Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dar 2.Kapitola

08.04.2009 (18:54) • Wool • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1934×

„Mě se taky líbí tvůj styl"řekla jsem a šla jsem za Alicí a všimla jsem si že svítí slunce,tak jsem se držela ve stínu.Alice která šla přede mnou a vedla mě,šla klidně přes část louky u lesíka,kde svítilo sluníčko.Viděla jsem jak svítí na slunci přesně tak jak jsem svítila já v Kalifornii,v tu chvíli mi to došlo,jsem něco co je i ona a možná to jsou i oni za kterými mě vede.Zastavila jsem se dost potichu aniž by mě slyšela,a koukala jsem jak září.Rázem se otočila,asi mě slyšela jak zastavuju.A zeptala se:"Co se děje Sam?"a usmála se."Nic jenom koukám jak záříš na slunci"řekla jsem."Ale to je u nás normální,ale netváříš se zrovna tak že to vidíš poprvé"řekla,a já musela odpovědět koukala mi do očí."No je pravda že to nevidím prvně,viděla jsem to na sobě,ještě v Kalifornii"vyhrklo to ze mě jako kdybych musela mluvit pravdu..."Aha...Ty jsi z Kalifornie?Je tam trochu slunečno na tebe."řekla a já jí hned odpověděla :"Teď už to vím taky proto jsem utekla"

Řekla sem to uplně tak jako bych na to byla pyšná ale nebyla sem."Utekla???"řekla udiveně."To je na dlouho povím to až vám všem,ano?"sotva sem to dořekla odpověděla"Fajn,každý má svá tajemství ty se ty naše dovíš a my zas tvoje".

To jste nějaká sekta či co?"řekla jsem překvapeně."Ne,todle zrovna ne,slovo klan spíš by se dalo říct..."řekla a samolibě se usmála a koukla se na oblohu."To jako klan ňákejch upíru nebo něco takovýho,haha fakt sranda ještě mi řekni že existujou a já se skácím k zemi,smíchy"a smála jsem se na celé kolo.Něco nebylo v pořádku Alice se tvářila vážně a řekla:"Docela ti to pálí Sam,a prosím nedělej si z toho srandu ale opravdu existujeme..."

„Exi-co?Jako i já?Ale...No vysvětlovalo by to hodně věcí ale nedává mi to smysl."řekla jsem a chytla jsem se za hlavu."To pochopíš,jak už sem říkala vysvětlíme ti to,tak bylo dost řečí, umíš snad běhat,ne?"řekla pobaveně."Jo umím,ale docela rychle.To umíš taky?Že se ptám určitě to umíš taky."řekla jsem a čekajíc na odpověď jsem postoupila o dva kroky dopředu."Ano,umím.Si chytrá.Dáme si závod k támhleté vile"a ukázala na asi 500metrů vzdálenou vilu která byla vidět přes stromy tím že byla hodně prosklená."Fajn,ale co když nás někdo uvidí?"řekla jsem."V tom tempu nás nikdo nezahlédne,kvůli medvědům sem stejně skoro nikdo nechodí...Tak 3,2,1 ááá START!"sotva to dořekla už běžela.Já jsem taky vyrazila a brzo jsem jí dohonila.Běželi jsme tak že by nás opravdu lidi ani neviděli,byli jsme tak nastejno,ale Alice mě předběhla,já sem jí však dohonila ba dokonce předhonila.A taky se mi to hodilo byla jsem tam dřív."Štěstí nováčka"dodala s úsměvem a vedla mě ke vchodu,ta vila z dálky vypadala velká ale zblízka byla ještě větší což je kapku logický...

Došly jsme ke dveřím a Alice otevřela a nechala mě projít ,potom hnedka zavřela.

Šli jsme do místnosti která vypadala jako obývák ale ta místnost byla tak hezky zařízená že sem tomu nevěřila bylo to jako sen,a musel to být obývák byla tam plochá LCD obrazovka.

Alice se zastavila u kanape a zavolala polohlasem:"Všichni sem,už je tu!"Divila jsem se proč polohlasem ale jelikož jsem jí slyšela čistě a slyšela jsem nahoře v patře šramot,tak jsem se přestala divit.Mihlo se pár postav to jsem postřehla a pak tu stálo 7 úplně cizích lidí,ale byly všichni tak krásní.Blíž u Alice stál Blonďák který měl jizvy na krku ale ty jizvy vypadaly jako čtvrtka měsíce,v křesle dál od blonďáka seděla blondýnka krásná koukala na mě a měřila si mě,byla dost podobná tomu blonďákovi.Nad ní u křesla stál velký tmavovlasý kluk který se na mě usmíval,byl svalnatý a vypadal přátelsky,vedle něj byla brunetka která vypadala ještě víc přátelsky  a měla ruce kolem  blonďáka s velmi vlídným a klidným obličejem,vypadal jako vážený člověk a taky vypadal že hodně ví a hodně zná.A nakonec sem koukla na pár,který vypadal že se k sobě hodí nejvíc,dívka byla menší než ten kluk byla hnědovlasá vlasy měla až na záda ale ne delší než já,moc hezká a držela se za ruku s klukem který vypadal jakoby sestoupil z nebe vypadal jako anděl,všichni tak vypadali ale nejvíc na něj vypadal on a pak ta dívka co ho držela za ruku.Koukal na mě jak ten chlap v supermarketu jak sem si myslela že mi čte myšlenky.Jak sem na tohle pomyslela odvrátil pohled jinam.Divné.A ještě víc divné bylo že všichni měli ty krásné oči jako Alice.

Alice začala s představováním:"Tak mě znáš,vedle mě je můj přítel Jasper,v křesle je Rosalie a její manžel Emmet je nad ní,potom Esme a její manžel Carlisle,Edward je manžel Belly to je naše nejnovější upírka..."na všechny postupně ukázala"a tohle je Sam,už sem vám o ní říkal a vy jste mi nevěřily že přijde."řekla Alice.A potom ke mě přišel Carlisle a řekl svým příjemným hlasem:"Ahoj,moc rádi tě poznáváme,musíme ti všechno vysvětlit ale nejdřív nám pověz svůj příběh".A já pomyslela jak vysvětlit že jsem utekla a tak.A zase na mě koukal Edward,teď už znám jeho jméno.A já :"Ano všechno vám povím jenom by mě zajímalo jak znáte mé jméno"Carlisle si odkašlal a chtěl něco říct ale Alice ho předběhla:"To proto že jsem tě viděla ve své vizi jak předeš akorát jsem neviděla tvůj obličej viděla sem tě zezadu.""Aha",myslela jsem na tolik věcí,a Edward na mě zase koukal.A já ani nevěděla jak mám začít tak  jsem vyhrkla:"Edward,že?Mohl bys přestat s tím čtením ve mně?Docela mě to znervózňuje."Všichni na mě koukali s údivem.A pak Edward prolomil ledy:"Jak,jak to víš?"

„Jak vím že ve mně čteš?Už sem viděla chlápka co sem si myslela že umí číst myšlenky,počkej ty to vážně umíš?"řekla jsem"Ano umím číst myšlenky všech kromě Belly ta má svůj štít"řekl"Pozoruhodné,jsi dost dobrá v odhalování schopností."koukla jsem kdo to řekl ale bylo mi to jasné,Carlisle.Vyprávěla jsem svůj příběh ve zkrácené verzi a koukala jsem jestli po mě zase Edward nekouká ,ale naštěstí ne,koukal na Bellu.Řekla jsem jim o tom jak jsem žila v San Franciscu a jaké bylo všechno hezké až do oného dne,taky sem řekla že jsem slavila narozky,když jsem jim to řekla tak mi oni tedy Carlisle,on byl takový že toho věděl nejvíc a taky měl hodně zkušeností,řekl:"A kolik ti bylo?""16"řekla jsem a Emmet se zasmál a řekl že vypadám na 18.To mě pobavilo nikdy jsem nevypadala starší než jsem byla.Poté mi Carlisle řekl:"No vida, teď si tu nejmladší ty."s úsměvem.Oplatila jsem mu úsměv a vyprávěla dál...Dostala jsem se až k té lampě,jak zhasla a pak mě někdo praštil do hlavy.Všichni na mě koukali,je asi nikdo do hlavy nepraštil.Řekla sem jim taky že to mohl být ten muž se zelenýma očima a že byl bledý a že jsem si myslela že mi čte myšlenky."To by vysvětlovalo ty tvoje modré oči,jaké jsi měla předtím oči?"kupodivu mě překvapilo kdo to řekl byl to Jasper."Modré byli i před proměnou"bylo těžké to slovo vyslovit natož na to myslet.Pak jsem vyprávěla to ráno potom co se stalo až něž sem potkala Alici.Když jsem to dořekla tak ke mně šla Esme a šla mě obejmout,nebránila jsem se tomu,byla jako Máma. „Chudáčku,určitě je to pro tebe těžké,můžeš zatím bydlet u nás chceš?"řekla,"Jestli můžu"odpověděla jsem,"Určitě,musím si tě prozkoušet,můžeš bydlet zatím u Edwarda v pokoji."řekl Carlisle,a pak Edward znova promluvil:"Mě to nevadí my bydlíme stejně jinde"."Máš jakou schopnost?"slyšela jsem ten hlas ale nepoznala jsem ho,byl Belly."Myslím že ano,ale je to dost divná schopnost a stalo se mi to jenom jednou"sotva jsem to dořekla hned se ptala Rosalie:"A jaká?"."Ještě dnes ráno když sem se už viděla v zrcadle a než jsem šla na tu zahradu,tak jsem se koukla na hodiny a bylo 11,přečetla jsem si onen lístek od mámy na stole a řekla nahlas aby bylo 9,udělala jsem krok a stíny byli jinde.Takže si myslím že umím vracet čas"řekla jsem a všichni na mě koukali jako kdybych řekla že někdo umřel."Páni,to nám musíš ukázat!"řekl Emmet."Zkusím to,ale měli byste se radši hnedka všichni posadit."Koukla jsem na ně postoupila o krok dopředu a všichni zmizli a objevily se u velkého stolu a všichni seděli!"Úžasné"řekl Carlisle a dodal"Ty nemáš schopnost ty máš přímo Dar!"

Pokračování příště!

Předchozí Kapitola Další Kapitola

Autor: Wool (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dar 2.Kapitola: