Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Damon, Stefan a Edward Salvatorovi - 8. kapitola

18.03.2011 (08:30) • Kejty • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2085×

„Vem ji k vám," dala Stefanovi instrukce a pak se mi zase rozmazala. Co se to sakra děje?

„Už jsi v bezpečí, Bello," šeptal mi do ucha Stefanův hlas. Zničehonic jsme stáli na parkovišti a on mě posazoval do svého auta.

Když mě posadil a upásal, zničehonic mi z očí vyhrkly slzy.

„Bello, pšt," chlácholil mě Stefan, „všechno bude dobré. Zavři oči a prospi se, prosím," prosil a já ho prostě poslechla. Byla jsem zmatená, vyčerpaná a chtěla tomu všemu uniknout. Zavřela jsem oči a nechala si něco zdát.

8. kapitola

Očima jsem procházela známou stránku knihy jménem Fantasy svět. Autor se označil nebo byl označen za neznámého. Dívala jsem se na obsah. Čarodějnice strana pět, víly strana deset, upíři strana dvanáct. Ano, to je to, co hledám. 
Nalistovala jsem stranu dvanáct a v duchu si ji četla. První odstavec byl pro mě nezajímavý, co mě ale vyděsilo, byl odstavec druhý.

Upíří znaky: nesmrtelnost, pijí krev, rychlost, bledá kůže, chlad, síla, krása.

Ach můj bože!

S trhnutím jsem otevřela oči a rozrušeně těkala očima kolem dokola. Ležela jsem v neznámé obrovské posteli a vlastně jsem byla v neznámém pokoji. Vstala jsem, nevím proč. Možná abych jela domů, nebo já nevím. Byla jsem hodně vystrašená.

„Už jsi vzhůru?" pousmál se Stefan.

„Co chceš?" zašeptala jsem. Sen jsem ještě pořád viděla dost živě. Měl všechny upíří znaky, které popsal autor v knížce. A ty sny a pak to, co se stalo ve třídě...

„Bells, jak se cítíš?" optal se mě nervózně Damon. Edward propaloval zdrceně podlahu.

„Jak se cítím?" zašeptala jsem. „Jak bych se asi mohla cítit, když jsem v pokoji se třemi upíry?" vyjekla jsem a hlas mi rozčíleností přeskočil o jednu oktávu nahoru. Kluci po mě okamžitě střelili očima. Co bylo zvláštní, že jsem se nebála. Byla jsem sice vystrašená, ale to jsem byla díky Jasperovi, tomu blonďatému upírovi, který mě chtěl zabít.

„Bello, jsi v pořádku?" zeptal se mě Damon takovým tím tónem, když chce zjistit, zda jsem se nezbláznila. Odfrkla jsem si.

„Nejsem blbá, sakra! Já vím, co jste zač." Tu poslední větu jsem říkala s důrazem na každé slovo.

Pak konečně promluvil Edward a mně se i po tom všem rozbušilo srdce. „Bojíš se?" zašeptal.

„Ne," řekla jsem upřímně.

Edward se zamračil, Damon se Stefanem si vyměnili pohledy. „Jak to, že se nás nebojíš? Pijeme krev, jsme silní tak, že bychom ti mohli bez problému přelámat všechny kosti v těle a nehnuli bychom při tom ani prstem," řekl vážně. Teď jsem se mračila já.

„Chceš mě vystrašit?" zamumlala jsem naštvaně.

„Bello, každý normální člověk by hodil nohy na ramena a zdrhnul by," dobíral si mě.

„Chceš tím jako říct, že jsem nenormální?" vypískla jsem. Ten dokonalý upír mě teď tak štval.

„No, jsi tak trošku nenormální. Nemůžu ti číst myšlenky a ani nevíš, jak strašně je to frustrující," zamumlal bolestně.

„Cože? Jak číst myšlenky?" podivila jsem se. Damon se Stefanem celou dobu mlčeli, jen se koukali na mě, když jsem mluvila a když mluvil Edward, tak koukali na něj.

„Takže ty toho víš tolik o upírech a nevíš, že někteří z nás, vlastní dary?" odfrkl si Damon. To bylo teprve podruhé, co promluvil.

„Sklapni, Damone! Nejsem vševědoucí!" zamračila jsem se na něj. Vždycky mě nejvíc dokázalo vytočit, když si ze mě někdo dělal srandu nebo si mě dobíral.

„Takže," promluvila jsem už o poznání klidněji, „vy máte dary?"

Stefan se zasmál a zvednul se z pohovky. Přišel k posteli, na které jsem ležela, a zadíval se mi hluboko do očí. Radši jsem uhnula pohledem, protože bych byla schopná mu podlehnout, když se na mě takhle díval.

„Ano, Bello. Máme dary," řekl s úsměvem.

„Jaké?" chtěla jsem vědět a na jejich odpovědi jsem čekala se zatajeným dechem.

„Čtu myšlenky," řekl prostě Edward a pokrčil rameny.

„Já můžu vidět skrz věci," usmíval se Damon. Pak se jeho úsměv změnil na uličnický. „Nebo skrz oblečení," uchechtl se a sjel mě očima. Vytřeštila jsem oči a zakryla se dekou, která ležela přes postel.

Damon se zasmál. „Myslíš, že deka ti pomůže?"

„Nedívej se!" zakřičela jsem na něj zoufale. Damon se jenom ještě víc zasmál a sjížděl mě pohledem pořád dokola. Okamžitě jsem zrudla a deku si přitáhla ještě víc k sobě. Nepomůže mi to, ale já se tak cítila před Damonem bezpečně.

Edward najednou zavrčel a Damon ihned ztichl. Přestal mě sjíždět očima nebo se na mě dívat.

„Co ty, Stefane?" zeptala jsem se Stefana, který se na mě pořád soucitně díval.

„Mé ruce jsou teplejší než by měly u upíra být. Dokážu skrz ně vytvářet oheň."

Vydechla jsem. „Páni."

„Stejně bych radši bral být čtenářem myšlenek." A hodil pohledem po Edwardovi.

„Bello, je nám strašně líto toho, co se stalo ve škole," omlouval se Edward. Jeho výraz byl velice bolestný. Už jsem si na to ani nevzpomněla, dokud o tom sám nezačal mluvit. Ale prostřednictvím tohoto jsem si vzpomněla na to, co mi Jasper říkal. Řekl mi, že mě všichni tři milují a proto mi nejsou schopni ublížit. Mám toho využít a vyjet po Edwardovi? Pokud mě opravdu miluje, pak by snad mohl zareagovat, ne?

Sklopila jsem oči a šeptla: „Můžu si prosím na chvíli promluvit s Edwardem?"

„Hm... jasně," zamumlal Damon a se Stefanem tiše vypadli z pokoje.

„Co chceš, Bello?" vyzvídal. Teď nebo nikdy!

Svůdně jsem si klekla na postel a pomaličku se k němu přibližovala. Přitom jsem se mu pořád dívala do očí. Když jsem byla dostatečně blízko, začaly se mé ruce pohybovat po jeho hrudi a já tak slezla z postele a postavila se před něj.

„Co to děláš?" zašeptal vzrušeně. Jeho oči byly černé a já si tak připomněla svůj sen. Usmála jsem se, protože jsem věděla, že jeho oči jsou černé touhou.

„Víš, co mi řekl Jasper?" zašeptala jsem svůdným hlasem.

„Co?" zašeptal Edward a já ho stále hladila po hrudi.

„Že mě miluješ," zašeptala jsem mu do ucha a pomalu se blížila k jeho rtům. Doufala jsem, že mě políbí, ale on se na mě jenom dlouze zadíval.

„Nepolíbíš mě?" zamračila jsem se. Konečně jsem si dokázala říct svou!

Ještě chvilku se na mě díval a pak - když jsem to ani nečekala - mě začal drtit rty. Zezačátku to sice bylo jemné, ale přesto intenzivní, ale pak, když jsem se do polibku vžila, tak jsem pootevřela ústa a tak jsme se začali líbat vášnivě. Ruce jsem mu obmotala kolem krku. Občas mi zašátraly do jeho bronzových vlasů. Edward si mě přitáhl velice blízko k sobě a vyzvedl si mě na sebe.
Když mi došel dech, jeho rty se přesunuly na můj krk a já se utápěla v touze a rozkoši.

„Nepřestávej," prosila jsem ho a přitáhla si zpátky jeho rty na ty své. Rukama mu zajela pod tričko, ale to Edward zkameněl. Přestal mě líbat a postavil mě na zem.

„Bello, mé sebeovládání není zrovna nejlepší. Nemyslíš si, že na to je moc brzy?" zašeptal opravdu potichu, že jsem mu stěží rozuměla.

Pokrčila jsem rameny. Pokud mě zatím ještě nechce, já počkám. Koneckonců to mohl být stoletý upír, že?

„Kolik ti vlastně je?" zeptala jsem se ho a opřela si hlavu o jeho studenou, kamennou hruď.

„Sto devět," zašeptal a políbil mě do vlasů. Ach, na tohle jsem čekala. Na jeho náruč, na jeho polibky a teď jsem ho konečně získala.

Další kapitola

Autor: Kejty (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Damon, Stefan a Edward Salvatorovi - 8. kapitola: