Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dark Angel 1. kapitola

30.09.2010 (16:30) • AliceCullen19 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1093×

Dark Angel

Když si spolužačky vyprávěly o tom, že četly Twilight ságu a že byly na Stmívání v kině, jen jsem protočila oči. Nikdy jsem se o upíry moc nezajímala, a tak jsem si říkala, co na tom proboha vidí?

Nemohla jsem prostě pochopit, jak se můžou hodiny dohadovat o tom, jestli je lepší Edward nebo Jacob a jak můžou tolik času trávit nad časopisy s články o Twilight.

Potom se ale něco změnilo. Jednou, byla jsem zrovna nemocná, za mnou přišel strejda s tím, že pro mě něco má a podal mi všechny díly Twilight ságy. Ze začátku mi jen tak bez povšimnutí ležely na stole, ale potom jsem se začala nudit, a tak jsem sáhla po Stmívání, prvním dílu, a začala jsem číst. Sotva jsem se dostala asi tak na desátou stránku, knížka mě do sebe úplně vtáhla a já jsem se od ní nemohla odtrhnout a nevnímala jsem nic než to, co se v knížce zrovna odehrávalo.

Během tří dnů jsem měla Twilight ságu přečtenou celou a byla jsem strašně nadšená. Knížky mě úplně pohltily a já jsem si do počítače stáhla spoustu obrázků a koupila jsem si DVD Stmívání. Můj pokoj postupně zaplnily plakáty, od základů jsem změnila svůj šatník a mým největším vzorem byla Alice Cullenová. Na všechno jsem začala nahlížet z pohledu upírů a moje okolí a spolužáci si začali šeptat, že jsem nějaká divná, že jsem se takhle nikdy předtím nechovala. Trvalo to víc jak rok a potom jsem měla zvláštní sen, sen který mi splnil moje přání žít s Cullenovými, být jako oni.

Ten večer jsem si šla lehnout dost pozdě, a tak jsem usnula hned, jak se moje hlava dotkla polštáře. Když jsem se ráno probudila, ležela jsem na nějaké louce a moje kůže se třpytila ve slunečním světle. Nejdřív jsem se lekla a říkala jsem si, že ještě spím, ale někde v mysli jsem věděla, že je to skutečné. Cítila jsem v krku příšernou řezavou bolest a díky knížkám jsem věděla, co ta bolest znamená. Jsem upír a mám hlad. Ale přece nemůžu zabíjet lidi, pomyslela jsem si a opět mi pomohla má oblíbená knížka. Vzpomněla jsem si totiž, že Cullenovi také nezabíjí lidi, ale pijí zvířecí krev. Další otázka, která se vynořila, zněla, budu tak rychlá, abych si dokázala ulovit potravu? Jako člověk jsem nesnášela tělocvik, tím jsem byla tolik podobná Belle, a vše, co s ním souviselo.

Zkusila jsem se rozeběhnout a ta rychlost byla ohromující a smrtící. Bolest v krku se ještě zvětšila, a tak jsem zbystřila smysly a podle tlukotu čtyř srdcí jsem vypátrala skupinku jelenů. Neslyšně jsem se rozeběhla a skočila jsem na velkého samce, vypila jsem mu krev a než si ti ostatní stihli uvědomit, co se děje, ulovila jsem dalšího. „Chtěla jsem jít na veterinu a teď tady zabíjím zvířata,“ uvědomila jsem si hořce. Ale co, pořád lepší než zabíjet lidi. Zůstala jsem na louce a přemýšlela jsem, jak najít Cullenovi, když jsem zaslechla hlasy a schovala jsem se za stromy tak, aby mě příchozí hned nezahlédli. Člověk, teda vlastně upír, si nemůže být ničím jistý.

„Říkám Ti, že jsem tu dívku viděla na téhle louce, nespletla jsem se, tak mi sakra věř,“ vztekala se malá černovláska a mně došlo, že to musí být Alice. Vedle ní šel krásný kluk s bronzovými vlasy Edward a právě jí říkal:

„Nikde ji tady nevidím, ty snad ano?“

Už jsem si byla jistá, že to jsou ti, které jsem chtěla najít, a tak jsem tiše vyšla ze svého úkrytu za jejich zády a tiše jsem řekla:

„Tady jsem, jestli jsem to tedy já, koho hledáte.“

Oba se rychlostí blesku otočili a obezřetně si mě prohlíželi.

„Alice, Edwarde, nemusíte se bát, že vám ublížím. Sama jsem vás chtěla najít a poprosit Carlisla a Esme, zda bych s vámi mohla žít.“

Oba na mě koukali dost šokovaně.

„Odkud nás znáš? Kolik toho o nás víš?“ ptal se Edward.

„Myslím,“ řekla Alice, „že bychom ji nejdřív měli nechat, aby se představila.“ Po těch slovech se Alice na Edwarda káravě podívala, a tak nasadil přátelštější výraz a zeptal se:

„Jak se jmenuješ?“

„Jmenuji se Dark Angel,“ připadalo mi hloupé říkat jim své lidské jméno, „znám vás z knížek, kde jste vy i váš život detailně popsaní a to ti zároveň dává odpověď na otázku, kolik toho o vás vím.“

„Vezmeme tě za Carlislem a ty si s ním promluvíš, jestli smíš zůstat nebo ne. Já osobně bych dala přednost té kladné variantě. Už teď tě beru jako sestru.“

„Děkuji ti, Alice. Mohla bys mi, prosím, půjčit nějaké oblečení?“ Zajímavé, pomyslela jsem si. Až teď jsem si totiž uvědomila, že mám na sobě pyžamo.

Tím, že jsem se Alice zeptala na oblečení, jsem na to své upozornila a jak Alice, tak Edward se začali neuvěřitelně smát.

„Už jsi byla na lovu?“ ptal se Edward a ještě stále mu cukaly koutky.

„Ano,“ odpověděla jsem. „Jedla jsem chvilku předtím, než jste přišli.“

„Musíme tě požádat, abys nelovila nikde v okolí Forks, nechceme vzbudit podezření,“ řekla Alice.

„Vy jste mě ale špatně pochopili,“ řekla jsem zaraženě.

„Pila jsem zvířecí krev, ne lidskou.“

Oba se na mě překvapeně podívali.

„Ale vždyť máš úplně rudé oči,“ zarazil se Edward.

„Ano, to mám,“ odpověděla jsem mu. „Jsem novorozená, víš?“

„Máš dokonalé sebeovládání,“ řekla Alice.

Povídali jsme si celou cestu a potom jsem mezi stromy zahlédla dům. Byl stejný jako v knížce. Bílý a velký s prosklenou částí. Byl prostě dokonalý.

„Carlisle,“ zavolal Edward do nitra domu, „našli jsme ji.“

Autor: AliceCullen19, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dark Angel 1. kapitola: