si. Pojď si pro nás! Nešlo odolat. Pak se vedle mě objevil Damon.

„Máš chuť, co?“ zeptal se pošklebecky.

„Nemám. Jak jsi na to přišel?“

„Mě neoblbneš, bloncko! Já to znám. A jelikož jsem slíbil, že na tebe dám pozor, tak musím udělat nějaké rozhodnutí.“

„Co…?“

„Buď budu hodný a nechám tě nakrmit, anebo budu zlý a budu se dívat, jak se trápíš.“ Damon to nemá v hlavě v pořádku, ale to už vím dávno.

„A jak všichni víme, já jsem zlý! Takže jdeme.“ Chytil mě za předloktí a táhnul mě zasebou jako nějakého psa.

„Kam to jdeme?“ zeptala jsem se až vystrašeně.

Bella:

Když jsem došla na místo, kde se obvykle setkávali feťáci a takový odpad, uviděla jsem přecházející Caroline z jednoho místa na druhé. Damon se opíral o kapotu jednoho starého auta a vesele si pískal.

„Co se děje? Car, zastav se na chvilku,“ přikázala jsem jí.

„Nemůžu. Když se zastavím, budu více myslet na krev.“ Už jsem pochopila, o co jde, ale jedno mně bylo nejasné!

„Proč jsi mně psal? S tím si jako neumíš poradit sám?“ vztekala jsem se.

„Chtěl jsem se poradit, jestli jí dát oběť, aby potom toužila ještě víc, anebo ji zavézt domů.“ Svého bratra jsem chvilkami nechápala.

„Bože. Běžte k nám, dej jí sáček a zůstaňte u nás. Já mám už jen poslední hodinu, pak hned půjdu domů.“

Obrátila jsem se na Caroline.

„Caroline, u nás dostaneš krev a pak běž do mého pokoje a něco si pusť, nebo běž na notebook, dobře?“ Kámoška přikývla.

„Ne, že toho zneužiješ,“ otočila jsem se na Damona.

„Ts, mám Elenu,“ odpověděl mi. Pak jsem se otočila a šla do školy. Ze skříňky jsem si vzala učebnice na matiku a šla jsem do učebny!

Jakmile jsem spatřila jantarově hnědé oči, usmála jsem se. Zhluboka jsem se nadechla a rozhodla jsem se, že si s Edwardem promluvím.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho.

„Můžeme si promluvit?“

„Jasně,“ odpověděl mi. Když se ale zdvihal z lavice, zastavil ho Matt.

„Hej, Edwarde, máš domácku?“ Edward se zasmál, protože když ho Matt oslovil, podívala se na něho prosebně celá třída.

„Je v batohu. Potom to nech kolovat.“ Třída jednohlasně poděkovala. Edward se vydal z učebny na chodbu a zastavil se vedle dveří. Podívala jsem se mu do očí.

„Moc děkuju za pomoc s Caroline,“ začala jsem.

„To byla samozřejmost,“ řekl a zamával rukou, jakože se nic nestalo, „vím, že teď to mezi námi nebylo nejlepší, ale,“ chytla jsem ho za ruku, „nezačneme znovu?“ Vypadal šokovaně.

Něco jako: To jsem nečekal. Na Rileyho nemám! Dlouho neodpovídal, takže jsem se smířila s tím, že odpověď bude znít ne. Jeho ruku jsem už pustila a se sklopenou hlavou jsem chtěla jít do třídy.

Když vtom mě chytil kolem pasu a prudce mě otočil zpátky k sobě a ještě prudčeji mě políbil. Jeho rty byly jako jemný a sytý mráček na obloze, krásně jemné. V polibku byla spousta touhy, opuštění a já jsem myslela, že se při něm rozteču láskou.

„Nezajdeme v sobotu do kina?“ zeptal se mě, když se ode mě odtáhl.

Autor: Deroo, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Damon a Bella Salvatore 30. kapitola: