Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dar 8.Kapitola

03.01.2010 (16:30) • Wool • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1286×

Emmett hnedka jak zjistil kde jsme se rozběhl a já viděla jenom jeho záda. No co musím tam taky, musím Carlisleovi říct o tom mém divném snu. Nejdřív se musím ale převlíct.

Doběhla jsem do obýváku. Emmett byl zase u televize a sledoval tentokráte Americký fotbal. Rose seděla v křesle a lakovala si nehty. Bella a Edward s Esmé byly řekla bych v kuchyni a diskutovali na téma : Jak dlouho bude trvat až se budou moct vydat za Nessií. Alici jsem slyšela nahoře, znělo to jako kdyby se rozčilovala nad nějakým oblečením které se jí už nelíbí. Běžela jsem do teď už mého pokoje a převlíkla se do černých kalhot a do trika bílého. Když jsem se zaposlouchala uslyšela jsem jak někdo něco píše na papír. Šla jsem tedy za tím zvukem, vycházel z Carlisleovi pracovny, takže bylo jasné že tam je.

Zaťukala jsem a čekala.

„Dále“ řekl Carlisle. „Nerada vyrušuju, ale potřebuju si o něčem promluvit.“ řekla jsem já. „Samozřejmě, posaď se“ odpověděl.

Tak sem si sedla a začala : „Jde o to moje kóma nebo co to je, asi vím o co jde, zdál se mi totiž takový sen“ řekla jsem a pokračovala “v mém snu jsem byla já a takový chlap měl taky modré oči, řekl mi že to byl on co mě přeměnil, a pak řekl že mám schopnost vciťování, že se můžu vcítit do bolesti někoho jiného a místo něho trpět, kvůli tomu asi byl ten můj týdení výpadek“ došel mi dech tak jsem se nato nadechla.

„To je velice zajimavé, je možné že toho máš ještě více?“ řekl on zaujatě.

„Ano řekl že toho mám ještě víc, že to postupem času objevím, a taky řekl že moje přeměna byla nutnost, nebylo na výběr že jsem potřeba na něco velkého nebo co, a taky se prokecnul že je nás víc, těch co mají více schopností a mají modré oči. Říkáme si prej vyjímeční“ to poslední slovo jsem řekla trochu moc ironicky.

„To teda koukám, řekl bych že to byl sen ale takový co je pravdivý, vysvětlilo by se tím spoustu věcí. No nic musím o tom popřemýšlet, zatím běž někam a pročisti si hlavu.“ řekl nato a sepisoval dále.

Zvedla jsem se, došla ke dveřím a zvenčí je zavřela, pomalu jsem se otočila že půjdu do obýváku.

Ale přede mnou stála Alice s výrazem šťěňátka „Půjdeš se mnou nakupovat? Můžeš řídit.“ řekla s úsměvem a zamyslela se.

„Ráda půjdu potřebuju si pročistit hlavu, ale řídit nemůžu, nemám řidičák.“ řekla jsem já a vytrhla jí tak z jejího zamyšlení.

„Co opravdu půjdeš ? Jééé ani nevíš jakou mám radost, vždycky k tomu musím někoho přemlouvat, to nevadí to nějak zařídíme, Carlisle mi řekl že z tebe uděláme jeho sestru protože jsi mu dost podobná“ řekla Alice která svítila jak žárovka nadšením

„On vypadá taky jak můj táta“ při vzpomínce na tátu se mi udělalo špatně protože jsem je tak náhle opustila. Alice mě z toho vytrhla a chytla mě za ruku a táhla po schodech dolů až do garáže.

Tam stály celkem 4 auta, černý Mercedes, červené BMW, stříbrné Volvo a vzádu bylo nějaké přikryté plachtou. „Kerým se jede?“ Řekla jsem já .

„Přece tím mým krásně žlutým, jo aha Jasper ho zase přikryl“ Alice došla k autu s plachtou, a jediným trhnutím ruky sundala plachtu. Bylo tam krásné žluté Porsche, úplně svítilo tím jak bylo naleštěné. „Tý jo koukám že si umím vybrat“ řekla jsem a ona nato: „Jo váže se k němu historka tu ti pak povím. Teď jedéém na nákupy.“ Došlo mi ře Alice je asi Shopaholik.

Nasedla jsem a Alice nastartovala a zmáčkla tlačítko u kerého byly klíče od auta, dvaře garáže se otevřely. Alice nezahálela a jak se dveře naplno otevřely dupla na plyn a jelo se. Jela rychle, ale to mi nevadilo, kdo by taky jel s takovýmhle autem pomalu že. „Tak nejdřív ti uděláme doklady a pak se bude nakupovat.“ řekla Alice, a dál na dálnici předjížděla pomalá auta.

Po třech hodinách (zařízení dokladů, nákupy a teď vyzvednutí dokladů)

Alice zabočila do té ulice jako předtím a zaparkovala „Mám tam jít zase s tebou ?“ řekla jsem já, nevím proč ale cítila jsem se trochu unavená. „Zůstaň tu já tam skočím“ řekla ona a vystoupila zabouchla dveře a zašla do domu za tím právníkem. Já sem přemýšlela o dnešku, s Alicí sme si to náramě užily, takových věcí jsme nakoupily. Oblečení, jídlo(pro Jacoba) a spoustu dalšího.

Koupila jsem si novou SIM kartu do telefonu, protože by mě hledali, vytasila jsem svůj starý telefon (Sidekick LX) a sundala zadní kryt a vyndala předešlou SIM kartu, a dala tam novou a zapla telefon. Uslyšela jsem klepání na okno, ale nebylo to ze strany Alice bylo to z té mojí, tak jsem se pootočila a stáhla okýnko.

Stál tam černovlasý modrooký kluk, a koukal na mě jako kdyby mě znal „Ahoj, neznáme se ?“ řekl tak že sem z toho úplně oněmněla.

„Myslím že ne, to bych si tě pamatovala.“ vykoktala jsem ze sebe s úsměvem.

„Já si tváře pamatuju, a nevím proč ale tebe prostě znám, i když nevím kdo jsi.“ řekl.

„Jmenuju se Samantha ale říkají mi Sam.“ řekla jsem já.

„Budu muset jít puč mi svůj telefon.“ řekl on, a já sem mu ho podala i když sem nechtěla, co kdyby s ním utekl. Naťukal na něm něco a podal mi ho zpátky. Vzala jsem si ho, a nevím proč ale na chvíli mnou něco projelo, v tu chvíli když se dotknul, zřejmě se mu to taky stalo, byl celý překvapený. „Tak zatím ahoj, a napiš mi“ řekl usmál se a odešel. „Ahoj... neznámý kluku“ dodala jsem já a čuměla, takovej fešák a bavil se se mnou ? Nojo byla sem teďka hezčí, no ale stejně. Koukla jsem na telefon a v kontaktech, jsem měla první číslo, a jméno u čísla bylo Dean. Hm Dean, hezké jméno. Teď mi to došlo on je jedním z nás, modrookých.

Ani jsem si nevšimla že vedle mě Alice startuje auto. „Sam stalo se ti něco? Co to bylo za kluka? Viděla jsem jak odchází od auta.“ řekla Alice a tím mě vybudila z mého zamyšlení zpátky do reálného světa. „To byl Dean, říkal že mě zná ale stejnak neví kdo jsem, myslím že je taky upír“ řekla jsem a zase přemýšlala nad Deanem. „Aha zajmavý, no nic tady to máš, jedem dóm už se stmívá.“ řekla a podala mi moje nové doklady, vzala jsem si je. Dupla na plyn a jelo se. Pořádně jsem si prohlídla doklady, odteď jsem Samantha Veronica Cullen.

„Hele já neumim řídit, tak proč tu mám i řidičák ?“ zeptala jsem se Alice.

„To nevadí to tě naučíme, teď mi pověz ten Dean se ti líbí co ?“ řekla Alice vyzvídavě.

„Jo je to tak vidět?“ řekla jsem já a začla důmat jak to ví.

„Hlavně mu napiš, řekla bych že je to doopravdy upír“ řekla nato. „Alice co ty o něm víš?“ řekla jsem já zvědavě.

„No co viděla jsem jak ti dával číslo, když jsem totiž šla nazpátek tak sem na schodech měla vidění o tobě a o něm, a viděla jsem ho jasně takže to znamená že je upír“ řekla ona. „Díky Alice“ řekla jsem já. „Za co prosimtě?“ Zeptala se hnedka otázkou. „Za všechno díky, aspoň sem ti to nemusela dopodrobna vysvětlovat“ řekla jsem já.

Jeli jsme po dálnici. A asi za čtvrt hodiny jsme dojeli k domu.

Pokračování co nejdřííve a taky příště!

((Předchozí Kapitola X Další Kapitola ))

Shrnutí od Wool

Autor: Wool (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dar 8.Kapitola: