Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dcera magie? Ne! Já jsem jiná! - Prolog a 1. kapitola

01.09.2010 (20:00) • Arvei • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2424×

Prolog

Ahoj, jmenuji se Vanesa Anna Cullen, jsem dcera čarodějky a poloupíra a bydlím v domě plném upírů, přičemž mi pod nosem věčně smrdí vlkodlaci. Samozřejmě obrazně řečeno, protože já je sice necítím, ale teta Rosalie je nemůže vystát. Mimochodem jsem zapomněla zmínit, že jsem spojení krve dvou znepřátelených ras, takže jsem tak trochu mutant. Ale nestěžuji si. Miluji svou magii a na rozdíl od své matky ji plně využívám. Dědeček Darius mě samozřejmě podporuje, což mámě vadí, ale neudělá s tím nic. Já nehodlám odepsat své dědictví jako ona…

Dobře a teď něco k mé částečné upíří a lidské stránce. Co se týče upírství, táta si oddychl, protože jsem po něm zdědila jenom tu dokonalou upíří krásu a vrčení. Krev nemůžu ani cítit a o vytříbených smyslech si můžu nechat jenom zdát. Ale zase mám po něm divokou jižanskou povahu a ten dokonalý podmanivý způsob, jakým si získává ženy. Jinak mám vzhled naprosto lidský a z davu vyčnívám jenom díky své neodolatelné kráse a divokosti, což ale celá má rodina. Já mám ale jedno velké plus. Své oči. Máma a Darius je mají oba stejné, modré a jiskřivé s nádechem fialové. Já naopak zdědila i tátovu sytě zelenou, takže se ty dvě barvy smísily a vytvořily oči barvy mořských hlubin. S vlasy jsem na tom podobně. Prostě se jejich geny nemohly dohodnout, čí budou dominovat, tak to vzdaly a daly mi blond hřívu, kterou jsem pravděpodobně zdědila po babičce Samantě. No a teď k mému jménu, protože co by to bylo za rodinu, kdyby mi nevymyslela něco originálního. Anna vzniklo spojením Azeret a Nahuel. No jo, neodnesla to jenom Nessie. Naproti tomu Vanesa sice nezní nijak zvlášť neobyčejně, ale tohle jméno vzniklo ze starodávného nápisu na trůnu magických králů. Victorie Azeret nalia edriem sintea aromax. Abych vám to přeložila, znamená to: Vítězstvím královny bude zrození dcery mocnější. A ano nepletete se, je řeč o mně. Já mám vládnout světu a já mám mít moc větší, než kdy má matka měla. Blablabla. Nezájem. Darius se může zbláznit, když odmítám tohle poslání. Mít moc je sice super, ale já nemám povahu na to, abych usedla na trůn a převzala dědečkovu starost. Já nechci dohlížet na rovnováhu po celou svou věčnost. Chci žít a ne jen přežívat!

Což mi připomíná. Mé tělo je na tom podobně jako Renesmeino. Já taky nestárnu, ale na rozdíl od ní se za pár dní zaseknu na šestnáctém roku života a konec. Odtud mě nikdo nedostane. Můj život je prostě jedna velká legrace a já si vážím toho, že jsem Cullenová, mám nejlepší rodiče pod sluncem a má nejlepší kamarádka je poloupír stejně, jako je můj otec. Prostě miluji svou rodinu a život. Věčnost s nimi může být zábava… Ne… Věčnost s nimi bude zábava!

1. kapitola – Přivítej mě ve velkém, Španělsko!

„Ááááá!“ zařvaly jsme spolu s Nessie naráz, až si Emmett zacpal uši.

„Věděla jsem, že budou nadšené,“ podotkla Esme, ale my ji nevnímaly. Skočily jsme na pohovku a začaly vyvádět jako šílené.

„Evropa! Evropa!“ pištěly jsme jedna přes druhou a na tvářích našich nejbližších byla znát radost.

„Já protestuji! Mojí dceři není ani šestnáct a vy ji pošlete někam…“ Tátovy námitky utichly, když mu máma přiložila prst na ústa.

„Jacob a Embry jedou s vámi,“ vyřkla Bella ta dvě osudná slova. Zarazila jsem se. Renesmee se na tváři objevil blažený úsměv a já se přikrčila. Nejen, že budu muset snášet ty dvě hrdličky, ale k tomu nesnesitelného Embryho. Jak jsem pochopila, jezdil s naší rodinou po celém světě už několik desetiletí, než jsem se narodila a i potom. Což by mi nevadilo, ale ten kluk mě nesnášel. K mámě se choval skvěle a tátu taky snesl, ale když jsem se v jeho blízkosti objevila já, jeho rysy ztvrdly a díval se na mě jako na něco odporného. Pod jeho černýma očima jsem se pokaždé přikrčila a bylo mi zle.

„Je ti něco, zlato?“ zeptala se mě Esme a v tu chvíli do pokoje vešel Jacob s kufry. Věděla jsem, kdo ho bude doprovázet a preventivně se připravila na útok. Vešel samozřejmě hned po Jacobovi a já zavrčela. Tiše, ale výhružně. Přistiženě jsem sebou trhla a nechala své hrdlo, aby se uklidnilo.

„Vaneso!“ křikla máma pobouřeně.

„Co je?“ zamračila jsem se, ale pohled jsem nespouštěla z toho parazita. Možná bych ho mohla proměnit v nějakého červa, zvažovala jsem.

„To nemyslíš vážně,“ zacukaly Edwardovi v úsměvu koutky.

„Máš pravdu, to bych tomu nebohému zvířátku nemohla udělat… Kdo by ho chtěl mít ve své rase?“ pohodila jsem blonďatou hřívou. Edward se rozesmál na plno a pocuchal mi vlasy.

„Copak? Naše čarodějnice dneska nemá náladu?“ ušklíbl se Embry.

„Co je ti po tom, štěně?“ prskla jsem vztekle.

„Tak hele, holčičko,“ začal, ale máma ho včas zarazila.

„Embry! Chováš se jako dítě. U té holky to ještě pochopím, prochází pubertou, ale ty jsi jako malý kluk.“ Zavrtěla nad ním hlavou.

„Proč jako?“ špitla jsem, ale on mě moc dobře slyšel.

„No tak, lidi… Nechte toho, Španělsko volá,“ zazubila se Nessie a stulila se Jacobovi do náruče. Embry se na mě podíval a výsměšně pozvedl obočí. Nemusela jsem být Edward, abych pochopila, že čeká na můj ústup. Ale to se chlapeček přepočítal. Došla jsem k němu houpavou chůzí a těsně u něj jsem se postavila na špičky, abych měla rty u jeho ucha.

„Španělsko volá, pejsku,“ zasmála jsem se zvonivě a tanečním krokem opustila místnost. Nessie mě samozřejmě následovala a Jacob s ní. Posadila jsem se na postel a vztekle švihla polštářem do kouta. Zuřila jsem jako sto lvů a Jacob se dobře bavil, což mě dorazilo ještě víc.

„Nenávidím toho zablešence! Přála bych si, aby nikdy nevkročil do našich životů!“ vztekala jsem se.

„Vaneso, uklidni se. Zrovna tebe rozhodí, že všechno nejde podle plánu? Od kdy se necháš vytočit takovou drobností? Je to Španělsko, což znamená slunce, vodu a písečné pláže. Nemysli na to, že jede taky a užívej si.“ Mrkla na mě Nessie.

„O užívání asi nemůžeme mluvit, protože to Azer požádala Embryho, aby jel taky… Jako chůva je sice nic moc, ale jak řekla tvoje drahá matka, alespoň dohlédne na tvoje splašené hormony,“ zazubil se Jacob.

„On?! On mě má hlídat?!“ rozkřikla jsem se a byla si jistá, že dole slyší každé mé slovo.

„Prosím tě, podívej se na mě. Taky nejedu sama.“ Mávla nade mnou Nessie rukou.

„Máš pravdu, ty jedeš se svým klukem, kdežto já s chlápkem, kterého nesnáším,“ sykla jsem vztekle.

„Vy dva si podejte ruku. Jeden jako druhý,“ rozesmál se Jacob a jenom o chlup se vyhnul mé přesně mířené střela v podobě dalšího polštáře.

„Bude mě hlídat,“ zašklebila jsem se, ale pak se moje oči rozsvítily jako lampičky. „Bude mě hlídat,“ zopakovala jsem víc nadšeně.

„Ale ne.“ Rozplácla se Nessie na posteli.

„Co je?“ zeptal se Jacob nechápavě.

„Nic… Jen mu to hlídání trochu osladím,“ usmála jsem se šibalsky a s výbornou náladou si šla dolů sednout mezi dospěláky. Už když mě máma uviděla na schodech s perfektní náladou a úsměvem, který by svým jasem vyhrál i nad sluncem, muselo jí být jasné, že mám v plánu něco nekalého.

„Embry, spoléhám na tebe. Že vypadá jako andílek neznamená, že jím je,“ promluvila máma na svého nejlepšího přítele.

„Můžeš se na mě spolehnout.“ Pokýval vážně hlavou a pak svůj uhrančivý pohled stočil na mě. Jasně jsem viděla, jak se mu blýsklo v očích. Tohle bude ještě zajímavé.

„Ale mami… Já jsem přece andílek. Sama Embrymu předvedu, jak moc velký,“ zazubila jsem se a v zlomyslném úsměvu odhalila řadu dokonalých zubů.

„Bože, lituji ty nebohé lidi, kteří netuší, že se jim do země žene živelná katastrofa.“ Spráskl Emmett hraně ruce.

„To si piš… Slyšíš? To mě volá svoboda,“ zasmála jsem se spolu s ním.

„Začínám si myslet, že to není až tak dobrý nápad, pouštět tě samotnou,“ zamračila se máma.

„Ale, maminko… Bude tam přece Embry,“ zašklebila jsem se při vyslovení toho jména a odešla do kuchyně, abych si nalila čerstvou vodu. Uslyšela jsem za sebou něčí kroky a vůbec mě nepřekvapilo, když  se za mnou objevil Embry. Dvířka lednice mi přibouchl před nosem a otočil si mě k sobě.

„Zapomeň na to, že budeš vyvádět,“ sykl tiše.

„Chceš si hrát na chůvu? Potom si připrav pevné nervy,“ prskla jsem vztekle.

„Pamatuj si, že tě budu mít na očích,“ promluvil ledově.

„Co tady vyvádíte?“ vešel Emmett.

„Jen probíráme, co bychom mohli předběžně vzkázat té božské zemi,“ zamluvila jsem to.

„A na co jste přišli?“ Nadzvedl Emm pobaveně obočí.

„Přivítej mě ve velkém, Španělsko.“ Vztáhla jsem ruce nad hlavu a se smíchem se protočila kolem do kola, až mě musel Emm chytit, abych nespadla.

„Hochu, tahle má divokou krev… Nezbývá mi, než ti popřát hodně štěstí.“ Poplácal Emmett Embryho po rameni a zase si šel po svých.

„Slyšel jsi? Divokou krev.“ Mrkla jsem na něj uličnicky, ale z mého hlasu odkapávala nenávist.

„Ty divokou, já horkou.“ Přitiskl mi svou teplou dlaň na tvář a sklonil se, aby mi viděl přímo do očí. „Jaká je horší?“ Pousmál se a hodil si do úst hroznu. Svraštila jsem obočí a založila si ruce na hrudi.

„Však já ti ji zchladím,“ sykla jsem.

„Že chceš zchladit? Ale to není problém.“ Protočil nade mnou oči a přehodil si mě přes rameno.

„Embry! Pusť mě, ty zablešenče! Slyšíš?! Pomoc!“ pištěla jsem na celý dům. Samozřejmě mě slyšeli všichni, ale nikdo se neměl k tomu, aby ho zastavil, když se mnou mířil na terasu, kde jsme měli bazén. Než jsem se nadála, byla jsem mokrá do poslední nitky a ten hromotluk stál s vítězným úsměvem nade mnou. Pomstychtivě jsem se ušklíbla a pohla prsty levé ruky. Okamžitě se mu podlomila kolena a on skončil v bazéně hned po mně.

„Ty potvoro!“ prskal vodu. Rychle jsem se dala na ústup a doplavala ke kraji přesně v momentě, kdy se on snažil dostat ke mně. Utekla jsem mu snadno a nechala za sebou jen ozvěnu škodolibého smíchu. Tohle byla jen první lekce. Počkej ve Španělsku!

Autor: Arvei, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dcera magie? Ne! Já jsem jiná! - Prolog a 1. kapitola: