Co Bells se svou crew zažije v klubu? Čtěte dál...
29.06.2010 (13:30) • LAdyFifis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1327×
Šli jsme do Havany, je to skvělý klub. Hraje tam náš kamarád Danny nebo taky DJ Roy. Do klubu jsme se všichni oblíkli tak, aby se nám dobře tančilo, ale abychom taky trochu vypadali, zvlášť my holky jsme se pořádně vypravily, vypadaly jsme vážně sexy, naše těla vypracované každodenním tancem byly zahaleny pouze skromným množstvím látky. Kluci, když nás vyzvedávali u Bonnie doma, chválou nešetřili.
V klubu bylo jako vždy plno, spousta vlnících se těl do rytmu hudby. Jen co jsme vystoupili z Jayova auta a uslyšeli první tóny hudby, naše smysly pomalu a jistě začaly fungovat mimo naši kontrolu. Vytvořili jsme pět párů a vydali se na parket. Hudba mě okamžitě polapila do svých mocných pařátů. Vlnila jsem se vyzývavě kolem Jacoba, kterému to vůbec nevadilo, a mou vášnivou hru těl hrál se mnou. Po pěti skladbách jsme si šli sednout společně na bar a kopli do sebe pár drinků. Jakmile jsem dopila druhý Swiming pool, tak Danny vyhlásil, že nějaká skupina požádala o vyhlášení žádosti do battlu. Podívali jsme se na sebe, já vztyčila tři prsty (znamení, že budeme tančit sestavu 3) a vyrazili jsme do parketu, kde lidi udělali ze svých těl stěnu parketu. Došli jsme do prostředku parketu a uviděli jsme desetičlennou crew. Měli úžasné oblečení, jejich tváře zahalovaly kapuce černo-modrých mikin na zádech, jak jsme později zjistili, měli zkratku BF , je to zkratka jejich crew – Brutal fight [brutální boj] - vypadaly skvěle, nedívali se na nás, pouze jeden člen zvedl mírně hlavu a zhluboka se nadechl, naráz ztuhl zvedl ruku na znamení toho, že se vzdávají a řekl povědomým hlasem
„Jdeme, nemáme to zapotřebí!“ všichni asi pochopili, co mají udělat, otočili se a šli. Když se prudce otáčela jedna dívka ze skupiny, spadla jí kapuce a já věděla odkud ten hlas znám.
Svět se zatočil, pak zastavil a mé srdce se rozletělo nekontrolovatelnou rychlostí.
„Počkejte!“ křičela jsem na odcházející se skupinu, moje crew nevěděla, o co jde, nepoznali ji, byla to Rose, moje bývalá sestra, byli to oni, jen ta chůze tomu naznačuje. Rozběhla jsem se za nimi, na parkovišti právě nastupovali do dvou luxusních aut, tím jsem se ujistila, že jsou to oni. Bezmyšlenkovitě jsem se rozběhla za jedním z těch aut, nevšimla jsem si, že vyjíždí na parkoviště z odbočky nová toyota a vběhla jsem přímo pod ni. Poslední, co jsem uslyšela, bylo skřípění brzd a tvrdý náraz, který mě odhodil. Slyšela jsem taky hlas. Byl jeho. Pořád stejně krásně melodický, teď v něm byla i panika, strach a hněv. Bála jsem se, nechtěla jsem umřít, když jsem jej konečně opět našla. Nemohla jsem otevřít oči, nemohla jsem se nadechnout. Chtěla jsem křičet o pomoc, chtěla jsem mu říct alespoň poslední sbohem, ale naráz jsem uslyšela vlezlé houkání sanitky, hlasy cizích lidí. Pak mě někdo položil na něco měkkého a já jsem se ponořila do hlubokého bezvědomí.
…
Nemohla jsem otevřít oči, nešlo to. Chtěla jsem, moc, tak strašně moc jsem se chtěla podívat, jestli stále žiju nebo kde jsem, ale nešlo to! Naráz jsem ucítila chladný dotyk na mé kůži na ruce. Patřil jemu, vím to!
„Bello, otevři oči!“ nutila jsem se v myšlenkách, ale nešlo to.
Dostala jsem chladný, tvrdý polibek na čelo. Dodával mi energii, mé řasy se začaly třepotat jako dva malí motýlci na letní louce. Vyčerpávalo mě to, ale možnost ho vidět mě nutila to zkoušet dál. Už jsem měla oči skoro celé otevřené, ale ze světla mě bolely šíleně oči. Bolelo to. Zkusila jsem alespoň zašeptat, podařilo se. Pokojem se tiše rozneslo „Stůj!“ věděla jsem, že to slyšel. Otočil se smutkem v očích, plamínek naděje v mém srdci znovu vzplál.
„Nechoď!“ vykřikla jsem chraplavým hlasem. Z jeho dokonalých úst vyšlo jen slovo „musím“ a dveře se zaklaply…
Mé vzlyky ani polštář neztišil, byla jsem vyčerpaná, po chvíli pláče jsem opět upadla do hlubokého bezesného spánku.
Kritika, chvála vše je vítané, děkuju.
LF
Autor: LAdyFifis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Dance - my life II.:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!