Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dcera Voltery 14. kapitola

HPA


Edward se dovídá špatné zprávy. Volturiovi poslali do Aberdeenu jednoho ze svých lidí. Neví, že se velmi brzy potkají a jaký velký to na něj bude mít dopad.

14. kapitola

 

(pohled Edwarda)

 

"Já toho idiota snad vlastnoručně rozsápu!" nadával jsem zatím co jsem si to mířil chodbou do svého pokoje.

Mělo mě napadnout že má Emmett něco v plánu, když si celý den v hlavě opakoval jen výsledky fotbalových zápasů za posledních 30 let. Večer dorazily dvě cizí upírky a přímo před Esme prohlásily, že máme rande ve čtyřech.

Esme se tvářila tak nadšeně, že jsem prostě jít musel. Prchnout se mi podařilo až po hodině, s čímž Emmett samozřejmě počítal. Teď ho neuvidíme nejméně tři dny. Díky Bohu.

"Edwarde?" ozvalo se z Carlislovi pracovny.

Ještě než stačil promluvit, přečetl jsem si to v jeho mysli a ztěžka dosedl na křeslo. A sakra. To viktoriánské sídlo v Huntly se narychlo dávalo do pořádku. To tedy znamená, že sem přijede někdo z Voltery a evidentně někdo důležitý.

"To nám tak scházelo." hlesl jsem na Carlisle.

"Nebuď tak předpojatý Edwarde."

"Předpojatý?" pozvedl jsem v hraném údivu obočí. Oba jsme věděli co jsou Volturiovi zač. Carlisle sice s jedním z nich udržoval dlouholeté přátelství, ale sám věděl, čeho je schopný.

 

Podíval jsem se na hodinky. "Už musím do školy. Mám ale jen jednu přednášku, takže za dvě hodiny jsem zpátky." To už jsem mizel ve svém pokoji. Rychle jsem popadl své poznámky a hodil je do tašky přes rameno. Měl jsem zpoždění, třeba to ale stihnu. Některé přednášející se nevyplatilo provokovat, a tenhle bohužel patřil mezi ně.

Za půl minuty jsem startoval své volvo a mířil k univerzitě. Dorazil jsem tak tak. Zaparkoval jsem kousek od fantastického BMW. Že by některý zdejší student či zaměstnanec onemocněl vkusem?

Dál jsem se tím už nezaobíral. Do přednáškového sálu jsem vešel těsně před přednášejícím. Dole se jako obvykle tísnili studenti, aby dobře viděli na poznámky a slyšeli výklad.

Sedl jsem si na své obvyklé místo pár řad nad poslední studenty. Na lavici jsem si vyhodil poznámkový blok. Fajn tak jsem to zvládl. Oddechl jsem si.

Vzduch se mi zarazil v plicích. Ucítil jsem sladkou vůni upíra, ale to není možné. Otočil jsem se směrem, odkud se ta vůně táhla. Pár řad nade mnou seděla překrásná dívka. Němě jsem na ni zíral. To že je to opravdu upír a ne anděl šlo poznat jen podle přivřených černých očí, které si mě zamyšleně prohlížely.

Přejížděl jsem pohledem po její bezchybné pleti, neuvěřitelně rudých rtech a vlasech, které se v silných pramenech vlnily po jejích zádech a ramenou. Na tváři jí pohrával hloubavý výraz. Klidně bych čekal roky na na její úsměv.

V hlavě mi zněl varovný hlas. Po chvíli už nezněl jen v mé hlavě, ale rozlehl se i celým sálem.

"Pane Cullene, vaše kolegyně je sice velmi atraktivní, ale obdivovat ji můžete i po přednášce." poznamenal podrážděně náš přednášející. Dopřával jsem si ten pohled do poslední chvíle, než jsem se odvrátil zpátky k němu. Začínal jsem ho nesnášet, ale poslušně jsem se tvářil že vnímám celý zbytek přednášky.

Snažil jsem se soustředit na jakýkoliv zvuk za mnou, vrznutí židle škrábání pera o papír, ale neozvalo se vůbec nic. Začínal jsem se bát, zda tam ještě vůbec je. Přednášející konečně oznámil konec a já jediným pohybem shrnul věci z lavice do své tašky.

Stále tam ještě byla. Její krásná tvář však byla zamračená. Něco ji tak naštvalo, že se jí na čele vytvořily jemné vrásky. Strašně jsem toužil zjistit co to mohlo být. Najednou mi to došlo, já neslyším její myšlenky. To není možné. Ohromením jsem strnul na místě a zíral na její záda mizející ve dveřích.

Teprve po chvíli jsem se dal opět do pohybu. Vyběhl jsem za ní po její vůni. Zahlédl jsem ji až na parkovišti. Právě nasedala do toho červeného BMW. Ještě pořád měla ve tváři ten podrážděný výraz. Začala couvat ze svého místa a smykem se dostala na výjezdovou cestu z parkoviště. Plynule se rozjela tak rychle, že se mi během okamžiku ztratila v zatáčce.

Potřeboval jsem zjistit co je zač. Odhodlaně jsem se vydal ke studijnímu oddělení. Usmál jsem se co nejkouzelněji jsem dokázal na paní za stolem.

"Dobrý den, moc se omlouvám jestli ruším, ale má spolužačka si zapomněla poznámky na lavici. Mohla byste mi říct jestli má dnes ještě nějakou přednášku abych jí je mohl zanést."

Nechtěl jsem zbytečně riskovat a ptát se přímo na jméno a adresu. Takhle mi přeochotně s omámeným výrazem okamžitě začala hledat ve svých papírech.

"A jak se jmenuje?"

"To sice nevím, ale byla na přednášce dnes poprvé."

"Tak to bude Isabella Loganová." Vzala do ruky složku, hned z vrchu hromady na svém stole.

"Dnes nastoupila, tak byla možná trochu ještě roztěkaná. Začátky jsou vždycky těžké." žvatlala zatím co jsem nenápadně zíral do složky v její ruce.

"Bohužel dnes už nic nemá."

"Tak jí je vrátím na příští. Děkuju za pomoc." Pokusil jsem se znovu o úsměv, ale nebyl jsem si jistý co za výraz z toho vlastně vzešel.

Hned za dveřmi jsem se opřel o zeď. Ta adresa nešla zaměnit, bylo to sídlo Volturiů.

 

<< Předchozí kapitola     Další kapitola >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dcera Voltery 14. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!