Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dar 7. Kapitola

02.12.2009 (17:45) • Wool • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1670×

Potom byla jen tma, a světlo v dáli, já vim že se říká nechoď za světlem, ale prostě tohle bylo jiné bylo zelené. A čím blíž sem k němu šla, tím sem cítila míň bolesti, asi sem nezmínila že i v tomto snu bolest cítím tak jako tak. Vypadalo to že jsem už došla na světlo na konci tunelu, to světlo byl ve skutečnosti velký nápis EXIT(východ), a pod ním dveře.

Vzala sem za kliku, ale klika se pohnula hned jak sem jí chtěla vzít, a pomalu se dveře otvíraly. Otevřely se dokořán, a z dálky byla slyšet hudba. Znělo to tak trochu jako Sarah Fimm - Afraid . Což mě mile překvapilo, tu poslouchám nějaký ten pátek. Jinak naproti dveřím byl krb, a plál v něm oheň, ten oslňoval tuhle místnost, i když jsem neviděla stěny. U krbu byly dvě křesla, otočené směrem k ohni, takže nebylo vidět jestli tam někdo sedí. Byla jsem zvědavá tak jsem se šla kouknout jestli tam někdo je.

„Pojď si sednout Sam, nemám na tebe celý den.“ řeklo jedno křeslo ještě než sem k němu dorazila. Úplně sem byla připevněná k podlaze, jak sem se lekla. Nu což zamířila jsem k nemluvícímu křeslu, a sedla si do něj. Pak mi došlo že mám souseda sedícího v křesle.

„Kdo ste a odkud mě znáte? Počkat vy ste ten chlap ze supermarketu!“ div sem z toho nezačla řváti, posledně měl zelené oči ale teď je měl modré. „Znám, to já jsem tě proměnil, umím číst myšlenky víš, ano jsem. Musel jsem tě najít bylo mi to nařízeno kdyby se to nestalo tak by se mohla stát hrozná věc která by ohrozila náš tajný upírský život i ty lidské životy. Ale to se jednou dozvíš, od někoho jiného.“ řekl.

„Cože?“ zase sem byla zoufalá. „Zelené oči, je jasné že patříš do naší skupiny vyjímečných, takže jsem se nespletl.“ řekl klidně, ahá už mi to došlo má stejnou vadu zelených očí, když je má teď modrý tak je asi v pohodě.“Ano nás několik kteří jsou taky takový, říkáme jim vyjímeční, každý z nás je obdarovaný Dary které jen tak někdo nemá. Jelikož jsi tu řekl bych že si se vcítila do osoby která měla prožít bolest.“ řekl na vysvětlenou. „Jenom sem si to představila, a potom jsem, ani nevím co, asi upadla do bezvědomí.“ řekla já.

„To se stává když je toho trochu moc, neboj se uzdravíš se z toho. Hmm takže čas, přemisťování a vciťování, to vypadá že ti ještě něco přibude.“ řekl on. „Ahá no už tak mi to stačí dík, jinak bych chtěla vědět jestli se podaří najít tu holčičku Nessie.“ řekla jsem já. „Ano ona ti pomůže s většinou starostí se kterými se budeš zaobírat. Jinak si myslím že bys měla cvičit své schopnosti a taky objevovat nové“ řekl. „A kdy se proberu z toho kómatu nebo co to je?“ řekla sem já, chtěla jsem to vědět. Potřebuju vědět jestli mě někam nezahrabali. „Už brzo to poznáš, já bohužel musím jít...“ sotva to řekl zmizel.

„Ale co já tady mám dělat?“ sotva sem to já řekla zhaslo světlo, a já jakoby padala dolů a dolů. Potom jsem zase slyšela hlasy „Kdy se z toho probere? Jakto že jsem to nepředvídala ?“ říkala určitě Alice. „Nevyčítej si to pořád Alice, není to tvoje chyba, tímhle opravdu nemám zkušenosti Alice, ale je to něco podobného jako u lidí, jakési upíří kóma řekl bych, jelikož nevíme nic až na to že sebou hrozně cukala celý týden“ řekl Carlisle.

Cože celý týden? Ten sen či co, trval tak maximálně hodinku. „Co budeme dělat?“ řekla Rosalie „Nemůžeme s tím něco dělat?“ řekla Bella „Co takhle česnek?“ řekl Emmett aby se ostatní zasmáli „Emmette!“ řekla Esmé. „Myslím že to nebude trvat dlouho“ řekl Edward. „Jak jen to můžeš vědět ?“ řekla Alice. „Už slyším její myšlenky“ řekl Edward na vysvětlenou. Zkusím aspoň otevřít oči, nemůžu se ani hnout.

Tak sem je teda otevřela, a všichni na mě stáli okolo postele, divila jsem se kde to jsem, překvapivě tam kde mě ubytovaly, avšak teď tu byla postel, a všechno vybavené, hezky sladěné do fialové barvy. Slyšela jsem jak si všichni oddechly, byly tam všichni až na Jaspera a fešáka Jacoba. „Jak je ti ?“ zeptal se mě Carlisle. „Jsem tak nějak ztuhlá, ale jinak je mi fajn, jak dlouho je to?“ řekla jsem já s takovým chraplavým hlasem. „Týden“ řekla Rosalie. „Můžeš vstát?“ zeptal se Carlisle. „Myslím že jo, ale sem taková slabá.

Chtělo by to svačinku.“ řekla jsem já. „Jestli můžeš teda vstát, tak se mnou pojď na Grizzlíky, už potřebuju jít na lovík“ řekl Emmett. „Jo to bych mohla, Alice to ty to máš na svědomí?“ řekla jsem já a posadila jsem se na posteli. „Tak trochu líbí že? Měla sem o tom vizi“ řekla rozjařeně s úsměvem Alice.

„Jasně že líbí, je to úžasné, fialovou zbožňuju, ale to si nemusela“ řekla jsem já. „Ale mě to baví, aspoň jsem se zabavila na pár dní a nemusela myslet na všechny ty věci“ odpověděla Alice. „Co to mám na sobě?“ shlédla jsem svůj oblek „Team Cullen? Tak tojo hahahaha“ měla jsem na sobě tričko s nápisem Team Cullen. „To sem nechal vyrobit já, každý má jedno“ řekl pyšně Emmett. Zkusila jsem vstát, šlo to kupodivu. „Tak na co čekáme?“ řekla jsem na Emmetta. „Ani sám nevim, nevstala si trochu rychle ? Trošku mě udivili ty tvoje oči jsou tak tměvě modré, poběž za mnou“ řekl Emmett.

Rozběhl se upírskou rychlostí, já sem pokrčila rameny a běžela taky. Vyběhla jsem z domu a běžěla dál za tím flekem který byl Emmett. Za pár minut jsme byly u nějaké jeskyně, před ní byla řeka, v ní plavaly ryby. „To je moje tajné místo na medvídky, Sam hlavně to neříkej Jasperovi, on by mi je sněd“ řekl potichu Emmett, a tak trochu zoufale když se zmínil o Jasperovi. „Neboj, neřeknu mu to, nejsme v Kanadě ?“ řekla jsem já.

„Jo je to trochu dál, ale jsou tu přemnožení medvědi takže, hele támhle nějací jsou.“ řekl ukázal na medvědy kteří se povalovaly na sluníčku kousek od jeskyně. „Tak dem na to né?“ zeptala jsem se „Že váháš“ řekl Emmett s úsměvem a doběhl si k prvnímu medvídkovi. Já sem běžela k tomu co jedl rybu, zakousla jsem se do něj, vypadalo že si toho ani nevšiml. Šla jsem na dalšího, Emmett už byl na třetím. Opravdu mají šťávu jak bych řekla. Skončila jsem s druhým a šla na třetího, skončila s třetím a šla se podívat kam zmizel Emmett.

Běžela jsem podél řeky a pak jsem ho našla, skláněl se nad čtyřmi medvědy a povídal si pro sebe. „Tak vidíte není radno si se mnou zahrávat, to je můj dnešní rekord!“ řekl. „Emmette. Nechtělo by se ti vyskoušet se mnou přemístění domů? Potřebuju se procvičit.“ řekla jsem já. Otočil se na mně a řekl „Jasně, můžeš.“ odpověděl. Šla jsem blíž k němu a pomyslela abychom se oba objevily před barákem Cullenů. Mrkla jsem a stalo se, objevily jsme se oba před domem.

Pokračování Příště! A možná i brzy xD

Předchozí Kapitola Další Kapitola

Shrnutí povídek

Autor: Wool (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dar 7. Kapitola: