Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dar 9.Kapitola

05.01.2010 (09:30) • Wool • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1127×

Vystoupila jsem z auta a pomohla Alici s tím nákupem, šli jsme nahoru po schodech. Jídlo jsme nandali do ledničky. Z dálky jsem slyšela Emmetta jak se něčemu směje. Potom byla zastávka u Alice v pokoji.

„Ták tohle je moje a tohle tvoje“ řekla a rozdělila oblečení na 2 hromádky, a jednu mi podala, poznala jsem ten svetr co jsem si vybrala, ochotně jsem si jí vzala a šla jsem do svého (jo teď už mého) pokoje.

Došla jsem k němu, otevřela dveře a vešla dovnitř. Hromádku jsem si dala do prostorné skříně, která již byla docela dost zaplněná jak mým starým oblečením tak nějakým které jsem v životě neviděla.

Vzpoměla jsem si na ten svůj dnešní zážitek s Deanem, no jasně měla bych mu napsat.

Vytasila jsem telefon a začla psát.

Napsala jsem toto: Ahoj Deane, jak se máš? A kolik ti je? Mě je 16. Trošku hodně na něj možná ale uvidíme.

Měla jsem tichý profil takže sem si dala normální. A změnila jsem si vyzvánění na The Faders-No Sleep Tonight(žádné spaní dnes večer), přišlo mi to vtipný .

Lehla jsem si na postel a koukala na strop, pak jsem se překulila na bok a koukala z okna.

Zavře jsem oči a přemýšlela co všechno se změnilo od mého lidského života. Tenhle byl dost dobrý, ale stejně mi rodiče chyběly i moje otravná sestra.

Pak jsem si uvědomila jak hrozné musí být pro Bellu ztratit dceru. Cítila jsem tu bolest jako předtím ale tentokráte jsem něměla sen.

Otevřela jsem oči a byla jsem v nějaké tmavé kobce.

Vstala jsem ze země koukla na své ruce a tak nějak jsem byla průhledná jako nějaký duch, ale né neviditelná.

„Sakra co to zase je!“ Zakřičela jsem. „Kdo jsi?“ Promluvil na mě někdo z rohu. Byl to hlas tak 14 leté holky.

„Já jsem duch jak tak asi vidim, pitomej dar. No nic asi tu kvůli něčemu jsem. Počkat“ přemýšlela jsem a kvůli okolnostem jsem dospěla jen k jedinému závěru, byla jim tak podobná.

„Renéesme!“ Vykřikla jsem do té tmy, moje upíří schopnosti zapracovaly a já jí jasně viděla, vypadala přesně tak jak jsem si jí představovala až nato že byla děsně k nepoznání, seděla tam tak v rohu a měla uplakané oči.

„Odkud znáš mé jméno?“ Řekla a šla mým směrem.

„No tak nějak znám tvoje rodiče, a pomáhám tě najít, jmenuju se Sam, ale dost o mě kde to jsi a co s tebou dělají?“ Řekla jsem já tázavě.

„Nejdřív se o mě starali jak o královnu a pak když jsem se začala ptát na rodiče tak říkali že jsou mrtví“ odmlčela se a já se do ní zase vcítila. To byla bolest.

„Můžeš v tule chvíli myslet prosímtě na něco lepšího?“ Řekla jsem já. Au bylo to hrozný ale né takový jako to kóma. „A jsou naživu a co Jake?“ Řekla ona. Huf hned mi bylo líp když nemyslela na to špatný.

„Jsou v pořádku, Jake je trošku zničený... “ a já taky ale co se dá dělat je zadaný dodala jsem v duchu a pokračovala“ale všichni jsou docela v pohodě, nepřestávají doufat až tě najdou. Dovyprávěj mi to nevím kdy to přestane.“ řekla jsem já a projela mnou úleva, její úleva.

„Ptala jsem se pořád no a pak mě sem vzaly do týhle hrozný kobky, občas mě vytáhly a zkoušely mi nějaký IQ testy nebo co. A před týdnem začly pokusy. Některé jsem na ně viděla i umřít ale když jsem přišla na řadu nebolelo mě to nechápu proč“ řekla a nechápavě na mě koukla.

„Já to chápu, to já sem to do sebe vstřebala.“ řekla jsem jí na vysvětlenou, při vzpomínce na tu bolest jsem se oklepala.

„Co jsi zač?“ Řekla zase nechápavě.

„Není čas ti to vysvětlit, potřebuju vědět kde asi tak jsme, nebo kdo tě unesl co jsi viděla cestou, já vím že o tom asi nechceš mluvit ale potřebujem to vědět.“ řekla jsem já.

„Unesl mě vlk, bežel tak rychle ale pak vletěl někam do nějaké díry a byl už tady v tomto hradu.“ nadechla se a pokračovala “ Je tu okno je vidět na moře takže opravdu nevím.“ řekla a zadívala se do země.

„Aha, koukám že máš řetízek, ten asi nemáš od nich.“ řekla jsem, viděla jsem podobný ale jako náramek u Belly.

„Je od mámy, mohla bys jí ho vzít? Aby věděla že jsem v pořádku“ řekla odepla ho z krku a podala mi ho. Chytla jsem ho a dala ho do kapsy u kalhot.

„Umím přemisťovat ale myslím že to nepůjde když jsem v tomhle divnym stavu.“ řekla jsem a podívala se na sebe. Uviděla jsem jak začalo svítat.

„Nemám moc času za chvíli mi přinesou snídani, takže ti to ukážu“ dořekla to a položila ruku na mojí tvář.

Já jsem se lekla, byla tak pohublá. Asi jí toho nedávají moc. Lekla jsem se když sem přestala vidět a viděla co se stalo. Viděla jsem jak byly na lovu a zrovna jí unášel ten vlk, Bella za ním běžela i když věděla že ho nedostihne. Potom skočil do takové díry v zemi která byla stříbrná a vlnila se a vypadalo to že se přemístili někam na ten hrad. Pak se to zrychlilo, viděla jsem jak se o ní starali nějací lidé, vypadaly jako z japonských pohádek a občas i byli modří, divné. Pak začlo to jak říkala vrhli jí do kobky, tam byla s nějakou jinou holčičkou kterou později viděla i umírat. Cukla jsem sebou když jsem to viděla. Potom to zkončilo.

„Teď víš všechno potřebné, doufám že mě najdete, vyřiď rodičům že se mám docela fajn díky tomu že si mi vzala tu bolest kterou mi chtěli udělat za to ti děkuju, a taky jim řekni že je mám ráda a Jakovi řekni že ho Miluju, už sem totiž myslela že jsem vždycky byla tady a že se mi to hezké jenom zdálo“ rozbrečela se.

„Neboj najdeme tě co nejdřív slibuju, prosimtě to nestojí za řeč“ řekla jsem. „Trochu se tu porozhlídnu, jestli to půjde“ šla jsem směrem ke dveřím a položila na ně ruku, noták jsem přece tak trochu duch. Ruka prošla skrz dveře.

„Zatím Ness, doufám že se opět setkáme, a to co nejdříve." Řekla jsem já.

„V to doufám“ donutila se do úsměvu a zamávala mi.

Prošla jsem skrz, a ocitla se v nějaké dlouhé chodbě, koukla jsem aspoň na její dveře, a zděsila jsem se bylo na nich napsáno : Subjekt 1 vzácný.

Bože můj... Kde to sakra jsem ? Čas se mi možná krátil takže jsem běžela upíro-rychlostí. Cestou jsem viděla samé dveře a u nich bylo napsané vždycky něco jiného, stejné měli jenom ty subjekty. Uviděla jsem schody tak jsem se po nich dostala do mezi patra. Uslyšela jsem hlasy něco ve mně hrklo a já ztuhla.

Pokračování co nejdříve =)

((Předchozí Kapitola X Další Kapitola ))

Shrnutí

Autor: Wool (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dar 9.Kapitola: