Tak a máte tu 3.díl povídky Dar,tentokrát je to trochu akčnější.Tak až přečtete tak kdyžtak napište komentář.P.S.:V příštím dílu plánuju velké odhalení někoho kdo tam nebyl.
12.04.2009 (14:43) • Wool • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1917×
Došla jsem ke stolu a posadila se na zbylé místo,vedle Alice a Emmeta.Všichni na mě koukali s obdivem,ale Rosalie vypadala že mi závidí.Taková schopnost a má jí taková malá holka,určitě si něco takového myslela,bylo snadné jí to vyčíst z obličeje.Ale jelikož jí ještě ani neznám,tak jí nebudu stavět mezi ty s kterýma se nebavím."Neřekla bych,dyť je to strašné řeknu něco a ono se to stane,to abych přestala mluvit"řekla jsem a málem se brečela ale nebrečela,divné?Jo to teda myslela jsem že mi spadne nějaká ta slzička.
Dala jsem si ruce do dlaní aby to ostatní neviděli,jako kdybych se snažila brečet a nešlo mi to.Bylo mi hrozné jako kdybych byla na dně,říct něco a ohrozit přitom někomu život,to se mi zdálo strašné.Dala jsem ruce z dlaní a celá utrápená se podívala po všech,jak reagují.Všemi proběhlo zděšení.Carlisle řekl:"Jak....jak si to udělala?""Jak udělala co?"odpověděla jsem.Alice vyskočila ze židle a někam odběhla,za pár vteřin byla zpátky,v ruce držela malé zrcátko.Podala mi ho,jelikož mi všichni koukali na obličej tak jsem se v zrcátku koukla na svůj obličej.Vše bylo tak jak má být,ale když jsem se koukla na své oči,tak ty nebyly takové jaké bývali.Byly krásně smaragdově zelené.Nechápala jsem co se stalo,tak jsem se snažila už nenervovat,ale už sem se uklidňovala,už jsem si přišla v pohodě tak jsem se ještě chtěla kouknout na své smaragdové oči,ale nebyly tam.Už zase byly stejné stejně krásné modré."Já to nechápu co to-„"Asi je to změnou nálady."čekala jsem že to řekne Carlisle ale ne řekl to Jasper."To asi není dobrý co?"zeptala jsem se,"Svým způsobem je dobré že poznáme jak na tom jsi,ale kdybys šla mezi lidi tak bys měla být opatrná nebo nosit kontaktní čočky"řekl chytře Carlisle."Já ,já.Asi potřebuji být chvíli o samotě,a ujasnit si všechno."řekla jsem"Jistě zavedu tě do Edwardova pokoje."řekla Esme.Když jsem šla za Esme se svým velkým báglem,který jsem nechala u dveří,a když jsme vyšli z jídelny a pak z obývacího pokoje,uslyšela jsem jak se všichni rozpovídali.Neslyšela jsem co říkají protože šeptali.
Šli jsme nahoru po schodech,a když jsme je vyšli tak jsme šli rovně až nakonec chodby k zavřeným dveřím.A já uviděla pokoj,dost prostorný,dost světlý,a navíc úplně prázdný.Byla tam jenom černá sedačka."Alice a já ti to kdyžtak zařídíme"řekla Esme"Dobře,děkuju za všechno"řekla jsem"Nemáš za co"řekla a odešla a přitom zavřela dveře.Já si vyndala svůj I-Pod a lehla si na sedačku.A poslouchala zase své oblíbené písničky.Teď už jsem věděla že to Always(navždy) potkalo mě.Zaslechla jsem ťukání .Tak jsem I-Pod vypla a odložila.Přemýšlela jsem kdo by to tak mohl být řekla jsem „Dále".
Dveře se otevřely,byla to Rosalie."Ahoj Sam"řekla"Ahoj"řekla jsem já."Nechtěla bys jít s námi na lov?"řekla ona já na to:"Proč né,potřebuji přestávku a myslet na něco jiného,kdo všechno jde?",Rosalie se usmála asi protože sem jí udělala radost že půjdu."Já,Emmet,Jasper a Alice."řekla."Tak jo kdy se de?"řekla jsem"Teď"řekla ona."Aha tak to bude trvat pár vteřin doběhnout ke hlavním dveřím."řekla jsem,Rosalie se pousmála a řekla:"Proč dveřmi když můžeš oknem?""E- něco mi uteklo?"řekla jsem."Víš,když oknem je to rychlejší a když vypadneš z okna tak se ti nic nestane."řekla ona."Jakože už se mi nic nestane?"řekla jsem udiveně"Tak nějak,otevřu okno a skočím ty mě pozoruj a napodob."řekla a šla k oknu."Dobře"řekla jsem já a šla za ní k oknu.Stála na kraji,mezi pokojem a vzduchem,trochu se přikrčila a pak elegantně vyskočila.Sledovala jsem její čistý dopad na nohy.A šla jsem udělat to samé,ale při dopadu jsem zavrávorala.
"Dost dobré na začátečníka"řekla„Díky"řekla jsem já a usmála se na ní."Holky tak kde ste!"vykřikl někdo z dálky,Emmet.Rosalie se na mě podívala a začla běžet směrem k Emmetovi,já jsem vyrazila hned za ní.Díky tomu že běháme tak rychle tak jsme tam byli za pár vteřin.Doběhli jsme a Alice s Jasperem byli dál od Emmeta."Kousek odtud jsou Grizzlíci a blízko zas srnky tak si vyberte"řekl Jasper."Grizzlík!"řekl nadšeně Emmet."Grizzly jako opravdový medvěd Grizzly?"řekla jsem."Jo v Kanadě je jich hodně a občas přijdou sem"řekla Alice."Aha,a ti Grizzlíci jsou lepší než srnky?"řekla jsem."Jo,jsou nejlepší"řekl s úsměvem Emmet."Jelikož jsem začátečník tak beru ty srnky"řekla jsem."Já pudu s tebou,jestli ti to nevadí""Já taky"nejdřív Rosalie a pak Alice toto řekli."Vůbec mi to nevadí,nechci jít sama"řekla jsem zas já.Tak a šli jsme ale potichu aby nás zvířátka neslyšely.Rozdělily jsme se.Já šla dál, k těm vzadu.Chytla jsem jednu vycucla jí a pak i druhou to mi stačilo.Koukla jsem se po Rosalie a ta teprve začínala,a Alice si vybírala.Nechtěla jsem se na ně přitom koukat,tak jsem šla hlouběji do lesa.
Byla jsem od nich už docela daleko,a tak jsem se zastavila a koukla na oblohu bylo hezky,svítilo sluníčko,ale v lese byl stín,to mi ale nevadilo.Zaposlouchala jsem se do zpěvu ptáků,ale něco v tom nebyl zpěv byl to šramot.Rychle jsem se otočila ale nic tam nebylo,tak jsem se pomalu otočila zpátky,a stuhla jsem.Uviděla jsem obrovského ne obrovského přímo obřího vlka.To není dobré,vypadal rozzuřeně.Rychle jsem se otočila a utíkala směrem k holkám,ale pak jsem si uvědomila že je nechci vystavit nebezpečí,tak jsem utíkala úplně někam jinam.Zaslechla jsem za sebou toho vlka.Už mě doháněl,tak jsem zastavila.
Něco se za mnou hnulo,byla to Rosalie."Oou ty nejsi od Jacoba"řekla."A to je špatný?"řekla jsem vyděšeně."Moc špatný,ten vlkodlak nás může zabít!"řekla rychle"Vlko-co?To mi scházelo!"Rozzuřila jsem se,měla jsem pocit že se mi zas změnily oči.Rosalie na mě totiž zase koukala tak jako když viděla mé zelené oči.Vlkodlak neváhal.Asi si vybral kterou zabije první,doufala jsem že to budu já,Rosalie má Emmeta a ten by její smrt nepřežil,ale ne on si jí vybral.Běžel proti ní."Néééé"zakřičela jsem zuřivě.
Rosalie ani nekřičela a ani neutíkala,čekala až se na ní vrhne."To ti nedovolím!Rosalie rychle se objev u Alice v bezpečí!"zařvala jsem a běžela jsem k ní zmizela.To jsem taky chtěla,teď bych děkovala i bohu za tu svou moc,Vlkodlaka to rozzuřilo ještě víc,a běžel proti mně."Objev se na Antarktidě ty špinavej pse!"se zařvátím jsem běžela taky proti němu.Zmizel ale trvalo to dva kroky,asi proto že byl moc velký.Zmizel,bylo ticho,běžela jsem tam kde jsem Alici viděla naposledy,už jsem se trochu uklidnila takže snad ty oči zmizeli.Uviděla jsem Alici jak se sklání nad Rosalie,Rosalie seděla.Vyprávěla jí co se stalo.Já sem k nim doběhla."Rosalie si v pořádku?"zeptala jsem se.
Rose se zvedla a šla ke mně.Objala mně a řekla"Děkuju,zachránila si mi život"Alice se na nás koukala s obdivem,jako by jsme byli nejlepší kámošky."Nemáš za co,kdyby si mě neupozornila že nás může zabít.Tak bysme tu asi nebyli obě dvě"řekla jsem."Vida.Teda Sam ty za jeden den stíháš víc věcí než za celej rok,si hrdinka!Musíme to všem říct!"řekla Alice.
Pokračování příště!
Předchozí Kapitola Další Kapitola
Autor: Wool (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Dar 3.Kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!