Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dar 10. Kapitola

06.01.2010 (18:30) • Wool • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1703×

Šli přímo ke mně viděla jsem je. Přilepila jsem se na vlhkou špinavou zeď. Koukali mým směrem a nic neviděli mě. Co to sakra zase!

„Myslím že to ještě počká, jestli je to opravdu ona tak nepociťuje bolest to ano ale co to ostatní?“ Řekl ten modrý člověk.

„Nevím, musíme se dostavit k počítači a zavolat mistrovi přes ten Skiper nebo co to je.“ Řekl ten druhý řekla bych že 100 % upír. Ty jeho červené oči no fujá. Zasmála jsem se tomu Skiperu.

„Co to bylo ?“ Řekl upír.

„Zase ty krysy, ty čínské jedy na ně zase nezabraly. Jo a jmenuje se to Skype, Aramore. Nedělej furt že si z minulýho století a zmodernizuj se.“ Řekl modrý.

„No jo pořád, ty víš že mě to už nebaví, nejsem z toho nadšenej musim ty děti pálit, a ty nic z toho nevidíš tak co.“ Řekl upír.

Prošli okolo mě a zašly do nějakých dveří proč mě taky sakra sakra neviděli ? Šla jsem dál. Tentokráte jsem prošla přes nějaké dveře. Byla to asi nějaká pracovna, vypadalo to tam celkem hezky. Zdání ale vždycky klame. Byly tam samé police k knihami. Názvy byly v různých jazycích. Stůl s počítačem byl uprostřed místnosti. Šla jsem k němu. Měla jsem prostý a snad účiný plán který mě napadl. A sedla si. Byl zapnutý.

Proťukávala jsem se různými složkami co byly na ploše. Našla jsem tam jednu s názvem legendy. Zapla jsem si internet, a přihlásila se ma e-mail. Vše co bylo ve složce jsem zkopírovala jako přílohu e-mailu. E-mail jsem uložila do rozepsaných, potom jsem smazala historii a odhlásila se. Někdo byl přihlášený taky na E-mailu tak jsem se jukla, poslala E-mail sama sobě od toho cizího, a smazala odeslaný E-mail a zase všechnu historii.

Vstala jsem ze židle a podívala se po knížkách, byla tam jedna taková nenápadná, zastrčená mezi velkými tlustými, vzala jsem ji a chtěla jí otevřít ale nešlo to. Byla nevím jak zamčená. Byla docela malá, byly na ní vyryty různé symboly. A na zadní straně bylo napsáno: Tato kniha ať pomůže tomu co jest vyvolený je, a pomůže mu zabít zlo co mu vkročí do cesty. Tak to teda čumim beru jí sebou, Carlisle si jí rád prozkoumá.

Dala jsem jí do kapsy. A porozhlídla se po místnosti. Byl tam glóbus. A na něm světadíly. Na něm byly značky takové zlaté hvězdy,byly skoro všude a byly i u Seatllu i San Francisca, to mě vyděsilo, takže jsem nepoznala stejnak kde to jsem. Někdo otevřel lekla jsem se a ztuhla.

Neviděl mě, byl to ten modrý. Šel k počítači a zapnul si Webkameru. Pak jsem slyšela takové to tůůt tůůt ze Skypu. Ozval se takový hlas, takový mutovaný.

„Zdrávím mistře“ Řekl modrý.

„Nějaké novinky, Cedricu?“ Řekl hlas.

„Ano i ne, mistře. Vzácný subjekt nepocítil žádnou bolest při pokusu. Jinak všechny děti podléhají mistře, mě i Aramorovi už to leze krkem, takže doufám že jeho nebo jí brzo najdeme“ Řekl modrý, chudák Cedric z Harryho Pottera se musí otáčet v hrobě.

„Zajimavé to jsem nečekal, zkuste ještě tajný plán a pak zavolejte, já vím že už vám to asi leze krkem ale Cedricu jsme skoro u cíle jak se zdá.“ Řekl hlas.

„Ano pane ale tajný plán mužeme udělat až za měsíc jelikož jsme to zkoušeli už teď mrtvých vzácných subjektech.“ Řekl modrý, měla jsem nechuť nazývat ho Cedrikem.

„Dobře tak tedy za měsíc poté mě informujte o výsledku. Musím končit čeká mě ještě jeden upír který možná něco ví. Sbohem Cedricu. Doufám že je to ona.“ Řekl hlas a modrák nato.

„Ano mistře. Taky doufám, už jsme zmařili tolik životů poloupírů kteří mohli být u nás. S vámi mistře.“ a típnul to.

Začala jsem všechno nechápat. Takovejch informací že na něco určitě zapomenu.

„Hurá můžu hrát the Sims 2, hehehé.“ Řekl si záludně modrý.

Tý jo on si tu klidně hraje hajzl jeden, a ten jeho boss je ještě větší hajzl. Šla jsem pomalu ke dveřím, ale zradila mě jedna parketa na podlaze. Zavrzala. Sakra! Rači jsem vyběhla. Z povzdálí jsem slyšela.

„Krysy jedny pitomý.“ Modrák a já jenom stačila zařvat „Nééééééé.“ Slyšela jsem jak někdo natahuje kuši, a chce vystřelit.

Někdo se mnou silně zatřásl a já se probrala zase v pokoji.

„Díky Bohu“ řekla Alice a všichni oddechli. Byla jsem mokrá, dívný. Většina Cullenů na mě koukala zase s údivem.

„Co se stalo?“ Řekla Bella která seděla u mě a držela mě za ruku.

Pohled Alice

V klidu jsem si uložila věci do skříně a snažila se zachytit budoucnost jednoho z nás. Zatím nic. Některé staré věci jsem dala do košíku a šla s ním dolů do prádelny, dám je vyprat a pak je nějak upotřebím.

Vyšla jsem z prádelny a šla do kuchyně, no jasně nic nevidím protože je tu Jacob.

„Ahoj Jacobe, máš dobrou náladu že? Když se tu tak láduješ jídlem“ řekla jsem já a zasmála se.

„Čáu Alis, no co Esme zrovna uvařila a já nemohl odmítnout když to tak hezky voňělo“ řekl on usmál se a začal jíst dál.

To bylo poprvé co jsem ho viděla se upřímně usmát od zmizení Ness. Přešla jsem do obýváku. Jasper už byl z lovu a debatoval nad něčím s Emmettem. Edward si hrál pro sebe na klavír. Rose diskutovala s Bellou, a tak jsem šla k nim.

„Já ti nevím, přece jenom je to nebezpečné pro všechny“ řekla Rose.

„Ale já si myslím že bysme to měli risknout když tu máme takovou dobrou posilu.“ Řekla Bella.

„O čem se bavíte holky?“ Řekla jsem zvědavě.

„Ale jen tak o tom kdy začnem pořádně pátrat po Ness. Ale nemáme žádnou stopu to je ta potíž.“ Řekla Bella.

„Hmm, kdybych něco viděla tak řeknu ale nic. Naposledy jsem něco viděla když jsem byla v Seatllu se Sam“ řekla jsem, holky nezajmalo co když jsem neřekla o čem.

Sedla jsem si celá napjatá vedle Jaspera který stále debatoval na gauči, s Emmettem který byl v křesle a občas pošilhával po zapnuté televizi.

„Nějaká napjatá“ řekl Jazz.

Cítila jsem jak to napětí mizí. Jazz opět zapracoval v můj prospěch. „Děkuju“ řekla jsem a dala mu pusu.

„Máš za co“ řekl on a ďábelsky se na mě usmál. Pak se otočil a dál debatoval s Emmettem který přepnul ze sportovního kanálu na nějakou telenovelu. „Armando zachraň tu Rosalinu!“ zvolal Emmett na obrazovku.

Zavřela jsem oči, a začala zase nad každým přemýšlet a snažila se chytnout něčeho co by vyvolalo vizi. Už jsem prošla celou rodinu i Ness, i když tu nikdy moc nevidím. Zastavila jsem se u Sam. A pak to začlo.

Vize začla, viděla jsem útržky ale dalo se to pochopit. Ona šla nějakou chodbou a prošla dveřmi, jako duch, zase z nich vyšla ale když vycházela běžela a křičela né potom jí někdo prostřelil kuší. A z jejích očí se vyvalila krev a její pohled strnul do prázdna a ona padala na zem. Dopadla na postel ve svém pokoji, a vše okolo bylo od krve. Nebyl to pěkný pohled. To jsem aspoň z těch útržků pochopila.

Prudce jsem otevřela oči a rychle vyskočila z gauče a běžela k Sam do pokoje, za vteřinku jsem tam byla. Rozrazila jsem dveře že málem vypadly z pantů. Upřela jsem na ní pohled, ležela na posteli oči zavřené. Vypadala jako by se někde vyválela. Najednou se začala převracet jako kdyby měla zlý sen přešla jsem k ní a začla s ní naplno třást aby se z toho probrala.

Přiběhli všichni ostatní do pokoje a strnule koukali, já třást nepřestala. Bella si sedla vedle Sam a profackovala jí, ale stále nic, věděla jsem že nemáme moc času. Asi zase měla nějaký sen, ale moc živý. Emmett vyběhl a zachvíli přiběhl s kýblem.

„Snad to pomůže“ řekl a vylil to na ní. Jo byla to studená voda. Přestala se kroutit. Zase jsem s ní zatřásla, ale pořádně. Vyslovila to svoje osudné „Nééééééé“. To ne. Dala jsem do toho všechno a zatřásla s ní. Otevřela oči a vyděšeně na nás koukala.

„Díky Bohu“ Řekla jsem. V tu ránu si všichni oddechli. Došlo mi že Edward který tu byl jim to řekl.

„Co se stalo?“ Řekla Bella a chytla Sam za ruku.

Pokračování Příště

(( Předchozí Kapitola X Další Kapitola ))

Autor: Wool (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dar 10. Kapitola: